„Kniha věštění“ („Kniha věštění“, Ïrq bitig) je starověká turkická památka, pravděpodobně z 9. století. Patří do doby Ujgurského kaganátu . Jedná se o papírovou knihu o rozměrech 13,75 x 8,75 cm, skládající se ze 104 stran, psanou rukou starověkým turkickým písmem .
V roce 1907, Knihu věštění, kromě jiných rukopisů , získal archeolog A. Stein od obsluhy chrámu „ Jeskyně 1000 Buddhů “, asi dvacet kilometrů od oázy Dunhuang ( provincie Gansu , Čína ). Za první výzkumy a publikace se zasloužil dánský turkolog Wilhelm Thomsen . Nyní uložen v Britském muzeu (Londýn).
I. V. Stebleva rekonstruoval básnickou podobu v textu knihy. V roce 2005 vyšel poetický překlad Knihy věštění do ruštiny, jehož autorem je A. V. Prelovský .
Kniha byla určena pro „junior dintar“ a „burvaguru“ – služebníky manichejské komunity – i pro běžné členy komunity. Skládá se z 65 poetických miniatur obsahujících popisy různých předmětů, tvorů, situací, z nichž každá končí závěrem „to je dobré“ nebo „to je špatné“.
Není jasné, jak se věštění podle této knihy technicky provádělo. Podle řady vědců je kniha knihou snů .
Úryvky z básnického překladu Anatolije Prelovského
- osm -
Jsem zlatohlavý had, mé zlaté
břicho bylo
rozříznuto nemilosrdným mečem
a teď musím vylézt z díry,
moje hlava musí z domu ...
To, víte, není vůbec dobré.
…
- deset -
Jsem tygr statečný, stojím, zívám,
protahuji se, v rákosí.
Sotva vidíte hlavu, ale tělo
je napnuté na skok ...
A vězte, že je to dobré.
…
— 22 —
Když žena ráno upustila
zrcadlo
do jezera ,
večer pláče ...
Vězte, že je to špatné
špatné a smutné.
— 23 —
Mladý muž v lese našel
pestrý kukaččí ocas -
ať si dá peří jako sultán
na klobouk ...
Je to velmi dobré,
říct, že je to štěstí.
| Turecká písma | |
|---|---|
| Historické spisy | |
| Moderní turkická písma | |
| Projektované a podpůrné skripty | |