Zlaté pravidlo morálky

„ Zlaté pravidlo morálky “ je obecné etické pravidlo, které lze formulovat následovně: nedělej druhým to, co nechceš pro sebe, a dělej druhým tak, jak bys chtěl, aby oni činili tobě. Zlaté pravidlo morálky je známé od starověku v náboženských a filozofických učeních Východu a Západu, je základem mnoha světových náboženství : abrahámského , dharmského , konfucianismu a antické filozofie [1] a je základním světovým etickým principem .

Typy zlatého pravidla

Jako výraz nějakého obecného filozofického a mravního zákona může mít zlaté pravidlo v různých kulturách různé typy. Vědci a filozofové se pokoušeli klasifikovat formy zlatého pravidla podle etických nebo sociálních linií.

Myslitel Christian Thomas identifikuje tři formy „zlatého pravidla“, vymezující sféry práva, politiky a morálky, přičemž je nazývá principy práva ( lat.  justum ), slušnosti ( decorum ) a respektu ( poctivost ).

Lze vidět dva aspekty pravidla:

Ruský filozof V. S. Solovjov nazval první (negativní) aspekt „zlatého pravidla“ – „pravidlo spravedlnosti“ a druhý (pozitivní, Kristovo) – „pravidlo milosrdenství“ [2] .

Západoněmecký profesor 20. století G. Reiner také identifikuje tři formulace „zlatého pravidla“ (které odrážejí výklady Christiana Thomase a V. S. Solovjova) [3] :

Antická filozofie

Ačkoli zlaté pravidlo v Aristotelových dílech nenacházíme v čisté podobě, v jeho etice existuje mnoho souhláskových soudů, například na otázku: „Jak se chovat k přátelům?“, Aristoteles odpovídá: „Jak byste jako oni se k vám chovají“ [4] .

Vyskytuje se v té či oné podobě u Thalése z Milétu [5] , Hésioda [6] , Sokrata [7] , Platóna [7] , Aristotela [8] a Senecy [5] [9] [10] [11] [12 ] [13] .

Abrahámovská náboženství

V judaismu

V Pentateuchu : „Milovati budeš bližního svého jako sám sebe“ ( Lv  19:18 ).

Židovští mudrci považují toto přikázání za hlavní přikázání judaismu.

Podle známého podobenství o Židech pohan, který se rozhodl studovat Tóru, přišel za Šammajem (on a Hillel (Babylonský) byli dva přední rabíni své doby) a řekl mu: „Konvertuji k judaismu, když to řekneš mi celou Tóru, když stojím na jedné noze." Shammai ho zahnal tyčí. Když tento muž přišel k rabimu Hillelovi , Hillel ho konvertoval k judaismu a vyslovil své zlaté pravidlo: „Nečiň svému bližnímu to, co je vůči tobě nenávistné: toto je celá Tóra . Zbytek je vysvětlení; teď běž a studuj“ [5] [14] .

V křesťanství

V Novém zákoně toto přikázání opakovaně opakoval Ježíš Kristus .

Toto pravidlo také opakovaně opakovali apoštolové Ježíše Krista.

Blahoslavený Augustin psal o zlatém pravidle v „ Vyznáních “ v 1. knize (kap. 18) v negativním výkladu: „ A samozřejmě znalost gramatiky nežije v srdci hlouběji než vědomí, které je v ní vtisknuto druhému to, co sám nebudeš chtít snést “ [5] .

Papež Řehoř Devátý v roce 1233 v dopise francouzskému biskupovi uvedl: „ Est autem Judæis a Christianis exhibenda benignitas quam Christianis in Paganismo existentibus cupimus exhiberi “ („Křesťané by se měli chovat k Židům stejným způsobem, jakým by chtěli být léčili se v pohanských zemích“) [15] .

V islámu

V Koránu se zlaté pravidlo nenachází, ale je v pozitivní i negativní interpretaci v „ sunně “ jako jednom z Mohamedových výroků. Podle islámské tradice tak prorok učil nejvyšší zásadu víry: „Čiň všem lidem to, co chceš, aby lidé činili tobě, a nečiň druhým to, co bys nechtěl sám sobě“ [5] [16] . Je také uveden další hadís: „Nikdo z vás neuvěří, dokud si nepřeje pro svého bratra (v islámu) to, co si přeje on sám“ [17] .

Indická náboženství

V hinduismu

Před bitvou u Kurukshetra , která je vyprávěna v Mahabharata a která se odehrála nejpozději 1000 let před naším letopočtem. e. Vidura učí svého bratra krále Dhritarashtra [18][ upřesnit ] :

Ať [člověk] nedělá druhému to, co je jemu samotnému nepříjemné. To je dharma v kostce  – vše ostatní pochází z touhy.

