Run (film, 1970)
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 19. července 2022; kontroly vyžadují 2 úpravy .| Běh | |
|---|---|
| Žánr | filmový román |
| Výrobce |
Alexandr Alov Vladimír Naumov |
| V hlavní roli _ |
Ludmila Savelyeva Alexey Batalov Michail Uljanov Tatyana Tkach Vladislav Dvorzhetsky Evgeny Evstigneev |
| Operátor | Levan Paatashvili |
| Filmová společnost |
Filmové studio "Mosfilm" . Tvůrčí sdružení spisovatelů a filmových pracovníků |
| Doba trvání | 196 min. |
| Země | SSSR |
| Jazyk | ruština |
| Rok | 1970 |
| IMDb | ID 0065457 |
"Běh" - sovětský dvoudílný film režisérů Alexandra Alova a Vladimira Naumova , založený na dílech Michaila Bulgakova " Běh ", " Bílá garda " a " Černé moře ". Jedna z prvních adaptací Bulgakovových děl v SSSR a ve světě.
Film měl premiéru 14. ledna 1971.
Děj
1920 . Občanská válka na jihu Ruska se chýlí ke konci. Po ofenzivě Rudé armády na Krymu začíná exodus všech, kteří hledali záchranu před revolucí . Film ukazuje tragické výjevy z každodenního života včerejších představitelů vyšší společnosti opouštějících svou vlast [1] .
V této době zmatku a zoufalství se ukáže, že je nablízku celá řada lidí: manželka soudruha ministra obchodu Serafima Korzukhina, statečný generál Charnot a jeho pochodující manželka Ljuska, inteligentní privatdozent Golubkov a zasmušilý generál Chludov, kteří ztratili své mysl .
Když hrdinové viděli, že Rudou armádu již nelze zastavit, přesunou se nejprve vlakem a poté parníkem do Konstantinopole . Ruští intelektuálové se ocitli v situaci „ ras švábů “ života bez peněz emigrantů a ocitli se na pokraji přežití. Poslední šancí, jak zachránit Serafim před prostitucí , je cesta Golubkova a generála Charnoty do Paříže za jejím manželem, který ji zradil – jedinému, kdo dokázal převézt úspory do emigrace .
V Paříži Korzukhin opakovaně odmítá uznat, že má manželku, a dát Golubkovovi peníze. Charnotovi se podaří ho přesvědčit, aby hrál karty , v důsledku čehož generál vyhraje velkou sumu peněz od Korzukhina. Bývalá polní manželka generála Ljusky (a nyní Korzukhinova milenka) pomáhá Golubkovovi a Charnotě utéct s penězi.
Po návratu do Konstantinopole si hrdinové uvědomí, že nemohou žít v exilu [2] . Golubkov a Korzukhina, kteří se podle všeho do sebe zamilovali, odplouvají zpět do sovětského Ruska . Bývalí bílí generálové to nemohou udělat, protože tam budou zastřeleni ; Charnota opět začíná hrát švábí závody, říká si Ahasver a " Létající Holanďan ", zatímco Khludov stojí sám na břehu a dívá se do dálky.
Značná část filmu je věnována prorockým snům generála Khludova, který prožívá své válečné zločiny spáchané během občanské války.
Obsazení
V hlavních rolích- Lyudmila Savelyeva - Serafima Vladimirovna Korzukhina, manželka soudruha ministra obchodu Krymu, emigrantka
- Alexej Batalov - Sergej Pavlovič Golubkov, privatdozent Petrohradské univerzity , emigrant
- Michail Uljanov - Grigorij Lukjanovič Charnota, statkář, chovatel koní, kavalerista , generálmajor v bílé armádě, emigrant
- Tatyana Tkach jako Lyuska Korsakova, Charnotova pochodující manželka, emigrantka
- Vladislav Dvorzhetsky - Roman Valeryanovič Khludov, generál, emigrant
- Evgeny Evstigneev jako Paramon Iljič Korzukhin, soudruh ministra obchodu Krymu, emigrant
- Roman Khomyatov jako Michail Vasilievich Frunze , velitel armády, velitel Jižní fronty rudých
- Vladimír Zamanskij - Baev, velitel rudého jezdeckého pluku
- Nikolai Olyalin jako Krapilin, poslíček, který byl popraven kvůli své výmluvnosti
- Bruno Freindlich jako Pyotr Nikolaevich Wrangel, baron, vrchní velitel ruské armády na Krymu
- Vladimir Osenev - Ticho, plukovník bílé kontrarozvědky, emigrant
