Goering, Hermanne

Hermann Wilhelm Goering (německá výslovnost Goering [3] ; německy Hermann Wilhelm Göring , německy: [ˈɡøːʁɪŋ] ( poslouchejte ) ; 12. ledna 1893 , poblíž Rosenheimu , Německá říše - 15. října 1946 , Norimberk ) - Německá zóna , americká Occ politický, státník a vojenský představitel nacistického Německa , říšský ministr letectví , říšský maršál Velkoněmecké říše ( 19. června 1940 ), SA Obergruppenführer, čestný SS Obergruppenführer , generál pěchoty a generál zemské policie.

Hrál důležitou roli v organizaci Luftwaffe , německého letectva, jehož vrchní velení Göring vykonával téměř po celou dobu 2. světové války v Evropě (1939-1945).

Göring byl jedním z nejvlivnějších lidí v nacistickém Německu , druhý ve vlivu v NSDAP po Hitlerovi [4] a podle dekretu z 29. června 1941 byl oficiálně „ Führerovým nástupcem “ a měl pravomoc dávat přímé pokyny vrchnímu velení Wehrmachtu [5] [ 6] .

23. dubna 1945 byl na rozkaz Hitlera zbaven všech hodností a funkcí a vyloučen ze strany. Verdiktem norimberského tribunálu byl uznán za jednoho z hlavních válečných zločinců a odsouzen k trestu smrti oběšením, ale v předvečer popravy spáchal sebevraždu.

Životopis

Dětství a mládí

Hermann Goering se narodil 12. ledna 1893 v bavorském městě Rosenheim jako syn vysoce postaveného úředníka, osobního přítele Otty von Bismarcka . Jeho otec, Ernst Heinrich Göring (31. října 1839 – 7. prosince 1913), bývalý důstojník kavalérie a veterán z rakousko-prusko-italské války v roce 1866 a francouzsko-pruské války v letech 1870-1871, byl soudcem mír v okrese Altkirsch ( Horní Alsasko ) a první Reichskommissar pro německou jihozápadní Afriku . Matka - Franziska "Fanny" Goering (rozená Tiefenbrunn, 1. dubna 1859 - 15. července 1923), pocházela z rolnické rodiny továrníka Petera-Paula Tiefenbrunna a jeho manželky Elisabetty Tiefenbrunn . Hermann Goering byl dolnosaského původu, narodil se jako čtvrté dítě v rodině. Vyrůstal se čtyřmi sourozenci: starším bratrem Karlem Ernstem Göringem, dvěma staršími sestrami Olgou Teresou Sophie Riegele a Paulou Elisabeth Rosou Hueberovou a mladším bratrem Albertem Güntherem Göringem . Navíc měl čtyři nevlastní sourozence z otcova předchozího manželství.

Před Hermannovým narozením sloužil Göringův otec jako rezidentní ministr Haiti . Matka se nakrátko vrátila do Bavorska, kde se narodilo čtvrté dítě. Rozhodla se pojmenovat dítě po Hermannu Ritterovi Epensteinovi , budoucím Göringově kmotrovi. Jeho celé jméno bylo Hermann Wilhelm Goering. Druhé jméno dítěte bylo dáno na počest císaře Viléma II . 8. února 1893 byl Göring zapsán do knihy křtu evangelického luteránského církevního děkanství Rosenheim . Později opustila Göring ve věku tří měsíců, aby ji vychovávala rodina svého přítele, manželky královského výběrčího daní Andrease Grafa . První tři roky strávil Göring několik let svého dětství a mládí s pěstouny ve Fürthu , zatímco jeho matka byla s manželem na Haiti .

V roce 1896 se rodina Goeringových vrátila do Německa. V pozdějších letech žila rodina v domě Fregstraße 19 v Berlíně-Friedenau , který vlastnil kmotr Hermanna Göringa Hermann von Epenstein , židovský aristokrat, lékař a podnikatel a nejbližší přítel Hermannova otce, se kterým se seznámil v němčině. Jihozápadní Afrika.

V roce 1898 se rodina Goeringových přestěhovala do nového domu poblíž Norimberku ve městě Neuhaus na Pegnitz (Bavorsko), kde se nachází středověký hrad Feldenstein , který daroval Hermann von Epenstein. Pro Göringa byl zámek nejsilnějším dojmem z dětství. Někdy rodina Göringových navštěvovala Epensteiny na jejich zámku Mauterndorf v Salcburku . Göringova matka otevřeně udržovala vztah s Epensteinem a žila s ním během návštěv, zatímco její manžel (který byl o 20 let starší než ona) žil mimo hrad.

Hermann Göring se od dětství zajímal o válečné hry a rád si hrál s vojáčky v búrských uniformách, které mu dal jeho otec, byla to připomínka búrské války . Podrobně studoval také vojenskou historii a měl zálibu v horolezectví a v mládí zdolával vrcholky rakouských Alp. Hermann Göring získal základní vzdělání na soukromé škole ve Fürthu v roce 1900 a studoval s mírným úspěchem na humanistickém gymnáziu. Nebyl nadaný chlapec a byl zapojen do bojů a střetů. Z tohoto důvodu byl vychován v rodině svým učitelem Johannem Frankem . 1. října 1904, ve věku jedenácti let, Hermann Goering ukončil základní školu s vyznamenáním a od roku 1905 pokračoval ve svém prvotřídním vzdělání na internátní škole pojmenované po Heinrichu Schliemannovi v Ansbachu (kde byla od studentů vyžadována přísná disciplína) .

Hermann Göring se brzy rozhodl utéct ze vzdělávací instituce. Vrátil se domů a prodal své housle. Doma předstíral nemoc, dokud mu otec nezakázal nevracet se do školy. O několik dní později byl však rychle poslán zpět. V internátní škole bylo Hermannu Göringovi dvanáct let, jeho spolužáci byli starší a silnější než on, a proto narazil v zorném poli. Musel se ale naučit být agresivní a neovladatelný. Studium pro něj bylo vyčerpávající, často zařizoval stávky a útěky. Když otec viděl takové sklony svého syna, rozhodl se vzít ho z internátní školy, čímž ztrojnásobil jeho roční promoci.

