Castro, Fidel

Stabilní verze byla zkontrolována 20. října 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .
Fidel Castro
španělština  Fidel Alejandro Castro Ruz

Fidel Castro během návštěvy USA v roce 1959
Předseda Rady ministrů Kuby
16. února 1959  – 24. února 2008
(do 2. prosince 1976 – předseda vlády Kuby)
Prezident Osvaldo Dorticos Torrado (do roku 1976);
sám (od roku 1976 jako předseda Státní rady)
Předchůdce José Miro Cardona
Nástupce Raul Castro ( působící od 31. července 2006)
Předseda Státní rady Kuby
2. prosince 1976  – 24. února 2008
Předchůdce úřad zřízený
Osvaldem Dorticosem Torradem jako prezidentem Kuby
Nástupce Raul Castro ( působící od 31. července 2006)
První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kuby
1961  – 19. dubna 2011
_ _ _ _
Předchůdce pozice stanovena;
sám (jako vůdce Hnutí 26. července)
Blas Roca (jako generální tajemník Lidové socialistické strany Kuby)
Nástupce Raul Castro ( působící od 31. července 2006)
Vůdce hnutí 26. července
12. června 1955  - 24. června 1961
Předchůdce pozice stanovena;
Nástupce pozice zrušena;
on sám (jako vůdce Spojených revolučních organizací)
Generální tajemník Hnutí nezúčastněných
16. září 2006  – 24. února 2008
Předchůdce Abdullah Ahmad Badawi
Nástupce Raúl Castro
10. září 1979  - 6. března 1983
Předchůdce Junius Jayawardene
Nástupce Neelam Sanjeeva Reddy
Narození 13. srpna 1926( 1926-08-13 ) [1] [2] [3] […]
Biran,Oriente,Kuba
Smrt 25. listopadu 2016( 25. 11. 2016 ) [1] [2] [4] […] (90 let)
Havana,Kuba
Pohřební místo Hřbitov svaté Ifigenie , Santiago de Cuba , Kuba
Jméno při narození španělština  Fidel Alejandro Castro Ruz [5]
Otec Angel Castro Archis (1875-1956)
Matka Lina Rus Gonzalez (1903-1963)
Manžel 1) Mirta Diaz-Balart (rozvedená v roce 1955)
2) Dahlia Soto del Valle (do roku 2016)[ upřesnit ]
Děti synové: Fidel , Alex, Alexander, Alejandro, Antonio
dcery: Alina , Angelita
Zásilka

Ortodoxní strana (1947-1952)

Hnutí 26. července (1955-1961)
Spojené revoluční organizace (1961-1961)
Sjednocená strana socialistické revoluce Kuby (1962-1965)
Kubánská komunistická strana (1965-2016)
Vzdělání
Profese právník
Aktivita politika
Postoj k náboženství Ateismus
Autogram
Ocenění
Hrdina SSSR Hrdina Korejské lidově demokratické republiky.svg Hrdina práce z Korejské lidově demokratické republiky.svg Medalla de Oro de la Nación (Laos).svg
Leninův řád Leninův řád Leninův řád Řád Říjnové revoluce
Jubilejní medaile „Za statečnou práci (Za vojenskou statečnost). U příležitosti 100. výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina“ NDR Marks-order bar.png Objednejte si "Velkou hvězdu přátelství národů" ve zlatě MLÁDĚ Řád Camila Cienfuegose ribbon.svg
ANG Řád Agostinha Neto.svg Kavalír Řádu hvězdy Rumunské socialistické republiky 1. třídy Řád Georgiho Dimitrova - Bulharsko.png Kavalír řádu "17. května"
Kavalír Národního řádu "Jose Marti" VEN Řád osvoboditele - Grand Cordon BAR.png Orden Sandino 1.svg
Řád knížete Jaroslava Moudrého 1. 2. a 3. třídy Ukrajiny.png Řád za zásluhy, 1. třída (Ukrajina) Stuha Řádu Republiky Srbsko
Cs2okg.png Řád bílého lva 1. třídy Rytířský velkokříž Řádu znovuzrození Polska
Řád Nishan-e-Pakistan Kavalír řetězu Řádu aztéckého orla Zvláštní třída Řádu dobré naděje (Jižní Afrika)
Rytířský velkokříž Řádu hvězdy Etiopie Velký kříž Národního řádu Mali Zlatý řád společníků Olivera Tamba (Jižní Afrika)
Rytířský velkokříž se zlatou hvězdou Řádu za zásluhy Juan Pablo Duarte Rytířský velkokříž Řádu Quetzal Rytíř Řádu Jamajky
Rytíř Řádu nezávislosti státu Katar Velitel Řádu za zásluhy (Jamajka) Velký kříž Řádu Omara Torrijose Herrery
PRK Řád státní vlajky - 1. třída BAR.png Řád hvězdy Indonéské republiky 1. třídy Řád hvězdy Mahaputry 1. třídy
Řád zlaté hvězdy Ho Či Minův řád Velký velitel Řádu orla ze Zambie
Velký kříž Řádu za zásluhy (Chile) Řád praporu Maďarska s diamanty Řád koruny Malajsie
Společník Řádu Belize Rytířský velkokříž Národního řádu cti a zásluh Velký velitel Řádu Velvichia
Velký kříž Řádu hvězdy Somálska Rytíř Národního řádu za zásluhy Řád jugoslávské velké hvězdy
Společník Řádu hvězdy Ghany Medalha Amílcar Cabral.svg Velký kordón Řádu Nilu
Řád odvahy (Libye) - stuha bar.gif Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky
Slavi-i-chesti.svg Mezinárodní Leninova cena „Za posílení míru mezi národy“ - 1961
Vojenská služba
Hodnost Comandante
bitvy
 Mediální soubory na Wikimedia Commons
Logo Wikisource Pracuje ve společnosti Wikisource

Fidel Alejandro Castro Ruz ( španělsky:  Fidel Alejandro Castro Ruz ( audio ) ; 13. srpna 1926 , Biran , Oriente , Kuba  - 25. listopadu 2016 , Havana , Kuba [6] ) - Kubánský revolucionář , státník, politická a stranická osobnost, která vedla Kuba od roku 1959 do roku 2008.

Na státní úrovni zastával posty předsedy vlády (1959-1976) a předsedy Rady ministrů (1976-2008), předsedy Státní rady Kuby (1976-2008). Byl vůdcem Hnutí 26. července , hlavní síly stojící za kubánskou revolucí, z níž se později stala Kubánská komunistická strana (ČKS). Působil jako první tajemník CPC až do roku 2011. Pod jeho vedením se Kuba proměnila v socialistický stát jedné strany , byl znárodněn průmysl a soukromý majetek a byly provedeny rozsáhlé reformy. Na mezinárodní úrovni působil jako generální tajemník Hnutí nezúčastněných v letech 1979-1983 a 2006-2009.

Castro, syn velkého statkáře, získal levicové antiimperialistické názory během studia práv na univerzitě v Havaně . Poté, co se zúčastnil vzpour proti pravicovým vládám Dominikánské republiky a Kolumbie, pokusil se v roce 1953 neúspěšným útokem na vojenské město Moncada svrhnout vojenskou juntu prezidenta Fulgencia Batisty . O rok později, po propuštění, odešel do Mexika , kde spolu s Ernestem Che Guevarou a jeho bratrem Raulem zorganizoval revoluční Hnutí 26. července . Po návratu na Kubu vedl partyzánskou válku proti Batistovi režimu, počínaje vyloděním na pobřeží a přechodem do pohoří Sierra Maestra . Jak se Batistova situace zhoršovala, Castro postupně získal autoritu vůdce kubánské revoluce , což v roce 1959 vedlo ke svržení Batisty a k moci revolucionářů.

Americká administrativa , znepokojená Castrovými přátelskými vztahy se SSSR , zorganizovala na něj sérii neúspěšných pokusů o atentát a uvalila na Kubu ekonomické embargo . Vrcholem konfrontace byla neúspěšná vojenská operace zorganizovaná CIA na jeho svržení v roce 1961. Ve snaze čelit těmto hrozbám Castro vstoupil do vojenské a ekonomické aliance se SSSR, což mu umožnilo umístit jaderné střely na Kubu, což přispělo ke kubánské raketové krizi v roce 1962 .

V roce 1961 Castro vyhlásil kubánskou socialistickou revoluci. Kuba se tak stala státem jedné strany pod vedením komunistické strany, první na západní polokouli . Byl deklarován marxisticko-leninský model rozvoje , byly provedeny socialistické reformy, nastoleno hospodářství pod centralizovanou kontrolou , přijata opatření k rozvoji školství a zdravotnictví, která byla zároveň provázena nastolením ideologické kontroly nad média a potlačování disentu . Fidel Castro sledoval myšlenky agresivně exportovat revoluci a podporoval levicové revoluční organizace v zahraničí a socialisticky orientované vlády v Chile , Nikaragui a Grenadě , vyslal kubánské expediční síly do etiopsko-somálské války a angolské občanské války . Tato opatření v kombinaci s aktivitami v rámci Hnutí nezúčastněných vedla k vedoucímu postavení Kuby mezi rozvojovými zeměmi . Po rozpadu SSSR a RVHP se kubánská ekonomika ocitla ve vážné krizi a bylo zavedeno tzv. "zvláštní období" omezeným zaváděním tržních mechanismů do ekonomiky a pevnými vztahy. etablovala se na mezinárodní scéně s řadou levicových latinskoamerických vůdců, jako je Hugo Chavez . Kuba se spolu s Venezuelou stala zakládající zemí ALBA .

31. července 2006 Castro ze zdravotních důvodů předal výkon povinností na všech svých klíčových pozicích svému bratru Raulovi. K 24. únoru 2008 opustil všechny vládní funkce a 19. dubna 2011 rezignoval na post šéfa vládnoucí strany.

Castro je kontroverzní postava [7] . Jeho příznivci chválili jeho socialistickou, antiimperialistickou a humanistickou politiku, oddanost ochraně životního prostředí a nezávislost Kuby na americkém vlivu . Zároveň je kritiky vnímán jako diktátor , jehož režim porušoval lidská práva a jehož politika vedla k odchodu více než milionu lidí z Kuby a ke zbídačení obyvatel země. Svým jednáním a dílem výrazně ovlivnil různé organizace a politiky po celém světě.