- Alexander Yanvarev - Golovan, kapitán, Khludovův pobočník
- Vladimir Basov - Artur Arturovich ("král švábů"), majitel "závodu švábů" v Konstantinopoli, emigrant
- Tamara Loginova - Marya Konstantinovna, prodavačka vstupenek na „závody švábů“ v Konstantinopoli, emigrantka
- Oleg Efremov - bělogvardějský plukovník, velitel pluku
- Alyosha Naumov - Petka Shcheglov, chlapec s psacím strojem
- Pavel Springfeld jako Skunsky, bílý důstojník kontrarozvědky
- Nikolaj Sergejev - pohřební ústav
- Elizaveta Alekseeva - dáma ve vagónu a v restauraci
- Nikolai Badin - důstojník bílé armády
- Natalya Varley - dívka s kozou
- Pavel Vinnik - bílý důstojník kontrarozvědky
- Konstantin Voinov - Krapchikov, generál bílých
- Michail Gluzsky - bílý štábní kapitán
- Nikolaj Gorlov - Afričan, arcibiskup Simferopolu a Karasubazaru , arcipastýř významného hostitele
- Evgeny Gurov - správce
- Mikaela Drozdovskaya - kloboučnice
- Alfred Zinoviev - Paisios, mnich
- Valery Zolotukhin - popový zpěvák v krymské restauraci
- Jevgenij Zosimov - velitel Frunzeho velitelství
- Pyotr Kononykhin - velitel Frunzeho velitelství
- Naum Korzhavin - Ringmaster istanbulského cirkusu
- Nikolaj Kutuzov - hegumen Kirillovského kláštera u Berislavu, emigrant na závodech švábů
- Vladimir Laptev - svižný kozák
- Valentina Malyanova - tanečnice v krymské restauraci
- Victor Mizin - velitel Frunzeho velitelství
- Dmitrij Orlovský - telegraf
- Nikolai Pogodin - hráč na harmoniku
- Jurij Potemkin - muž z pohřebního týmu
- Vladimir Protasenko - velitel brigády
- Gottlieb Roninson - řecký voluptuary v Konstantinopoli
- George Svetlani - profesor entomologie s kontrabasem, emigrant
- Nikolai Sibeikin - bílý důstojník
- Cheslav Sushkevich - bílý důstojník u karetního stolu
- Sergey Torkachevsky - kadet
- Alexander Titov - přednosta stanice
- Stanislav Khitrov jako Antoine (Anton) Grishchenko, Korzukhinův sluha v Paříži, emigrant
- V. Šikalová - tanečnice v krymské restauraci
- Nikolai Yudin - mnich
- Anatoly Yabbarov - voják s rakvemi
- Igor Yasulovich - bílý důstojník u karetního stolu
Prototypy postav
- Serafima Korzukhina - spisovatelka Evdoksia Nikitina , redaktorka Lyubov Belozerskaya .
- Golubkov - novinář Ilja Vasilevskij , náboženský filozof Sergej Bulgakov .
- Khludov - Generálporučík Jakov Slashchev-Krymsky .
- Charnota - Generálporučík Bronislav Chernota-de-Boyary-Boyarsky , generálporučík Sergej Ulagay .
- Ljuska je Slashchevova cestující manželka Nina Nechvolodová (" junker Nechvolodov").
- Korzukhin - ministr prozatímní vlády Alexej Nikitin , podnikatel Vladimir Krymov .
- Bílý vrchní velitel - baron Pyotr Wrangel .
- Yesaul Golovan - generálporučík Andrei Shkuro .
- Arcibiskup africký - metropolita Veniamin (Fedčenkov) , hlava církve ruské armády .
Filmový štáb
- Autoři scénářů:
- Režie:
- Hlavní kameraman: Levan Paatashvili
- Hlavní umělec: Alexey Parkhomenko
- Malíři:
- Natalia Parkhomenko
- K. Štěpánov
- Skladatel: Nikolaj Karetnikov
- Kostýmy: Lidia Novi
- Střih: Tamara Zubrová
- Zvuk: Roland Kazarian
- Literární poradce: Elena Bulgakova
- Vojenští poradci:
- armádní generál Ivan Pavlovský
- Generálporučík Nikolaj Oslikovskij
- Generálmajor N. Molotkov
- Konzultantka historických kostýmů Maria Mertsalová
- Režisér snímku: Michail Amirajibi
- Zástupce režie snímku: Rostislav Bobkov
Fakta
Přípravy na natáčení
- Zpočátku se scénář jmenoval „Dreams of Russia“, který byl následně změněn na „Cesta do propasti“, ze které se vrátili k autorovu – „Běh“ [3] .
- Pro filmový štáb bylo uspořádáno uzavřené promítání filmu Doktor Živago (1965, r. David Lean ) , v SSSR zakázaného [4] [5] .
