Восточнослова́цкий культу́рный интердиале́кт ( также восточнословацкий интердиалект , восточнословацкий культурный диалект , восточнословацкий культурный язык ; словацк . kultúrna východoslovenčina, kultúrna východná slovenčina, východoslovenská kultúrna slovenčina ) — один из трёх региональных вариантов словацкой наддиалектной формы , сформировавшийся в XVI—XVIII веках на территории Восточной Словакии . Spolu s východoslovenským interdialektem existovaly i takové interdialektové útvary jako západoslovenské a středoslovenské interdialekty (na západním, resp. středním Slovensku) [1] .
Východoslovenský interdialekt se vyvinul jako výsledek komplexní interakce místních dialektů východoslovenského dialektu a českého jazyka . Interdialekt, který zaujímal přechodnou etapu mezi českým spisovným jazykem a východoslovenským dialektem, již nebyl shodný s nářeční řečí, lišil se od ní strukturou a oblastí působení [2] . Pro takové přechodné útvary používané v období před kodifikací slovenského spisovného jazyka používá slovenská lingvistická literatura termín „kulturní jazyk“ ( slovensky. kultúrna slovenčina ), v tradici sovětské a ruské lingvistiky se těmto přechodným útvarům říká „ interdialekty“ nebo „kulturní interdialekty“ [ 3] .
Vznik východoslovenského interdialektu byl spontánním procesem utváření místní nadregionální formy. Předcházel mu proces upevňování mezinářečních kontaktů mluvčích východoslovenského nářečí, v jehož důsledku došlo k prolínání nářečních rysů a formoval se smíšený konverzační útvar. Na základě lidové hovorové řeči s aktivním začleňováním prvků českého spisovného jazyka do ní se formoval východní slovenský kulturní jazyk, který se začal používat u vzdělané části obyvatelstva východního Slovenska [2] .
Východoslovenský interdialekt, původně používaný jako prostředek ústní komunikace, začal postupně pronikat z ústní sféry do slovenského písma [4] . V 18. století již v jazyce založeném na východoslovenském dialektu a interdialektových formách vycházely knihy s maďarským pravopisem [5] . Psané texty vytvořené ve východoslovenském interdialektu odrážejí místní nářeční rysy ve větší míře než texty v západoslovenských a středoslověnských kulturních jazycích. Východoslovenský interdialekt obsahoval menší počet bohemismů , jeho rozdílem byla přítomnost polských a méně často ukrajinských (rusínských) výpůjček .
Vývoj interdialektové formace na východním Slovensku se v řadě případů lišil od vývoje západoslovenských a středoslovanských kulturních interdialektů. Důvodem byla především menší integrace východních regionů se zbytkem území Slovenska. V polovině 15. století za pobytu vojsk Jana Iskry na východním Slovensku se znatelně rozšířilo užívání českého spisovného jazyka a po jeho odchodu ze Slovenska se šíření češtiny snížilo. Písemná památka konce 15. století - dopis zbojníků F. Golovatého městské radě města Bardejova - byl psán východoslovenským dialektem, smíšeným s polskými a rusínskými jazykovými prvky. Východoslovenský kulturní interdialekt vzniklý na přelomu 16.-17. století silně ovlivněný místními dialekty. V tomto období jsou i památky s vlivem polštiny, zejména na územích sousedících s polskými zeměmi. Tento vliv byl způsoben dlouhodobými ekonomickými vazbami mezi východním Slovenskem a sousedními regiony Polska. Stejně jako na západním a východním Slovensku z latiny či němčiny přecházeli Slováci od 15. století stále častěji na spisovný a spisovný jazyk, který jim byl srozumitelnější – na češtinu, tak i na východním Slovensku začalo místní obyvatelstvo volit blízce příbuzný polský spisovný jazyk. Jazyk. Polština se přitom na východním Slovensku jako spisovný jazyk používá sporadicky a ne na celém východním Slovensku [6] .
| Dějiny slovenského jazyka | |
|---|---|
| |