| Theophanes - zlomit nast | |
|---|---|
| "Do svatého Zagora ...čáp letí z moře..." | |
| Typ | populární křesťan |
| v opačném případě | Feofan, gregoriánské ženy |
| Taky | Feofan , Gregory |
| Význam | setkání jara |
| poznamenal | Slované |
| datum | 12. března (25) |
| Tradice | volat na jaro, hádat o počasí a sklizni, rituály "gregoriánů", "rotary" |
Feofan - prolominast - den lidového kalendáře u Slovanů , připadající na 12. (25. března) . Název dne pochází ze jména svatého Theofana Vyznavače . U katolických Slovanů byl za začátek jara považován den svatého Řehoře , který připadá na stejné datum [1] .
ruština Theophanes [2] , Feofanov den [3] , Semjon [4] , Grigorij [5] ; běloruský Ivan, Feafan, Šimon, Ryhoř [6] ; polština Gregorianki, Grzegorze [7] ; Slovák Gregor [8] ; čeština Svatý Řehoř [9] , Řehoře, Řehořovy vojaky [10] , Svatý Záhoř [11] ; slovinský Gregorjevanje, Gregorcki [10] ; chorvatský Světi Grgur [1] .
V tento den jsou pravoslavní Slované a Slované uctíváni katolíky, včetně: Theophana vyznavače , svatého Simeona , Theophana vyznavače , papeže Řehoře ; jejichž jména se objevují ve jménech dne.
V tento den rolníci počali pro bohatou úrodu, pro silná plátna a požádali:
Jaro, červené jaro!
Přijďte jaro s radostí,
s velkým milosrdenstvím,
s vysokým lnem,
s hlubokými kořeny,
s hojným chlebem!
Říkali, že v tento den začínají zdravé mlhy, na těch polích, kde jsou mlhy obzvlášť husté, poroste vysoký len: „Mlha na Feofanu je plodina pro len a konopí“ [5] .
V tento den bylo zvykem ošetřovat ptáky, zvěstovatele jara, lněnými a konopnými semínky. Věřilo se, že čím více ptáků se ten den slétne na dvůr, tím lepší bude sklizeň těchto plodin [12] .
V Bělorusku se říkalo: „Zima přichází do Rygory“ — od toho dne „zima jde do moří“, „řeky jdou do moří“ [6] .
Slovanští katolíci považují svatého Řehoře za patrona učitelů a školáků. V tento den se ve školách konaly prázdniny. Ve Slovinsku byl Řehoř uctíván nejen učiteli a studenty, ale také zedníky, řemeslníky, církevními zpěváky, o pomoc se na něj obracely neplodné ženy [10] . V rakouské Haliči v tento den posílali rodiče své děti do školy [13] .
V Polsku učedníci, kteří se shromáždili na sv. Yuri (Gregory), oddávejte se různým zábavám a vtipům. Udělají z jednoho ze svých soudruhů svobodného mládence a opásavše ho provazem s navlečenými bagely, běží za ním a trhají mu bagety. Starý „gregorián“ zachází s novým, nalévá do něj pivo a rozpadající se bágly. Když se vše sní, přinese hrst vody smíchané s drcenými cihlami a polije jimi sedící, zatímco sám utíká. Pronásledují ho, křičí, že rozlil školní med, a zpívají: "Gre-gre-gre-gory, chlapi půjdou do školy" ( polsky Gre-gre-gre-gory pojdzcie dzieci do szkoly ) [14] [15] .
Za starých časů studenti pořádali kohoutí zápasy a ze svého středu volili krále, který byl v šaškovských šatech odváděn na různá místa. V 19. století chodili studenti od chaty k chatě a zpívali Jurjevovy (Grigorjevovy) písně [14] [16] .
Na Moravě je rituál „ Rygorské voračky “ ( česky řehořské voračky, řehořská koleda ), kdy se chlapi oblékali - pokrývali si obličej slámou nebo potřísněný sazemi, případně je skrývali pod maskou. Průvod šel za doprovodu muzikantů s písněmi dům od domu; na ulici nebo v domě tančili s dívkami, ctili majitele a hostitelku, od kterých dostávali peníze a jídlo. Vybrané peníze byly použity především na pořádání svátku, na který byli zváni hudebníci, někdy i hostitelé a dívky [17] [18] .
Na den sv. Řehoře (česky - Řehoř, nebo slovensky - Řehoř), stejně jako na den sv. Blazheya (3. února), studenti chodili dům od domu s koledami a sbírali jídlo ve prospěch učitele školy [19] . Někdy jim paní učitelka připravila pamlsek z nasbíraných produktů [1] .
Za počátek jara byl považován den svatého Řehoře [1] : „Na svatého Rygora se měří den a noc“ ( česky Na svatého Řehoře den s nocí v jedné míře ) [20] , „Led pluje na sv. k moři, čáp letí z moře, vlaštovka přes moře, žába otevře tlamu “( čes. Na svatýho Záhoře plave led do moře, čáp letí vod moře, naštovka přes moře, žába hubu vorevře ), “ Znovu k nám létají čápi, divoké husy, kachny, vlaštovky u svatého Ryhoře“ ( česky Přilétají k nám zase čápi, divoké husy, kačice, laštovice okolo svatého Řehoře ) [11] (srov . Den zvěstování u východních Slovanů).
Slováci a Češi považovali sv. Řehoře s počátkem polních prací: „Sedlák, který neorá, je pro Řehoře hloupý“ ( čes. Na sv. Řehoře hloupy (šelma) sedlák, kteřy neoře ) [1] .
Ve Slovinsku se spolu s objížďkami mumrajů na den svatého Řehoře prováděly rituály spojené se zvýšením denního světla. Řehořské ženy byly považovány za konec zimních domácích prací (předení, tkaní) [1] . Slovinci od tohoto dne [21] až do dne sv. Michaele (29.IX) v pracovní době nezapálili v domě [1] . Na den svatého Řehoře Slovinci ponořili svíčky do řek a jezer, nechali je plavat na vodě – tyto akce symbolizovaly nárůst denních hodin [22] .
V Chorvatsku se věří, že ptáci začínají hnízdit od tohoto dne ( chorvatsky: o svetom Grguru svaka ptica vije gnjizdura ). Ve Slovinsku se dětem říká, že se v tento den konají ptačí svatby a hostiny a brzy ráno se na větve věší pamlsky, takže když se děti probudí, hledají na keřích buchty a bagely [1] (srov . Ptačí svatba ).
V Dalmácii (Chorvatsko) existuje legenda, že každý rok je svatý Matouš ( 11. února ) poslán na zem, aby otevřel pramen, a svatý Řehoř ho následuje. Oba však jdou do krčmy, a tak musí ke svatému Josefovi (19. března), který udeří holí, načež začíná jaro [23] . Podobné tradice se zachovaly i na Moravě („Sv. Matěj prolamuje ledy, a když zaváhá, tak to za něj udělá nebeský cepín sv. Josef“ [24] ).