- Konzultantkou filmu byla Elena Bulgakova (třetí manželka a múza Michaila Bulgakova ), kterou Naumov nazval krásnou mystickou ženou. Řekl jí: "Nerozumím, je náš vztah sen nebo realita? .." [4] . Podle něj byla Elena Sergejevna spojovacím článkem mezi filmovým štábem filmu a Michailem Afanasyevičem [3] .
Účast Eleny Sergejevny byla nesmírně důležitá. Podívala se na záběry a řekla "dobře" nebo "víš, zdá se mi, že je to tady nějak moc smutné." Nebo něco jiného. Díky ní jsem měl dokonce pocit, že Bulgakova osobně znám – tato žena měla tak magický vliv.
Jednoho dne jsme seděli v její kuchyni. Malý byt, dva pokoje. A najednou zaskřípaly dveře. A nebudete tomu věřit, budete si myslet, že jsem to vymyslel, ale opravdu se mi zdálo, že k nám přichází Michail Afanasyevič, který už dávno zemřel. Byla to ona, kdo svými příběhy o něm vytvořil takovou atmosféru ...
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]Byla to Elena Bulgakova, kdo pro film vymyslel scénu, ve které si pohřebák zuby strhává černou rukavici z ruky, přejel prstem po tváři jednoho z bílých důstojníků a říká: „Musíš se oholit, jinak bude nepohodlné holit mrtvé!“ [3] Vladimir Naumov:
Jsem si dodnes jist, že na to nemohla přijít sama. Bulgakov to vymyslel, ale možná neměl čas to napsat. Ale on na to přišel. Je to jeho, absolutně jeho věc.
- Otázka, na jaký film natočit film (zahraniční na dvoudílný pásek je drahý a ten domácí přišel sňatkem), byla vyřešena ve prospěch tuzemského velkoformátového filmu [3] .
- Režiséři Alexander Alov a Vladimir Naumov podvedli své nadřízené, aby umožnili filmovou verzi hry.
Faktem je, že Alexander Alov a já jsme byli uměleckými řediteli Tvůrčího sdružení spisovatelů a filmových pracovníků a v této funkci jsme měli určitá práva. No, odstartovali jsme sami: na můj a Alovův rozkaz. To je vše.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Na konci roku 1928 se Khludov , Serafima a Golubkov vracejí do Ruska. Ve verzi z roku 1937 revidované autorem si Khludov, který zůstává v Konstantinopoli , vrazí kulku do čela. Scenáristé filmu zvolili otevřený konec: osamělá postava Khludova hledící do moře, obklopená toulavými psy [3] .
Herci
- Bez konkurzu byli pro role schváleni mistři herectví Evgeny Evstigneev a Michail Uljanov [3] .
- "Běh" se stal filmovým debutem herce Vladislava Dvorzhetského .
- Evgeny Evstigneev během natáčení využil každé příležitosti k zdřímnutí. Pokud vyhlásili přestávku na čtyři minuty, spal tři z nich [7] .
- Valery Zolotukhin ve filmu hraje roli popového zpěváka v restauraci, který hraje píseň založenou na verších Igora Severyanina způsobem Alexandra Vertinského . Výběr písně zůstal téměř až do konce natáčení nejasný - volili mezi "Bylo to u moře" a " Ananasy v šampaňském ". V důsledku toho Jevgenij Evstigneev náhodně vytáhl jeden ze dvou papírů s názvy textů, na kterých bylo napsáno „Bylo to u moře“ [8] .
- Pro filmaře se výběr herců stal pracným. Po zdlouhavých zkouškách na obrazovce, a to i pro epizodické role, byli schváleni ti herci, kteří se ukázali jako nejvhodnější podle řady kritérií, jako je psychofyzika, vzhled, výraz obličeje, korespondence s tragédií a ponurostí doby [9]. . Operátorka Taťána Loginová řekla [10] :
Alov a Naumov milovali herce od mládí. Vybírali se dlouho, pečlivě, precizně. Ale když se rozhodli, věřili v ně a tato víra účinkujícím hodně pomohla. <...> Nikolaje Rybnikova neobjevili Alov a Naumov jen jako talentovaného herce, ale také jako negativní postavu. <...> Alov a Naumov uměli herce cítit, uměli s ním pracovat. Nikdy nepotlačili..
- Je pozoruhodné, že se na scéně objevil Vladislav Dvorzhetsky. Přišel do filmového studia na konkurz na role Golubkova a pultíku Quiet, pak se vrátil do Omsku a čekal skoro měsíc na odpověď. Natáčení začalo bez Khludova. Celou tu dobu se režiséři rozhodovali, co s hercem, který měl slabý konkurz, ale měl nestandardní gotický vzhled a odpovídal popisu generála Khludova, který už začal hrát Gleba Striženova . Dvoržeckij byl znovu povolán a dostal ke hře složitou scénu Khludovova mystického snu. Po úspěšném splnění úkolu získal Dvoržeckij hlavní roli a pro Striženova byla velká rána, když ho nahradil provinční debutant [11] .