Raná léta (1926–1945)

Dětství

Fidel Alejandro Castro Ruz se narodil 13. srpna 1926 na Kubě ve vesnici Biran (provincie Oriente ) v rodině Angela Castra , rodáka ze španělské provincie Galicie [8] . Podle mnoha dostupných údajů se Fidel Castro skutečně narodil 13. srpna 1927 [9] [10]  - jak církevní zápis vzniklý při křtu Fidela, kde je jako datum narození uveden 13. srpen 1927, tak veřejné konfirmace mluvit ve prospěch toho koncem 50. let Fidelovou matkou a třemi jeho sestrami tohoto data narození [9] [10] . A datum narození 13. srpna 1926 se objevilo kvůli tomu, že při určování základní školy internátní přisoudili rodiče Fidelovi ještě jeden rok, protože mu bylo tehdy 5 let, a do školy byli přijímáni až od let. ze 6 [9] . Sám Fidel Castro při koordinaci své biografie připravené pro sovětské noviny požádal, aby rok 1926 opustil jako své narozeniny, protože toto datum se objevilo ve všech dokumentech, které používal [11] .

Jeho otcem je Angel Castro Argis (1875-1956), přistěhovalec ze Španělska , bývalý chudý farmář, který zbohatl a stal se majitelem velké cukrové plantáže . Matka - Lina Rus Gonzalez (1903-1963), byla kuchařkou na panství svého otce. Než si ji vzal, porodila Angelu Castrovi pět dětí. Při vzpomínce na své dětství Fidel řekl toto:

Narodil jsem se v rodině statkáře. Co to znamená? Můj otec byl španělský rolník z velmi chudé rodiny. Na Kubu přišel jako španělský přistěhovalec na začátku století a začal pracovat ve velmi těžkých podmínkách. Jako podnikavý člověk na sebe brzy upozornil a zaujal určité vedoucí pozice na stavbách realizovaných na počátku století.

Podařilo se mu nashromáždit nějaký kapitál, který vložil do nákupu pozemků. Jinými slovy, jako obchodník uspěl a stal se vlastníkem půdy... Takové věci nebyly v prvních letech republiky tak těžké. Poté si pronajal další pozemky. A když jsem se narodil, opravdu jsem se narodil do rodiny, kterou lze nazvat statkářem.

Na druhou stranu moje matka byla prostá chudá selka. Proto naše rodina neměla to, co by se dalo nazvat oligarchickými tradicemi. Nicméně objektivně vzato bylo naše tehdejší společenské postavení takové, že jsme patřili k rodinám s relativně vysokými ekonomickými příjmy. Naše rodina byla vlastníkem půdy a užívala si všech výhod a dalo by se říci i privilegií, které vlastníci půdy v naší zemi mají.

Castrovi rodiče byli sice nevzdělaní lidé, ale přesto se snažili dát svým dětem dobré vzdělání. Ve škole byl Fidel jedním z nejlepších studentů díky své skutečně fenomenální paměti. Zároveň se projevila i Fidelova revolučnost – ve 13 letech se zúčastnil povstání dělníků na plantáži svého otce. Max Lestnik, Castrov přítel ze školy, vzpomínal: „ Měl velkou odvahu. Říkali, že kdo bude následovat Fidela, zemře nebo vyhraje “ [12] .

V roce 1940 napsal dopis tehdejšímu americkému prezidentovi Franklinu Rooseveltovi . Chlapec v dopise blahopřeje prezidentovi k jeho znovuzvolení na třetí funkční období a žádá: „ Pokud to pro vás není těžké, pošlete mi prosím americkou desetidolarovou bankovku. Nikdy jsem ji neviděl, ale rád bych ji měl. Tvůj přítel ." V řádku zpáteční adresa - uvedl souřadnice školy, kde studoval. Sám Comandante se o tomto činu jednou zmínil: „Byl jsem velmi hrdý, když jsem dostal odpověď od zaměstnance prezidentské administrativy. Vzkaz byl dokonce vyvěšen na školní nástěnce. Jen v něm nebyla žádná bankovka“ [13] . V roce 2004 našli pracovníci Národního archivu ve Washingtonu dopis mladého Fidela [14] .

Mládež

V roce 1941 vstoupil Fidel Castro do privilegované jezuitské koleje „Belen“. Jeho mentorem byl jezuita otec Lorento, který si všiml chlapcovy cílevědomosti a ješitnosti. Na vysoké škole se Fidel účastnil mnoha bojů a často chodil se zbraní. Jednou jsem se hádal s kamarádem, že na kole v plné rychlosti nabourá do zdi. A havaroval. Pak jsem musel ležet v nemocnici, ale Castro vyhrál sázku [15] .

V roce 1945 Fidel brilantně vystudoval vysokou školu a vstoupil na právnickou fakultu University of Havana . Během studentských let žil skromně. Jeho pokoj v penzionu byl v nepořádku, v pořádku byly jen knihy revolucionáře José Martího na policích. V těch letech Fidel Castro hodně četl Mussoliniho , Lenina , Stalina , Trockého , generála Prima de Riveru , studoval Mein Kampf od Adolfa Hitlera [16] [17] [18] . Ke komunistům neměl žádné sympatie , ale jednou žertoval: „ Jsem připraven se okamžitě stát komunistou, pokud ze mě udělají Stalina “ [19] .

Revoluční (1945–1959)

Začátek cesty: Výzva režimu

V roce 1945 vstoupil na Právnickou fakultu Havanské univerzity , kterou v roce 1950 promoval s bakalářem práv a doktorem občanského práva. Po absolutoriu odešel do soukromé praxe jako právník v Havaně ; zejména řídil záležitosti chudých zdarma. V této době vstoupil do Strany kubánského lidu („ortodoxní“) a jeho kandidatura byla zvažována pro nominaci do parlamentu ze stejné strany ve volbách v roce 1952 [20] . 10. března však vedení strany Castrovu kandidaturu jako kandidáta na poslance neschválilo s odkazem na jeho radikalismus [21] .

11. března došlo k vojenskému převratu, v jehož důsledku se moci chopil Fulgencio Batista . Kubánský kongres byl rozpuštěn a zákonodárná moc přešla na Radu ministrů, na měsíc a půl byly ukončeny ústavní záruky a ústava z roku 1940 byla brzy zrušena. Fidel Castro stál v popředí boje proti diktatuře a 24. března předložil havanskému soudu pro zvláště důležité a naléhavé případy žalobu, doprovázenou důkazním podkladem, o trestním stíhání Batisty za porušení ústavních norem a zabavení Napájení. Požadoval, aby byl Batista postaven před soud a potrestán, přičemž s velkou implikací položil následující otázku:

Jak jinak může tento tribunál soudit prostého občana, který se chopí zbraně proti tomuto nezákonnému režimu, který se dostal k moci v důsledku zrady? Je zcela jasné, že odsouzení takového občana by bylo absurdní, neslučitelné s nejelementárnějšími principy spravedlnosti [22] .

Na závěr Fidel na adresu soudců řekl, že pokud nenajdou sílu splnit svou profesní a vlasteneckou povinnost, pak bude lepší svléknout soudcovský talár a odstoupit, aby bylo všem jasné, že v r. Na Kubě stejní lidé vykonávají zákonodárnou, výkonnou a soudní moc:

Logika mi říká, že pokud existuje soud, Batista musí být potrestán. A pokud Batista nebude potrestán, ale bude i nadále pánem státu, prezidentem, premiérem, senátorem, generálem, vojenským a civilním náčelníkem, výkonnou mocí a zákonodárnou mocí, vlastníkem životů a majetku, pak spravedlnost neexistuje. Pokud je to tak, deklarujte to otevřeně, sundejte si pláště, rezignujte [23] .

Moncada

V průběhu boje proti vládě Batisty se pravoslavná strana postupně rozpadla. Castrovi se podařilo sjednotit malou skupinu bývalých členů této strany, která zahájila přípravy na boj za svržení Batistovy diktatury. Fidel Castro a jeho soudruzi se rozhodli dobýt vojenská kasárna Moncada v Santiagu de Cuba a kasárna ve městě Bayamo . Asi rok probíhala příprava na přepadení. 25. července 1953 se v sídle Siboney, které se nachází nedaleko Santiaga de Cuba, sešlo 165 lidí pod nejpřísnějším utajením. Jejich hlavním heslem byla slova: „ Svoboda nebo smrt! » [24] .

Vězeň

Po neúspěchu útoku na kasárna Moncada mnoho útočníků uprchlo (viz článek Represe za vlády Batisty ). Raul Castro byl zatčen 29. července a Fidel se skrýval až do 1. srpna [25] . Následujícího dne byl převezen do provinční věznice města Boniata, kde byl Fidel umístěn do samotky se zákazem používání knih a omezením práva na dopisování [26] . Vojenský tribunál začal 21. září a konal se v budově Justičního paláce, odkud svého času střílela na kasárna skupina Raula Castra. Na jednom ze soudních jednání Fidel pronesl slavný projev „ Historie mě ospravedlní !“, ve kterém ostře odsoudil Batistovu vládu a vyzval kubánský lid k ozbrojenému boji proti tyranii [22] [27] :

Pokud jde o mě, vím, že vězení pro mě bude utrpením, jako nikdy pro nikoho jiného. Je to pro mě plné hrozeb, nízké a zbabělé krutosti. Ale já se vězení nebojím, stejně jako se nebojím zuřivosti toho opovrženíhodného tyrana, který připravil o život mých 70 bratrů! Udělejte si úsudek! To je jedno! Historie mě ospravedlní!

Na veřejnost se dostaly řádky z některých Fidelových vězeňských dopisů adresovaných ženě, kterou miloval [28] :

Posílám vám něžné pozdravy z mého vězení. Vždy na tebe vzpomínám a miluji tě ... i když o tobě dlouho nic nevím. Dostal jsem ten sladký dopis, který jsi dal mé matce, a vždy ho budu mít u sebe. Vězte, že rád dám svůj život za vaši čest a vaše štěstí. Názor světa by nás neměl znepokojovat, vše opravdu důležité je uloženo v naší mysli. Přes všechnu ubohost tohoto života jsou věci nehynoucí, věčné, jako je moje vzpomínka na tebe, která mi zůstane až do hrobu... Jsi žena. Žena je ta nejněžnější věc na světě... Žena v mužském srdci je zdrojem posvátné a nedotknutelné úcty.