V roce 1905 se Göringův otec a Hermann von Epenstein snažili, aby jejich syn byl přijat do kadetní školy v Karlsruhe. Pro Hermanna Göringa nebyly s přijetím do kadetského sboru žádné problémy. Tento vzdělávací ústav byl od hradu Feldenstein ještě dál než internát v Ansbachu a disciplína tam byla mnohem tvrdší, ale Hermanovi všechno klapalo, uniforma mu seděla a o výuce jezdectví, šermu a pušky si mohl nechat jen zdát. střílel během dětských her. A kadet Goering začal pilně studovat a v roce 1909, ve věku šestnácti let, ukončil vysokou školu a získal známku „vynikající“ v jezdectví, historii, angličtině, francouzštině, hudbě a podřízenosti. A hlavně v jeho případě zazněla taková poznámka: "Tento vzorný kadet dosáhl úrovně, která mu pomůže dojít daleko: nebojí se riskovat."

S takovým doporučením nebylo pro Hermanna Göringa těžké vstoupit v roce 1910 na Pruskou vojenskou akademii v Lichterfeldu u Berlína , kde se školili budoucí vojenskí výcvikoví důstojníci. A v březnu 1911, ve svých osmnácti letech, absolvoval jednu z prvních z hlediska studijního prospěchu, složil zkoušku s vyznamenáním, přijal gratulaci od samotného císaře a získal titul fenrich ( Fähnrich ).

Před přijetím vojenského úkolu požádal mladý Goering o povolení k návratu domů. Rodina ho přivítala jako hrdinu a kmotr poslal blahopřejný dopis a peněženku s 2000 zlatých marek. V dopise Epenstein zve Goeringa, aby přijel do Mauterndorfu. Jeho rodiče se s Epensteinem pohádali. A na jaře 1913 rodina Goeringových opustila Feldenstein a přestěhovala se do Mnichova. Po přestěhování v zimě roku 1913 otec Goering zemřel. Následujícího dne během pohřbu na mnichovském hřbitově Waldfriedhof , kde se mladý Fenrich rozplakal. O několik týdnů později byl Hermann Göring přidělen ke 112. pěšímu pluku prince Wilhelma z Badenu, který byl obsazen v Mühlhausenu . Byl jmenován velitelem posádkové čety ve 4. rotě. V lednu 1914 byl povýšen na poručíka.

Eso první světové války

Na začátku první světové války se zúčastnil bojů na západní frontě jako pobočník pěšího praporu. V říjnu 1914 dosáhl přesunu k 25. leteckému oddělení. Nejprve létal jako pozorovatel, poté jako průzkumný a bombardovací pilot. Od podzimu 1915 - stíhací pilot. Ukázal se jako nebojácný letec, často opomíjející smrtelné nebezpečí. 14. března 1916 sestřelil svůj první bombardér. Od května 1917 byl velitelem 27. perutě, v srpnu 1917 byl povýšen na hlavního poručíka, od 3. července 1918 byl velitelem 1. stíhací perutě Richthofen , nejznámějšího elitního letectva německé armády.

Během bojů sestřelil 22 nepřátelských letadel a byl vyznamenán Železným křížem 1. a 2. třídy, Řádem Pour le Mérite (2. června 1918) atd. Od července 1919 - na dovolené, v březnu 1920 byl demobilizován s hodnost kapitána (rozkaz k udělení titulu 8. června 1920). S předváděcími lety vystupoval v Dánsku a Švédsku , kde se seznámil s manželkou švédského důstojníka Karin von Kantsovovou , se kterou se oženil v roce 1923 . V roce 1922 se vrátil do Německa a vstoupil na univerzitu v Mnichově .

V nacistické straně. Vedoucí SA

V listopadu 1922 se setkal s Adolfem Hitlerem a aktivně se zapojil do nacistického hnutí, člen NSDAP . V květnu 1923 ho Hitler jmenoval nejvyšším vůdcem SA . Jeden z tvůrců SA vedl jejich přeměnu na mocnou polovojenskou sílu. Ve stejné době měl Goering napjatý vztah s dalším vůdcem SA, Ernstem Röhmem . Goering se 9. listopadu 1923 zúčastnil pivního puče , během kterého šel po boku Hitlera.

Goering byl těžce zraněn dvěma kulkami v horní části pravého stehna a v oblasti třísel, rána byla kontaminována špínou, která způsobila infekci. Společníci při převratu odvlekli zraněného na nádvoří domu na Residenzstraße 25. tzv. „ Křišťálová noc “, „Kristallnacht“ ) propustili Ballina a jeho ženu z koncentračního tábora [7] . 10. listopadu 1923 byl vydán zatykač na Goeringovo zatčení. Ve vážném stavu ho manželka nelegálně odvezla na léčení do Rakouska. Žil v Rakousku, Itálii, Švédsku; ve stejnou dobu, Goering, aby se zbavil silné bolesti, začal užívat morfin , což způsobilo porušení duševní činnosti. Goering si na droze vytvořil závislost, ze které se vyléčil až po druhé světové válce, kdy byl zajatcem spojenců. V důsledku zásahu kulkou do oblasti třísel byl Goeringův metabolismus narušen a začal přibírat na váze, což se stalo jeho charakteristickým znakem nejen v karikaturách SSSR [8] . Byl umístěn v psychiatrické léčebně, nejprve v Longbrough, poté v Konradsbergu. Když začal Hitlerův proces, Göring se pokusil vrátit do Německa, ale Hitler mu to prostřednictvím svého právníka zakázal, aby se „zachránil pro národní socialismus “. Göringova manželka Karin zajistila setkání s Hitlerem ve vězení; na schůzce Hitler znovu potvrdil, že Göring byl jeho nejbližším spolupracovníkem.

V čele Reichstagu a policie

V roce 1927 se po amnestii účastníci puče vrátili do Německa a Göring byl jmenován Hitlerovým osobním zástupcem v Berlíně. 20. května 1928 byl zvolen do Reichstagu a stal se jedním z 12 nacistických poslanců. Jako expert NSDAP na technické otázky Goering navázal úzké vztahy s mnoha vůdci rozsáhlého, včetně vojenského průmyslu v Německu. Po červencových volbách v roce 1932, kdy se NSDAP, která získala 230 křesel v Reichstagu , stala největší stranou v Německu, byl 30. srpna Goering zvolen předsedou Reichstagu (a zůstal jím až do roku 1945, i když po přijetí v březnu 23, 1933 zákona „O likvidaci strádání lidu a státu“ ( Gesetz zur Erhebung der Not im Volke und Reich ), který udělil kabinetu ministrů právo vydávat říšské zákony, roli Reichstagu se stal čistě dekorativním a od roku 1942 se přestal setkávat úplně). V tomto postu dosáhl Göring hegemonie NSDAP v Reichstagu a hlasování o nedůvěře vládě Franze von Papena . Dne 30. ledna 1933, po sestavení Hitlerovy vlády, se Goering, zatímco zůstal předsedou Reichstagu, stal říšským ministrem bez portfeje, který měl na starosti letectví a pruské ministerstvo vnitra. 2. února 1933 osobně vedl pruskou policii a zahájil v ní čistku (z pruské policie bylo vyhozeno 1457 lidí), do všech vedoucích funkcí jmenoval přívržence NSDAP. Poté, co pruský zemský sněm uznal Goeringovo jednání za nezákonné, byl 7. února „v zájmu ochrany lidu“ rozpuštěn. Zároveň byla zakázána shromáždění „schopná narušit veřejný pořádek“.

Göring 17. února svým „dekretem o střelbě“ dovolil policii široce používat zbraně k nastolení veřejného pořádku a 22. února mobilizoval asi 30 000 útočných letadel do pomocných policejních sil, čímž jim dal oficiální status. Policejní síly podřízené Goeringovi 24. února přepadly sídlo KPD v Berlíně - "Dům Karla Liebknechta" (ačkoliv vedení KPD jej opustilo ještě dříve, částečně se přesunulo do ilegální pozice). Politickými odpůrci byl obviněn z tajného organizování požáru Říšského sněmu 27. února 1933. Na mimořádné schůzi Říšského sněmu Goering uvedl, že tato akce byla komunistickou odpovědí na konfiskaci dokumentů komunistické strany provedenou 22. února.

Od 11. dubna 1933 - ministr-prezident Pruska [9] . 30. ledna 1935 Hitler nařídil Göringovi, aby splnil své povinnosti jako Reichsstadtholder Pruska [10] .

25. dubna 1933 vytvořil Státní tajnou policii ( Gestapo ) a stal se jejím náčelníkem ( náměstek - Rudolf Diels ). Jeden z iniciátorů zničení vrchního vedení SA během „ Noci dlouhých nožů “ 30. června 1934.

31. srpna 1933 byl Göring přímo od kapitánů povýšen na generála pěchoty.

Zajímavé je, že jedním z úkolů sovětského diplomata, který působil v Německu v letech 1935-1937, Davida Kandelakiho , bylo „prověřit fámy, že by Goering mohl nahradit Hitlera“ (historik Lev Bezymensky ) [11] .

V roce 1934 byly všechny správy lesů Německa, dříve pod kontrolou zemí, sloučeny do jediné služby Reichsforstamt lesnictví a umístěny pod kontrolu Hermanna Göringa, který byl 3. července 1934 jmenován zvláštním zavedená pozice „říšského lesníka Německa“ (Reichs-forstmeister, německy ][12)Reichsforstmeister Kromě toho se Göring stal také "Reichs-Jägermeister of Germany" (Reichs-Jägermeister, německy Reichsjägermeister ) [13] , později také "High komisař pro ochranu přírody" ("Oberster Beauftragte für den Naturschutz"). Ve všech těchto funkcích vykonával Goering kontrolu nad celým lesnickým a mysliveckým hospodářstvím v Německu.

Vytvoření Luftwaffe. Příprava na válku

27. dubna 1933 se Göring stal hlavou nově vytvořeného Imperial Air Ministry , čímž začalo tajné oživení letectva , které bylo Německu zakázáno mít podle podmínek Versailleské smlouvy . Goering, který měl velké množství stranických povinností, však přesunul organizaci Luftwaffe na ministra zahraničí Erharda Milcha a šéfa ředitelství velení generála Waltera Wefera.

9. března 1935 Hitler oficiálně uznal existenci letectva v Německu a Goering byl téhož dne jmenován jejich vrchním velitelem (1. března 1935 obdržel hodnost generála letectví). Do vedení Luftwaffe přitáhl esa první světové války, své přátele na frontě, z nichž se mnozí pro vedoucí práci ukázali jako absolutně nevhodní. 18. října 1936 byl Göring jmenován komisařem 4letého plánu a v jeho rukou se soustředilo veškeré řízení hospodářských opatření k přípravě Německa na válku - na úkor říšských ministerstev hospodářství a financí. V červenci 1937 byl vytvořen obrovský státní koncern " Hermann Göring Werke " ( "Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten Hermann Göring" ), který převzal četné továrny zabavené Židům a později továrny na okupovaných územích. Hrál rozhodující roli při organizování Blomberg-Fritschovy krize . 4. února 1938 byl povýšen do hodnosti polního maršála letectví (německy: General-Feldmarschall der Flieger ) představené osobně za něj. Během anšlusu Rakouska Goering telefonicky řídil a koordinoval akce rakouských nacistů a hrál jednu z hlavních rolí při připojení této země k Německu. Dne 4. září 1938 byl v souladu s branným zákonem jmenován Hitlerovým stálým zástupcem v Radě ministrů pro obranu Říše.

Druhá světová válka

Po úspěšném ukončení polského tažení, kde jeho Luftwaffe hrála velmi důležitou roli, byl 30. září 1939 vyznamenán Rytířským řádem Železného kříže . Po porážce Francie 19. července 1940 byl Goering vyznamenán Velkým křížem Železného kříže (jako jediný měl takové vyznamenání ve Třetí říši) a osobně mu byl zaveden titul Reichsmarschall (Reichsmarschall Velkoněmecké říše, německý Reichsmarschall des Grossdeutschen Reiches ). 29. června 1941 byl Göring formálně jmenován Hitlerovým dědicem v případě jeho smrti nebo v případě, že by z jakýchkoliv důvodů nebyl schopen „byť na krátkou dobu“ plnit své povinnosti. 30. července 1941 Goering podepsal dokument předložený Reinhardem Heydrichem o „ konečném řešení “ židovské otázky, které mělo zničit téměř 20 milionů lidí. Postupně, v průběhu nepřátelství, Luftwaffe ztratila svou vzdušnou převahu a Goeringův vliv v nejvyšších vrstvách moci začal klesat. V této době začal Goering věnovat více a více pozornosti svému osobnímu životu. Přestavěl přepychový palác Karinhalle v Schorfheide , nashromáždil obrovskou sbírku umění v důsledku vyloupení muzeí okupovaných zemí. V roce 1942, po jmenování Alberta Speera říšským ministrem pro zbrojení a munici , začal Göringův vliv na válečné hospodářství, jako komisaře pro 4letý plán, také postupně mizet.

Navzdory zdánlivé odtažitosti Goering dokonale chápal, co se děje. Koncem roku 1942 v Hitlerově sídle řekl Speerovi: „Budeme se stále radovat, když si po této válce Německo udrží své hranice až do roku 1933“ [14] .

Na konci roku 1942 Goering Hitlerovi přísahal, že zajistí nepřerušené zásobování 6. armády generála Pauluse obklíčené poblíž Stalingradu se vším potřebným, což bylo evidentně nemožné (v lednu 1943 Paulus kapituloval). Poté Goering definitivně ztratil Hitlerovu důvěru, k čemuž navíc přispěla složitá intrika zahájená Martinem Bormannem proti Goeringovi [15] .

Break with Hitler

Hitler veřejně prohlásil Göringa za vinného ze selhání při organizaci protivzdušné obrany země. 23. dubna 1945, na základě zákona z 29. června 1941, Goering po konzultaci s Hansem Lammersem , Philippem Bowlerem a dalšími oslovil Hitlera rádiem[ upřesnit ] s žádostí o souhlas s jeho přijetím - Goeringem - do funkce šéfa vlády. Goering oznámil, že pokud nedostane odpověď do 22 hodin, bude to považovat za dohodu. Téhož dne obdržel Goering od Hitlera rozkaz, který mu zakazoval převzít iniciativu, zároveň byl na příkaz Martina Bormanna Göring zatčen oddílem SS na základě obvinění ze zrady [15] . O dva dny později byl Goering nahrazen ve funkci vrchního velitele Luftwaffe polním maršálem Robertem Ritterem von Greimem , zbaveným svých hodností a vyznamenání. Ve svém Politickém závěti Hitler 29. dubna vyloučil Goeringa z NSDAP a místo toho oficiálně jmenoval velkoadmirála Karla Dönitze jako svého nástupce . 29. dubna byl Goering přemístěn na hrad poblíž Berchtesgadenu . 5. května předal oddíl SS svou ochranu jednotkám Luftwaffe a Goering byl okamžitě propuštěn. 8. května byl Göring zatčen americkými jednotkami v Berchtesgadenu.

Norimberský proces a sebevražda

Dobrovolně se vzdal americké armádě spolu se svou rodinou . Jako hlavní válečný zločinec byl postaven před Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku , kde byl nejvýznamnějším obžalovaným. Odsouzen k smrti oběšením . Ve svém posledním projevu (31. srpna 1946) neuznal rozhodnutí tribunálu: „Vítězem je vždy soudce a poraženým je odsouzený. Neuznávám rozhodnutí tohoto rozsudku... Jsem rád, že jsem byl odsouzen k smrti... protože z těch, kdo jsou ve vězení, se nikdy nestávají mučedníci. Kontrolní komise tribunálu zamítla jeho návrh na nahrazení trestu smrti oběšením popravčí četou. 2 hodiny před výkonem trestu spáchal ve své cele sebevraždu.

Není s jistotou známo, kdo dal Goeringovi jed ve vězení, fakta jsou následující: poprava byla naplánována na 2 hodiny ráno 16. října , datum bylo drženo v nejpřísnější tajnosti ze strany odsouzených i tisku. 15. října ve 21:30 vstoupil do Goeringovy cely Goeringův ošetřující lékař Dr. Pflucker v doprovodu poručíka McLindena. Stejně jako většina vězeňských dozorců ani McLinden nemluvil německy a nerozuměl tomu, co doktor Göringovi říkal. Poručík sledoval, jak doktor podává Göringovi pilulku ( prášek na spaní ), kterou si v jejich přítomnosti vzal. Pflucker a McLinden byli posledními návštěvníky cely 5, kteří viděli jejího vězně živého.

Při vyšetřování armády poslední osoba, která hlídala Goeringa, vojín Johnson, vypověděla: „Bylo přesně 22 hodin. 44 min., jak jsem se v tu chvíli podíval na hodiny. Asi po 2-3 minutách se zdálo, že je (Goering) otupělý a ze rtů se mu vydral tlumený vzdech .

V době, kdy dorazil důstojník ve službě a vězeňský lékař, byl Goering již mrtvý. V ústech byly nalezeny střepy skla. Vojenští lékaři určili otravu kyanidem .

Všichni nacističtí vůdci a ministři v posledních dnech války nosili standardní skleněné ampulky kyanidu draselného, které Hitler rozdával i svým sekretářům a stenografům .

Velitel vězeňského bloku, plukovník Andrews, byl rozhodnutý kategoricky - v žádném případě by neměl před soudem zemřít jeden ze zajatých válečných zločinců, které hlídal. Preventivní opatření byla zvláště zpřísněna po sebevraždě Roberta Leye . Goering si byl ale tak jistý, že jeho jed nenajde, že 4 dny před svou údajnou smrtí napsal plukovníku Andrewsovi dopis s vysvětlením. Byl to jeden ze tří dopisů obsažených v jedné obálce, která byla nalezena v jeho posteli po jeho smrti. První dopis obsahoval dlouhý apel k německému lidu, který ospravedlňoval jejich činy a popíral obvinění spojenců. Druhá byla krátká a byla něžným rozloučením s manželkou a dcerou.

Goeringovu adresu německému lidu odebrali Američané a od té doby nebyla zpřístupněna ke zveřejnění. Dopis na rozloučenou dostal jeho manželka Emma. Třetí dopis byl:

Norimberk, 11. října 1946

VELITEL

Od chvíle, kdy jsem byl vzat do vazby, jsem měl vždy u sebe kapsli s jedem. Když mě přivezli do Mondorfu, měl jsem tři kapsle. První jsem nechal v oblečení, aby se našel při hledání. Druhý jsem dal pod věšák, když jsem se svlékal, a odnesl jsem ho, když jsem se oblékal. Udělal jsem to jak v Mondorfu, tak i tady, v cele, tak úspěšně, že přes časté a důkladné hledání nebyl nalezen. Během soudních jednání jsem to schovával v botách. Třetí kapsle je stále v mém kufříku schovaná v kulaté nádobce od pleťového krému. … Nemůžete vinit ty, kteří mě prohledali, protože najít kapsli bylo téměř nemožné. Prostě se to tak stalo.
Hermann Göring

PS Dr. Gilbert (pozn.: vězeňský psycholog) mě informoval, že kontrolní komise odmítla změnit způsob popravy na střelbu [17]

Tato verze je pro většinu moderních badatelů velmi pochybná, protože věří, že Goering nemohl vodit žalářníky za nos po dobu 11 měsíců. „Třetí“ kapsle byla přesto ukořistěna z jeho kufru a poručík Jack Willis (vedoucí skladu osobních věcí vězňů) upadl v podezření, zejména proto, že u něj byly nalezeny Goeringovy osobní zlaté předměty, které lze považovat za „platbu“ [ 18][19] (downlink) .

Navzdory bezprecedentním opatřením, která přijal velitel vězeňského bloku plukovník Andrews, nebyl dohled nad nacistickými vězni v norimberské věznici tak absolutní, jak si myslel. Albert Speer o mnoho let později prohlásil: „Po celou dobu, co jsem byl v Norimberku, jsem měl uvnitř tubu zubní pasty s jedem. A pak jsem ho vzal s sebou do věznice Spandau . Nikoho nenapadlo se do toho podívat“ [16] [20] .

Podle výsledků vojenského vyšetřování Američanů bylo navrženo, že Goering ukryl jed pod okraj záchodového prkénka.

Téměř okamžitě po Goeringově sebevraždě se objevila nová verze. M. Yu Raginsky, asistent hlavního prokurátora ze SSSR, ve svých pamětech napsal: „O něco později rakouský novinář Bleibtrey přinesl senzační zprávu, že se mu podařilo dostat se do sálu ještě před začátkem jednání a připevněte k doku ampulku se žvýkačkou s jedem, kterou se Goering později otrávil. Novinář si na této senzaci hodně vydělal, ale byla to primitivní lež: bylo absolutně nemožné vstoupit do sálu před zahájením soudního jednání, zvláště pro člověka, který nepatřil do složení tribunálu nebo do aparátu. nejvyšších žalobců, kteří měli zvláštní průkazy .

Tato verze nebyla ani vážně uvažována, neboť v době soudního líčení byla soudní síň skutečně přísně střeženým objektem.

O další verzi, která se objevila o převozu jedu, tentýž autor dále píše: „SS Obergrupenführer Bach-Zelewski , propuštěný z vězení, se pokusil sebrat novináři „vavříny“. Poté, co potkal Goeringa na vězeňské chodbě, se mu údajně podařilo podat kus toaletního mýdla, kde byla ukryta ampulka kyanidu draselného. Bach-Zelewski však také lhal. A ne bez nějakého úmyslu. V Norimberských procesech podal SS Obergruppenführer velmi důležité svědectví ... ... Obžalovaní ho prohlásili za zrádce, takže Bach-Zelewski přišel s legendou, aby se v očích Hitlerových stoupenců do jisté míry zpětně rehabilitoval“ [21] .

Sám M. Yu Raginsky se domnívá, že jed byl do Goeringa přenesen prostřednictvím amerického bezpečnostního důstojníka za značný úplatek. A předala ho jeho manželka Goering, která za manželem přišla pár dní před stanoveným termínem výkonu trestu.

V roce 2005 se objevila další nová verze, podle které jed přenesl na Goeringa jeho bývalý bodyguard Herbert Stivers. K tomu se krátce před svou smrtí přiznal novinářům. Domnívá se, že Goeringův posmrtný dopis Andrewsovi je Goeringovým vznešeným gestem, které od něj má odvrátit podezření [22] [23] [24] .

Nebylo možné přesně určit okolnosti, za kterých Goering dostal jed. Příležitostí k tomu měl kromě výše uvedeného více než dost, jelikož Goering denně komunikoval s mnoha právníky, předávali mu různé papíry a mohli předat i ampuli s kyanidem draselným.

V tajnosti bylo tělo zpopelněno v Mnichově spolu se zbytkem odsouzených na základě rozhodnutí tribunálu. V roce 2006 Britové uvedli film Nuremberg: Goering's Last Stand .

Vojenské hodnosti

generál pěchoty	Generál zemské policie	generál letectví	generálplukovník letectví

30.8.1933 (s odsloužením od 1.10.1931, čestný název)	14. září 1933	21. května 1935 (s výsluhou od 1. března 1935)	20. dubna 1936 (s výsluhou od 1. dubna 1936)
Letecký polní maršál generál	Říšský maršál Německé říše

4. února 1938	19. července 1940

Gruppenfuehrer SA (18. prosince 1931)
Obergruppenführer SA a SS (1. ledna 1933)
Reichsleiter NSDAP (2. června 1933)

Ocenění

Železný kříž (1914) 2. třídy (15. září 1914) ( Pruské království )
Železný kříž (1914) 1. třídy (22. března 1915)
Královský řád rodu Hohenzollern Rytířský kříž s meči (20. října 1917) ( Pruské království )
Řád za vojenské zásluhy Karla Friedricha Rytířský kříž ( Bádenské velkovévodství )
Řád " Pour le Mérite " (2. června 1918) ( Pruské království )
Řád Zähringenského Lvího rytířského kříže 2. třídy s meči ( Bádenské velkovévodství )
Odznak vojenského pilota ( Pruské království )
Náprsník "Na ránu" (1918) černý ( Německá říše )
Medaile "Na památku 9. listopadu 1923" (1934)
Čestný kříž 1. světové války 1914/1918 (1934)
Danzig Cross 2. a 1. třídy (1939)
Spona k Železnému kříži (1939) 2. třídy a 1. třídy (obě ocenění 30. září 1939)
Rytířský kříž Železného kříže (30. září 1939)
Velký kříž Železného kříže (19. srpna 1940)
Zlatý stranický odznak NSDAP
Velký kříž Řádu svatých Mauricia a Lazara (1938) ( Italské království )
Císařský velkokříž Yarm and Arrows (1939) ( španělský stát )
Řád meče kříž velkokomandéra (1939) ( Švédské království )
Řád hvězdy velkokříže Karageorge (1939) ( Jugoslávské království )
Řád Michaela Statečného 1., 2., 3. třídy (1941) ( Rumunské království )
Řád vycházejícího slunce , 1. třída (1943) ( Japonské impérium )
Řád italské koruny velkokříže (1940) ( Italské království )
Nejvyšší řád Svatého zvěstování (1940) ( Italské království )
Řád bílé růže Finska Velitelský kříž ( Finsko )
Řád svatého rovnoprávného apoštola Cyrila a Metoděje velkokříže ( Bulharské království )
Královský uherský řád svatého Štěpána velkokříže ( Maďarské království )

Obraz Hermanna Goeringa ve filmech

"The Great Dictator " (1940, USA ), režie Charles Chaplin , v roli maršála Herringa (jasná narážka na Hermanna Goeringa) - Billy Gilbert
" Bitva o Stalingrad " (1949, SSSR ), režisér Vladimir Petrov , v roli Hermanna Göringa - Michail Garkavi
" Pád Berlína " (1949, SSSR), režisér Michail Chiaureli , v roli Goeringa - Jan Werich
" Ernst Thalmann - vůdce své třídy " (1955, východní Německo ), režisér Kurt Metzig , v roli Goeringa - Kurt Wötzel
" Liberation " ( epos pěti filmů, 1967-1971, SSSR), v roli Goeringa - Kurt Wötzel
" Švejk ve druhé světové válce " (teleplay, 1969 , SSSR), režie Mark Zakharov , Alina Kazmina, v roli Goeringa - Oleg Solyus
" Sedmnáct okamžiků jara " (TV film, 1973, SSSR), režisérka Taťána Lioznová , jako Goering - Wilhelm Burmeier (NDR)
"Fantasy Island" (televizní seriál, 1979, USA ), v roli Goeringa - Gene Scherer
" Forest King " (také známý jako "Ogre") / "Der Unhold" ( 1996 , Německo ), režie Volker Schlöndorff , v roli Goeringa - Volker Spengler
" Norimberk " / "Norimberk" (minisérie, 2000, Kanada, USA), režie Yves Simoneau , v roli Goeringa - Briana Coxe .
" Hitler: The Rise of the Devil " / "Hitler: The Rise of Evil" ( 2003 , Kanada , USA ), režie Christian Dugey , v roli Goeringa - Chris Larkin .
" Bunkr " ( 2004 , Německo ) , režie Oliver Hirschbiegel , v roli Goering - Matthias Gnedinger .
“ Counterplay ” ( 2011 , Rusko ), režisérka Elena Nikolaeva , v roli Goeringa - Victora Saraikina .
Vážený příteli Hitlere (Indie, 2011). Goeringa hraje Sunil Dutt.
"Dangerous Five" (televizní seriál, 2011 - 2015 , Austrálie ), režie Dario Russo, Eddie Morrison jako Goering
"Vedoucí zpravodajské služby" (Rusko, 2022). V roli Goeringa - Alexej Nesterov.

Poznámky

Prameny

↑ 1 2 3 Lilla J. , Schulz M. D. A. Statisten in Uniform (německy) : Die Mitglieder des Reichstags 1933–1945. Ein bigraphische Handbuch. Unter Einbeziehung der völkischen und nationalsozialistischen Reichstagsabgeordneten ab Mai 1924 - 1 - Due : Droste Verlag , 2004. - 996 s. — ISBN 3-7700-5254-4
↑ https://www.hsozkult.de/publicationreview/id/reb-20851
↑ Německá výslovnost - Hermann Wilhelm Göring . Formálně, transkripční pravidla vyžadují, aby příjmení Göring bylo přeloženo jako Göring, ale takový pravopis nebyl použit ani při povinném používání písmene „ё“ v sovětském tisku (1942-1953). Podívejte se na okolnosti spojené s písmenem "ё"
↑ Višlev, 2006 .
↑ Marlis Steiner Režim velkoadmirála Dönitze. Kapitulace Německa - Tsentrpoligraf, 2011. - S. 33
↑ Dekret byl zrušen 23. dubna 1945 kvůli rezignaci Göringa
↑ Ben Barkow, Raphael Gross, Michael Lenarz, Hrsg. Listopad 1938: Die Augenzeugenberichte der Wiener Library. Londýn; Frankfurt, 2008. S. 482.
↑ Grotov G. Hermann Goering – říšský maršál. - Smolensk ; M. , 1998, 448 s. - ISBN 5-7390-0583-3 ; 5-313-00015-2
↑ Hermann Göring: Časová osa . Získáno 11. ledna 2012. Archivováno z originálu 9. března 2012. (neurčitý)
↑ Německý B. A. Přední ministři a vlády Pruska 1619-1945. - In: Prusko // Sovětská historická encyklopedie. - M . : Sovětská encyklopedie, 1968. - T. 11: Pergamum - Renuven. - Stb. 682.
↑ Kandelakiho mise Archivní kopie z 3. prosince 2013 na Wayback Machine // Izvestia
↑ Schießvorschrift für den Reichsbund "Deutsche Jägerschaft" (německy) . - Berlín: Reichsbund "Deutsche Jägerschaft", 1940. - 65 S.
↑ Zalessky K. A. „Luftwaffe. letectva Třetí říše. - M., "Yauza", "Eksmo", 2005. ISBN 5-699-13768-8 .
↑ Albert Speer. Vzpomínky. Kapitola 17
↑ 1 2 Hitlerova poslední radost . Získáno 4. srpna 2016. Archivováno z originálu dne 6. srpna 2016. (neurčitý)
↑ 1 2 Grotov G. Reichsmarschall Goering. — M.: Veche, 2005. — S. 465. — ISBN 5-9533-0577-X
↑ Grotov G. Reichsmarschall Goering. - M.: Veche, 2005. - S. 467. - ISBN 5-9533-0577-X
↑ Standardy a obdivovatelé . Získáno 24. června 2009. Archivováno z originálu 3. prosince 2008. (neurčitý)
↑ Rozhovor // Generální prokuratura Ruské federace
↑ Albert Speer. Spandauer Tagebucher. - (německy) Gebunden.: "Propyläen- Verlag Ullstein Gmbh" - ISBN 978-3-549-17316-9 = Speer A. Spandau: Tajný deník. — ISBN 978-5-8159-1015-7
↑ 1 2 Raginskij M. Norimberk: před soudem dějin - M .: Politizdat, 1986. - S. 77.
↑ Záhada sebevraždy Hermanna Goeringa mohla být odhalena // Izvestija. RU
↑ Záhada smrti Hermanna Goeringa je odhalena Archivní kopie z 11. května 2009 na Wayback Machine // Utro.ru
↑ Herbert Lee Stivers: „Zabil jsem Goeringa“ Archivováno 11. května 2012 na Wayback Machine // Rodnaya Gazeta

Literatura

V Rusku

Goering, Herman / Višlev O. V. // Osmidílná stezka - Němci. - M .: Velká ruská encyklopedie, 2006. - S. 680. - ( Velká ruská encyklopedie : [ve 35 svazcích] / šéfredaktor Yu. S. Osipov ; 2004-2017, v. 6). — ISBN 5-85270-335-4 .
Gordienko A. N. velitelé druhé světové války. svazek 1, Mn., 1997. ISBN 985-437-268-5
Grotov G. Reichsmarschall Göring. - M .: "Veche", 2005. - ISBN 5-9533-0577-X .
Zálesský K.A. Vůdci a velitelé Třetí říše: Biografický encyklopedický slovník. - M .: "Veche", 2000. - S. 108-112. — 576 [16 ill.] Str. - ISBN 5-7838-0550-5 .
Zálesský K.A. Kdo byl kdo ve Třetí říši: Biografický encyklopedický slovník. - M. : AST Publishing House LLC: Astrel Publishing House LLC, 2002. - S. 187-191. — 942 [2] s. - ISBN 5-17-015753-3 (LLC "Nakladatelství AST"); isbn 5-271-05091-2 (LLC Astrel Publishing House).
Zálesský K.A. NSDAP. Moc ve Třetí říši. - M .: Eksmo , 2005. - S. 127-131. — 672 s. — ISBN 5-699-09780-5 .
Goering, Herman / Krylov B. A. // Plynový výtah - Gogolevo. - M . : Sovětská encyklopedie, 1971. - ( Velká sovětská encyklopedie : [ve 30 svazcích] / šéfredaktor A. M. Prochorov ; 1969-1978, v. 6).
Mitcham S. , Müller J. Velitelé Třetí říše. - Smolensk: Rusich, 1995. -480 s. - (Tyranie). —10 000 výtisků. -ISBN 5-88590-287-9.
Raginsky M. Norimberk: před soudem dějin - M.: Politizdat , 1986.
Černaya L. B. Brown diktátoři. M .: Nakladatelství "Republika" , 1992
Goering, Herman // Encyklopedie Třetí říše / Comp. S. Voropajev; Předmluva, generále. red., výběr. nemoc., přidat. A. Egazarová. - M. : Lokid : Mif, 1996. - 587 s.
Goering, Herman // Oxford Illustrated Encyclopedia of World History (od roku 1800 do současnosti)
Goering, Herman // Lubčenkov Yu. N. Sto velkých velitelů druhé světové války. — M.: Veche, 2006. — 476 s. - (100 skvělých) ISBN 5-9533-0573-7

V jiných jazycích

Block, Maxine; Trow, E. Mary. Aktuální biografie: Kdo je novinky a proč 1941 (anglicky) . - New York: H. W. Wilson, 1971.
Krev, Philip W. (2001). Holmes, ER, ed. Bandenbekämpfung: Nacistická okupační bezpečnost ve východní Evropě a sovětském Rusku 1942–45 (PhD práce). Cranfield University .
Blood, Philip W. Securing Hitler's Lebensraum: The Luftwaffe and Bialowieza Forest, 1942–1944 // Holocaust and Genocide Studies. - 2010. - 3. srpna ( roč. 24 , č. 2 ). - str. 247-272 . - doi : 10.1093/hgs/dcq024 .
Botting, DouglasiIn the Ruins of The Reich: Germany 1945–1949 (anglicky) . Londýn: Methuen Publishing, 2006. - ISBN 978-0-413-77511-5 .
Bullocku, AlaneHitler: Studie o tyranii. - New York: Konecky & Konecky, 1999. - ISBN 978-1-56852-036-0 .
Umělecká provenience a záznamy o nárocích a výzkum . Správa Národního archivu a evidence (15. srpna 2016). Staženo: 16. července 2017. (neurčitý)
Bungay, StepheneThe Most Dangerous Enemy: A History of the Battle of Britain (anglicky) . — Londýn: Aurum Press, 2000. - ISBN 978-1-85410-721-3 .
Burke, William Hastings Albert Göring, Hermannův protinacistický bratr . The Guardian . Guardian News and Media (20. února 2010). Staženo: 4. května 2014. (neurčitý)
Darnstadt, Thomas . Ein Glücksfall der Geschichte , Der Spiegel (4. dubna 2005). Staženo 13. září 2016.
Richard J Evans . Příchod Třetí říše. - New York: Penguin, 2003. - ISBN 978-0-14-303469-8 .
Evans, Richard J. Třetí říše u moci . - New York: Penguin, 2005. - ISBN 978-0-14-303790-3 .

Odkazy

Umělecká provenience a záznamy o nárocích a výzkum . Správa Národního archivu a evidence (15. srpna 2016). Staženo: 16. července 2017. (neurčitý)
Burke, William Hastings Albert Göring, Hermannův protinacistický bratr . The Guardian . Guardian News and Media (20. února 2010). Staženo: 4. května 2014. (neurčitý)
Darnstadt, Thomas . Ein Glücksfall der Geschichte , Der Spiegel (4. dubna 2005). Staženo 13. září 2016.
Hermann Göring. Rozsudek Norimberského tribunálu.

Foto, video a zvuk

TCDb

Tematické stránky

Slovníky a encyklopedie

Genealogie a nekropole

V bibliografických katalozích

Polní maršálové nacistického Německa
Reichsmarschall ( německy: Reichsmarschall )	Hermann Göring
General Field Marshals ( německy: Generalfeldmarschall )	Werner von Blomberg Fedor von Bock Walther von Brauchitsch Erwin von Witzleben Wilhelm Keitel Gunther von Kluge Wilhelm von Leeb Wilhelmův seznam Walther von Reichenau Gerd von Rundstedt Erwin Rommel Georg von Küchler Erich von Manstein Friedrich Paulus Ernst Bush Maxmilián von Weichs Ewald von Kleist Walter Model Ferdinand Schörner Čestný polní maršál: Eduard von Böhm-Ermoli polní maršál Rakousko-Uherska
Polní maršálové Luftwaffe ( německy: Generalfeldmarschall der Flieger )	Albert Kesselring Erhard Milch Hugo Sperrle Wolfram von Richthofen Robert von Greim
Grand Admirals ( německy: Großadmiral )	Erich Raeder Karl Dönitz

Obžalovaní z Norimberského procesu
Trest smrti	Martin Bormann (v nepřítomnosti*) Hermann Goering (spáchal sebevraždu) Fritz Sauckel Arthur Seyss-Inquart Alfréd Jodl Ernst Kaltenbrunner Wilhelm Keitel Joachim von Ribbentrop Alfred Rosenberg Hans Frank Wilhelm Frick Julius Streicher
Doživotní odnětí svobody	Rudolf Hess Erich Raeder Walter Funk
20 let vězení	Baldur von Schirach Albert Speer
15 let vězení	Constantin von Neurath
10 let vězení	Karl Dönitz
oprávněné	Franz von Papen Hans Fritsche Hjalmar Shacht
Přidán na seznam obžalovaných, ale k soudu se nedostavil	Martin Bormann (chybějící*) Gustav Krupp (ze zdravotních důvodů) Robert Ley (spáchal sebevraždu)
* Spáchal sebevraždu 2. května 1945, ostatky byly objeveny až v roce 1972 (v době procesu byl považován za nezvěstného)

Pilotní esa Německé říše
Přes 50	Manfred von Richthofen ( 80 ) Ernst Udet (62) Erich Lowenhardt (54)
40-49	Werner Voss (48) Joseph Jacobs (48) Fritz Rumey (45) Rudolf Berthold (44) Bruno Loerzer (44) Paul Bäumer (43) Oswald Boelcke (40) Franz Buechner (40) Lothar von Richthofen (40)
30-39	Heinrich Gontermann (39) Karl Menkhoff (39) Carl Bolle (36) Julius Buckler (36) Max von Müller (36) Gustav Dörr (35) Otto Könnecke (35) Edyard von Schleich (35) Emil Tui (35) Josef Veltjens (35) Kurt Wolf (33) Heinrich Bongarz (33) Heinrich Kroll (33) Herman Frommhertz (32) Theodor Oosterkamp (32) Paul Billik (31) Gotthard Sachsenberg (31) Josef Mai (30) Karl Degelov (30) Carl Emil Schaefer (30) Carl Allmenröder (30) Ulrich Neckel (30)
20-29	Harald Auffart (29) Walter von Bülow-Botkamp (28) Walter Blume (28) Robert von Grime (28) Arthur Laumann (28) Friedrich von Roth (28) Fritz Otto Bernert (27) Kurt Wüstoff (27) Carl Tom (27) Adolf von Tuczek (27) Otto Fruner (27) Hans Kirschstein (27) Oskar von Bönig (26) Max Noether (26) Eduard Ritter von Dostler (26) Fritz Putter (25) Olivier von Beaulieu-Marconnet (25) Georg von Hantelmann (25) Erwin Boehme (24) Georg Meyer (24) Herman Becker (23) Hans Klein (22) Karl Schlegel (22) Josef Leonard Maris White (22) Hermann Göring (22) Hans von Adam (21) Friedrich Altemeyer (21) Friedrich Friedrichs (21) Fritz Hoehn (21) Friedrich Noltenius (21) Walter Goetsch (20) Oskar Heinrich (20) Otto Kissenbert (20) Wilhelm Reinhard (20) Otto Schmidt (20) Rudolf von Eschwege (20) Hans Bethge (20) Wilhelm Frankl (20)