Naqqash, Najip

Najip Naqqash
tat. Nәҗip Nәkkash

Najip Naqqash, 2022
Jméno při narození Nazip Fayzrakhmanovič Ismagilov _
Datum narození 30. července 1948 (74 let)( 1948-07-30 )
Místo narození Usali , Mamadyshsky District , Tatar ASSR , Russian SFSR , SSSR
Státní občanství  SSSR → Rusko
 
Žánr výtvarník , literární kritik
Studie Kazaňská státní univerzita pojmenovaná po V. I. Uljanov-Leninovi
Styl shamail
Patroni B. Urmanche
Hodnosti Ctěný umělec Republiky Tatarstán
Ceny Cena Gabdully Tukayové – 2016
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Najip Nakkash ( Tat. Nәҗip Nәkkash , narozen Nazip Fayzrakhmanovich Ismagilov ( Tat. Nәҗip Fayzrakhman uly Ismagyylev ) ; narozen 30. července 1948 , Usali , okres Mamadyshsky , tatarský umělec ASSR , text RSF - , ruský literární kritik ) - sovětský a americký literární kritik kaligraf , mistr šamailů . Ctěný umělec Republiky Tatarstán (1998). Laureát Státní ceny Republiky Tatarstán pojmenované po Gabdulle Tukay (2016).

Životopis

Nazip Fayzrakhmanovich Ismagilov se narodil 30. července 1948 ve vesnici Usali, okres Mamadyshsky , Tatar ASSR [1] . Z rolnické rodiny [2] . Otec - Fayzrakhman, účastník Velké vlastenecké války , dosáhl Berlína , pracoval jako tesař; matka - Bibigaisha, žena v domácnosti, se zabývala vyšíváním, pletla péřové šály [3] [4] . Je tam bratr a sestra [5] .

V roce 1966 absolvoval školu v rodné obci [2] . Kreativitě se začal věnovat již během studia, od páté třídy kreslil školní nástěnné noviny [3] [5] . Na žádost ředitele školy tam zůstal pracovat, byl učitelem kreslení a také grafikem v klubu okresního centra [2] [4] [5] . V roce 1969 nastoupil na Fakultu výtvarných umění Korespondenčního lidového institutu umění N. K. Krupskaja , kterou absolvoval v roce 1972 [6] [7] [8] . V roce 1974 se přestěhoval do Kazaně a vstoupil na katedru tatarského jazyka a literatury na Fakultě historie a filologie Kazaňské státní univerzity pojmenované po V.I. [4] . Pod vědeckým vedením Kh. Minnegulova a Kh. Usmanova napsal svou práci „Perská sbírka próz „Majmug al-hikayat“ přeložená do tatarštiny v dějinách tatarské literatury“ [9] [10] [5] . V tomto období se také naučil arabsky [8] [5] .

Po získání vzdělání byl zásluhou Usmanova přijat na Ústav jazyka, literatury a dějin G. Ibragimova Kazaňské pobočky Akademie věd SSSR (dále jen Ústav jazyka, literatury a umění G. Ibragimova Akademie věd Republiky Tatarstán ), kde působil 32 let a povýšil na vedoucího vědeckého pracovníka, oddělení rukopisů a textových studií [1] [10] [5] . Specializoval se na textovou kritiku, studie tatarské středověké světské a náboženské prózy, zabýval se přípravou starých literárních textů a rukopisů k vydání [1] [11] [10] . Byly vydány čtyři knihy připravené Ismagilovem a publikoval také více než 30 vědeckých prací [5] [11] . Aktivně se také věnuje propagaci studia tatarské literatury a výtvarného umění v rozhlase a televizi, je autorem článků na toto téma v periodikách [1] [10] , kritizuje zejména nepozornost orgánů města a republiky k popularizaci arabské grafiky [12] [8 ] .

Esej o kreativitě

Tvůrčí pseudonym je Najip Nakkash (z arabštiny – „kamenář, ten, kdo píše na kameny“) [1] [13] [14] . Zpočátku maloval portréty, krajiny, skici v olejích a akvarelech, ale podle svých slov tomu přikládal malý význam, protože si uvědomoval, že má průměrné schopnosti, a proto se začal více zajímat o kreslení plakátů a nápisů pro vlastní potěšení. , aniž by získal odborné umělecké vzdělání [ 13] [15] [5] . Studoval kaligrafii u mistra šamailů B. Urmanche , od kterého se v roce 1978 učil během univerzitních let za zprostředkování Kh. Usmanova [16] [5] . Profesionálně se kaligrafii začal věnovat v 90. letech 20. století, po začátku perestrojky a oživení náboženského života [15] [17] . V letech 1991-1996 pravidelně publikoval se svými šamaily v časopise Miras , díky čemuž získal slávu, Nakkash začal být kontaktován z jiných publikací, novin, časopisů [13] [15] [5] . V letech 1982-2000 vyučoval kaligrafii na Tatarské státní humanitní pedagogické univerzitě a v letech 2000-2006 na Ruské islámské univerzitě [1] [11] . Mezi jeho žáky patří řada významných umělců, včetně V. A. Popova [1] [17] .

