Run (film, 1970)

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 19. července 2022; kontroly vyžadují 2 úpravy .
Běh
Žánr filmový román
Výrobce Alexandr Alov
Vladimír Naumov
V hlavní roli
_
Ludmila Savelyeva
Alexey Batalov
Michail Uljanov
Tatyana Tkach
Vladislav Dvorzhetsky
Evgeny Evstigneev
Operátor Levan Paatashvili
Filmová společnost Filmové studio "Mosfilm" .
Tvůrčí sdružení spisovatelů a filmových pracovníků
Doba trvání 196 min.
Země  SSSR
Jazyk ruština
Rok 1970
IMDb ID 0065457

"Běh"  - sovětský dvoudílný film režisérů Alexandra Alova a Vladimira Naumova , založený na dílech Michaila Bulgakova " Běh ", " Bílá garda " a " Černé moře ". Jedna z prvních adaptací Bulgakovových děl v SSSR a ve světě.

Film měl premiéru 14. ledna 1971.

Děj

1920 . Občanská válka na jihu Ruska se chýlí ke konci. Po ofenzivě Rudé armády na Krymu začíná exodus všech, kteří hledali záchranu před revolucí . Film ukazuje tragické výjevy z každodenního života včerejších představitelů vyšší společnosti opouštějících svou vlast [1] .

V této době zmatku a zoufalství se ukáže, že je nablízku celá řada lidí: manželka soudruha ministra obchodu Serafima Korzukhina, statečný generál Charnot a jeho pochodující manželka Ljuska, inteligentní privatdozent Golubkov a zasmušilý generál Chludov, kteří ztratili své mysl .

Když hrdinové viděli, že Rudou armádu již nelze zastavit, přesunou se nejprve vlakem a poté parníkem do Konstantinopole . Ruští intelektuálové se ocitli v situaci „ ras švábů “ života bez peněz emigrantů a ocitli se na pokraji přežití. Poslední šancí, jak zachránit Serafim před prostitucí , je cesta Golubkova a generála Charnoty do Paříže za jejím manželem, který ji zradil – jedinému, kdo dokázal převézt úspory do emigrace .

V Paříži Korzukhin opakovaně odmítá uznat, že má manželku, a dát Golubkovovi peníze. Charnotovi se podaří ho přesvědčit, aby hrál karty , v důsledku čehož generál vyhraje velkou sumu peněz od Korzukhina. Bývalá polní manželka generála Ljusky (a nyní Korzukhinova milenka) pomáhá Golubkovovi a Charnotě utéct s penězi.

Po návratu do Konstantinopole si hrdinové uvědomí, že nemohou žít v exilu [2] . Golubkov a Korzukhina, kteří se podle všeho do sebe zamilovali, odplouvají zpět do sovětského Ruska . Bývalí bílí generálové to nemohou udělat, protože tam budou zastřeleni ; Charnota opět začíná hrát švábí závody, říká si Ahasver a " Létající Holanďan ", zatímco Khludov stojí sám na břehu a dívá se do dálky.

Značná část filmu je věnována prorockým snům generála Khludova, který prožívá své válečné zločiny spáchané během občanské války.

Obsazení

V hlavních rolích Obsazení Epizody

Prototypy postav

Filmový štáb

Fakta

Přípravy na natáčení

Účast Eleny Sergejevny byla nesmírně důležitá. Podívala se na záběry a řekla "dobře" nebo "víš, zdá se mi, že je to tady nějak moc smutné." Nebo něco jiného. Díky ní jsem měl dokonce pocit, že Bulgakova osobně znám – tato žena měla tak magický vliv.

Jednoho dne jsme seděli v její kuchyni. Malý byt, dva pokoje. A najednou zaskřípaly dveře. A nebudete tomu věřit, budete si myslet, že jsem to vymyslel, ale opravdu se mi zdálo, že k nám přichází Michail Afanasyevič, který už dávno zemřel. Byla to ona, kdo svými příběhy o něm vytvořil takovou atmosféru ...

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Byla to Elena Bulgakova, kdo pro film vymyslel scénu, ve které si pohřebák zuby strhává černou rukavici z ruky, přejel prstem po tváři jednoho z bílých důstojníků a říká: „Musíš se oholit, jinak bude nepohodlné holit mrtvé!“ [3] Vladimir Naumov:

Jsem si dodnes jist, že na to nemohla přijít sama. Bulgakov to vymyslel, ale možná neměl čas to napsat. Ale on na to přišel. Je to jeho, absolutně jeho věc.

Faktem je, že Alexander Alov a já jsme byli uměleckými řediteli Tvůrčího sdružení spisovatelů a filmových pracovníků a v této funkci jsme měli určitá práva. No, odstartovali jsme sami: na můj a Alovův rozkaz. To je vše.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Herci

Alov a Naumov milovali herce od mládí. Vybírali se dlouho, pečlivě, precizně. Ale když se rozhodli, věřili v ně a tato víra účinkujícím hodně pomohla. <...> Nikolaje Rybnikova neobjevili Alov a Naumov jen jako talentovaného herce, ale také jako negativní postavu. <...> Alov a Naumov uměli herce cítit, uměli s ním pracovat. Nikdy nepotlačili..

Dvorzhetsky první test byl nedůležitý. Ale stejně jsme se rozhodli to vzít. A první scéna, kterou mu dali, byla velmi obtížná - možná nejtěžší ve filmu. Toto je scéna, kdy Khludov jede v kočáře a zdá se, že je slepý. Čte Bibli: „Slepí vůdci slepých. Pokud slepý povede slepého, oba spadnou do jámy." Toto je velmi důležitá scéna pro obraz.

No, myslíme si, že to nejdřív natočíme, když to nevyjde, tak to půjde jako test a skončíme to. Natočili jsme tuto scénu a ukázalo se, že to bylo nejen lepší, než jsme si představovali, ale obecně jedna z nejlepších scén celého filmu - a z mého pohledu i Alova. Na očích záleželo.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Nemůžeme to najít, nikomu se to nelíbí! A najednou jedna žena z jiného filmového štábu přináší fotky našemu druhému režisérovi. A na jednom z nich jsem viděl Vladislava Dvoržeckého, jeho oči... Dlouho jsme nevěděli, jakou roli ho vzít, protože tehdy to byl naprosto neprofesionální herec. Ale miluji gotické figurky. Nakonec jsme vzali tuhle gotickou postavu s úžasnou tváří a úžasnýma očima, nic, co by se nedalo udělat v kině. Nejprve jsme se rozhodli, že ho natočíme jako komparz: zvýrazníme právě tuto tvář. Pak jsme přemýšleli a přemýšleli - a uvědomili jsme si, že to nestačí. Rozhodli jsme se: bude hrát Quieta, důstojníka kontrarozvědky - taková postava je v "Running". Ale také málo na takovou fakturu. Pak to začali řešit: nehodí se pro roli Golubkova, ani Charnotyho. A teprve potom si uvědomili, že tohle je Khludov.

Stáli jsme před otázkou, co je důležitější - profesionál nebo člověk. Vybrali jsme jednotlivce. Dvoržeckij byl osobnost, to bylo zřejmé.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Tvorba

"Běh" je první filmovou adaptací děl Michaila Bulgakova v SSSR a jedním z prvních sovětských filmů, ve kterém běloši, na rozdíl od ideologie, která existovala v sovětských dobách, vůbec nevypadali jako hloupí darebáci, jsou promítáni jako myslící, trpící, skuteční vlastenci [12] .

