Halbert z Brugg

Halbert z Brugg
Datum úmrtí 12. století
obsazení spisovatel
Jazyk děl latinský

Galbert z Brugg ( holandsky  Galbert van Brugge , francouzsky  Galbert de Bruges , německy  Galbert von Brügge , latinsky  Galbertus Brugensis , nebo Galbertus Clericus ; asi 1070 - 1134 [1] [2] [3] [4] ) - vlámský kněz, notář a kronikář, autor latinského díla „O proradném útoku, zradě a vraždě slavného Karla hraběte z Flander“ ( lat.  De multro, traditione, et occisione gloriosi Karoli comitis Flandriarum ) [5] . První slavný vlámský spisovatel.

Životopis

Původ není přesně stanoven, pravděpodobně pocházel z městské vrstvy v Bruggách , kde získal duchovní vzdělání. Sloužil jako kanovník Kolegiátního kostela sv. Donatiananebo ve správě města [6] .

Je známo, že od roku 1089, kdy budoucí flanderský hrabě Robert II . (1093-1111) , který nahradil svého otce Roberta I. Friese (1171-1193) , který se vydal na pouť , jmenoval probstem koleje sv. Donatian jako jeho kancléř plnili ministři tohoto chrámu povinnosti hraběcích notářů [ 7] . Zapsáním se, stejně jako jeho předchůdci, do služeb místní hradní kanceláře hrabat z Flander [8] , získal Galbert přístup k mnoha jejím důležitým dokumentům.

Nejpozději v roce 1128 sestavil podrobnou historickou zprávu neboli deník [9] ve 22 kapitolách, věnovaných událostem souvisejícím s vraždou v Bruggách během mše 2. března 1127 hrabětem Karlem Dobrým , jakož i následným nepokojům. ve Flandrech, která trvala až do nástupu nového hraběte Thierryho z Alsaska , od března 1127 do července 1128 [10] . Základ tohoto latinského díla, nazvaného „O zrádném útoku, zradě a vraždě slavného Karla hraběte z Flander“ ( lat.  De multro, traditione, et occisione gloriosi Karoli comitis Flandriarum ), prý tvořily autorovy vlastní poznámky, pořízené jím na voskových tabulkách [11] .

Poslední zmínku o Halbertovi jako klerikovi ( lat.  clericus ) kostela sv. Donatiana obsahuje kontribuční listina výše zmíněného Thierryho Alsaského z roku 1130, po níž informace o něm mizí. Analýza dokumentů Kolegia sv. Donatiana naznačuje existenci minimálně dvou jeho členů, jáhna a kanovníka , kteří nesli podobné jméno a podepsali akty z let 1100, 1101, 1113, 1116 a 1129, ale žádný z nich nelze přesně ztotožnit s autorem výše zmíněné práce [12] .

Pravděpodobně Halbert zemřel kolem roku 1134 v Bruggách a byl pohřben ve svém chrámu, zbořeném v roce 1799 během okupace města francouzskými revolučními vojsky.

Složení

Potomek dánských králů, hrabě z Flander , Karel Dobrý (1119-1127), který byl svou matkou vnukem Roberta I., spolubojovníkem jeho syna Roberta II. v první křížové výpravě a blízkým rádcem svému vnukovi Baudouinovi II. Axe (1111-1119), byl mimořádnou osobností, zůstal v paměti lidu nejen jako statečný a zbožný rytíř, ale také spravedlivý a štědrý panovník. Svým důsledným bojem za nastolení a dodržování „božího míru“ ( lat.  Pax Dei ) získal silnou autoritu katolické církve a v roce 1883 byl oficiálně svatořečen papežem Lvem XIII .

Krátká a nepříliš úspěšná Karlova vláda prorostla řadou legend, u jejichž zrodu stál mimo jiné kronikář Galbert. Neskrývaná úcta, s níž vyzdvihuje vojenskou odvahu, zbožnost a milosrdenství hraběte, který se mimo jiné snažil omezit růst cen obilí ve Flandrech v hladomorové zimě 1126/1127 [13] , nutí některé badatele, zejména autoritativní francouzský historik medievalista Georges Duby , aby naznačil, že jeho původním záměrem bylo vytvořit čistě hagiografické dílo oslavující zásluhy zesnulého před církví a státem, ale v tom ho předběhl arciděkan Walter z Terouanu.[14] .