Po Gorbačovově perestrojce jsme měli možnost vrátit se k islámu a staré tatarské kultuře. A od té doby propaguji Korán, hadísy o morálce a poezie mě inspirovaly k práci. Tatar Sufi básníci, ale především Tukay. V jeho dílech jsem našel hadísy převyprávěné v rýmu, které nyní převádím do své kaligrafie. Chci to vše ukázat lidem, protože mnozí bohužel stále neznají ani Tukayovo dílo, ani samotné hadísy.Najip Naqqash, 2021 [18] .

Aktivně přispěl k rozvoji arabské kaligrafie jako autor shamail , tugr , lyauhe a shezhere , čímž vlastně oživil tento typ tatarského umění , zapomenutý v letech sovětské moci [1] [11] [17] . Ovládá základní rukopis arabského písma, jehož rytmus mu umožňuje vytvářet obrazné obrazy bez ztráty textové informace, zejména v případě poezie [1] [15] . Nakkashova díla se vyznačují originalitou a důsledností, vyznačují se přísností a symetrií kompozice, jasem, kontrastem a lokalitou barevného řešení, jsou prosycena námětovými obrazy v podobě architektonických struktur a dějových motivů [1] [11 ] . Shamail Nakqash má národní barvu, mistrně ovládá tatarský národní ornament, vnáší do děl tradičního islámského umění mnoho autentických prvků, čímž se odlišuje od ostatních kaligrafů [15] [11] . Jedinečný žánr tughra v tatarském umění se rozšířil i díky Nakkashovi, který zdarma i na zakázku vyrobil více než dva tisíce takových děl, rodinných erbů a osobních znaků [5] [6] . Velkou slávu a oblibu si získaly jeho umělecky zpracované šezhery, které představují genealogii v podobě rodokmenu [17] [16] .

Shamaili Naqqash vystupuje v grafické podobě na papíře, dále pracuje v tradičním stylu olejomalby na skle či zrcadle s použitím laku, zlaté a stříbrné fólie. Šamaily s texty z Koránu , hadísy proroka Mohameda , filozofická a poučná rčení, citace z literárních děl, básnické strofy, přísloví jsou určeny zejména k publikaci v periodikách, časopisech, knihách, kalendářích. Díla jako „Tugan Tel“ (1988), „Boat of the Prophet“ (1991), „Learn the Sciences“ (1992), „Ráj pod nohama matky“ (1993), „Ayats from Surah Fatah“ (2002), „Hadith o léčení“ (2003) jsou psány arabským písmem , někdy doplněné tatarskými nápisy v azbuce . Řada šamailů vypráví o historii tatarského lidu, věnovaných památným datům a významným literárním postavám, například Kul Gali , Mukhamedyar , Sh. Marjani , G. Tukay , M. Jalil . Majestátnost a vážnost figurativní struktury odpovídá obsahu a tématům mnoha šamailů Nakkash, jako je „Zvednutí půlměsíce na věži Syuyumbeki“ (1990), „Šamail s mešitou Azimov“ (1991), „Přijetí islámu Bulharskem“ (1991), „Memorial Day 1552“ (1992), „Tatars“ (1996), jejichž jména mluví sama za sebe. Mezi tradičními šamaily jsou kritizovány „Alláh, nejlepší strážce“ (1998-2004) a „Alláhův trůn“ (1994-2004), prováděné v mnoha různých verzích [1] [17] .

Směju se takovým umělcům, kteří říkají, že berou štětec a cítí, jak Alláh vede ruku. Údajně přichází ilham (inspirace). To nic, tomu nevěřím, ruka vede. Věřím v Alláha, začínám modlitbou Bismillah, ale ve všemožných předsudcích... Prostě své dílo tvoříte, analyzujete, představte si, jak bude vypadat... Nejsem člověk, který naplňuje předpisy náboženství, Jsem velmi svobodný člověk, i když znám Korán. Četl jsem to, znám mnoho modliteb nazpaměť, ale nejsem zbožný, nejsem věřící. Jsem muž umění, ne náboženství. Ale respektuji islám, propaguji ho, jelikož je to náboženství našich předků, hrálo velkou roli v zachování jazyka a zvyků.Najip Naqqash, 2018 [5] .