Soud Castra 21. září poslal na 15 let do vězení. V polovině února 1954 Batista navštívil věznici Presidio Modelo , kde si odpykávali trest účastníci útoku na kasárna Moncada. Fidel zorganizoval hlučný protest a za trest byl umístěn na samotku naproti vězeňské márnici [26] .

O podmínkách závěru svědčí následující řádky:

O sobě mohu říci, že moje osamělost ustane, až když v malém pohřebním ústavu naproti mé cele je položen zesnulý vězeň, jeden z těch, kteří jsou často záhadně oběšeni nebo podivně zabiti - lidé, jejichž zdraví bylo podkopáváno bitím a mučením... [ 29]

15. května 1955 Castro byl propuštěn na základě všeobecné amnestie poté, co sloužil za organizování ozbrojeného povstání po dobu asi 22 měsíců. Ve stejném roce Castro emigroval do Mexika.

Mexiko

7. července 1955 Fidel odletěl do Mexika, kde na něj čekal Raul a další soudruzi. Fidel Castro letěl z Havany do Meridy, hlavního města Yucatánu, odtud letěl letadlem místní společnosti do přístavního města Veracruz a už tam nasedl na autobus a odjel do Mexico City. Revolucionáři se usadili v domě ženy jménem Maria Antonia González Rodriguez, která žila několik let v exilu. Maria Antonia vzpomínala: „ Přišel Fidel s jedním kufrem plným knih, pod paží držel další svazek knih. Žádné další zavazadlo nebylo. »

Zde začali připravovat povstání. Fidel založil „ Hnutí 26. července “ a začal se připravovat na svržení Batisty. Nejpopulárnější kubánský časopis Bohemia zveřejnil 26. srpna 1956 jeho dopis, ve kterém varoval diktátora [30] :

... v roce 1956 budeme buď svobodní, nebo oběti. Toto prohlášení slavnostně potvrzuji při plném vědomí a vzhledem k tomu, že do 31. prosince zbývají 4 měsíce a 6 dní.

25. listopadu 1956 na motorové jachtě „ Granma “ odjeli kubánští revolucionáři v čele s Fidelem Castrem na Kubu, mezi nimi i argentinský lékař Ernesto Guevara ( Che Guevara ), který tento obrázek takto popsal.

Celá loď byla živoucí tragédií: muži s úzkostí ve tvářích se drželi za žaludek; někteří prostě ponořili tváře do kbelíků, jiní seděli nehybně v podivných polohách v šatech pokrytých zvratky.

Začátek revoluce

Oddíl revolucionářů vytvořený v Mexiku měl přistát v pohoří Sierra Maestra na jihovýchodě Kuby. Přistání bylo neúspěšné. Brzy po vylodění byli revolucionáři napadeni vojsky, mnozí zemřeli nebo byli zajati. Dvě malé skupinky přežily a o pár dní později se náhodou potkaly v lese. Zpočátku neměli dostatečnou sílu a nepředstavovali nebezpečí pro Batistův režim, i když prováděli samostatné operace a útočili na policejní stanice. Rozhodující obrat způsobilo vyhlášení pozemkové reformy a rozdělení půdy rolníkům, což poskytlo lidu masivní podporu, hnutí nabývalo na síle, Fidelovy oddíly čítaly několik stovek bojovníků. V této době Batista přesunul několik tisíc vojáků, aby potlačili revoluci. Stalo se neočekávané - jednotky vstoupily do hor a nevrátily se. Většina uprchla, ale několik tisíc přešlo na stranu revolucionářů, načež se revoluce rychle rozvinula.

V období 1957-1958 provedly ozbrojené povstalecké oddíly, provádějící taktiku partyzánské války, několik velkých a desítky malých operací. Zároveň se partyzánské oddíly transformovaly na povstaleckou armádu, jejímž vrchním velitelem byl Fidel Castro [31] . Ve všech bitvách v horách Sierra Maestra byl Fidel vždy v první linii útoku. Často výstřelem z odstřelovací pušky, se kterou se nikdy nerozešel, dal signál k zahájení bitvy. Tak to bylo do té doby, než partyzáni sepsali hromadný dopis s žádostí-požadavek Fidelovi, aby se zdržel další přímé osobní účasti na nepřátelských akcích [32] .

Vítězství revoluce

V létě 1958 zahájila Batistova armáda velkou ofenzívu proti revolučním silám, po níž se události začaly rychle vyvíjet. Studentská federace se připojila k Castrovým ozbrojeným silám a otevřela Druhou národní frontu v pohoří Sierra del Escambray v centrální části ostrova. Na západ, v Pinar del Río, třetí fronta operovala pod kontrolou revolučního hnutí 26. července [33] .

Státník (1959–2006)

Revoluční změny

1. ledna 1959 vstoupila povstalecká armáda do Havany. Obyvatelstvo hlavního města se radovalo ze svržení Batisty. Ve stejný den se Batistovi političtí odpůrci sešli na schůzi, kde vznikla nová vláda. Prozatímním prezidentem se stal Manuel Urrutia a premiérem liberální právník Miro Cardona . 8. ledna Fidel Castro, jmenovaný ministrem války, přijel do hlavního města a okamžitě projevil nároky na vedoucí roli ve vládě [34] . Již v roce 1957 Castro, poskytující rozhovor v Sierra Maestra novináři Herbertu Matthewsovi z New York Times , prohlásil [35] : „ Moc mě nezajímá. Po vítězství se vrátím do své vesnice a budu vykonávat praxi jako právník . Slavný revolucionář Ernesto Che Guevara tehdy řekl:

Má vlastnosti velkého vůdce, což ho ve spojení s jeho odvahou, energií a vzácnou schopností znovu a znovu rozpoznávat vůli lidu vynesla na čestné místo, které nyní zaujímá.

Ve skutečnosti se však věci mají jinak. Poté, co 15. února odstoupí premiér Miro Cardona, novým předsedou vlády se stává Fidel Castro. V červnu zruší dříve naplánované svobodné volby, pozastaví platnost ústavy z roku 1940, která zaručovala základní práva, a začne zemi vládnout výhradně dekrety.

17. května 1959 Rada ministrů Kuby schválila zákon o agrární reformě; v souladu s tím bylo plánováno odebrání pozemků o rozloze více než 400 hektarů vlastníkům a rozdělení mezi rolníky. Tento zákon, stejně jako Castrovo sbližování s komunisty, vyvolalo ve Spojených státech nespokojenost. Tisíce kontrarevolucionářů byly zatčeny. Na ochranu revoluce byly vytvořeny tisíce milicí. Poté Fidel oznámil znárodnění velkých podniků a bank, většinou vlastněných Američany [34] .

Mathosova vzpoura

10. října byl Raul Castro jmenován ministrem ozbrojených sil. To vyvolalo velkou nespokojenost s velitelem jednotek v Camagüey Uber Matos . Téhož dne spolu s dalšími čtrnácti důstojníky rezignoval a obvinil Fidela, že se stal komunistou. Tento názor sdílelo kubánské vedení a později kubánští a sovětští historici. Z jejich pohledu se major Matos a důstojníci, kteří ho podporovali, chystali oznámit kolektivní rezignaci, aby vyvolali vzpouru v celé rebelské armádě. To by znamenalo rezignaci některých členů revoluční vlády a způsobilo by to krizi celé revoluční moci [36] . V noci Fidel obdržel telefonickou zprávu, že řeč Uber Matos je naplánována na ráno 21. října 1959. Nařídil Camilo Cienfuegos, aby šel do Camagüey, odzbrojil a zadržel Matose a jeho muže [37] .

Po nějaké době do Camagüey dorazil sám Fidel. V rádiu byla odvysílána zpráva, že Fidel Castro přijel vyšetřit mimořádný případ a na náměstí by měli přijít všichni občané, kteří hájili revoluci. Na náměstí je krátce oslovil Comandante s tím, že se v provinciích schyluje ke spiknutí v čele s Uberem Matosem, který se právě nacházel v kasárnách pluku, a že přišel překazit kontrarevoluční spiknutí. Fidel pozval všechny, kterým záleží na osudu revoluce, aby ho následovali. Fidel Castro se neozbrojen pohyboval před davem, který ho následoval, osobně rozbil zámek na vratech kasáren, odzbrojil hlídku a zatkl spiklence [38] . „Proces trval 5 dní, pokud se to tak samozřejmě dalo nazvat. Bylo to spíš jako tribunál. Před startem mi ukázali stoh papírů a poprvé jsem viděl, že mě obviňují ze zrady a pobuřování,“ vzpomíná Matos [39] . Uber Matos byl odsouzen k 20 letům vězení a po odpykání svého mandátu byl vyhoštěn do Venezuely , po které se připojil k vojenské emigraci; jeho syn se také stal prominentní postavou v emigrantských kruzích .

Politická represe

Zásahy proti členům Batistova režimu a opozice vůči Castrovu režimu (včetně bývalých protibatistovských bojovníků) začaly na Kubě krátce po revoluci a pokračovaly. Obzvláště hromadná zatýkání byla provedena v roce 1961, kdy byly stadiony a další podobná místa přeměněna na zadržování zatčených.

Fidel Castro se osobně podílel na potlačení protikomunistického povstání Escambraye , k jehož vůdcům patřili takoví nedávní spolupracovníci jako Eloy Gutiérrez Menoyo nebo Oswaldo Ramirez . S Castrovým přímým souhlasem byli popraveni jeho spolubojovník William Morgan a studentský aktivista Porfirio Ramirez (navzdory slibu, že mu ušetří život). Následně, v roce 1968, Castro schválil ukázkový proces a tvrdé tresty pro skupinu disidentských aktivistů ve vládnoucí kubánské komunistické straně  , „ případ mikro frakcí “ ( Anibal Escalante , Ricardo Beaufil , celkem více než čtyřicet lidí).

Operace v Zátoce sviní

V lednu 1961 se John F. Kennedy ujal předsednictví Spojených států , poté, co obdržel plány operace od předchozí administrativy.

15. dubna osm B-26 Invaders (s kubánským značením a pilotované kubánskými emigranty) bombardovalo kubánská letiště. Následujícího dne, během pohřbu obětí bombových útoků, Fidel nazývá dokončenou revoluci socialistickou a prohlašuje před nadcházející invazí:

Nemohou nám odpustit, že jsme jim byli pod nosem a že jsme provedli socialistickou revoluci pod nosem Spojených států!