Dvorzhetsky první test byl nedůležitý. Ale stejně jsme se rozhodli to vzít. A první scéna, kterou mu dali, byla velmi obtížná - možná nejtěžší ve filmu. Toto je scéna, kdy Khludov jede v kočáře a zdá se, že je slepý. Čte Bibli: „Slepí vůdci slepých. Pokud slepý povede slepého, oba spadnou do jámy." Toto je velmi důležitá scéna pro obraz.
No, myslíme si, že to nejdřív natočíme, když to nevyjde, tak to půjde jako test a skončíme to. Natočili jsme tuto scénu a ukázalo se, že to bylo nejen lepší, než jsme si představovali, ale obecně jedna z nejlepších scén celého filmu - a z mého pohledu i Alova. Na očích záleželo.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Po mistrech jevištního umění Nikolaji Chmelevovi a Nikolaji Čerkasovovi , kteří již Chludova hráli na sovětské divadelní scéně, bylo velmi odvážným rozhodnutím schválit hlavní roli Vladislava Dvoržeckého, který měl v té době k jevišti poněkud vzdálený vztah. , vzděláním - lékař, který vystudoval herecké kurzy. Během soudů byla Andreji Popovovi a Glebu Strizhenovovi odepřena role Khludova , ale na rozdíl od populárních pověstí se Vladimir Vysockij nezúčastnil konkurzu na tuto roli [9] .
Nemůžeme to najít, nikomu se to nelíbí! A najednou jedna žena z jiného filmového štábu přináší fotky našemu druhému režisérovi. A na jednom z nich jsem viděl Vladislava Dvoržeckého, jeho oči... Dlouho jsme nevěděli, jakou roli ho vzít, protože tehdy to byl naprosto neprofesionální herec. Ale miluji gotické figurky. Nakonec jsme vzali tuhle gotickou postavu s úžasnou tváří a úžasnýma očima, nic, co by se nedalo udělat v kině. Nejprve jsme se rozhodli, že ho natočíme jako komparz: zvýrazníme právě tuto tvář. Pak jsme přemýšleli a přemýšleli - a uvědomili jsme si, že to nestačí. Rozhodli jsme se: bude hrát Quieta, důstojníka kontrarozvědky - taková postava je v "Running". Ale také málo na takovou fakturu. Pak to začali řešit: nehodí se pro roli Golubkova, ani Charnotyho. A teprve potom si uvědomili, že tohle je Khludov.
Stáli jsme před otázkou, co je důležitější - profesionál nebo člověk. Vybrali jsme jednotlivce. Dvoržeckij byl osobnost, to bylo zřejmé.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]Tvorba
"Běh" je první filmovou adaptací děl Michaila Bulgakova v SSSR a jedním z prvních sovětských filmů, ve kterém běloši, na rozdíl od ideologie, která existovala v sovětských dobách, vůbec nevypadali jako hloupí darebáci, jsou promítáni jako myslící, trpící, skuteční vlastenci [12] .
- Zákazem předchozího snímku je groteskní tragikomedie „Špatná anekdota“ (Obraz byl prohlášen za „pomluvu diskreditující celý národ a jeho historickou minulost“ a stal se prvním filmem umístěným na polici v Brežněvově éře; byl uveden až v r. 1987 [13] [14] ) nezabránil režisérům v tom, aby se ujali vytvoření "Running". Oficiální zákaz tohoto díla nebyl, ale hra měla status kontrarevoluční a nebylo doporučeno ji inscenovat. Mnohé odchylky od původního textu, pro sovětskou kinematografii nezvyklé, přitom navrhovali právě nadřízení režisérů. Hra se redaktorům "Mosfilmu" zdála poněkud divadelní, komorní, takže režiséři dostali za úkol rozšířit geografii obrazu. V důsledku tohoto náznaku film obsahuje epizodu, kdy Rudá armáda překročila Sivash a zaútočila na pozice Ishun [11] .
- Režiséři nazvali schválení scénáře úřady „Bulgakovův zázrak“. Rychle začali střílet: sbalili vybavení, vydali se na expedici a začali pracovat, utráceli co nejvíce peněz. Byl to ošemetný, ale běžný trik, jak ztížit zastavení natáčení, protože úřady by pak musely počítat s plýtváním veřejnými prostředky. Když se vedení konečně chytlo a zakázalo natáčení, režiséři se poradili a pokračovali v práci v naději na změnu a dobrou kombinaci okolností v budoucnu. Nemýlili se a po druhém „Bulgakovově zázraku“ bylo předchozí vedení odvoláno ze svých funkcí a nový filmový štáb se nezastavil [11] .
Nazvali jsme to "metodou hroznýšů" - to je, když potřebujete mít čas utratit co nejvíce peněz, aby se úřady bály obraz zakázat, protože pak budou lítat za vyhozené státní prostředky. Ptám se Alova: "Co uděláme se zákazem úřadů?" "Nic," říká, "možná budou úřady brzy odstraněny." Brzy byl tento náčelník skutečně odstraněn. A oni na nás prostě zapomněli.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- K natáčení filmu si filmový štáb vzal s sebou na jih výkonný objektiv zvaný Kuzma.
Kuzma byl nazýván obrovským objektivem, který umožňoval fotografování s obrovským pokrytím. Těžký - asi 90 kilogramů! Pro operátora byla vykována železná vesta, aby mohl Kuzmu držet.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]Režisér snímku nesl sám Kuzmu.
Mezitím jsme si lámali hlavu nad tím, jak tento statný design využít, protože stativ opravdu neprošel celnicí. Nakonec přišli s nápadem: Kuzmu naložili na ohnutá záda režiséra filmu Michaila Amirajibiho, kameraman se postavil na jeho místo a začali jsme natáčet. Žádný stacionární stativ neposkytoval tak hladký a měkký obraz! Je pravda, že náš „stativ“ se mohl posunout asi o deset metrů, ne více, poté potřeboval 40minutový oddech.
Turci se vyhnuli této podivné struktuře lidí, železa a skla, která se pomalu pohybovala po Istanbulu. Když jsme přešli ulici, všichni se nám vyhýbali.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Druhý zákaz filmu, pět dní před projekcí, byl mimořádným způsobem zrušen. V letadle byli Uljanov, Alov a Naumov pozváni k rozhovoru členy politbyra, kteří tam létali - pomáhali ředitelům.
"Dobře. Zapiš můj telefon." Říkám: "Není s čím psát!" "Tak si vzpomeňte!" A toto číslo jsem si opakoval celou cestu z letiště. Večer, když volám, odpovídají: "A jaká je vaše otázka?" Vysvětluji: "Požádal mě, abych mi zavolal večer." - "Počkejte u telefonu!" O minutu později znovu: „Zítra v deset ráno – určitě! Zavolejte prosím na toto číslo a já vás spojím. No, druhý den se spojili, „portrét“ z letadla říká: „No, čeho jste se báli?! Vše je v pořádku. Jděte se projít po Moskvě. A už vracejí plakáty s naším filmem...
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Filmový štáb velmi překvapilo, že se nikdo z Francouzů ani neotočil za Michailem Uljanovem, který se procházel ve spodkách [11] .
- Černomořské libreto , jedno z děl M. A. Bulgakova, které tvořilo základ filmového scénáře, bylo natočeno 18 let před prvním vydáním.
Místa natáčení
- Pro natáčení Khludovových snů bylo předpokládáno slané jezero Baskunchak , oblast Astrachaň. Kameraman Levan Paatashvili vzpomíná:
Je to nekonečná plocha oslnivě bílé soli, podobná ledové pokrývce. Když letní slunce kleslo k obzoru, z postav a předmětů na bílé ploše se objevily dlouhé kilometry dlouhé stíny a vypadalo to jako sen. Příroda nám naprosto vyhovovala, ale bohužel v této "poušti" nebyly vojenské jednotky nutné pro masové scény. Konečně jsem po dlouhém hledání nečekaně našel přírodu s neobyčejně zajímavou texturou. Jednalo se o Ljubertsy lomy, kde se těží písek pro stavebnictví – rozsáhlé haldy podivných konfigurací písčitých náspů, které jdou do hloubky. Na materiálu tohoto charakteru se nám podařilo vytvořit harmonii barvy, světla a formy a zvýraznit pouze jednotlivé dramatické momenty. Zde jsme natočili všechny Khludovovy sny a hlavní bojové scény s Rudou armádou [4] .
- Zimní scény v klášteře a v lese (na začátku a na konci filmu) se natáčely v klášteře Savvino-Storozhevsky a jeho okolí poblíž Zvenigorodu u Moskvy .
- Scény přechodu přes Sivash byly natočeny u Sevastopolu [4] [5] .
- Obecné plány Konstantinopole bez herců byly natočeny v Istanbulu „v podzemí“ kvůli nedostatku povolení od náboženských organizací. Natáčení probíhalo na ruční kameru, aby nebylo považováno za profesionální. Kvůli vybité baterii bylo možné natočit nikoli 24 snímků za vteřinu, ale 10-12 [3] [4] .
Ano, natáčeli jsme tam obecné plány. Scény s herci v Istanbulu se ale natočit nepodařilo: takový dav by do Turecka nikdo nepustil. Proto jsme náš Istanbul postavili částečně v Bulharsku, částečně v našem studiu. Ale všichni se to snažili udělat správně. Scény natočené v našem Istanbulu jsme pak přehráli Turkům a někteří ukazující na obrazovku řekli: „Teď se můj dům objeví za rohem.“
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Městská scenérie Konstantinopole byla natočena v bulharském městě Plovdiv , částečně ve scenérii na Mosfilmu [4] [ 5] .
- Natáčení scény z karetní hry bylo natočeno v chladném pavilonu Mosfilmu v noci (to byla jediná doba, kdy si Evstigneev a Uljanov mohli najít čas po večerních představeních) [3] .
- Řada scén byla natočena na území Novospasského kláštera v Moskvě.
- Scény v klášteře se natáčely ve Zvenigorodu, Khludovovy vize se natáčely v pískovně v Ljubertsy, pouliční scény Charnoty a Golubkovovy návštěvy v pařížské rezidenci Korzukhin se natáčely přímo v Paříži [11] .
Detaily natáčení
- Pro herce Vladislava Dvoržeckého začala práce na roli Khludova scénou v kabině vlaku (Khludov je v deliriu, pronásleduje ho duch oběšeného vojáka) [3] .
- Scéna, kdy jezdec ve cvalu zvedá ze země spadlý rudý prapor, byla natočena na jeden záběr (střílelo se v Zakarpatí, kde právě skončilo natáčení filmu „ Waterloo “ režiséra Sergeje Bondarchuka a koně byli tak vyčerpaní, že se odmítli nechat natáčet) [4] .
- Poté, co zahrál karty Charnot, nazul si botu, se prý spálil, když ležela blízko krbu a aby se ochladila, nalévá do něj koňak. Byla to Uljanovova čistá improvizace, ale Evstigneev přišel i se zajímavým pokračováním scény. Okamžitě zvedne botu, aby se nalil, protože v tuto chvíli byly postavy Uljanova a Evstigneeva - Charnota a Korzukhin - pěkně opilé. Tento dvojník vstoupil do obrázku [11] .
- Ve scéně ve vlaku Khludov žádá svého pobočníka Yesaula Golovana, aby mu nahlas přečetl Bibli. Golovan odpovídá, že je negramotný, což by ve skutečnosti vzhledem k jeho hodnosti a postavení jen stěží mohlo být.
- Režisér Vladimir Naumov v dokumentu (r. Natalya Naumova ) vzpomíná, jak vznikala scéna z karetní hry, ve které generál Charnota porazil Korzukhina:
Evstigneev je muž improvizovaný a rychle se rozsvítí a pak se rychle unaví z monotónnosti a Uljanov naopak s každou další zkouškou kvete víc a víc, takříkajíc chutná a užívá si. Ukázalo se, že každý z nich šel svým směrem, jeden vybledl, druhý vzplanul.
Aby vyřešili problém a koordinovali hraní, museli Naumov a Alov rozptýlit Evstigneeva krásnou herečkou a čajem a napodobit Evstigneeva sami, čímž zahřáli Uljanova. V pravou chvíli byl Evstigneev propuštěn a byla z toho nádherná scéna. Scéna karetní hry je zajímavá i tím, že díky maskérce bylo možné ukázat odmítavý postoj generála Charnoty ke Korzukhinovi:
Mimochodem, v této scéně jsem s nimi udělal špatnou věc, Evstigneev poté strašně nadával. Víte, co je to "krep"? Je to knír. Knír ale není pravý – vlasy jsou nalepené pod nosem. Řekla jsem naší vizážistce, ať je nalepí na pravou stranu, která je směrem ke kameře, aby odpadly. A když Charnota (Ulyanov) začal líbat Korzukhina (Evstignejev), měl plnou pusu stejných vlasů. A on pokračoval v líbání Korzukhina a začal na ně plivat. Dostalo se to i do filmu...
- „Krotitelé“ i „kybernetici“ se neúspěšně podíleli na organizaci natáčení scény ze závodu švábů .[ upřesnit ] dokud si nevzpomněli na domácí šváby, kteří vždy po rozsvícení utíkají do tmy. Pro natáčení na kulečníkovém stole uspořádali malé krabičky s okenicemi, uvnitř polepené černým sametem. Návrh fungoval výjimečně přesně [4] .
- Scéna, kdy hrdina Michaila Uljanova prochází ulicemi města ve spodkách, se natáčela v Paříži . Herec ve spodním prádle přitom málokoho překvapil [3] [4] .
- Na konci natáčení v Paříži bylo nutné podepsat závěrečný akt o výdajích filmového štábu s právníkem, který podepsal dokumenty: „Svou ctí potvrzuji, že všechny výdaje byly provedeny správně.“ Musel jsem vysvětlovat, že v Unii o „světově proslulé advokátní kanceláři“ nevěděli a stačilo jen razítko pro účetní. Francouzský právník se urazil, přesto se jim podařilo dát potřebné razítko [7] .
- V Istanbulu na filmový štáb dohlížel americký zástupce [11] :
A když jsme natáčeli v Istanbulu, někde poblíž byla americká šestá flotila. A byl nám přidělen doprovod v obavě, že natočíme něco nadbytečného, něco tajného. Obecně nás dovnitř nepustili a tito nás dovnitř nepustili. Ale stejně jsme ten film natočili.
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]- Natalya Selezneva byla schválena pro roli Lyusky , ale kvůli nemoci svého malého syna musela opustit natáčení. [patnáct]
Osud filmu
- V roce 1971 se The Run přihlásil do hlavní soutěže na filmovém festivalu v Cannes , ale Zlatou palmu pak získalo anglické melodrama The Broker .
Byli jsme obviněni ze sympatií s bělogvardějci. A pak byl snímek uveden v Cannes mimo soutěž a třikrát místo jednoho. A šlo jí to docela dobře. Ale byl tam jeden člověk, můj bývalý přítel, který dělal hrozný hluk. Svého času emigroval do Francie. A tak se začal objevovat ve všech novinách: říkají, podívejte se, jak jsou bílí ve filmu hloupí, jak hloupý je tento Khludov, jaký ošklivý Korzukhin (kterého hrál Evgeny Evstigneev).
A naši nám řekli opak: „Zbláznili jste se? Charnota se pro tebe ukázal jako kladná postava, kluci už to hrají!“
- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]V prvním roce promítání film přilákal 19,7 milionů diváků [16] .
Kritika
Stanislav Rassadin
Kritik, současník filmařů, Stanislav Rassadin o filmu "Running" [16] :
Alov a Naumov jsou samozřejmě rozeznatelní od prvních snímků. Jsou to stále stejní nespoutaní vynálezci. A všechny stejné intenzity vášní, od nichž, jak se zdá, je už jen krůček k šílenství. A stejný zájem o zlomy, vzestupy a pády – o osudové okamžiky života a historie“
(Viz So. Alexander Alov, Vladimir Naumov. M., 1989. S. 146).
Současní kritici
Kritik Anton Dolin o filmu "Running" [17] :
Bulgakov byl od 20. a 30. let 20. století velmi aktivní v sovětském literárním horizontu, jeho hry byly uváděny v moskevských divadlech. Samozřejmě nemohl moc publikovat, psal do tabulky, to vše je uvedeno v Mistrovi a Markétě. Ale objevování Bulgakova začalo znovu v 60. letech a v roce 1970 bylo téměř nemožné si představit, že by v SSSR byl uveden film založený na Bulgakovovi. Navíc Běh je v tomto ohledu velmi riskantní věc. Vždyť je to skoro omluva pro bělogvardějce. A v každém případě je celý svět – revoluční i porevoluční – zobrazen z jejich pohledu. Neexistuje žádné přijetí pravdy nastupujícího proletariátu, který je ve „Dnech Turbinů“ nebo v „Bílé gardě“ – to vůbec ne. Vidíme dramatický osud emigrantů, kteří byli nuceni uprchnout z Ruska, byli vyhozeni z nového Ruska, bolestně se tam chtějí vrátit a nemohou. Samozřejmě to bylo naprosto inovativní, velmi odvážné. Tak detailní obraz života ruské emigrace v našem kině neexistoval.
Kritik Alexander Shpagin o filmu "Running":
Existoval film, který byl mezi kritiky z počátku 70. let nejúspěšnější. Ten je podle všeho hlavním vítězstvím sovětské kinematografie počátku 70. let. A ani to, že je film poněkud eklektický, že je poněkud „multižánrový“, nikomu nevadilo. Včetně diváků, protože v tomto filmu, když se podíváme, vidíme: velmi vážné scény, dramatické, tragické, jsou tam čistě groteskní komické scény - hra karet nebo scéna závodů švábů, jsou tam scény prostě z historického revolucionáře film , jako scény s Frunzem, jako scény bitev v občanské válce, ale jsou tu i sny. To je nějaký druh umění. A tady je to zajímavé: Alov a Naumov pracovali velmi mazaně, v tomto smyslu jsou skvělí: uhodli správně. Ostatně, kdyby si udělali jen tragický obraz porážky Bílé armády, pak by s touto Bílou armádou a generálem Khludovem začali sympatizovat – takový film by zakázali. Kdyby to byla čistá groteska (ve stylu hracích karet a závodů švábů), tak také na začátku 70. let - buď by je zakázali, nebo vydali se skřípěním, protože už tehdy se začalo proti groteskním filmům o revolucích bojovat. „Running“ – všechny tyto vrstvy, sice v nějaké pestré, multižánrové, multikalibrové podobě, ale všechny je organicky propojil. Právě po „Běhu“ se objeví kult bílého hnutí a kult nostalgie v exilu v zahraničí. Dokonce se objeví i vrstva šansonu: skupiny, které budou zpívat bílý, emigrantský folklór .