Nazvali jsme to "metodou hroznýšů" - to je, když potřebujete mít čas utratit co nejvíce peněz, aby se úřady bály obraz zakázat, protože pak budou lítat za vyhozené státní prostředky. Ptám se Alova: "Co uděláme se zákazem úřadů?" "Nic," říká, "možná budou úřady brzy odstraněny." Brzy byl tento náčelník skutečně odstraněn. A oni na nás prostě zapomněli.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Kuzma byl nazýván obrovským objektivem, který umožňoval fotografování s obrovským pokrytím. Těžký - asi 90 kilogramů! Pro operátora byla vykována železná vesta, aby mohl Kuzmu držet.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Režisér snímku nesl sám Kuzmu.

Mezitím jsme si lámali hlavu nad tím, jak tento statný design využít, protože stativ opravdu neprošel celnicí. Nakonec přišli s nápadem: Kuzmu naložili na ohnutá záda režiséra filmu Michaila Amirajibiho, kameraman se postavil na jeho místo a začali jsme natáčet. Žádný stacionární stativ neposkytoval tak hladký a měkký obraz! Je pravda, že náš „stativ“ se mohl posunout asi o deset metrů, ne více, poté potřeboval 40minutový oddech.

Turci se vyhnuli této podivné struktuře lidí, železa a skla, která se pomalu pohybovala po Istanbulu. Když jsme přešli ulici, všichni se nám vyhýbali.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

"Dobře. Zapiš můj telefon." Říkám: "Není s čím psát!" "Tak si vzpomeňte!" A toto číslo jsem si opakoval celou cestu z letiště. Večer, když volám, odpovídají: "A jaká je vaše otázka?" Vysvětluji: "Požádal mě, abych mi zavolal večer." - "Počkejte u telefonu!" O minutu později znovu: „Zítra v deset ráno – určitě! Zavolejte prosím na toto číslo a já vás spojím. No, druhý den se spojili, „portrét“ z letadla říká: „No, čeho jste se báli?! Vše je v pořádku. Jděte se projít po Moskvě. A už vracejí plakáty s naším filmem...

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Místa natáčení

Je to nekonečná plocha oslnivě bílé soli, podobná ledové pokrývce. Když letní slunce kleslo k obzoru, z postav a předmětů na bílé ploše se objevily dlouhé kilometry dlouhé stíny a vypadalo to jako sen. Příroda nám naprosto vyhovovala, ale bohužel v této "poušti" nebyly vojenské jednotky nutné pro masové scény. Konečně jsem po dlouhém hledání nečekaně našel přírodu s neobyčejně zajímavou texturou. Jednalo se o Ljubertsy lomy, kde se těží písek pro stavebnictví – rozsáhlé haldy podivných konfigurací písčitých náspů, které jdou do hloubky. Na materiálu tohoto charakteru se nám podařilo vytvořit harmonii barvy, světla a formy a zvýraznit pouze jednotlivé dramatické momenty. Zde jsme natočili všechny Khludovovy sny a hlavní bojové scény s Rudou armádou [4] .

Ano, natáčeli jsme tam obecné plány. Scény s herci v Istanbulu se ale natočit nepodařilo: takový dav by do Turecka nikdo nepustil. Proto jsme náš Istanbul postavili částečně v Bulharsku, částečně v našem studiu. Ale všichni se to snažili udělat správně. Scény natočené v našem Istanbulu jsme pak přehráli Turkům a někteří ukazující na obrazovku řekli: „Teď se můj dům objeví za rohem.“

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Detaily natáčení

Evstigneev je muž improvizovaný a rychle se rozsvítí a pak se rychle unaví z monotónnosti a Uljanov naopak s každou další zkouškou kvete víc a víc, takříkajíc chutná a užívá si. Ukázalo se, že každý z nich šel svým směrem, jeden vybledl, druhý vzplanul.

Aby vyřešili problém a koordinovali hraní, museli Naumov a Alov rozptýlit Evstigneeva krásnou herečkou a čajem a napodobit Evstigneeva sami, čímž zahřáli Uljanova. V pravou chvíli byl Evstigneev propuštěn a byla z toho nádherná scéna. Scéna karetní hry je zajímavá i tím, že díky maskérce bylo možné ukázat odmítavý postoj generála Charnoty ke Korzukhinovi:

Mimochodem, v této scéně jsem s nimi udělal špatnou věc, Evstigneev poté strašně nadával. Víte, co je to "krep"? Je to knír. Knír ale není pravý – vlasy jsou nalepené pod nosem. Řekla jsem naší vizážistce, ať je nalepí na pravou stranu, která je směrem ke kameře, aby odpadly. A když Charnota (Ulyanov) začal líbat Korzukhina (Evstignejev), měl plnou pusu stejných vlasů. A on pokračoval v líbání Korzukhina a začal na ně plivat. Dostalo se to i do filmu...

A když jsme natáčeli v Istanbulu, někde poblíž byla americká šestá flotila. A byl nám přidělen doprovod v obavě, že natočíme něco nadbytečného, ​​něco tajného. Obecně nás dovnitř nepustili a tito nás dovnitř nepustili. Ale stejně jsme ten film natočili.

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

Osud filmu

Byli jsme obviněni ze sympatií s bělogvardějci. A pak byl snímek uveden v Cannes mimo soutěž a třikrát místo jednoho. A šlo jí to docela dobře. Ale byl tam jeden člověk, můj bývalý přítel, který dělal hrozný hluk. Svého času emigroval do Francie. A tak se začal objevovat ve všech novinách: říkají, podívejte se, jak jsou bílí ve filmu hloupí, jak hloupý je tento Khludov, jaký ošklivý Korzukhin (kterého hrál Evgeny Evstigneev).

A naši nám řekli opak: „Zbláznili jste se? Charnota se pro tebe ukázal jako kladná postava, kluci už to hrají!“

- Rozhovor V. Naumova pro časopis "Istorik" [6]

V prvním roce promítání film přilákal 19,7 milionů diváků [16] .

Kritika

Stanislav Rassadin

Kritik, současník filmařů, Stanislav Rassadin o filmu "Running" [16] :

Alov a Naumov jsou samozřejmě rozeznatelní od prvních snímků. Jsou to stále stejní nespoutaní vynálezci. A všechny stejné intenzity vášní, od nichž, jak se zdá, je už jen krůček k šílenství. A stejný zájem o zlomy, vzestupy a pády – o osudové okamžiky života a historie“

(Viz So. Alexander Alov, Vladimir Naumov. M., 1989. S. 146).

Současní kritici

Kritik Anton Dolin o filmu "Running" [17] :

Bulgakov byl od 20. a 30. let 20. století velmi aktivní v sovětském literárním horizontu, jeho hry byly uváděny v moskevských divadlech. Samozřejmě nemohl moc publikovat, psal do tabulky, to vše je uvedeno v Mistrovi a Markétě. Ale objevování Bulgakova začalo znovu v 60. letech a v roce 1970 bylo téměř nemožné si představit, že by v SSSR byl uveden film založený na Bulgakovovi. Navíc Běh je v tomto ohledu velmi riskantní věc. Vždyť je to skoro omluva pro bělogvardějce. A v každém případě je celý svět – revoluční i porevoluční – zobrazen z jejich pohledu. Neexistuje žádné přijetí pravdy nastupujícího proletariátu, který je ve „Dnech Turbinů“ nebo v „Bílé gardě“ – to vůbec ne. Vidíme dramatický osud emigrantů, kteří byli nuceni uprchnout z Ruska, byli vyhozeni z nového Ruska, bolestně se tam chtějí vrátit a nemohou. Samozřejmě to bylo naprosto inovativní, velmi odvážné. Tak detailní obraz života ruské emigrace v našem kině neexistoval.

Kritik Alexander Shpagin o filmu "Running":

Existoval film, který byl mezi kritiky z počátku 70. let nejúspěšnější. Ten je podle všeho hlavním vítězstvím sovětské kinematografie počátku 70. let. A ani to, že je film poněkud eklektický, že je poněkud „multižánrový“, nikomu nevadilo. Včetně diváků, protože v tomto filmu, když se podíváme, vidíme: velmi vážné scény, dramatické, tragické, jsou tam čistě groteskní komické scény - hra karet nebo scéna závodů švábů, jsou tam scény prostě z historického revolucionáře film , jako scény s Frunzem, jako scény bitev v občanské válce, ale jsou tu i sny. To je nějaký druh umění. A tady je to zajímavé: Alov a Naumov pracovali velmi mazaně, v tomto smyslu jsou skvělí: uhodli správně. Ostatně, kdyby si udělali jen tragický obraz porážky Bílé armády, pak by s touto Bílou armádou a generálem Khludovem začali sympatizovat – takový film by zakázali. Kdyby to byla čistá groteska (ve stylu hracích karet a závodů švábů), tak také na začátku 70. let - buď by je zakázali, nebo vydali se skřípěním, protože už tehdy se začalo proti groteskním filmům o revolucích bojovat. „Running“ – všechny tyto vrstvy, sice v nějaké pestré, multižánrové, multikalibrové podobě, ale všechny je organicky propojil. Právě po „Běhu“ se objeví kult bílého hnutí a kult nostalgie v exilu v zahraničí. Dokonce se objeví i vrstva šansonu: skupiny, které budou zpívat bílý, emigrantský folklór .

Poznámky

  1. Správce. "Běh", analýza Bulgakovovy hry . goldlit.ru _ Získáno 5. října 2020. Archivováno z originálu dne 8. října 2020.
  2. Khabibyarova Elvira Milisovna. Tragická ironie ve hře M. Bulgakova "Běh"  // Bulletin Čeljabinské státní univerzity. - 2013. - Vydání. 14 (305) . — ISSN 1994-2796 .
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Mosfilm. 90 kroků "Běh" . Získáno 20. 5. 2014. Archivováno z originálu 30. 11. 2018.
  4. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Technika a technologie kinematografie, 2005 .
  5. 1 2 3 Půl století u zdi Leonarda, 2006 .
  6. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Historie "Run" . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 7. dubna 2022.
  7. 1 2 Písně o zajících (nepřístupný odkaz) . Získáno 5. dubna 2012. Archivováno z originálu 4. března 2014. 
  8. Večer v Hercově domě v Leningradu. Část 1 – YouTube . www.youtube.com . Staženo: 15. prosince 2020.
  9. ↑ 1 2 Časopis "Amatér" / Vitalij Dymarskij, šéfredaktor. – Diletant LLC, č. 5 (květen) pro rok 2012. - S. 42.
  10. Vladimir Naumov a Alexander Alov: filmy, biografie, kreativita . Culture.RF . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 13. ledna 2021.
  11. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 10 zajímavých faktů o filmu "Running" . www.domkino.tv _ Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 26. ledna 2021.
  12. Historie "Running" | historik . xn--h1aagokeh.xn--p1ai . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 29. listopadu 2020.
  13. Lilia Mamátová. Špatný vtip . Ruská kinematografie . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 8. května 2021.
  14. Špatný vtip . Kultura . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 31. srpna 2019.
  15. Natalya Selezneva se celý život obávala, že vzala manžela někomu jinému . Staženo 3. dubna 2021. Archivováno z originálu 3. dubna 2021.
  16. 1 2 Fedorov A. V. Naše jiné kino. Archivní kopie ze dne 3. února 2022 na Wayback Machine - M.: OD "Information for All", 2022.
  17. Anton Dolin - přednáška "Běh" (Alexander Alov, Vladimir Naumov, 1970)" online zdarma. Video na portálu "Culture.RF" . Získáno 17. prosince 2020. Archivováno z originálu dne 6. srpna 2020.

Dokumentární

Literatura

Odkazy