Do té chvíle nebyly Castrovy politické názory americké rozvědce známy. Během svého projevu v Kongresu v prosinci 1959 zástupce ředitele CIA prohlásil: „Víme, že komunisté považují Castra za představitele buržoazie “ [41] . Sám Castro se marxismu nikdy nezřekl a při studiu na univerzitě byl silně ovlivněn myšlenkami Marxe , Engelse a Lenina , jeho nejbližším spolupracovníkem v boji proti kapitalismu v Latinské Americe byl Che Guevara , který opakovaně zdůrazňoval svou oddanost komunistickým myšlenkám.

Za úsvitu 17. dubna se v oblasti Zátoky sviní vylodilo asi 1500 mužů z takzvané „ brigády 2506 “. Většina byli Kubánci vyškolení v Nikaragui . "Brigáda" zamířila k pobřeží Kuby z území Guatemaly , což umožnilo Spojeným státům popřít svou účast na incidentu v OSN . I když později Kennedy uznal účast své vlády na přípravě operace.

Útočníci hned od začátku naráželi na zoufalý odpor bojovníků lidových milicí a části Rebelské armády, které velel Fidel Castro. Parašutistům se podařilo dobýt předmostí a dokonce postoupit několik kilometrů do vnitrozemí. Nepodařilo se jim však prosadit na dosažených hranicích. Během následujících tří dnů byli bojovníci brigády 2506 poraženi nejprve u Playa Larga a poté v oblasti Playa Giron. Zajato bylo 1173 lidí, zabito 82 (podle jiných zdrojů 115) parašutistů. Vládní armáda ztratila 173 zabitých vojáků, podle některých zpráv utrpělo i několik tisíc milicí [31] [42] [43] .

Bylo předloženo mnoho verzí selhání operace. Nejoblíbenější z nich jsou verze o odmítnutí Američanů dříve přislíbené vojenské pomoci vylodění emigrantů; verze o nesprávném hodnocení sil kubánské armády a podpoře Castra ze strany obyvatelstva; verze špatné přípravy operace jako takové.

Náboženství

Fidel byl pokřtěn v katolické církvi . Existuje mylný názor, že Fidel byl proklet . Veřejná exkomunikace Castra z církve nebyla potřeba, protože v té době již platila „ komunistická exkomunikace “ , vyhlášená 1. července 1949 papežem Piem XII . a potvrzená Kodexem kanonického práva katolické církve . , který byl přijat v roce 1983. V roce 2012 se Fidel setkal s papežem Benediktem XVI ., jejich setkání se podle představitelů Vatikánu odehrálo ve „velmi srdečné atmosféře“ [44] .

Ideologické sblížení se SSSR

Po pokusu svrhnout revoluční vládu Kuby Fidel Castro oznámil přechod své země na socialistickou cestu rozvoje. 16. dubna 1961 na pohřbu obětí amerického bombardování ostrova Fidel řekl tato slova [45] :

Soudruzi dělníci a rolníci, naše revoluce je socialistická a demokratická, revoluce chudých, kterou provádějí síly chudých a v zájmu chudých.

Teprve 1. května však Fidel Castro oznámil socialistickou povahu kubánské revoluce.

V roce 1972 navštívil Běloruskou SSR [46] . Fidel Castro v otevřeném ZIL jel po Prospekt im. Lenin [47] .

Karibská krize

V roce 1962 Spojené státy uvalily embargo na obchod s Kubou a podařilo se jim ji vyloučit z Organizace amerických států . Castrova vláda byla obviněna z pomoci revolucionářům ve Venezuele, načež OAS v roce 1964 uvalila diplomatické a obchodní sankce proti Kubě [48] .

Pokusy o atentát

Fidel Castro ve svém životě přežil mnoho pokusů o atentát [49] . Byl jedním z vůdců, jejichž život byl neustále ohrožen. Za 638 [50] [51] plánovanými a uskutečněnými pokusy o atentát stála jak americká vláda, tak kubánští odpůrci Castrova a amerických mafiánských skupin, kteří byli nešťastní, že po vítězství revoluce převzal Castro slavná havanská kasina a nevěstince. [52] . Během Eisenhowerova prezidentování došlo k 38 pokusům o atentát na Castra, Kennedyho  42, Johnsona  72, Nixona  184, Cartera  64, Reagana  197, Bushe staršího  16 a Clintona  21 . Pro Spojené státy se zničení Castra stalo jakousi posedlostí: byly použity otrávené cigarety, potápěčské tanky s tuberkulózním bacilem ve válcích, bomby v baseballových míčích, injekční pera a mnoho dalšího. „Vše ostatní je méně důležité, nešetřit peníze, čas, lidské zdroje a úsilí,“ uvedla jedna z poznámek Bílého domu [54] . Sám Comandante, komentující pokusy o atentát, jednou řekl: „Kdyby schopnost přežít po pokusech o atentát byla olympijskou disciplínou, měl bych za to zlatou medaili“ [55] [56] .

Zahraniční politika

Účast ve válkách na straně SSSR

Kromě toho, že byla Kuba v neustálé opozici vůči Americe, účastnila se také mnoha válek po celém světě. Fidel Castro se neomezoval pouze na boj s USA ; aktivně pomáhal prosovětským revolučním silám mnoha zemí třetího světa. Jeho armáda měla najednou 145 tisíc lidí, nepočítaje 110 tisíc lidí. záloha a asi jeden milion mužů a žen v milicích teritoriálních jednotek; 57 tisíc bylo posláno do Angoly , 5 tisíc do Etiopie , stovky do Jižního Jemenu , Libye , Nikaraguy , Grenady, Sýrie, Mosambiku , Guineje, Tanzanie, Severní Koreje, Alžírska , Ugandy, Laosu , Afghánistánu , Sierry Leone . SSSR platil výstroj, přesun vojsk, výplatu vojenského kontingentu a výcvik důstojníků, což fakticky určovalo zahraniční politiku Kuby a její účast v ozbrojených konfliktech [57] .

Vztahy mezi Kubou a Spojenými státy americkými

Dne 27. ledna 2015 bývalý kubánský vůdce Fidel Castro řekl, že ačkoli nedůvěřuje Spojeným státům , přesto vítá možnost jednání s Washingtonem. 88letý Castro ve svém písemném projevu přečteném v kubánské centrální televizi zdůraznil, že jakákoli jednání zaměřená na řešení existujících problémů jsou Havanou akceptována v souladu s mezinárodními zákony [58] .

Vztahy mezi Kubou a Ruskem

Dne 11. července 2014 se během své návštěvy Latinské Ameriky setkal ruský prezident Vladimir Putin s Fidelem Castrem [59] .

12. července 2014 se Putin setkal s kubánským premiérem Raúlem Castrem . Předtím odepsal 90 % kubánských dluhů vůči SSSR a zbývajících 10 % (3,5 miliardy dolarů) má být investováno do kubánské ekonomiky, splácením do 10 let ve stejných pololetních splátkách. Ministři zahraničí Ruska a Kuby podepsali mezivládní dohodu o spolupráci v mezinárodní informační bezpečnosti a také rusko-kubánské prohlášení o tom, že nebudeme první, kdo rozmístí zbraně ve vesmíru.

Poslední roky a smrt (2006–2016)

26. července 2006 byl kubánský vůdce převezen do nemocnice v kritickém stavu, bylo mu diagnostikováno krvácení v oblasti střev. O pár dní později čte sekretář Fidela Castra Carlos Valenciago v kubánské televizi dopis od Fidela Castra, ve kterém oznamuje, že podstoupil operaci a že ještě pár týdnů zůstane na lůžku. V dopise se uvádí, že důvodem operace bylo krvácení do střev, pravděpodobně způsobené stresem po jeho cestě do Argentiny a na Kubu. Fidel Castro dočasně převedl své pravomoci hlavy státu, vrchního velitele kubánských ozbrojených sil a vůdce Komunistické strany Kuby na svého mladšího bratra Raula . Podle článku 94 kubánské ústavy „v případě nemoci nebo smrti prezidenta Státní rady vykonává jeho povinnosti první místopředseda Státní rady“. Raul Castro (o 5 let mladší než Fidel) je prvním místopředsedou Státní rady, druhým tajemníkem Komunistické strany Kuby a ministrem obrany. Fidel jmenoval svého bratra jako svého nástupce v roce 2001 poté, co omdlel na shromáždění v Havaně: "Je nejlépe připravený a má nejvíce zkušeností." Fidel současně jmenuje další možné budoucí vůdce Kuby, z nichž každý by měl převzít vedení jednoho ze tří vládních programů, které Fidel Castro dříve sám koordinoval [60] .

Koordinátorem programu veřejného zdraví se stává člen politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Kuby, ministr zdravotnictví Jose Ramon Balaguer Cabrera . Na vzdělávací program budou dohlížet členové politbyra José Ramon Machado Ventura a Esteban Lazo Hernandez [60] . Člen politbyra, tajemník Rady ministrů Carlos Laje se stává koordinátorem kubánského programu rozvoje energetiky . Je třeba poznamenat, že byl prostředníkem v jednání mezi Fidelem Castrem a venezuelským prezidentem Hugem Chávezem . Zpráva označuje osoby, které by měly kontrolovat finanční toky ve státě – Carlos Laje, šéf centrální banky Kuby Francisco Soberon Valdez a ministr zahraničí Felipe Perez Roque . Proslov Fidela Castra k národu mnozí vnímají jako testament, jehož autor uvádí: „Nepochybuji, že náš lid a naše revoluce budou hájit naše myšlenky do poslední kapky krve. Imperialismus Kubu nikdy nerozdrtí!“ [60] .

2. srpna 2006  - Fidel Castro v novém dopise kubánskému lidu prohlásil informace o svém zdravotním stavu za státní tajemství. 28. října 2006, po měsíci a půl léčby, kubánská televize odvysílala záběry, na nichž Fidel Castro promluvil k lidem a popřel zvěsti o jeho smrti. Castro ale zůstal v kritickém stavu v nemocnici. V červnu následujícího roku šéf Národního shromáždění Kuby Ricardo Alarcon znovu informoval o Castrově zdraví: „Myslím, že se obecně téměř úplně uzdravil...“.

V lednu 2008 byl Fidel Castro znovu zvolen členem Národního shromáždění Kubánské republiky a 19. února 2008 oznámil, že nebude souhlasit s opětovným obsazením postů předsedy Státní rady a Nejvyššího Velitel v sestavě nejvyšších orgánů státní moci [61] .

