Apoštolské vyznání

Apoštolské vyznání

Apoštolové píší vyznání víry inspirované Duchem svatým.
Miniatura z rukopisu ze 13. století
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Apoštolské vyznání víry ( lat.  Symbolum Apostolorum, Credo Apostolorum ) je starověké křesťanské vyznání víry . Vrátí se ke starořímskému vyznání víry . Moderní podoba je poprvé zaznamenána v 6. století v záznamu Caesara z Arles, ale o jejím starším původu není pochyb, protože ji používala římská církev ve svátosti křtu od prvních století křesťanství . Říká se mu apoštolské, protože je jedním z nejstarších vyznání a obsahuje prvky, které sahají až k apoštolskému kázání .

Text apoštolského symbolu byl vždy rozšířen v západní církvi a nyní se používá při uctívání římskokatolických , anglikánských a některých dalších protestantských , jakož i pravoslavných církví západního obřadu . Je také součástí modlitby růžence .

Rozdíl mezi Apoštolským a Nicejsko-caregradským vyznáním víry naleznete v článku Nicejsko-caregradské vyznání víry .

Text

Řecký text

Πιστεύω εἰς θεòν πατέρα παντοκράτορα, ποιητὴν οὐρανοῦ καὶ γῆς.

Καὶ εἰς Ἰησοῦν Χριστòν, υἱὸν αὐτοῦ τòν μονογενῆ, τòν κύριον ἡμῶν, τòν συλληφθέντα ἐκ πνεύματος ἁγίου, γεννηθέντα ἐκ Μαρίας τῆς παρθένου, παθόντα ὑπὸ Ποντίου Πιλάτου, σταυρωθέντα, θανόντα, καὶ ταφέντα, κατελθόντα εἰς τὰ κατώτατα, τῇ τρίτῃ ἡμέρᾳ ἀναστάντα ἀπò τῶν νεκρῶν , ἀνελθόντα εἰς τοὺς οὐρανούς, καθεζόμεζνον δν Δε did θεοῦ πατρὸlov

Πιστεύω ἰς τò τ π τμα τò ἅγιον, ἁγίαν καθολικὴν ἐκκλησίαν, ἁγίων κοινωνίαν, ἄφεσιν ἁμαρτιῶν, σαρκὸς ἀνάστασι, ζωὴν αἰώνιον. Αμήν.

Latinský text

Credo in Deum Patrem omnipotentem, creatorem caeli et terrae.

Et in Iesum Christum, Filium eius unicum, Dominum nostrum, qui conceptus est de Spíritu Sancto, natus ex María Vírgine, passus sub Pontio Pilato, crucifíxus, mortuus, et sepultus, descendit ad inferos, tertia die resurrexit a ad mortuis, ascens sedet ad dexteram Dei Patris omnipotentis, inde venturus est judicare vivos et mortuos.

Credo in Spíritum Sanctum, sanctam Ecclesiam catholicam, sanctorum communionem, remissionem peccatorum, carnis resurrectionem, vitam aeternam. Amen. [jeden]

Církevně slovanský text

Vѣ́рꙋyu v bg҃a ѻ҆ц҃а̀ všemohoucí, stvořitel nb҃ꙋ a země.

I҆ v і҆i҃sa хрⷭ҇т̀, сн҃а є҆гѡ̀ є҆҆҆҇а našeho. и҆́же зача́тсѧ ѿ дх҃а ст҃а, роди́сѧ ѿ мр҃і́и дв҃ы, пострада̀ при понті́йстѣмъ пїла́тѣ, распѧ́тъ ᲂу҆́мре и҆ погребе́нъ, сни́де во а҆́дъ и҆ въ тре́тїй де́нь воскрⷭ҇е и҆з̾ ме́ртвыхъ, взы́де на нб҃са̀, сѣ́де ѡ҆деснꙋ́ю бг҃а ѻ҆ц҃а̀ вседержи́телѧ, па́ки прїи́детъ сꙋди́ти живы̑мъ и҆ мє́ртвымъ.

Vѣ́рꙋyu v dh҃a st҃ago, st҃ꙋ́ю katedrála ꙋю цр҃ковь, st҃ykh ѻ҆҆шнїїнїе, ѿпꙋ schenѡꙋ lifeвѣkh. Aimin.