Původní text  (sanskrt)[ zobrazitskrýt] na tat parasya samdadhayat pratikulam yad atmanah samgrahenaisa dharmah syat kamad anyah pravartat

V Upanišadě se objevuje nová myšlenka o absenci rozdílu mezi konečným a věčným, což je vyjádřeno v tzv. upadishadské formuli jednoty: Skt. tát túvam ási , tj. "To jsi ty!". Stejný vzorec lze interpretovat ve formě zlatého pravidla jako vyjádření touhy vidět sebe sama v druhém člověku [5] .

Čínská filozofie

Konfucius formuloval zlaté pravidlo v negativní interpretaci ve svých „ Rozhovorech a soudech “ [19] . Konfucius učil: "Nedělej druhým, co nechceš sám sobě." Student Zigong se zeptal: "Je možné se celý život řídit jedním slovem?" Učitel odpověděl: „To slovo je reciprocita. Nečiň druhým to, co sám sobě nechceš . ” Jinak tato otázka-odpověď zní takto: „ Existuje jedno slovo, kterým se můžete řídit celý život? Mistr řekl: Láska k bližnímu svému. Co si nepřeješ pro sebe, nečiň ani druhému . " Podobné principy, na rozdíl od konfucianismu , se nacházejí v taoismu a mohismu .

Rozšíření zlatého pravidla na přírodní svět

Princip reciprocity zlatého pravidla se vztahuje i na přírodní svět:

Člověk by neměl ubližovat, podrobovat si, zotročovat, mučit nebo zabíjet žádné zvíře, živou bytost, organismus nebo cítící bytost. Tato doktrína nenásilí je neměnná, neměnná a věčná. Stejně jako je utrpení bolestivé pro vás, je stejně bolestivé, znepokojující a děsivé pro všechna zvířata, živé bytosti, organismy a cítící bytosti.

— džinismus . Akarangasutra 4.25-26

Každý, kdo si vezme špičatý klacek a (probodne) s ním mládě, by si to měl nejprve vyzkoušet na sobě, aby cítil, jak moc to bolí.

Africká tradiční náboženství . Přísloví o lidu Yoruba (Nigérie)

Když říkáme, že ptáci, koně, psi, opice jsou nám úplně cizí, tak proč neříct, že divocí, černí a žlutí lidé jsou nám cizí? A pokud takové lidi rozpoznáme jako cizince, pak stejným právem mohou černí a žlutí rozpoznat bílé lidi jako cizince. kdo je soused? Na to je jediná odpověď: neptej se, kdo je tvůj bližní, ale dělej všemu živému to, co chceš, aby činilo tobě.

- L. N. Tolstoy , "Cesta života" [20]

Kritika zlatého pravidla

Představitel německé klasické filozofie Immanuel Kant ve svém díle „ Základy metafyziky mravů “ (1785) formuluje praktický imperativ blízký jeho slavnému kategorickému imperativu a rozvíjí ho v „ Kritice praktického rozumu “ (1788):

… jednejte tak, aby maxima vaší vůle mohla být univerzálním zákonem.

Protože člověk je subjektem možné bezpodmínečně dobré vůle, je nejvyšším cílem . To nám umožňuje představit nejvyšší princip morálky v jiné formulaci [21] :

... jednejte tak, abyste lidstvo, jak ve své osobě, tak v osobě všech ostatních, vždy považovali za cíl a nikdy s ním nezacházeli pouze jako s prostředkem.

V poznámce pod čarou ke své druhé poznámce o proveditelnosti tohoto imperativu (principu) píše [22] :

Nemělo by se však domnívat, že triviální quod tibi fieri non vis alteri ne feceris zde může sloužit jako vodítko nebo princip. Neboť tento návrh, i když s různými omezeními, je pouze odvozen z principu; nemůže být univerzálním zákonem, protože neobsahuje ani základ povinnosti vůči sobě, ani základ povinnosti lásky k druhým (ostatně někteří by ochotně souhlasili s tím, že by jim druzí nedělali dobře, jen kdyby to nedělali oni dobré skutky druhým), ani konečně důvody dluhu ze závazků vůči sobě navzájem; neboť zločinec, vycházející z toho, by začal argumentovat proti svým trestajícím soudcům atd.

Pouze mravní zákon, nezávislý na vnějších příčinách, činí člověka skutečně svobodným .

Zároveň je pro člověka mravní zákon imperativem , který kategoricky nařizuje, protože člověk má potřeby a podléhá vlivu smyslových podnětů, což znamená, že je schopen maxim, které odporují mravnímu zákonu. Imperativ znamená vztah lidské vůle k tomuto zákonu jako povinnost, tedy vnitřní racionální donucení k mravním činům. Toto je koncept dluhu .