Lékař Marcelo Fernandez , který uprchl z ostrova , řekl, že v roce 1989 v Egyptě na klinice profesora Ahmeda Shafika Fidela operovali, aby odstranili následky mozkového krvácení a stanovili další diagnózu  - rakovinu konečníku .

V listopadu 2005 se objevila informace, že Fidel Castro od roku 1998 trpí Parkinsonovou chorobou , k čemuž Castro prohlásil: „Nepřátelé Kuby mě nejednou pohřbili, zbožné přání. Nikdy jsem se však necítil lépe než teď. CIA, která mě diagnostikovala, se opět dostala do hluboké louže, “pronesl Fidel Castro tato slova 17. listopadu 2005 v pětihodinovém projevu ke studentům a učitelům na univerzitě v Havaně – celých pět hodin mluvil Fidel Castro ve stoje. vzhůru, nikdy přikrčený a nikdy bez zbloudilosti v řeči [62] .

Zprávy o smrti Fidela Castra se v médiích objevují každých pár let. Kubánský vůdce byl tedy „pohřben“ v letech 1986, 1994 a 2007. Další zpráva o Castrově smrti přišla 19. listopadu 2009 [63] . 10. července 2010 se však Castro objevil na veřejnosti, navštívil výzkumné centrum v Havaně a tím vyvrátil zvěsti o jeho smrti [64] .

V říjnu 2012 média informovala, že Castro utrpěl mrtvici a přestal rozpoznávat lidi a také začal pociťovat problémy s řečí. Kubánská vláda a Castrovi příbuzní však tuto informaci popírají [65] . Sám Fidel se 21. října 2012 poprvé po několika měsících objevil na veřejnosti a hovořil s lidmi, čímž vyvracel fámy o svém špatném zdravotním stavu [66] .

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov se setkal s Fidelem Castrem během své návštěvy Kuby ve dnech 28. – 29. dubna 2014 [67] . Schůzku popsal takto:

“ Fyzicky samozřejmě zeslábl, ale kdybyste mu viděli oči! Oči hoří, oči hoří “ [68] .

V únoru 2016 se patriarcha během setkání patriarchy Ruské pravoslavné církve Kirilla a papeže Františka Ruské pravoslavné církve zúčastnil recepce u Fidela, po které bylo zveřejněno 6 fotografií a video bez zvuku [69] .

8. dubna 2016 INTERFAX.RU oznámil, že Fidel Castro se objevil na veřejnosti - den předtím kubánská národní televize odvysílala setkání 89letého Fidela Castra se školáky ve vzdělávacím komplexu pojmenovaném po něm. V. Espin.

Dne 19. dubna 2016 přednesl Fidel projev na 7. sjezdu Komunistické strany Kuby .

13. srpna 2016 se na Kubě hojně konala oslava 90. výročí Comandante a večer byl sám přítomen v Divadle Karla Marxe.

25. listopadu 2016 zemřel Fidel Castro, předseda Státní rady a Rady ministrů Raul Castro ve státní televizi oznámil: „Jsem zde, abych informoval naše lidi, naše přátele v Americe a ve světě, že dnes, 25. listopadu, 2016, 22:29 [70] Fidel Castro Ruz, vrchní velitel kubánské revoluce, zemřel. Příčina smrti nebyla oznámena. Podle Raula budou v souladu s vůlí zesnulého „jeho ostatky zpopelněny “ [71] .

Od 26. listopadu do 4. prosince byl v zemi vyhlášen 9denní státní smutek . Slavnostní rozloučení s Castrem se konalo v Jose Marti Memorial Center na náměstí Revoluce v Havaně. Ulicemi hlavního města pochodovaly tisíce Kubánců s fotografiemi zesnulého vůdce [72] .

30. listopadu byl jeho popel poslán po trase, kterou se vydali revolucionáři v roce 1959, tam, kde to všechno začalo – do města Santiago de Cuba [73] .

Hrob Fidela Castra je velký, kulatý, šedý kámen s tmavě zelenou plaketou, na které je napsáno pouze jméno - FIDEL [74] ; nachází se na městském hřbitově Santa Ifigenia vedle mauzolea José Martiho [75] .
Kámen svým tvarem připomíná zrnko kukuřice , což je spojeno s Fidelovým oblíbeným výrokem, který měl vždy v náprsní kapse:

Veškerá sláva světa je umístěna v zrnu kukuřiceJosé Marti [76]

Paměť

Fidelův bratr Raul Castro řekl, že na Kubě nedojde k zvěčnění jeho památky, protože Fidel byl proti jakýmkoli projevům kultu osobnosti [77] .

Jméno Fidela Castra nese náměstí v Moskvě a ulice ve vesnici Ir v Severní Osetii a DNT Molodyozhny na Transbajkalském území . Ulice pojmenované po něm se mohou objevit i v Soči a Machačkale [78] .

V numismatice a bonistice

Castro na ukořistěném americkém tanku je vyobrazen na bankovkách v hodnotě 1 peso 1967-1970, 1972, 1978-1986, 1988, 1995, 2001-2005 a 2007-2009.

Ocenění a tituly

  • Čestný doktor práv Moskevské státní univerzity. M. V. Lomonosov ( 1963 ) [79]
  • Čestný doktor pražské univerzity
  • čestný doktor Kubánské univerzity informačních věd (UCI) (2007) [80]
  • Čestný doktor bolívijské univerzity "El Alto" (2008) [81]
  • čestný doktor Ruské obchodní a ekonomické univerzity (2009) [82]
Stát datum Odměna Odkazy
 Indonésie 22. ledna 1960 Rytíř první třídy Řádu hvězdy Mahaputry [83]
 SSSR 1. května 1961 Laureát Mezinárodní Leninovy ​​ceny „Za posílení míru mezi národy“ [84]
 SSSR 23. května 1963 Čestný titul Hrdina Sovětského svazu s medailí Zlatá hvězda a Řád Lenina [85]
 SSSR 5. dubna 1971 Jubilejní medaile „Za statečnou práci. U příležitosti 100. výročí narození V. I. Lenina “ [86]
 Guinea 8. května 1972 Rytíř Národního řádu loajality k lidu [87]
 Bulharsko 17. května 1972 Kavalír Řádu Georgije Dimitrova [88]
 Rumunsko 26. května 1972 Velitel Řádu hvězdy Rumunska 1. třídy [89]
 Maďarsko 31. května 1972 Kavalír Řádu praporu Maďarské lidové republiky 1. třídy [90]
 Polsko 7. června 1972 Titul "Čestný horník Polské lidové republiky" [91]
 NDR 13. června 1972 Kavalír Velké zlaté hvězdy přátelství národů [92]
 Československo 22. června 1972 Velitel Řádu bílého lva 1. třídy [93]
 SSSR 27. června 1972 Kavalír Řádu Lenina [94]
 Chile 13. prosince 1972 Kavalír řádu za zásluhy [95]
 Polsko 24. dubna 1973 Rytíř Řádu znovuzrození Polska I. třídy [96]
 Vietnam 13. září 1973 [97]
 SSSR 9. května 1975 Jubilejní medaile „XXX roky vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945“
 SSSR 12. srpna 1976 Rytíř Řádu Říjnové revoluce [98] [94] [99]
 Kuba 25. listopadu 1976 Pamětní medaile „XX. výročí revolučních ozbrojených sil“ [100]
 Libye 10. března 1977 Rytíř Řádu odvahy [101] [102]
 Somálsko 14. března 1977 Rytířský velkokříž Řádu hvězdy Somálska [103]
 Jamaica 16. října 1976 Společník Řádu Jamajky (Úř. věst.) [104]
 Jamaica 16. října 1976 Rytíř Řádu za zásluhy (OM) [105]
 Etiopie 12. září 1978 Velitel Řádu čestné hvězdy socialistické Etiopie [106]
 Etiopie 14. září 1978 Čestný občan Addis Abeby [107]
 Bulharsko 17. června 1980 Vítěz ceny Georgy Dimitrova [108]
 Vietnam 29. července 1982 rytíř Řádu zlaté hvězdy [109]
 Nikaragua 11. ledna 1985 Rytíř Řádu Augusta Cesara Sandina [110]
 Bolívie 2. července 1985 Velký důstojník Řádu zdraví [111]
 Laos 4. února 1986 Zlatá medaile národa [112]
 Severní Korea 9. března 1986 Čestný titul Hrdina práce Korejské lidově demokratické republiky s udělením Řádu státní vlajky 1. [113]
 NDR 12. srpna 1986 rytíř Řádu Karla Marxe [114]
 Alžírsko 10. září 1986 Athirský národní řád za zásluhy
 Jugoslávie 14. září 1986 Velitel jugoslávské Velké hvězdy [115]
 SSSR 9. listopadu 1986 Kavalír Řádu Lenina [94]
 Španělsko 16. ledna 1988 Zlatá medaile španělského Senátu [116]
 Kambodža 27. července 1988 Rytíř Řádu Angkor [117]
 Mexiko 1. listopadu 1988 Rytířský velkokříž na řetězu Řádu aztéckého orla [118]
 Československo 5. ledna 1989 rytíř Řádu Klementa Gottwalda [119]
 Vietnam 8. ledna 1989 Rytíř Řádu Ho Či Mina [120]
 Angola 9. července 1992 Rytíř Řádu Agostinha Neta [121]
 Mali 9. července 1998 Rytířský velkokříž Národního řádu Mali [122]
 Dominikánská republika 22. srpna 1998 Rytířský velkokříž Řádu za zásluhy Sanchez, Duarte a Mella [123]
 Jižní Afrika 4. září 1998 Rytířský velkokříž Řádu Dobré naděje [124]
 Ghana 29. září 1998 Společník Řádu hvězdy Ghany (CSG) [125]
 Haiti 9. listopadu 1998 Rytířský velkokříž Národního řádu cti a zásluh [126]
 Belize 8. února 1999 Společník Řádu Belize (OB) [127]
 Ukrajina 19. června 2000 Kavalír Řádu knížete Jaroslava Moudrého I. třídy [128]
 Jemen 12. září 2000 Kavalír Řádu hvězdy republiky 1. třídy [129]
 Katar 15. září 2000 Kavalír Řádu nezávislosti [130]
 Venezuela 30. října 2000 Kavalír řádu Osvoboditele [131]
 Alžírsko 6. května 2001 Medaile Národní osvobozenecké armády [132] [133]
 Malajsie 11. května 2001 Rytíř nejvznešenějšího řádu koruny říše (DMN) [134]
 Kuba 26. července 2003 Pamětní medaile "50 let 26. července"
 Severní Korea 11. prosince 2006 Hrdina práce Korejské lidově demokratické republiky s udělením Řádu národní vlajky 1. [113] [135]
 Guinea-Bissau 29. ledna 2007 Medaile Amilcara Cabrala [136]
 Namibie 21. března 2008 Kavalír řádu Velvichia [137]
ROC 19. října 2008 Kavalír Řádu slávy a cti [138] [139]
 Dominika 3. listopadu 2008 Dominika čestná pochvala [140]
 Panama 5. ledna 2009 Rytířský velkokříž Řádu Omara Torrijose Herrery [141]
 Guatemala 16. února 2009 Kavalír z Quetzalova řádu [142]
 Jižní Afrika 27. března 2009 Rytíř Zlatého řádu společníků O. R. Tambo (SCOT) [143] [144]
 Zambie 22. září 2009 Velký velitel Řádu orla ze Zambie (GCEZ) [145] [146]
 Ukrajina 27. března 2010 Kavalír Řádu za zásluhy 1. třídy [147]
 Východní Timor 27. března 2010 Rytířský velkokříž na řetězu Řádu Východního Timoru [148]