Ruský text

Věřím v Boha, Všemohoucího Otce , Stvořitele nebe a země.

A v Ježíše Krista , jeho jediného Syna, našeho Pána, který se počal z Ducha svatého , narodil se z Marie Panny , trpěl pod Pontským Pilátem , byl ukřižován, zemřel a pohřben, sestoupil do pekla , třetího dne vstal z mrtvých , vystoupil do nebe a sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živé i mrtvé.

Věřím v Ducha svatého, ve svatou univerzální církev, ve společenství svatých, v odpuštění hříchů, ve vzkříšení těla, ve věčný život. Amen. [jeden]

Symbol a apoštolové

Podle starověké legendy, když se apoštolové chystali rozejít a rozejít, cítili potřebu dohodnout se na obsahu poselství, které budou kázat. Říká se, že tato událost byla původem Apoštolského vyznání víry. Jedna verze příběhu se podobá scéně v Janovi 20:29 . Vypráví, jak každý z dvanácti, zapálený Duchem svatým, osobně přispěl k vyznání víry:

Petr řekl: "Věřím v Boha Otce všemohoucího... Stvořitele nebe i země"... Ondřej řekl: "A v Ježíše Krista, jeho Syna... našeho Pána"... Jakub řekl: "Který byl počat z Ducha svatého... narozen z Panna Maria“… Jan řekl: „Trpěl pod Pontským Pilátem… byl ukřižován, zemřel a pohřben“… Tomáš řekl: „Sestoupil do pekla… třetího dne vstal z mrtvých“… Jakub řekl: „Vstoupil do nebe… sedí po pravici Boha Otce všemohoucího“… Filip řekl: „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“… Bartoloměj řekl: „Věřím v Ducha svatého“… Matouš řekl: „Svatá ekumenická církev … společenství svatých“… Šimon řekl: „Odpuštění hříchů“… Tadeáš řekl: „Vzkříšení těla“… Matyáš řekl: „Život věčný“.

Přestože měl příběh všechny znaky zbožné fikce, byl ve středověké Evropě rozšířen. [2]

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt]

Podle staré legendy, když se apoštolové chystali rozdělit a jít svou cestou, cítili potřebu shodnout se na obsahu poselství, které budou kázat. Říká se, že tato příležitost byla původem „Apoštolského vyznání“. Jedna verze příběhu připomíná scénu v Janovi 20:29. Vypráví, jak každý z Dvanácti, zapálený Duchem svatým, osobně přispěl k vyznání víry:

Petr řekl: "Věřím v Boha Otce všemohoucího... Stvořitele nebe a země"... Ondřej řekl "a v Ježíše Krista Jeho Syna... našeho jediného Pána"... Jakub řekl: "Který byl počat z Ducha svatého... narozen z Panny Marie „… Jan řekl „trpěl pod Pontským Pilátem… byl ukřižován, mrtvý a pohřben“… Tomáš řekl „sestoupil do pekla… třetího dne vstal z mrtvých“… Jakub řekl „vystoupil do nebe… sedí po pravici Boží Otec všemohoucí“… Filip řekl „odtud přijde soudit živé i mrtvé“… Bartoloměj řekl „Věřím v Ducha svatého“… Matouš řekl „svatá katolická církev… společenství svatých“… Šimon řekl „ odpuštění hříchů“… Tadeáš řekl „vzkříšení těla“… Matyáš řekl „věčný život“.

I když měl příběh všechny znaky zbožné fikce, ve středověké Evropě si získal široké přijetí. [2]

Poznámky

  1. ↑ 1 2 Katechismus katolické církve. Kompendium . - M . : Duchovní knihovna, 2007. - S. 29. - ISBN 5942700486 . Archivováno 15. února 2015 na Wayback Machine
  2. ↑ 1 2 Berard L. Marthaler. Krédo: Apoštolská víra v současné teologii . - Dvacáté třetí publikace, 1993. - 484 s. — ISBN 9780896225374 . Archivováno 8. července 2020 na Wayback Machine

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
 křesťanská vyznání