Navzdory tomu, že Karel Dobrý, který se dostal k moci v roce 1119 s podporou probošta kostela sv . klan Erembald [15] , ho Galbert považuje za ztělesnění ideálního panovníka schopného udržovat pořádek v kraji a zajišťovat jeho zahraničněpolitickou autoritu. V souladu s původními představami kronikáře není základem organizace společnosti církev, ale právě světský stát, reprezentovaný jako jakési tělo, ovládané jako „hlava“ jediným vládcem ( lat.  princeps ) - zákonodárce, živitel a prostředník mezi Bohem a lidmi. Oporou té druhé je služební třída, rytířství ( lat.  milice ), jehož hlavní funkcí je ochrana země a víry, a především jejích nejlepších představitelů, „vrstevníků“ neboli šlechty ( lat.  proceres, primáti, premores ), tvořící kolegium kolem hraběte , který stejně jako jeho předchůdci moudře vládne „na radu nejpřednějších“ ( lat.  judicio principum ) [16] .

Na dně halbertské hierarchie je prostý lid, jednající především jako spotřebitel, a ne dárce hmotných statků. Zároveň jasně rozlišuje mezi závislým rolnictvem a městským stavem , jehož nejlepší představitelé, včetně „gramotných“, jako je on, se dokážou snoubit s nižšími vrstvami vojenského panství. I když úřední služba v Halbertově pojetí není tak čestná jako služba vojenská, umožňuje měšťanům sblížit se se šlechtou, příkladem je původ druhu téhož Bertulfa [17] . Zároveň si Galbert všímá nejednoty a merkantilismu měšťanů, kteří si nenechají ujít příležitost loupit spolu s „zbojnickými gangy“ a využívají nepokojů, které následovaly po atentátu na panovníka, a stěžují si na „moc peněz“, ničící jím vydedukovaný integrální systém založený na vzájemném vyvažování tří sociálních funkcí [18] .

Nespornou předností Halbertova díla jako historického pramene je jeho faktografická podrobnost. Pochází z městského prostředí a dotýká se nejen politických intrik, vojenských tažení, rytířských turnajů , upalování čarodějnic atd., ale také podrobně popisuje současný městský život, včetně každodenních detailů i sociálních rozporů a konfrontací mezi komunitními skupinami. Kromě podrobností o pokusu o atentát na hraběte Karla jsou popsány i zvedací schody, s jejichž pomocí měšťané, kteří se po této bouři vzbouřili, hrad Bruggy, a úvahy organizátorů a účastníků vraždy odsouzených k smrti v čele s Borsiardem.

Halbert jako patriot svého města s uspokojením poznamenává, že spiklenci, kteří měli v úmyslu dostat Viléma z Ypres k moci , dokázali uctít obchodníky, kteří do jeho města přišli z celých Flander, ale jejich plány byly zmařeny povstáním obyvatelé Brugg, které vychoval hrabě Chatelain Gervasius z Pré. Ozbrojení měšťané obléhali příznivce Erembalda na místním zámku a poté v kostele sv. Donatiana a požadovali od všech rytířů, kteří dorazili do města, přísahu věrnosti župním úřadům [19] .

Poté, co selhal Vilém z Ypres, následovaný Karlovým bratrancem, hrabětem Hainautem Balduinem IV ., se 20. března 1127 vyslovil francouzský král Ludvík VI . ve prospěch Viléma Cletona , kterého v Arras slavnostně přijali vlámští baroni , a dne dubna 6 vstoupil do Brugg, kde veřejně potvrdil privilegia místní komuny [20] . V létě téhož roku se však Cliton pohádal s Vlámy, nejprve vyvolal povstání v Lille a po jeho potlačení zrádně požadoval od obyvatel Brugg zničující obchodní daň tonlieu [21] . V důsledku toho se tento připojil k protifrancouzské kampani na podporu dalšího bratrance hraběte Charlese - Thierryho z Alsaska , který slíbil potvrdit privilegia a byl podporován také měšťany z Gentu , Saint-Omer a Ypres . A teprve vítězství druhého jmenovaného nad Cletonem, který zemřel 27. července 1128, nakonec umožnilo obnovit v kraji obchodní i občanský mír [22] .

Zdá se, že zpočátku Halbert téměř denně zaznamenával své poznámky na voskové tabulky, komentoval události uvnitř města, zatímco informace o dění v provinciích a dalších městech zaznamenával zpětně. Nakonec své poznámky uspořádal v chronologickém pořadí a převedl jejich informace na papír v latinském překladu [23] . Zároveň je s odkazem na dokumenty necitoval doslovně, omezil se pouze na sdělení smyslu a obsahu [24] .

Jedinečnost Halbertovy kroniky jako očitého svědka a účastníka mnoha událostí, které popisuje, spočívá v přítomnosti podrobných osobních komentářů a interpretací, které umožňují zařadit autora mezi „atypické“ autory své doby, neboť doklady jeho současníky, zejména výše zmíněný Walter z Terouanu a Herman z Tournai , jakož i sestavené v benediktinském opatství sv. VojtěchaEgmond Annals ve skutečnosti obsahují pouze faktický popis událostí a nemají literární hodnotu.

To vše umožňuje považovat Halbertovo nepříliš objektivní, ale obecně důvěryhodné dílo za významný pramen k dějinám nejen boje evropských městských komun s feudály, ale i středověké mentality .

Role v dějinách nizozemské literatury a jazyka

Rozbor textu Halbertova díla prokazuje autorovu výbornou znalost nejen živé úřednické latiny , která zaujímala prostřední místo mezi rétorikou a jazykem každodenního života [25] , a také Písma svatého , ale také jeho obeznámenost se starověkou klasiky, zejména spisy Sallust , „Historie proti pohanům“ Paul Orosius a pojednání „ O městě Božím “ od blahoslaveného Augustina [26] .

Obsahově i stylově dokládá svou příbuznost se současnou křižáckou literaturou, zejména s latinskými kronikami Guillauma z Tyru a Raymonda z Agilu . To není překvapivé, protože Vlámové hráli významnou roli v první křížové výpravě pod vedením Gottfrieda z Bouillonu a Halbert sám mohl zjistit jeho podrobnosti z rozhovorů s křižáky a jejich příbuznými, včetně doprovodu hraběte Karla.

Kronika Halberta z Brugg je nejen důležitým historickým pramenem, ale také prvním známým literárním dílem napsaným Flemingem . Oficiálním jazykem státu a církve v době Halberta byla latina, ale v hovorové řeči došlo ke změně ze staroholandského dialektu na středoholandštinu , která vycházela z hovorových vlámských jazykových dits ( holandské  diety ). A přestože za prvního autora literárních děl v novém jazyce je považován minnesingerský básník z Limburgu Hendrik van Veldeke , který žil o půl století později [27] , jistý podíl na jeho formování měl i Galbert, neboť kromě s uvedením jednotlivých jmen a titulů nám analýza textu jeho kroniky umožňuje tvrdit, že původní deníkové záznamy pro ni byly ve střední holandštině.

Rukopisy a edice

Původní rukopis Halbertovy kroniky se ztratil ve starověku. Nejpozději ve 14. století z něj vznikly dvě rané kopie, které se také nedochovaly. Seznamy, které se k nám dostaly, pocházejí ze 16. a 17. století [28] .

Již na konci 15. století se objevil zkrácený překlad Halbertovy kroniky do středofrancouzštiny , který využil historik Jacob de Meyer z Vleterenu (1492-1552) k sestavení svých „[Historických] komentářů aneb letopisů panovníků z Flander v 17 knihách“ ( lat.  Commentarii Sive Annales rerum Flandricarum Libri septendecim ), vydané v roce 1561 v Antverpách [29] , stejně jako učený kanovník Jan Gurisz Anderlechtu , který publikoval roku 1629 v Bruggách „Život a mučednictví Karla Dobrého, hraběte z Flander“ ( holandský.  Het leven en de Martelie van Carolus Bonus, Graef van Vlaenderen ).

V roce 1631 byly úryvky z díla Galberta zahrnuty do jeho „Genealogické historie domů de Guines, d'Ardre, Ghent a de Coucy“ ( francouzsky  Histoire généalogique des maisons de Guines, d'Ardres, de Gand et de Coucy ) od historiografa francouzského krále Andre Duchenna a v roce 1668 v 8. díle Skutků svatých belgičtí jezuitští historikové z bollandistické kongregace Godefroy Geschen a Daniel Papenbroch[30] .

Během následujícího půldruhého století však Halbertovo dílo nevzbudilo zájem historiků a do vědeckého oběhu se dostalo až po vydání jeho francouzského překladu v roce 1825 v 9. svazku Sbírky vzpomínek vztahujících se k historii. Francie, editoval Francois Guizot . V roce 1856 připravil německý historik Rudolf A. Koepcke původní text pro svazek 12 Monumenta Germaniae Historica (MGH SS) a v roce 1891 se v Paříži objevilo akademické vydání, reeditované autoritativním odborníkem na dějiny středověkých měst . , Henri Pirenne . V roce 1959 vyšel v New Yorku první komentovaný anglický překlad, J. B. Ross nejméně dvakrát, v letech 1967 a 1982, přetištěný . V roce 1978 vyšel holandský překlad s předmluvou a komentáři A. Demittenara a v roce 1990 nový holandský překlad redigovaný belgickým historikem Raoulem van Kanegem.