Od roku 1983 Naccash také ilustruje a navrhuje knihy. Za dlouhá léta své tvorby se stal autorem designu více než 50 knih, převážně obálek, včetně „Poetika tatarského folklóru“ (1991), „Z historie Zlaté hordy“ (1993), „Sbírka hikájatů“ (1994), „Tatarský kalendář“ (1994-1996), „ABC tatarského jazyka“ (1996), „Tatarský Moselmanův kalendář“ (1996-2003) [1] [5] . Maloval také ciferník hodin od sochaře I.N. _ _ _ _ Kresby a nápisy vytvořené Nakkashem se používají v designu náhrobků, stejně jako ve špercích [21] [5] . Podle jeho náčrtů bylo vyrobeno množství mozaikových panelů , které zdobily mešity Nižněkamsk , Leninogorsk , Šingalči a také nově postavené křídlo mešity Mardžani v Kazani [22] [11] [5] . Za cyklus šamailů, stejně jako za práci na návrhu mešity „Yardem“ , byla Nakkashovi v roce 2016 udělena Státní cena Republiky Tatarstán pojmenovaná po G. Tukay [23] [24] .

Člen Svazu umělců Republiky Tatarstán od roku 2001 [2] [1] . Člen Uměleckoprůmyslové komory Republiky Tatarstán od roku 2002 [11] [10] . Opakovaně se účastnil mezinárodních i národních výstav arabské kaligrafie, soutěží v oblasti lidových uměleckých řemesel a uměleckých řemesel [1] [2] . Kazan také hostil více než patnáct samostatných výstav Nakkasha [1] [11] . Jeho díla jsou ve Státním muzeu Ermitáž a Ruském etnografickém muzeu v Petrohradě , Státním muzeu výtvarného umění Republiky Tatarstán , Národním muzeu Republiky Tatarstán a Literárním muzeu G. Tukaye v Kazani . galerie Almetyevsk a Naberezhnye Chelny , v soukromých sbírkách jak v Rusku, tak v zahraničí [1] [25] .

Hlavní zvláštností mých prací je pravděpodobně to, že ve svých šamailech hojně používám poetické linie v tatarštině, počínaje básníkem Kul Gali (13. století) až po básníky našich dnů. Široce propaguji pasáže z Koránu a hadísů Proroka, které jsou v souladu s těmito verši. Jako filologovi, specialistovi na starotatarskou literaturu, jsou mi arabské texty snadno dostupné a snažím se je používat v šamailech... Dodnes jsem vytvořil desítky šamailů s ilustracemi velkého Tukaye. Velikost Gabdully Tukay mě každým rokem inspiruje víc a víc a hodlám vytvořit mnoho dalších děl na téma jeho děl.Najip Naqqash, 2011 [26] .

