Graf Zeppelin II (vzducholoď)

Graf Zeppelin II (LZ-130) (registrace: D-LZ 130) je německá vzducholoď třídy Hindenburg . Ukázalo se, že je to poslední z pevných vzducholodí postavených Zeppelin Luftschiffbau. Byla to druhá vzducholoď pojmenovaná po Ferdinandu von Zeppelinovi (první byl Graf Zeppelin (LZ-127) ).

Konstrukce

Konstrukce LZ-130 byla v zásadě identická s konstrukcí Hindenburgu (LZ-129) Po katastrofě Hindenburgu se Hugo Eckener zařekl, že už nikdy nebude používat vodík v osobní vzducholodi . Protože helium bylo k dispozici pouze ve velkých množstvích ve Spojených státech , Eckener cestoval do Washingtonu , aby koupil helium pro své vzducholodě. Po anexi Rakouska v roce 1938 však Spojené státy odmítly dodávat helium. V důsledku toho byl Graf Zeppelin naplněn vodíkem .

Ve srovnání s LZ-129 byl design LZ-130 mírně vylepšen. Vzducholoď Graf Zeppelin měla na rozdíl od Hindenburgu tažné vrtule. Na rozdíl od dřevěných vrtulí své předchůdkyně vzducholodě byl LZ-130 vybaven třílistými vrtulemi vyrobenými z plastového dřeva . Motory dostaly systém kondenzace vody z výfukových plynů, což umožňovalo doplňovat vodní balast. Všechny plynové komory lodi byly osvětlené. Kýl se mnohem zkrátil a počet mezilehlých žeber - rámů se snížil, aby se snížila hmotnost lodi.

Vyšetřování katastrofy v Hindenburgu ukázalo , že slabá elektrická vodivost vnějšího pláště lodi způsobila vznícení vodíku . Proto byly šňůry, které utahují plynové komory a spojují panely pláště, ošetřeny grafitem pro lepší elektrickou vodivost.

Ubikace pro cestující byly také zcela přepracovány tak, aby pojaly 40 cestujících ve srovnání s Hindenburg 72. Vnější okna promenád byla ve srovnání s Hindenburgem o polovinu podélného panelu nižší. Dvacet kabin bylo prostornějších a lépe osvětlených než Hindenburg; třináct z nich mělo okna a čtyři z nich byly „luxusní kajuty“ na horní palubě „B“. Paluby byly rozděleny do čtyř sekcí. Paluba „A“ sestávala z jídelního prostoru podél střední zadní části prostoru pro cestující a byla mírně vyvýšená od paluby „B“ a vedla podél horních dřevěných oken, která obsahovala salonky, kuřárnu a luxusní kajuty , tzn. místo dvou plnohodnotných decků byl jeden a půl. Paluba „C“ obsahovala šestnáct kabin pro cestující, stejně jako kuchyň a toalety pro cestující. Paluba „D“, umístěná na zadní straně spodní paluby, obsahovala místnosti pro odpočinek posádky a důstojníků, sprchu pro posádku a místnost s elektrickým generátorem.

Historie operací

• První let se uskutečnil 14. září 1938. Na palubě bylo 74 lidí: členové ministerstva letectví a společnosti Zeppelin a také stavitelé, technici a inženýři lodi. Celkem vzducholoď uletěla 925 kilometrů.
• Druhý výlet byl 26hodinový test pod velením Dr. Huga Equinera a kapitána Hanse von Schillera. Na palubě bylo 85 lidí.
• 22. září 1938 – třetí let.

Celkem Graf Zeppelin II uskutečnil 30 letů (včetně průzkumných).

Konec zeppelinů

V dubnu 1940 nařídil Hermann Goering vzducholodě LZ-130 a nedokončený LZ-131 demontovat, protože kov byl potřeba na stavbu letadel. Do 27. dubna byla demontáž dokončena. Obrovské přístřešky vzducholodí ve Frankfurtu nad Mohanem byly zničeny. Stalo se tak 6. května, právě na třetí výročí havárie Hindenburgu.

Viz také

• Hindenburg
• USS Akron (ZRS-4)

Zdroje

• Bauer, Manfred a Duggan, John. LZ 130 Graf Zeppelin und das Ende der Verkehrsluftschiffahrt (anglická verze: LZ 130 "Graf Zeppelin" and the End of Commercial Airship Travel ) Zeppelin-Museum, Friedrichshafen 1998.