Novou vědeckou publikaci kroniky vydal v roce 1994 badatel Halbertova díla z Brugg, americký filolog- středověký profesor na Wesleyan University ( Middletown (Connecticut) ) Jeff Ryder [5] ; také připravil v roce 2013 její nový anglický překlad.

Paměť

Poznámky

  1. ↑ Německá národní knihovna, Berlínská státní knihovna, Bavorská státní knihovna atd. Záznam #118716174 Archivováno 24. června 2021 ve Wayback Machine // General Regulatory Control (GND) - 2012-2016.
  2. ↑ CERL Thesaurus Archived 24. června 2021 na Wayback Machine – Konsorcium evropských výzkumných knihoven.
  3. ↑ Záznam #12872919 Archivováno 1. července 2021 na Wayback Machine // obecný katalog Národní knihovny Francie
  4. ↑ Záznam #71520289 Archivováno 24. června 2021 na Wayback Machine // VIAF - 2012.
  5. ↑ 1 2 Galbert de Bruges Archivováno 24. června 2021 na Wayback Machine // ARLIMA. Archives de littérature du Moyen Âge.
  6. ↑ Demyttenaere B. Galbert z Brugg Archivováno 24. června 2021 na Wayback Machine // Encyclopedia of the Medieval Chronicle. — Leiden; Boston, 2016.
  7. ↑ Rider J. God's Scribe: The Historiographical Art of Galbert of Bruges Archived 24 June 2021 at Wayback Machine . — Washington, 2001. — str. 17.
  8. ↑ Gene Bernard. Historie a historická kultura středověkého západu. - M .: Jazyky slovanské kultury, 2002. - S. 75.
  9. ↑ Rider J., Murray A.V. Galbert of Bruges and the Historiography of Medieval Flanders Archived 28 June 2021 at Wayback Machine . — Washington, 2009. — str. 9.
  10. ↑ Nicholas David M. Galbert de Bruges // Středověká Francie: Encyklopedie. — New York; Londýn, 1995. - str. 725.
  11. ↑ Pirenne A. Středověká města Belgie. - SPb., 2001. - S. 162.
  12. ↑ Rider J. God's Scribe: The Historiographical Art of Galbert of Bruges Archived 24 June 2021 at Wayback Machine . - str. 18, 24, 25.
  13. ↑ Barthelemy D. Rytířství. Od starověkého Německa po Francii ve 12. století. - SPb., 2012. - S. 315.
  14. ↑ Dyuby J. Třídílný model aneb Reprezentace středověké společnosti o sobě samé. - M., 2000. - S. 233.
  15. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 309.
  16. ↑ Duby J. Třídílný model ... - S. 234.
  17. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 310.
  18. ↑ Duby J. Třídílný model ... - S. 235.
  19. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 311.
  20. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 312.
  21. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 313.
  22. ↑ Barthelemy D. Rytířství ... - S. 314.
  23. ↑ Rider J. God's Scribe: The Historiographical Art of Galbert of Bruges Archived 24 June 2021 at Wayback Machine . — str. 39.
  24. ↑ Gene Bernard. Historie a historická kultura středověkého západu. - S. 77.
  25. ↑ Duby J. Třídílný model ... - S. 232.
  26. ↑ Rider J. God's Scribe: The Historiographical Art of Galbert of Bruges Archived 24 June 2021 at Wayback Machine . - str. 22–23.
  27. ↑ Heinrich von Veldeke Archivováno 24. června 2021 na Wayback Machine // Encyclopaedia Britannica online.
  28. ↑ Nicholas David M. Galbert de Bruges // Středověká Francie: Encyklopedie. — str. 726.
  29. ↑ Declercq G. Galbert Van Brugge en de verraderlijke moord op Karel De Goede Archivováno 10. července 2021 ve Wayback Machine // Handelingen der Maatschappij voor Geschiedenis en Oudheidkunde te Gent. - Gent, 1995. - str. 85.
  30. ↑ Rider J. God's Scribe: The Historiographical Art of Galbert of Bruges Archived 24 June 2021 at Wayback Machine . - str. 1–2.

Publikace

Bibliografie

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie