Lak skript

Písmo Lak  je písmo používané k psaní jazyka Lak . Během své existence fungoval na různých grafických základech a byl opakovaně reformován. V současné době funguje skript Lak v azbuce . V historii písma Lak se rozlišují následující etapy:

• XV století - 1928 - psaní podle arabské abecedy
• 60. - 10. léta 19. století - psaní založené na azbuce (souběžně s arabštinou)
• 1928-1938 - psaní na latinském základě
• od roku 1938 - moderní písmo založené na azbuce

Arabská abeceda

Nejstarší záznamy lakových slov v arabském písmu, částečně upravených pro psaní dagestánských jazyků ( adjam ), pocházejí z konce 15. Dluhopis byl tedy napsán ve směsi arabštiny a lakštiny v arabském rukopisu „al-Kafiyya“, který přepsal Abdurakhman, syn Muhammada al-Zirikhgaraniho v letech 1490-1491. Zaznamenal také asi 200 slov Lak v rukopisu „Kitab al-kuttab“ (1499) [1] . Na konci 17.–18. století se již jazyk Lak aktivně používal pro záznam velkých textů (například překlad historického díla „ Derbend-name “ [2] .

Na počátku 20. století se díky otevření muslimské tiskárny v Temir-Khan-Shura začalo používat v knihtisku písmo Lak na arabském základě. V roce 1912 v Petrohradě začal S. I. Gabiev vydávat první noviny Lak - "Úsvit Dagestánu" [3] .

V roce 1918 byla arabská abeceda Lak reformována a přiblížena potřebám fonetiky Lak. Ve 20. letech 20. století aktivně vydávala knihy a noviny, vyučovalo se na školách [4] .

Uslarova abeceda

V 60. letech 19. století, po připojení Dagestánu k Ruské říši , sestavil první gramatiku Lak etnograf a lingvista P. K. Uslar (vytištěno v roce 1890). Tato gramatika používala upravenou cyrilici s přidáním několika latinských a gruzínských písmen. V roce 1865 vyšla v Tiflis v této abecedě kniha „Kazikumyk alphabet“ a poté v letech 1865-1867 další 2 knihy – „Voda, vzduch a jejich modifikace“ a „Aritmetika“ [5] . Od roku 1866 se uslarská abeceda začala vyučovat v prvních sekulárních školách Lak ( Kumukh a další), ale tato abeceda nebyla široce používána a postupně se přestala používat [6] .

Latinská abeceda

V roce 1923 byla na konferenci muslimských národů v Pyatigorsku vznesena otázka přechodu dagestánských jazyků na latinskou abecedu . V té době však byla tato otázka považována za předčasnou. Znovu byl vyzdvižen v roce 1926. V únoru 1928 stanovilo 2. společné plénum regionálního výboru a Rady lidových komisařů Dagestánské ASSR úkol vyvinout latinské abecedy pro národy republiky, včetně Laků. V témže roce byla sestavena a schválena abeceda. Podle výnosu Ústředního výkonného výboru Dagestánské ASSR se od 1. října 1930 stala latinizovaná abeceda Lak jedinou přijatelnou pro použití ve všech oficiálních sférách [7] . Autory latinizované abecedy byli G. A. Gadzhibekov , L. I. Zhirkov , A. Shamkhalov a N. F. Jakovlev [8] .

První verze latinské abecedy Lak neměla velká písmena a vypadala takto [4] : ​​a, b, c, , d, e, ә, g, ƣ, h, ħ, ⱨ, i, j, k, ⱪ, l, m, n, o, ө, p, , q, ꝗ, r, s, ş, ꞩ, t, , u, v, x, , , z, ⱬ, ƶ, ' . V roce 1930 na I Dagestánské pravopisné konferenci pro jazyk Lak byly vyvinuty základy pravopisu a v roce 1932 byla abeceda reformována - byla zavedena velká písmena a písmena F f, Ç ç , písmena , ⱨ, ħ byla vyloučena . V důsledku toho získala abeceda následující podobu [9] :

Tato abeceda se používala až do roku 1938.

Moderní abeceda

Koncem 30. let 20. století začal v SSSR proces překládání písem do azbuky. Během tohoto procesu se 5. ledna 1938 předsednictvo dagestánského regionálního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků rozhodlo překládat do azbuky a abecedy národů Dagestánu. 8. února toto rozhodnutí schválil Ústřední výbor Dagestánské ASSR [10] . 12. února byla v novinách Dagestanskaja pravda zveřejněna nová abeceda Lak. Publikovaná abeceda obsahovala všechna písmena ruské abecedy kromě ё , jakož i další digrafy Гъ гъ, Ггг, ГӀ гӀ, Къ къ, Кь къ, Кь къ, КхХ кӀ,р,ѥ Ӏ, р,ѥ Ӏ, П,Ӏ Ӏ хӀ, ЦӀ цӀ, ChӀ chӀ [11] .

Po určité úpravě získala azbuka Lak moderní podobu [12] :

Písmeno Ab ab označuje širokou přední nelabiální samohlásku, Гъ гъ je znělý  uvulární spirant , Гггг  je laryngeální neznělý /h/, Къ къ je  uvulární stop nasávaný /k/, Kk kk  je geminovaný /k/ kk  je uvulární stop- gutturální /k/, KӀ kӀ -  stop-laryngeální, Ob ob  - široké labiálie přední řady, Pp pp  - geminované /p/, PӀ pӀ  - stop-laryngeální /p/, Cs ss  - geminované /s/, Tt tt  - geminovaný /t/, TӀ tӀ  - stop-laryngeální /t/, Xx xx  - geminovaný /x/, Хххххх - geminovaný  /хх/, Хъ хъЅ  - uvulární neznělý aspirační / ххѥ , affrikate  - středojazyčný neznělý spirant, ХӀ хӀ  — laryngeální neznělý spirant, Ts sts  — geminovaný /ts/, TsӀ tsӀ  — stop-laryngeální pískání /ts/, Chh hh  — geminated /h/, ChӀ chӀ  — stop-laryngeální sykadlo do h/, ъ  — laryngeální zástava (kromě výpůjček z ruského jazyka) [13] .

Abecední korespondenční tabulka

Sestaveno podle [14] , [15]

Poznámky

1. ↑ A. A. Isaev, S. Ya. Magdiev, D. M. Malamagomedov, G. M.-R. Orazajev. Katalog rukopisů a fragmentárních záznamů v jazycích národů Dagestánu, uložených ve fondu rukopisů Dagestánského vědeckého centra Ruské akademie věd . - Machačkala, 2008. - 204 s. Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Datum přístupu: 11. února 2016. Archivováno z originálu 17. dubna 2016. (neurčitý) 
2. ↑ E. Kh. Abdullaev. Bukhssa luttirayass havar (Lakku mazreissa "Derbent-name"). - Mahaachkala: CPI DSU, 2005. - 72 s. - 200 výtisků.
3. ↑ G. G., M. Ch . Lakskaya literatura // Literární encyklopedie. - M .  : OGIZ RSFSR, 1932. - T. 6. - Stb. 151-152.
4. ↑ 1 2 A. Isajev. lakku mazral apipbiti. - mahac-qala, 1928.
5. ↑ P.K. Uslar. Etnografie Kavkazu. Lingvistika . - Tiflis, 1890. - T. IV. Lak jazyk. - S. II, 1.
6. ↑ P. Sh. Chalaeva. Role P.K. Uslara a jeho studentů v rozvoji lak-ruských jazykových kontaktů // Svět vědy, kultury, vzdělávání. - 2012. - č. 2 (33). — ISSN 1991-5497 .
7. ↑ M. I. Isajev. Konstrukce jazyka v SSSR. - M .: "Nauka", 1979. - S. 158-179. — 352 s. - 2650 výtisků.
8. ↑ Psané jazyky světa. Ruská Federace. - M. , 2000. - S. 258. - 651 s.
9. ↑ H. Bagdaev, G. Haƶiev. Bukvar. — Mahacqala, 1937.
10. ↑ A. A. Isajev. O formování a vývoji psaného jazyka národů Dagestánu // Sociologická sbírka. - Machačkala, 1970. - Vydání. I. - S. 173-232.
11. ↑ Dagestánská pravda. 12. února 1938
12. ↑ G. B. Murkelinsky. I. (Fonetika a morfologie) // Gramatika jazyka Lak. - Machačkala: Dagestán uch.-ped. nakladatelství, 1971. - S. 9. - 256 s. - 1000 výtisků.
13. ↑ K. M. Musajev. Jazyky a spisy národů Eurasie. - Almaty: "Gylym", 1993. - S. 102-105. — 242 s. - 100 kopií.  - ISBN 5-628-01418-4 .
14. ↑ Nová abeceda pro národy Dagestánu // Kultura a písmo Východu. - Baku, 1928. - Vydání. II. - S. 176-177.
15. ↑ Lakh  romanizace . Ústav estonského jazyka (27. dubna 2003). Datum přístupu: 13. února 2016. Archivováno z originálu 27. dubna 2015.
16. ↑ Jazyk Lak - Lakku maz. Rychlá reference Autor: Wolfgang Schulze (IATS, LMU Mnichov). 2007
17. ↑ 1 2 Zavedena v roce 1932
18. ↑ 1 2 3 Vyloučeno v roce 1932