Skladby

  • Fidel Castro . Por el Camino correcto. - La Habana, Editora Politica, 1988. - 294 s.
  • Strategické vítězství / Per. ze španělštiny - M . : Mezinárodní vztahy, 2011. - 772 s., ill. - Řada "Osoby moderní politiky", 3000 výtisků, ISBN 978-5-7133-1376-0
  • Strategická protiofenzíva / Per. ze španělštiny - M . : Mezinárodní vztahy, 2011. - 512 s., ill. – série Tváře moderní politiky, 2000 výtisků, ISBN 978-5-7133-1396-8

Fakta

V kultuře

V kinematografii

  • D. Channell. [kinofilms.tv/film/638-sposobov-ubit-kastro/20823/ 638 způsobů, jak zabít Castra]. Dokumentární film (Velká Británie, 2006).
  • Oliver Stone . Dokumentární rozhovor " Hledá se Fidela " (USA-Francie, 2004)
  • Oliver Stone . Dokumentární rozhovor " Comandante " (USA-Španělsko, 2003) [1]


Filmové inkarnace

Ve hrách

  • Fidel Castro a Che Guevara jsou hlavními postavami klasické arkádové hry Guerrilla War (1987)
  • Fidel Castro se objevuje ve hře Call of Duty: Black Ops z roku 2010 . Předává hlavní postavu do rukou Dragoviče a Kravčenka, kteří jej pak poslali do Vorkutlagu . Lze jej také nalézt jako hratelnou postavu v režimu zombie.

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 http://www.nytimes.com/2016/11/26/world/americas/fidel-castro-dies.html
  2. ↑ 1 2 Fidel Castro // filmportal.de - 2005.
  3. ↑ Fidel Castro Ruz // Encyklopedie Brockhaus  (německy) / Hrsg.: Bibliographisches Institut & FA Brockhaus , Wissen Media Verlag
  4. ↑ Muere Fidel Castro ve věku 90 let
  5. ↑ https://www.14ymedio.com/opinion/importancia-llamarse-Alejandro_0_2892910685.html
  6. ↑ Fidel Castro zemřel , Interfax  (26. listopadu 2016). Archivováno z originálu 26. listopadu 2016. Staženo 26. listopadu 2016.
  7. ↑ Sociální sítě a média diskutují o smrti otce kubánského národa Fidela Castra. Zemřel - další Fidel Castro. Archivováno 23. ledna 2015 na Wayback Machine Mk.{{subst:not AI}}
  8. ↑ Biografie Fidela Castra . Získáno 20. února 2008. Archivováno z originálu 3. března 2008.
  9. ↑ 1 2 3 Makarychev M. A. Fidel Castro. - M .: Mladá garda, 2008. - S. 42.
  10. ↑ 1 2 Latell, Briane. Po Fidelovi, aktualizované vydání: Raul Castro a budoucnost kubánské revoluce. — New York City, USA: Palgrave Macmillan, 2007. — str. 82.
  11. ↑ Makarychev M.A. Fidel Castro. - M .: Mladá garda, 2008. - S. 43.
  12. ↑ Fidel Castro Ruz Archivováno 1. května 2008 na Wayback Machine  - Vlast Magazine č. 38 (692)
  13. ↑ Fidel Castro napsal dopis prezidentovi Spojených států a požádal ho o 10 dolarů. . Datum přístupu: 27. října 2013. Archivováno z originálu 29. října 2013.
  14. ↑ Udělej si sám globus Archivní kopie ze 4. března 2008 na Wayback Machine  - Novye Izvestija
  15. ↑ 75 let samoty . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 6. ledna 2009.
  16. ↑ Kuba je velký podvod Latinské Ameriky Archivováno 7. února 2019 na Wayback Machine (18. srpna 2017)
  17. ↑ Historici mají absolvovat Fidel Castro archivováno 8. února 2019 na Wayback Machine (středa 16. srpna 2006 00:00)
  18. ↑ Kryptonacista Fidel Castro odhalil postoj „alt-right“ během rozhovoru „Face the Nation“ z roku 1959 Archivováno 15. února 2019 na Wayback Machine (26. listopadu 2016)
  19. ↑ 100 velkých diktátorů. — M .: Veche, 2002. — 656 s.
  20. ↑ Fidel Castro zůstane „ideologickým vojákem“ . Získáno 7. dubna 2008. Archivováno z originálu 2. března 2008.
  21. ↑ Leonard T. Fidel Castro. R. 18.
  22. ↑ 1 2 Leonov N., Borodaev V. Fidel Castro. Politická biografie.
  23. ↑ Gaidar T.A. Bouřky na jihu. Revoluční zprávy. M., 1984. str. 23-24.
  24. ↑ Historie kubánské revoluce . Získáno 13. dubna 2008. Archivováno z originálu 2. září 2007.
  25. ↑ PARENTED BY FLAME . Získáno 7. dubna 2008. Archivováno z originálu 21. února 2009.
  26. ↑ 1 2 Borodaev V.A., Leonov N.S. Fidel Castro. Politická biografie. - M . : Reklamní a počítačová agentura deníku Trud, 1999. - S. 92-93. - ISBN 5-93334-001-4 .
  27. ↑ Fidel Castro: Genius of Realpolitik Archivováno 21. listopadu 2007 na Wayback Machine
  28. ↑ Fidela Castra má narozeniny! (nedostupný odkaz) . Získáno 7. dubna 2008. Archivováno z originálu 22. února 2009. 
  29. ↑ Castro F. Dopisy z vězení na ostrově Pinos // Hrdinský epos. Z Moncady do Playa Giron. - S. 104-106.
  30. ↑ Velcí vládci XX století. Autoři-sestavovatelé Ostrovtsov A. A., Ostrovtsova M. A. - M .: Martin, 2002. - 480 s.
  31. ↑ 1 2 Světové dějiny válek. - MN .: Harverst LLC, 2004. - 640 s.
  32. ↑ Fidel Castro aneb ještě jednou o roli jednotlivce v dějinách . Získáno 17. října 2016. Archivováno z originálu 18. října 2016.
  33. ↑ Historie Kuby . Získáno 13. dubna 2008. Archivováno z originálu 28. května 2007.
  34. ↑ 1 2 Encyklopedie pro děti. Dodatečný objem. Historie XX století. Cizí země/Ch. vyd. V. A. VOLODIN — M.: Avanta+, 2002. — 288 s.
  35. ↑ Část pátá Archivována 15. ledna 2008 na Wayback Machine
  36. ↑ Listov V.V., Žukov Vl. I. Tajná válka proti revoluční Kubě. M., 1966. S. 148
  37. ↑ Návrat. Archivováno 24. února 2005 na Wayback Machine
  38. ↑ Nikolaj Leonov. Fidel Castro. Politická biografie . Získáno 21. dubna 2008. Archivováno z originálu 23. února 2009.
  39. ↑ Huber Matos, umírněný v kubánské revoluci < https://www.pbs.org/wgbh/amex/castro/peopleevents/e_moderates.html Archivováno 22. března 2017 na Wayback Machine >
  40. ↑ Slovník současné politiky Střední Ameriky. str. 213.
  41. ↑ [ La CIA, Castro y Bahía de Cochinos: La llegada de Castro al poder  (španělsky) . Získáno 13. dubna 2008. Archivováno z originálu 24. července 2008. La CIA, Castro a Bahía de Cochinos: La llegada de Castro al poder  (španělsky) ]
  42. ↑ Triay, Victor 2001 Andres Bay of Pigs. University Press of Florida, Gainesville ISBN 0-8130-2090-5 s. 81, 110
  43. ↑ Lynch, Grayston L. 2000 Decision for Disaster: Betrayal at the Bay of Pigs. Potomac Books Dulles Virginia ISBN 1-57488-237-6 str. 148
  44. ↑ Fidel Castro nebyl exkomunikován papežem Janem XXIII . RIA Novosti (30.3.2012). Datum přístupu: 25. prosince 2014. Archivováno z originálu 25. prosince 2014.
  45. ↑ Fidelův socialismus archivován 21. února 2009 na Wayback Machine
  46. ↑ PŘED 50 LETY Fidel Castro navštívil Bělorusko. JAK VŠECHNO DOPADLO
  47. ↑ Jak Fidel Castro přišel do Minsku - "Velký" . Získáno 22. ledna 2021. Archivováno z originálu dne 6. března 2021.
  48. ↑ Historie Kuby . Získáno 21. dubna 2008. Archivováno z originálu 31. srpna 2011.
  49. ↑ Andrey Fursov , ředitel Centra ruských studií. "U.S. Last Big Hunt" Archivováno 3. února 2012 na Wayback Machine (2012)
  50. ↑ 638 Ways To Kill Castro Archived 30. srpna 2013 na Wayback Machine 
  51. ↑ 638 maneras de matar a Castro Archivováno 9. dubna 2015 na Wayback Machine  (španělsky)
  52. ↑ Fidel Castro odjíždí Archivováno 21. února 2009 na Wayback Machine  (ruština)
  53. ↑ 638 způsobů, jak zabít Castra Archivováno 30. srpna 2013 na Wayback Machine 
  54. ↑ Web GW: Výpadek archivován 15. října 2011 na Wayback Machine 
  55. ↑ Pravidla života. Fidel Castro Ruz Archivováno 22. prosince 2015 na Wayback Machine  (ruština)
  56. ↑ Castropedia: Fidelova Kuba ve faktech a  číslech . The Independent (17. ledna 2007). Datum přístupu: 1. září 2013. Archivováno z originálu 14. února 2014.
  57. ↑ Gleb Kuzněcov. Pohřeb Castra je dalším pohřbem SSSR . Získáno 8. března 2017. Archivováno z originálu 12. března 2017.
  58. ↑ Fidel Castro podpořil jednání se Spojenými státy.
  59. ↑ Vladimir Putin se na Kubě setkal s Fidelem Castrem. (nedostupný odkaz) . Získáno 27. ledna 2015. Archivováno z originálu 9. dubna 2015. 
  60. ↑ 1 2 3 Proclama del Comandante en Jefe al Pueblo de Cuba, el 31 de julio del 2006 . Získáno 16. října 2016. Archivováno z originálu 15. června 2017.
  61. ↑ Fidel Castro rezignuje jako vůdce Kuby . Datum přístupu: 16. října 2016. Archivováno z originálu 18. října 2016.
  62. ↑ VEDOMOSTI - Fidel Castro dočasně prošel . Datum přístupu: 16. února 2016. Archivováno z originálu 24. února 2016.
  63. ↑ Fidel Castro údajně mrtvý Archivováno 26. prosince 2009 na Wayback Machine
  64. ↑ Blogeři zveřejnili první fotografie Fidela Castra na veřejnosti . Získáno 11. července 2010. Archivováno z originálu 13. července 2010.
  65. ↑ Fidel Castro utrpěl těžký útok (nepřístupný odkaz) . Získáno 19. října 2012. Archivováno z originálu 20. října 2012. 
  66. ↑ Fidel Castro se poprvé po měsících objevil na veřejnosti . Získáno 21. října 2012. Archivováno z originálu 22. října 2012.
  67. ↑ Mediální oznámení o návštěvě ministra zahraničních věcí Ruska S. V. Lavrova v Kubánské republice . Získáno 17. 5. 2014. Archivováno z originálu 17. 5. 2014.
  68. ↑ Lavrov: Rusko nehraje drobné hry se zrušením návštěv Archivní kopie ze 17. května 2014 na Wayback Machine // ITAR-TASS
  69. ↑ Kommersant-Spark - Překlad s diakritikou . Kommersant (22. února 2016). Získáno 25. února 2016. Archivováno z originálu 25. února 2016.
  70. ↑ 06:29 Sobota 26. listopadu 2016 moskevského času
  71. ↑ Fidel Castro zemřel Archivní kopie z 26. listopadu 2016 na Wayback Machine // TASS , 26. listopadu 2016
  72. ↑ Na Kubě začalo rozloučení s Fidelem Castrem
  73. ↑ Kubánské úřady otevřely přístup ke Castrovu hrobu , TASS . Archivováno z originálu 6. prosince 2016. Staženo 4. prosince 2016.
  74. ↑ Smrt Fidela Castra Archivní kopie z 29. listopadu 2016 na Wayback Machine // TASS, 4. prosince 2016
  75. ↑ Fidel Castro byl pohřben vedle apoštola kubánské revoluce Archivováno 5. prosince 2016 ve Wayback Machine // Rossijskaja Gazeta, 4. prosince 2016
  76. ↑ Citováno z dopisu José Martího generálu Antoniu Maceovi , Key West , 15. prosince 1893, viz zdroje:
  77. ↑ Kuba zakáže připomínání jména Fidela Castra . Datum přístupu: 5. prosince 2016. Archivováno z originálu 4. prosince 2016.
  78. ↑ Ulice Fidela Castra se mohou objevit v ruských městech . Datum přístupu: 29. listopadu 2016. Archivováno z originálu 29. listopadu 2016.
  79. ↑ Fidel Castro slaví 80 let . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 7. dubna 2008.
  80. ↑ Fidel Castro - první doktor honoris causa z Univerzity informačních věd  (nepřístupný odkaz)
  81. ↑ Fidel Castro a Evo Morales se stali čestnými doktory | Ve světě | Informační kanál "RIA Novosti" . Získáno 17. července 2011. Archivováno z originálu dne 6. listopadu 2011.
  82. ↑ Fidel Castro se stal čestným doktorem Ruské obchodní a ekonomické univerzity Archivní kopie z 5. března 2016 na Wayback Machine // Osetian Radio and Television
  83. ↑ Exposición sobre 53 aniversario relaciones diplomáticas y de amistad Kuba-Indonésie  (španělština)  (nedostupný odkaz) . KubaMINREX . Získáno 12. října 2014. Archivováno z originálu 23. září 2015.
  84. ↑ Leninova cena míru pro Dr. Castro  (anglicky) , The Glasgow Herald  (1. května 1961). Archivováno 29. května 2020. Staženo 12. října 2014.
  85. ↑ Hrdina Sovětského svazu Castro Rus Fidel Alejandro . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 24. prosince 2013.
  86. ↑ Recibieron Fidel, Ramiro Valdés, Guillermo García y numerosos miembros del Comité Centrální medaile del Gobierno de la URSS por el Centenario del Natalicio de Lenin  (Španělsko) , Granma  (23. dubna 1971), s. 1. Archivováno 20 z originálu v lednu , 2015. Staženo 12. října 2014.
  87. ↑ Impone Sékou Touré a Fidel la Orden de Fidelidad al Pueblo  (španělsky) , Granma  (9. května 1972), s. 6. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  88. ↑ Castro Entourage začíná oficiální 10denní  návštěva . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 18. září 2015.
  89. ↑ Ceausescu zdobí Castra  . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 13. září 2015.
  90. ↑ Encabezan Fidel y Janos Kadar las conversaciones entre las delegaciones de Cuba y Hungría; condecorado Fidel con la Orden de la Bandera de Hungria.  (španělsky) , Granma  (1. června 1972), s. 1.7. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  91. ↑ Castro se účastní Rally přátelství Katovic  . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 20. ledna 2015.
  92. ↑ Der Augenzeuge 1972/26  (německy) (23. června 1972). Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 20. ledna 2015.
  93. ↑ Condecorado nuestro primer ministro con la Orden del León Blanco  (španělsky) , Granma  (23. června 1972), s. 8. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  94. ↑ 1 2 3 Biografie Fidela Castra Archivováno 30. července 2013 na Wayback Machine
  95. ↑ Recibe Salvador Allende, prezident Chile, la Orden Nacional Jose Martí; le fue impuesta por Osvaldo Dorticós, presidente de la República; fueron condecorados Fidel y Dorticós con la Orden al Mérito, Gran Collar  (španělsky) , Granma  (14. prosince 1972), s. 7. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  96. ↑ Delegace strany a vlády pokračuje v kubánské návštěvě  . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  97. ↑ Pueblo cubano recordará siempre al general Giap, afirma Raúl Castro  (Španělsko) , Vietnam+  (7. října 2013). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  98. ↑ Předání vysokého vyznamenání Fidelu Castrovi // Pravda, 15. srpna 1976. str.4
  99. ↑ Castro , představitelé PCC dostávají sovětské vyznamenání  . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 13. září 2015.
  100. ↑ Otorgada a Fidel la primera Medalla XX Aniversario de las Fuerzas Armadas Revolucionarias; le fue impuesta por el ministero de las FAR, Raúl Castro  (Španělsko) , Granma  (26. listopadu 1976). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 20. ledna 2015.
  101. ↑ Impuso el líder de la revolución libia la más alta condecoración de ese país a nuestro Comandante en Jefe  (španělsky) , Granma  (11. března 1977), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  102. ↑ Honors Castro Libyan President, The Daily Tribune  (22. března 1977), s. 5. Získáno 19. ledna 2015.
  103. ↑ Concluyó visita de Fidel a Somalia  (španělsky) , Granma  (15. března 1977), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  104. ↑ Castro hledá silnější vazby s Jamajkou, The News and Courier  (17. října 1977), s. 1. Získáno 19. ledna 2015.
  105. ↑ Řád za zásluhy (OM  ) . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 22. března 2015.
  106. ↑ Fidelova návštěva v Etiopii, Granma  (24. září 1978), s. 2. Staženo 19. ledna 2015.
  107. ↑ Destaca la prensa de varios países la visita y la condecoración otorgada al Jefe de la Revolución, Fidel Castro  (španělsky) , Granma  (15. září 1978), s. 6. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  108. ↑ Confiere el Consejo de Estado búlgaro a Fidel el Premio Dimitrov de Paz, Democracia y Progreso Social  (španělsky) , Granma  (18. června 1980), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  109. ↑ Hrdina Sovětského svazu Castro Rus Fidel Alejandro: Hrdinové země . Získáno 26. listopadu 2016. Archivováno z originálu dne 24. prosince 2013.
  110. ↑ Impuesta a Fidel la Orden Augusto César Sandino, la más alta distinción del hermano país  (španělsky) , Granma  (12. ledna 1985), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  111. ↑ Condecorado Fidel con la Orden de la Salud Pública, de Bolivia en el Grado Máximo de Gran Oficial  (španělsky) , Granma  (3. července 1985), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  112. ↑ Otorga Laos a Fidel y Raúl la Medalla de Oro de la Nación  (španělsky)  (5. února 1986), s. 7. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  113. ↑ 1 2 Confière la República Popular Demokratica de Corea a Fidel, Orden Héroe del Trabajo  (Španělsko) , Juventud Rebelde  (12. prosince 2006). Archivováno z originálu 27. listopadu 2016. Staženo 19. ledna 2015.
  114. ↑ Karl-Marx-Orden verliehen  (německy) , Neues Deutschland  (13. srpna 1986), s. 1. Staženo 19. ledna 2015.
  115. ↑ Regresó Fidel; Raúl lo recibió esta madrugada en el Aeropuerto Internacional José Martí; Condecorado Fidel con la Orden Gran Estrella de Jugoslávie  (španělsky) , Granma  (15. září 1986), s. 1, 6. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  116. ↑ El PP promovió la retirada de una medailla a Fidel Castro  (španělsky) , Público  (5. května 2009). Archivováno z originálu 19. září 2014. Staženo 19. ledna 2015.
  117. ↑ Heng Samrin zdobí  Castra . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 20. ledna 2015.
  118. ↑ Mexiko-Kuba  (španělština) (1. listopadu 1988). Datum přístupu: 19. ledna 2015.  (nepřístupný odkaz)
  119. ↑ Jakes předává Castrovi cenu  . Databáze řečí Castro . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 20. ledna 2015.
  120. ↑ Orden Ho Chi Minh a Fidel  (španělsky) , Granma  (9. ledna 1989), s. 1. Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  121. ↑ Výslovnost el Comandante en Jefe Fidel Castro Ruz a el acto de imposición de la Orden "Agostinho Neto", efectuado en el Palacio de la Revolución, el 9 de julio de 1992, "Año Revolución de".  (španělsky) . Consejo de Estado . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 23. září 2015.
  122. ↑ La Habana prosigue su ofensiva diplomática  (španělština) , Kubanet  (13. července 1998). Archivováno z originálu 21. srpna 2013. Staženo 19. ledna 2015.
  123. ↑ Fernández, Leonel prosinec . Ne. 314-98 que concede la condecoración de la Orden del Mérito de Duarte, Sánchez y Mella en el grado de Gran Cruz Placa de Oro, al Excelentísimo Señor Dr. Fidel Castro Ruz, Presidente del Consejo de Estado y de Gobierno de Cuba.  (španělsky) . Gaceta Oficial 34 (27. srpna 1998). Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  124. ↑ Výslovnost el Comandante a Jefe Fidel Castro Ruz, předseda výboru Central del Partido Comunista de Cuba a Presidente de los Consejos de Estado y de Ministros, en el acto de imposición de la Orden de Buena Esperando en Ciefectad del Cabo , Sudáfrica, el día 4 de septiembre de 1998.  (španělsky) . Consejo de Estado . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 23. září 2015.
  125. ↑ Ghana vítá Castra jako „inspirace“ pro Třetí svět  (anglicky) , Kubanet  (30. září 1998). Archivováno z originálu 16. června 2007. Staženo 19. ledna 2015.
  126. ↑ Efemérides cubanas: efemérides del 9 de noviembre  (španělsky) , Televisión Camagüey  (8. listopadu 2013). Archivováno z originálu 5. dubna 2014. Staženo 19. ledna 2015.
  127. ↑ Fidel Castro odstupuje z funkce vrchního velitele Kuby  , 7 zpráv (  19. února 2008). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  128. ↑ Castro Ruz Fidel . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 24. prosince 2013.
  129. ↑ Castro, Fidel Los pueblos están tomando conciencia del injusto orden económico que se ha impuesto al mundo  (španělština)  (odkaz není k dispozici) (12. září 2000). Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 12. března 2014.
  130. ↑ Amir navštíví  Kubu . Amiri Diwan . Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 5. února 2012.
  131. ↑ Kuba firma acuerdo con Venezuela para adquirir petróleo  (španělsky) , Efemérides Venezolanas  (30. října 2000). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  132. ↑ Reciben condecoraciones Presidentes de Cuba y Argelia  (španělsky) , Agencia de Información Nacional  (6. května 2001). Archivováno z originálu 29. května 2004. Staženo 19. ledna 2015.
  133. ↑ Visita del Presidente cubano Fidel Castro a Argelia  (španělsky) , Radio Reloj  (6. května 2001). Archivováno z originálu 27. října 2005. Staženo 19. ledna 2015.
  134. ↑ Rey malasio condecoró a Fidel  (španělsky) , Agencia de Información Nacional  (11. května 2001). Archivováno z originálu 29. května 2004. Staženo 19. ledna 2015.
  135. ↑ Titul pracovního hrdiny KLDR Fidelu Castrovi Ruzovi  (anglicky) , KCNA  (12. prosince 2006). Archivováno z originálu 12. října 2014. Staženo 19. ledna 2015.
  136. ↑ Otorganova medaile "Amílcar Cabral" a Fidel Castro (kastilský), El Universal  (30. ledna 2007). Archivováno z originálu 2. února 2014. Staženo 19. ledna 2015.
  137. ↑ Namibie udělila Řád Welwitschia vůdci kubánské revoluce Fidelu Castrovi Ruzovi , Cuba Headlines  (24. března 2008). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  138. ↑ [email protected]: Bratři Castrovi získali řády Ruské pravoslavné církve (nepřístupný odkaz) . Datum přístupu: 20. října 2008. Archivováno z originálu 25. července 2014. 
  139. ↑ Bratři Castrové získali řády ruské pravoslavné církve . Získáno 20. října 2008. Archivováno z originálu 23. února 2009.
  140. ↑ Fidel Castro recibe Medalla de Honor de Dominica  (španělsky)  (nedostupný odkaz) (4. listopadu 2008). Datum přístupu: 19. ledna 2015. Archivováno z originálu 20. ledna 2015.
  141. ↑ Torrijos condecora a Fidel Castro y recibe medaila cubana (kastilština), Centro Tampa  (5. ledna 2009). Archivováno z originálu 28. července 2011. Staženo 19. ledna 2015.
  142. ↑ Conceden a Fidel Castro La Orden del Quetzal de Guatemala  (španělsky) , Radio Rebelde  (17. února 2009). Archivováno z originálu 24. září 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  143. ↑ Sudáfrica impondrá a Fidel Castro su condecoración de Mayor grado (kastilština), El Confidencial  (25. března 2009). Archivováno z originálu 23. srpna 2013. Staženo 19. ledna 2015.
  144. ↑ Entregan en Sudáfrica condecoración a Fidel (kastilština), Ministerio de Relaciones Exteriores de Cuba  (27. března 2009). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  145. ↑ Distinguen a Fidel Castro con Orden Águila de Zambia  (španělsky) , Radio Surco  (28. září 2009). Archivováno z originálu 28. července 2011. Staženo 19. ledna 2015.
  146. ↑ Prezident Banda investuje Fidela Castra na Kubě , Lusaka Times  (29. září 2009). Archivováno z originálu 30. března 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  147. ↑ VYHLÁŠKA PREZIDENTA UKRAJINY č. 448/2010 Archivní kopie ze dne 30. března 2010 na Wayback Machine
  148. ↑ Fidel Castro recibe maxima distinción de Timor Oriental  (španělsky) , ABC  (3. prosince 2010). Archivováno z originálu 20. ledna 2015. Staženo 19. ledna 2015.
  149. ↑ Fidel Castro poprvé po 47 letech převedl pravomoci prezidenta Kuby na svého bratra . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 29. dubna 2008.
  150. ↑ Fidel Castro. Životopis vůdce  (nepřístupný odkaz)
  151. ↑ Zjuganov ocenil Fidela Castra medailí . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 9. července 2007.
  152. ↑ Castro, Fidel -  článek Lentapedie . rok 2012.
  153. ↑ Castro Rus Fidel . Získáno 4. dubna 2010. Archivováno z originálu 3. března 2012.
  154. ↑ Sestra Fidela Castra hovořila o spolupráci se CIA  (nepřístupný odkaz) // Hlas Ameriky , 26. října 2009
  155. ↑ FIDEL CASTRO DOKONČIL SVÉ DÍLO . Získáno 20. dubna 2008. Archivováno z originálu 28. února 2008.
  156. ↑ FACTBOX: Fakta o Fidelu Castrovi
  157. ↑ Vše o Fidelu Castrovi... ve dvou dílech . Získáno 13. listopadu 2008. Archivováno z originálu 6. března 2009.
  158. ↑ Nadčasový Rolex Submariner For The Timeless Fidel Castro, archivováno 28. března 2012 na Wayback Machine www.famouspeoplewatches.com
  159. ↑ Ashton, Britney, Hugo - Ambitionen eines Staatsoberhauptes  (odkaz není k dispozici)  (německy)
  160. ↑ V rozhovoru pro Cigaraficionado Fidel označil datum 26. srpna 1985 za začátek národní kampaně na podporu zdravého životního stylu a odvykání kouření. Rozhovor s Fidelem Castrem pro Cigaraficionado  (španělsky) (25. března 2006). Získáno 26. listopadu 2016. Archivováno z originálu 26. listopadu 2016.
  161. ↑ Slavní fanoušci Archivováno 16. července 2017 na Wayback Machine
  162. ↑ Bueno Latina. Fidel Castro vydá svou knihu v srpnu Archivováno 30. července 2010 na Wayback Machine // buenolatina.ru

Literatura

  • Fidel Castro . Comandanteho úvahy. - M . : " Alpina non-fiction ", 2009. - S. 248. - ISBN 978-5-91671-025-0 .
  • Borodaev V. A., Leonov N. S. Fidel Castro. Politická biografie. - M .: LLC "Reklamní a počítačová agentura novin" Trud "", 1999. - 448 s ISBN 5-93334-001-4
  • Balfour S. Fidel Castro - Rostov n/a: Phoenix, 1997-320 s. ISBN 5-85880-600-7
  • Gavrikov Yu. P. Fidel Castro. Zuřivý velitel Ostrova svobody - M .: Veche, 2006-368 s. ISBN 5-9533-1145-1
  • Castro F. Fidel Castro. Můj život. Biografie pro dva hlasy = Biografía a dos voces / F. Castro, I. Ramone; [za. ze španělštiny T. V. Rodimenko, I. P. Luna Arteaga]. — M .: RIPOL classic , 2009. — 784 s. - 3000 výtisků.  — ISBN 978-5-386-01068-3 .
  • Makarychev M. A. Fidel Castro. - M .: Mladá garda , 2008. - ( Život úžasných lidí. Biografie pokračuje ).
  • Castro F. Aggressive States of America - M .: Expo: Algorithm, 2010. - 432 s.
  • Granatova A. A. „Plutonium pro Fidela. Turkish Thunder - Caribbean Echo “, (ser. Political Investigations ”), M,” Algorithm “, 2013, 400s.
  • Makarychev M. A. Fidel Castro. - M .: Mladá garda, 2017. - ( Život úžasných lidí ).
  • vyd. R.F. Ivanova. Revoluce na Kubě // Světové dějiny / Akademie věd SSSR. - podepsáno. - M. : Thought, 1979. - T. 12. - S. 479-486. — 672 s. - 104 000 výtisků.
  • Brilev S. Fidel. Fotbal. Falklandy. - AST, 2017.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Foto, video a zvuk
Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole
 Kuba v tématech
 První tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Kuby
 premiéři Kuby