Uehara, Kene

Po absolvování univerzity v roce 1935 byl převezen do Shochiku Kamata [2] , kde začal hrát ve filmech pod pseudonymem Ken Uehara. Debutuje malou rolí studenta ve filmu jednoho ze slavných režisérů studia Hiroshi Shimizu „Muž v rozkvětu života“ (1935). Jednou z partnerek začínajícího herce v tomto filmu bude i mladá herečka Michiko Kuwano , která nedávno přišla do studia Kamata . S ní si herec zahraje v příštím roce 1936 v jednom z předválečných mistrovských děl japonské kinematografie, filmu téhož Shimizu " Pane děkuji ." Titulní role v tomto filmu z něj udělá jednoho z nejpopulárnějších mladých herců japonské kinematografie těch let.

V roce 1937 hrál Uehara jednu z hlavních rolí ve filmu Triple Engagement , který byl toho roku populární, v režii Yasujiro Shimazu . Spolu se dvěma natáčecími partnery, mladými herci Shinem Saburim a Shuji Sano , vstoupil do takzvaného „Shochiku Trio“. Film uspěl v pokladnách kin a tři herci zaznamenali závratný úspěch u masového publika, čehož filmová společnost okamžitě využila a spustila reklamní kampaň pro tři mladé herce jako hvězdy nové generace. S nemenším úspěchem si zahrál hlavní roli ve filmu "Lanterns of Asakusa" téhož Yasujiro Shimazu (1937).

Uehara byl jedním z nejpopulárnějších milostných hrdinů třicátých a čtyřicátých let  , hrál podobné role ve filmech Yasujiro Ozu , Hiromasa Nomura, Hiroshi Shimizu , Heinosuke Gosho , Keisuke Kinoshita a dalších. Jeho partnery na obrazovce byly nejpopulárnější hvězdy těch let - Kinuyo Tanaka , Mieko Takamine , Sumiko Kurishima ...

Uehara, nespokojený s hlavní politikou společnosti zaměřenou především na ženské hvězdy, po válce Shotiku opustil. Koncem 40. let  – v 50. letech 20. století vytvořil herec zajímavé charakterové role ve filmech považovaných za mistrovská díla japonské kinematografie, s Konom Ichikawou v dilogii „365 nocí: Tokio“ a „365 nocí: Ósaka“ (obě - ​​1948), Keisuke Kinoshita v " Ghost of Yotsui " (1949) a v " Japonské tragédii " (1953), v dramatu Yasujiro Ozu " Munekata Sisters " (1950), v Kenji Mizoguchi "Portrét Lady Yuki" (1950) , v páskách Heinosuke Gosho " Ranní potíže " (1952) a " Kde lze vidět tovární komíny " (1953). Ale herec byl obzvláště výrazný v dílech subtilního mistra tradicionalismu Mikio Naruse : " Jídlo " (1951), " Horský ston " a " Pozdní chryzantémy " (obojí - 1954), " Dcera, manželka a matka " (1960) . Za výkon hlavních rolí v dilogii Mikio Naruse „Manželé“ a „Manželka“ (obě – 1953) byl Uehara oceněn cenou časopisu Mainichi jako nejlepší herec roku [2] .

V 60. letech hrál herec ve spoustě fantastických filmů filmové společnosti Toho („ Mothra “, 1961, „ Goras “, 1962, „ Atragon: Létající superponorka “, 1963, všechny režíroval Isiro Honda a další) . Během stejného období Uehara vstoupil do pohostinství a otevřel Pacific Park Hotel v Chigasaki ( prefektura Kanagawa ). Kvůli těžké ekonomické situaci však hotel v roce 1970 zkrachoval. Tváří v tvář obrovskému dluhu kvůli této okolnosti Uehara opustil Toho.

Od konce 60. let se herec na place neobjevoval, na filmové plátno se vrátil až v roce 1983 a hrál ve filmu Nobuhiko Obajashiho Dívka, která přeskočila čas. Za více než půl století práce v kině si herec zahrál ve 206 filmech [3] .