Ocenění

Osobní život

Manželka - Ilsiyar (rozená Isambaeva), absolventka lékařské univerzity , pracuje jako farmaceutka [4] [16] [5] . Tři synové - Nail, Niyaz, Nazim [29] [30] . Nejmladší je Nazim (nar. 1986), rovněž kaligraf [31] [5] . Jsou tam vnoučata [32] [5] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Valeeva-Suleimanova, 2005 , str. 612.
  2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Galiullina, 2004 , str. 511.
  3. ↑ 1 2 Nakkash, 2008 , str. 131.
  4. ↑ 1 2 3 4 Ismagilov Nazip Fayzrakhmanovič . ayaris.ru. Staženo: 6. září 2022.
  5. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Alfred Mukhametrachimov. Najip Naqqash: "Je těžké získat peníze od ministerstva kultury, nikdy nikam nespěchají" . Business Online (19. června 2016). Staženo: 6. září 2022.
  6. ↑ 1 2 Najip Naqqash. „Inspirováno Tuqay“ . Státní muzeum výtvarného umění Republiky Tatarstán (4. února 2016). Staženo: 6. září 2022.
  7. ↑ Ismagilov Najip Fayzrakhmanovič (Nakkash) . Unie umělců Republiky Tatarstán (16. června 2019). Staženo: 6. září 2022.
  8. ↑ 1 2 3 Mөrshidә Kyyamova. Nәҗip Nәkkash: “Kazanda binalarny garәp yazulary belәn bizargə kirak. Touristlar moselmanlyk ezen kүrgə teli” . Intertat (2. října 2017). Staženo: 6. září 2022.
  9. ↑ Nakkash, 2008 , str. 132.
  10. ↑ 1 2 3 4 5 Ismagilov Nazip Fajzrakhmanovič . Historický ústav pojmenovaný po Sh. Marjani . Staženo: 6. září 2022.
  11. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Z. Z. Rameev , R. R. Sultanova . Ismagilov Nazip Fayzrakhmanovič (Najip Nakkash) . Mezinárodní výstava kaligrafie . Staženo: 6. září 2022.
  12. ↑ Laysan Fatkhetdinova . Nәҗip Nәkkash: "Uramnard garәp yazuy az kullanyl" . Azatliq radiosi (28. února 2011). Staženo: 6. září 2022.
  13. ↑ 1 2 3 Nakkash, 2008 , str. 134.
  14. ↑ Najip Naqqash slaví narozeniny 30. července . Současné muzeum kaligrafie v Rusku (30. července 2020). Staženo: 6. září 2022.
  15. ↑ 1 2 3 4 5 Almaz Zagrutdinov. Nápis vs kaligrafie . Sobaka.ru (16. března 2015). Staženo: 6. září 2022.
  16. ↑ 1 2 3 Ilnur Yarkhamov. "Abyste sestavili rodokmen, musíte znát alespoň svého dědečka, který se narodil před revolucí . " kazanfirst.ru (29. června 2020). Staženo: 6. září 2022.
  17. ↑ 1 2 3 4 5 Sergej Markus . Obraz proroka Mohameda v současném islámském umění v Rusku . Almanach "Mawlid an-Nabiy" (8. července 2009). Staženo: 6. září 2022.
  18. ↑ Irina Ermaková. Národní příchuť – pro Tatary? . Časopis Idel (27. února 2021). Staženo: 6. září 2022.
  19. ↑ Aisylu Kadyrová. Starověké hodiny v Kazani nefungují . Noviny "Večerní Kazaň" (21. října 2015). Staženo: 6. září 2022.
  20. ↑ Kaligraf, který namaloval hodiny na Baumana: Na každém ciferníku jsem strávil jeden den . ProKazan.ru (4. dubna 2016). Staženo: 6. září 2022.
  21. ↑ Renesance. Kaligraf Najip Nakkash hovoří o tom, jak se umění shamail zrodilo a jak se dnes rozvíjí . Časopis Sokhbet (29. listopadu 2018). Staženo: 6. září 2022.
  22. ↑ Nakkash, 2008 , str. 137.
  23. ↑ Gulnaz Badretdin, Alfred Mukhametrachimov. Rustam Minnikhanov: "Budeme pokračovat v boji za náš jazyk!" . Podnikání online (26. dubna 2016). Staženo: 6. září 2022.
  24. ↑ Najip Naqqash udělil Tukayovu cenu za návrh mešity Yardem . Duchovní správa muslimů Republiky Tatarstán (26. dubna 2017). Staženo: 6. září 2022.
  25. ↑ G. F. Valeeva-Suleimanova . Naqqash Najip . Tatarská encyklopedie . Staženo: 6. září 2022.
  26. ↑ Dina Valeeva . Oživení antického umění . - Noviny "Tatar world - Tatar donyasy" . - 2011. - č. 5 (6328). - S. 16. - 16 s.
  27. ↑ Dekret prezidenta Republiky Tatarstán č. UP-375 ze dne 22. dubna 2016 „O udělování státních cen Republiky Tatarstán pojmenovaných po Gabdulle Tukay v roce 2016“ . Noviny "Tatarská republika" (22. dubna 2016). Staženo: 4. září 2022.
  28. ↑ Olga Kruchina. Tukayův den . Noviny "Tatarská republika" (27. dubna 2016). Staženo: 2. května 2022.
  29. ↑ Nazyym Ismаgyylev belаn аңгәмә . Časopis Idel (13. prosince 2019). Staženo: 6. září 2022.
  30. ↑ Atlas Gafijatov. Nәҗip Nәkkash: Bizәklәrdә yashәү mәgnәse . Noviny "Tatarstan yashlare" (29. ledna 2015). Staženo: 6. září 2022.
  31. ↑ Radif Kashapov. USAL: "Nepotřebuji pozitivitu . " Internetové noviny Realnoe Vremya (9. září 2020). Staženo: 6. září 2022.
  32. ↑ Olga Lyubimová. Psychologický obraz. Kaligraf o tom, co rukopis "říká" o člověku . Argumenty a fakta (30. 7. 2018). Staženo: 6. září 2022.

Literatura

Odkazy