Jazyky Bolívie

V Bolívii je 43 živých jazyků ; Podle ústavy z roku 2009 má oficiální status 37: španělština a 36 indických jazyků, z nichž nejběžnější jsou kečuánština a ajmarština [1] [2] . Indické jazyky trpí nedostatkem tištěných materiálů, ale používají se ve školách a programy zaměřené na zlepšení jejich situace dostávají vládní podporu.

Seznam

Největšími národy země jsou Quechua , Aymara , Guarani , Calawaya , Chipaya a Chiquitano [3] . Kromě svého rodného jazyka mluví mnoho Indů španělsky [3] . Potomci bolivijských Mennonitů mluví německy-Plat a je jich asi 60 000 [2] . Neslyšící v Bolívii používají místní dialekt amerického znakového jazyka [2] .

Podle ústavy z roku 2009 jsou všechny státní organizace povinny zvolit si kromě španělštiny ještě další indický pracovní jazyk. Většina zvolila Quechua a Aymara [2] .

Sociolingvistika

Španělština a kečuánština se mluví v Andách na jihovýchodě Altiplana ; na Aymara - hlavně na vysočině kolem jezera Titicaca , a na Guarani v nížinách na jihovýchodě na hranici s Paraguayí [5] . Obecně platí, že asi polovina populace mluví španělsky jako prvním jazykem, asi 50-60 % populace jí mluví plynně [6] [7] .

Kečuánština byla jazykem říše Inků, Inkové bojovali proti Aymarům a dobyli některé jejich země krátce před příchodem Španělska. Aymara a Quechua začaly být studovány v 16. století ; koloniální vláda financovala lingvistický výzkum v této oblasti. Nejvýznamnějším spisovatelem té doby, působícím z Aymarů, je Ludovico Bertonio [8] . Nejstarší knihu o kečuánštině napsal v 50. letech 17. století misionář Domingo de Santo Thomas [8] . V roce 2000 mluvilo kečuánštinou asi 3 miliony, aymarštinou 2 miliony a guaranštinou 60 000 [9] .

Vzdělávání, literatura, média

Míra gramotnosti se odhaduje na 95 % [2] , ale až do roku 1994 byla ve školách vyučována pouze španělština a mnoho dětí z vnitrozemí zcela nerozumělo tomu, co jim učitelé říkají [10] . Po reformě školství bylo zavedeno bilingvní vzdělávání v Aymara, Guarani a Quechua; výsledky reformy hodnotím pozitivně [11] .

Bolivijská literatura je prezentována jak ve španělštině, tak v indiánských jazycích; první nešpanělské publikace se objevily v 19. století: nejdůležitější příběhy byly zaznamenány v kečuánštině a ajmarštině. S těmito jazyky pracoval i spisovatel a literární kritik Jesús Lara , který studoval kečuánskou literaturu, a Artemis Caceres ( španělsky  Artemis Caceres ) , který vytvořil sbírku 56 příběhů založených na aymarském folklóru [12] . století zůstaly indické hodnoty jedním z hlavních témat literárních děl, ale i v roce 2010 je rozvoj literatury v indických jazycích brzděn chudobou a malým počtem překladů cizojazyčných děl; nakladatelství téměř nikdy nepracují s jinými jazyky než španělštinou a stát nenaplňuje literární potřeby 60 % nešpanělského obyvatelstva země [13] . Od roku 2010 probíhá soutěž literárních děl v indiánských jazycích, prvním vítězem se stal ajmarský autor Federico Torres Márquez ( španělsky  Federico Torres Márquez ) [14] .

Téměř všechna tištěná média vycházejí ve španělštině, v angličtině jsou dva noviny [15] . Obdobná situace je i u rozhlasového vysílání . V roce 2006 byla s podporou prezidenta Evo Moralese úspěšně zahájena iniciativa k co největšímu rozšíření rozhlasového vysílání v Bolívii; státní vysílací síť Patria Nueva přidala vysílání v indických jazycích: kečuánština, ajmarština a další [16] .

Poznámky

1. ↑ Constitución Politica del Estado de Bolivia. Articulo 5  (španělština) . República de Bolivia Asamblea Constituyente Čestný Congreso Nacional (2009). Staženo: 17. října 2017.
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 Bolívie v etnologii . 20. vydání  (anglicky) . SIL International. Staženo: 17. října 2017.
3. ↑ 1 2 Galván, 2011 , str. deset.
4. ↑ Moseley, Christopher. Atlas světových jazyků v ohrožení  (anglicky) . Vydavatelství UNESCO. Staženo: 18. října 2017.
5. ↑ Gritzner, 2004 , str. jedenáct.
6. ↑ Galván, 2011 , str. 92, 127.
7. ↑ Lonely Planet Bolívie . - Lonely Planet, 2010. - S.  361 .
8. ↑ 1 2 Galván, 2011 , str. 77.
9. ↑ Gritzner, 2004 , str. 11, 71.
10. ↑ Galván, 2011 , str. 66.
11. ↑ Galván, 2011 , str. 67.
12. ↑ Galván, 2011 , str. 76.
13. ↑ Galván, 2011 , str. 83-84.
14. ↑ Galván, 2011 , str. 89.
15. ↑ Galván, 2011 , str. 96.
16. ↑ Galván, 2011 , str. 102.

Literatura

• Javier A. Galvan. Kultura a zvyky Bolívie. - ABC-CLIO, 2011. - ISBN 978-0-313-38363-2.
• Mandy Lineback Gritzner, Jason M. Gritzner. Bolívie. - Chelsea House Publishers, 2004. - ISBN 0-7910-7481-1 .