Právní nihilismus (z latinského Nihil – nic, nic) je popírání práva jako společenské instituce a systému pravidel chování, jako prvku úspěšné regulace vztahů mezi lidmi.
Takový právní nihilismus spočívá v popírání zákonů, což může vést k nezákonnému jednání, chaosu a obecně brzdit rozvoj právního systému a společnosti. Právní nihilismus může být aktivní nebo pasivní; [1] každodenní, spojený s neznalostí zákona, nebo filozofický, spojený s konstrukcí světového názoru člověka, v němž je popírána společenská role práva. Právní nihilismus lze přitom pozorovat u lidí, kteří aktivně interagují s právem jako nominální institucí, ale ve skutečnosti využívají korupce a mocenských struktur k realizaci svých zájmů.
Mnoho teoretiků práva uvádí právní nihilismus jako jeden z důvodů páchání trestných činů, neboť jeho projev je považován za projev nízkého právního vědomí, nerespektování práva a jeho převažující nevyužívání v běžném životě, kdy člověk nebo skupina se ve svém jednání řídí především tradicemi, politickými, ekonomickými nebo jinými zájmy, nikoli však zákonem.
Ti, kdo tvrdí, že hlavním důvodem páchání trestných činů je právní nihilismus, jednoznačně považují za hlavní důvod dodržování zákonů hodnotové a mravní postoje. Tomu přímo odporuje ekonomika kriminality a trestu , která z rozhodnutí občana dodržovat či nedodržovat zákon vylučuje morální a etickou složku. V souladu s tím právní nihilismus nebude příčinou zločinů, pokud člověk zná zákony a tyto zákony jsou uspořádány tak, že je pro něj výhodnější je dodržovat, a nikoli je překračovat.
Hlavní příčinou právního nihilismu je vědomí lidí, že zákony nejsou vynucovány. Když se člověk dozví o přestupku, po kterém nenásledoval trest, jeho víra v moc zákona slábne a může klesnout na takovou úroveň, že zákon nebude ve svém jednání vůbec brát v úvahu, až do extrému - legálního nihilismus. Na rozvoj právního nihilismu má vliv i řada psychosociálních faktorů [2] [3] .
Příkladem objektivistického přístupu ve studiu právního nihilismu a právní kultury je koncept „geografického determinismu“, podle něhož „rozlehlé prostory“ Ruska způsobují deformaci právního vědomí lidu, která je povýšena na tzv. hodnost tradice [4]
Podle kritiků obsahuje objektivistické paradigma právního nihilismu ve vztahu k Rusku řadu velmi závažných nedostatků:
Někteří badatelé mimo jiné příčiny právního nihilismu vyzdvihují i právní idealismus, tedy přílišnou víru ve schopnost práva řešit jakékoli problémy, se kterými se člověk (či společnost) při své činnosti setká. V rámci tohoto přístupu se tvrdí, že právní nihilismus vzniká v důsledku deziluze ze zákona, tedy když je člověk přesvědčen o síle právních norem, ale nemá dostatečné dovednosti či znalosti k jejich realizaci. V důsledku to vede k popření práva jako celku [7] .
Překonání právního nihilismu je velmi složitý a zdlouhavý proces. Hlavní cesty k překonání právního nihilismu: zvýšení úrovně obecné a právní kultury; propagace právního vědomí; předcházení trestným činům, zejména kriminalitě; zlepšení legislativy; hromadné právní vzdělání; právní vzdělání; posílení právního státu, práva a pořádku, státní disciplíny; respekt k osobnosti člověka, zajištění jeho práv a svobod; školení vysoce kvalifikovaných právníků; právní reforma a další.
Známý právník Sergej Alekseev hovořil o právním nihilismu v Rusku takto:
„Hodně se mluví o právním nihilismu na nejvyšší úrovni, ale řekl bych to tvrději: čelíme naprostému podcenění práva. S tím jsou spojeny všechny obtíže, se kterými se naše společnost potýká. Touha svévolně přetvářet stávající právní systém, manipulace s právními záležitostmi vede k velkým politickým a socioekonomickým chybným kalkulacím a dokonce ke katastrofickým následkům.
- „Jeden z autorů Ústavy Ruska zemřel“ Rusko 24 z 13.05.2013