Poznámky
- ↑ Správce. "Běh", analýza Bulgakovovy hry . goldlit.ru _ Získáno 5. října 2020. Archivováno z originálu dne 8. října 2020.
- ↑ Khabibyarova Elvira Milisovna. Tragická ironie ve hře M. Bulgakova "Běh" // Bulletin Čeljabinské státní univerzity. - 2013. - Vydání. 14 (305) . — ISSN 1994-2796 .
- ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Mosfilm. 90 kroků "Běh" . Získáno 20. 5. 2014. Archivováno z originálu 30. 11. 2018.
- ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Technika a technologie kinematografie, 2005 .
- ↑ 1 2 3 Půl století u zdi Leonarda, 2006 .
- ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Historie "Run" . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 7. dubna 2022.
- ↑ 1 2 Písně o zajících (nepřístupný odkaz) . Získáno 5. dubna 2012. Archivováno z originálu 4. března 2014.
- ↑ Večer v Hercově domě v Leningradu. Část 1 – YouTube . www.youtube.com . Staženo: 15. prosince 2020.
- ↑ 1 2 Časopis "Amatér" / Vitalij Dymarskij, šéfredaktor. – Diletant LLC, č. 5 (květen) pro rok 2012. - S. 42.
- ↑ Vladimir Naumov a Alexander Alov: filmy, biografie, kreativita . Culture.RF . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 13. ledna 2021.
- ↑ 1 2 3 4 5 6 7 10 zajímavých faktů o filmu "Running" . www.domkino.tv _ Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 26. ledna 2021.
- ↑ Historie "Running" | historik . xn--h1aagokeh.xn--p1ai . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 29. listopadu 2020.
- ↑ Lilia Mamátová. Špatný vtip . Ruská kinematografie . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 8. května 2021.
- ↑ Špatný vtip . Kultura . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 31. srpna 2019.
- ↑ Natalya Selezneva se celý život obávala, že vzala manžela někomu jinému . Staženo 3. dubna 2021. Archivováno z originálu 3. dubna 2021.
- ↑ 1 2 Fedorov A. V. Naše jiné kino. Archivní kopie ze dne 3. února 2022 na Wayback Machine - M.: OD "Information for All", 2022.
- ↑ Anton Dolin - přednáška "Běh" (Alexander Alov, Vladimir Naumov, 1970)" online zdarma. Video na portálu "Culture.RF" . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 6. srpna 2020.
Dokumentární
- "Běh". Sny o Rusku . Dokumentární film . Autor a moderátor: Alexander Kazakevich. Režie: Konstantin Golenchik. Na filmu se podílí: režisér Vladimir Naumov , filmová kritička Irina Pavlova, filmová kritička Svetlana Khokhryakova. Neofit Studio LLC, objednané All-Russian State Television and Radio Broadcasting Company. 2019 Státní televizní a rozhlasová společnost "Kultura" . 17. června 2019. 45 minut.
Literatura
- Levan Paatashvili . Jak se natáčel "Running". Pohled provozovatele // "Technologie a technologie kina": časopis. - 2005. - č. 1 .
- Levan Paatashvili . Půl století u zdi Leonarda. Ze zkušeností z profese operátora . - M.,: "625", 2006. - 272 s. - ISBN 5-901778-05-7 .
Odkazy
- Arcus L. Beg . Filmová historická základna "Chapaev" . Projekt časopisu " Session " . Staženo: 2. května 2020.
- "Běh" na Ruskino.ru
| Filmy Alexandra Alova | |
|---|---|
| |
| Filmy Vladimíra Naumova | |
|---|---|
| |
| Obrazové adaptace děl Michaila Bulgakova | |
|---|---|
| Alexandr Puškin |
|
| Běh | |
| bělogvardějec |
|
| Dny Turbinů | |
| Zápisky mladého lékaře |
|
| Ivan Vasilievič |
|
| Mistr a Margarita |
|
| Smrtelná vejce |
|
| psí srdce | |
| Jiné filmy |
|
| Mistr a Margarita • Michail Bulgakov | |
 Tematické stránky |
|---|