Teorie skutečného hospodářského cyklu

Teorie reálného hospodářského cyklu , RBC ( anglicky  real business-cycle theory, RBC theory ) je modelem nové klasické makroekonomie , podle níž cyklické fluktuace do značné míry vznikají v důsledku reálných (spíše než nominálních) šoků. Na rozdíl od jiných teorií hlavních cyklů, teorie RDC pohlíží na fluktuace jako na účinnou reakci na exogenní změny v reálné ekonomické výkonnosti. Úroveň agregátního výstupu v zemi tedy nutně maximalizuje očekávaný užitek . Vláda by se měla zaměřit na dlouhodobé strukturální změny a nesnažit se vyrovnávat krátkodobé výkyvy fiskálními a/nebo měnovými intervencemi.

Podle teorie RDC jsou ekonomické cykly „reálné“, protože nesouvisí s nedostatkem rovnováhy na trzích – cykly odrážejí nejefektivnější fungování ekonomiky v reakci na reálnou strukturu danou zvenčí.

Teorie RDC kategoricky popírá keynesiánské přístupy, stejně jako tezi o skutečné účinnosti monetární politiky, jak ji editovali monetaristé a noví keynesiánci . Poslední dvě školy jsou hlavním proudem makroekonomické politiky. Teorie je spojena s neoklasickou tradicí chicagské školy , což umožňuje klasifikovat její příznivce jako „ sladkovodní “.

Kritika

Teorie RDC spočívá na třech předpokladech, které mnozí ekonomové – včetně Gregoryho Mankiwa a Larryho Summerse  – považují za nepravděpodobné [1] :

1. Model je řízen velkými náhlými změnami v dostupné výrobní technologii . 2. Nezaměstnanost odráží změny v ochotě lidí pracovat. 3. Měnová politika je k vyrovnání výkyvů k ničemu.

Teorie navíc nevysvětluje dynamiku amerického HNP [2] .

Poznámky

  1. Cencini, Alvaro. Makroekonomické základy  makroekonomie . - Routledge , 2005. - S.  40 . - ISBN 0-415-31265-5 .
  2. George W. Stadler, Real Business Cycles Archived 23. září 2015 na Wayback Machine , Journal of Economics Literatute, Vol. XXXII, prosinec 1994, str. 1750-1783, viz str. 1769

Literatura