V sekulární humanistické podobě pravidlo morálky formuloval také Jean-Paul Sartre ve svém díle „Existencialismus je humanismus“ [23] :

Když říkáme, že si člověk vybírá sám sebe, myslíme tím, že každý z nás volí sám sebe, ale tím chceme také říci, že tím, že si vybíráme sebe, volíme všechny lidi. Vskutku neexistuje jediný náš čin, který by při vytváření člověka, kterým bychom chtěli být, zároveň nevytvářel obraz člověka, který by podle našich představ měl být. Vybrat se tak či onak znamená zároveň prosadit hodnotu toho, co si zvolíme, protože si v žádném případě nemůžeme zvolit zlo. To, co si vybereme, je vždy dobré. Ale nic pro nás nemůže být dobré, aniž by to nebylo dobré pro všechny.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ Od Taliona ke Zlatému pravidlu. Specifičnost mravního požadavku. 2. "Zlaté pravidlo" v dějinách etiky // Huseynov A. A. Sociální povaha morálky Archivní kopie ze dne 24. prosince 2013 na Wayback Machine  - M.: MGU , 1974.
  2. ↑ Apresyan R. G. Zlaté pravidlo // Etika: Nové staré problémy. K šedesátým narozeninám Abdusalama Abdulkerimoviče Huseynova / Ed. vyd. R. G. Apresyan. — M.: Gardariki, 1999. — S. 25.
  3. ↑
    • Reiner H. Die "Goldene Regel": Die Bedeutung einer sittlichen Grundformel der Menschheit // Zeitschrift fur philosophische Forschung. bd. 3. 1948. - S. 74;
    • Lexicon fur Theologie und Kirche. bd. 4. 1960. - S. 1040.
  4. ↑ Diogenes Laertes . O životě, učení a výrokech slavných filozofů [V, 21] / Obecný. vyd. a zadejte čl. A. F. Loseva . - M., 1979. - S. 211.
  5. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 2 The Golden Rule of Ethics Archivní kopie ze dne 18. dubna 2019 na Wayback Machine // Klopfer M., Kolbe A. Fundamentals of Ethics M., 2005.
  6. ↑ Filosofie. / ed. A. F. Zotová, V. V. Miroňová , A. V. Razina. - M.: Akademický projekt , 2009. - S. 71.
  7. ↑ 1 2 Platón. Krito // Platón. Vybrané dialogy. - M .: Beletrie , 1965. - S. 316-317.
  8. ↑ Aristoteles. Nicomachovská etika // Aristoteles. Op. ve 4 dílech T. 4. - M.: Thought , 1984. - S. 250.
  9. ↑ Uchenna B. Okeja , Normativní ospravedlnění globální etiky: Pohled z africké filozofie. Archivováno 13. prosince 2014 na Wayback Machine  - Lexington Books, 2013. - S. 124.
  10. ↑ Vincent Barletta Smrt v Babylonu: Alexandr Veliký a Pyrenejská říše v muslimském Orientu. Archivováno 13. prosince 2014 na Wayback Machine  - The University of Chicago Press , 2010. - S. 31.
  11. ↑ Seneca , Epistulae ad Lucilium , 94, 43.
  12. ↑ Publilius Syrus , Sententiae , sententia 2 .
  13. ↑ Seneca , Ep. , 94, 67.
  14. ↑ Babylonský Talmud , Mišna, Šabat 31a
  15. ↑ Categorical Imperative Archived 3. září 2014 na Wayback Machine .
  16. ↑
    • "Výroky Mohameda, nezahrnuté v Koránu" // Tolstoy L. N. Complete Works. - M., 1956. - T. 40. - S. 344;
    • Al-Suhrawardy A. Výroky Mohameda. — New York, 1990. — S. 72.
  17. ↑ Sahih al-Bukhari. Hadith č. 13  (ruština)  ? . Encyklopedie hadísů (9. července 2017). Staženo: 15. srpna 2022.
  18. ↑
    • Vidura-niti – Mhb. V. 33-41, V. 39,57;
    • Mahábhárata. Kniha pátá. Udyoga-parva (kniha o píli) / Per. ze sanskrtu a komentovat. V. I. Kaljanová . - L .: Science , 1976. - S. 97.
  19. ↑ Konfucius archivován 22. března 2009  na Wayback  Machine _ _ _ _ , 12:2 Archivován 22. března 2011 na Wayback Machine .
  20. ↑ L. N. Tolstoy  The Way of Life  in „ Google Books “
  21. ↑ Immanuel Kant . Základy metafyziky morálky / Ed. vyd. V. F. Asmus , A. V. Gulyga, T. I. Oizerman . - M . : Nakladatelství " Myšlenka ", 1999. - 207 s.
  22. ↑ Immanuel Kant. I. Základy metafyziky morálky. 1785 . Část dva. Přechod od populární morální filozofie k metafyzice morálky // Základy metafyziky morálky / Ed. vyd. V. F. Asmus , A. V. Gulyga, T. I. Oizerman . - M . : Nakladatelství " Myšlenka ", 1999. - 207 s.
  23. ↑ Sartre J.-P. Existencialismus je humanismus Archivováno 25. září 2016 na Wayback Machine .

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie