Kočevské dialekty

Koczewskie dialekty ( polsky gwary kociewskie ) jsou dialekty velkopolského dialektu [2] [4] , běžného v historické oblasti Kočevje na severu Kujavsko-pomořské a východopomořské provincie [5] [6] .

K. Nitsch přisuzoval koczewské dialekty tzv. novým nemazurským dialektům spolu s mazovskými nemazurskými dialekty ( lubavština , ostródština a varmijština ), které vznikly v důsledku osídlování pruských zemí mluvčími hl. Polské dialekty . Rozdíl mezi koczewskými dialekty a vlastními velkopolskými dialekty je v distribuci typických severopolských dialektových rysů v koczewských dialektech, které jsou charakteristické i pro všechny ostatní dialekty severní části velkopolského dialektového rozsahu [7] . Nejbližší Kočevskij jsou dialekty Malborsky , Chelminsky-Dobzhinsky a Kujavsko, řada společných znaků přibližuje tyto dialekty nářečí mazovskému . Spolu s malborskými dialekty patří kochevské dialekty mezi nejnovější pomorské dialekty [ 8] .

Dialekty Kochevye jsou rozděleny do tří skupin: severní (Skarshevsko-Tchevskaya), centrální a jižní [9] .

Otázky klasifikace

V jedné z prvních klasifikací polských dialektů , sestavené K. Nitschem a prezentované na mapě z roku 1919, byla oblast rozšíření koczewských dialektů zahrnuta do kujavsko-chelminsko-kochevského dialektu ( polsky narzecze kujawsko- chełmińsko-kociewskie ), většina dialektů Koczewské oblasti zabírala část území označeného na mapě jako bývalá oblast kašubského jazyka (podle terminologie mapy - kašubský dialekt ( polsky narzecze kaszubskie )) [ 3] [10] . V klasifikaci K. Nitsche, prezentované v díle Wybór polskich tekstów gwarowych z roku 1957, jsou koczevské dialekty zařazeny do velkopolského dialektu jako součást kujavské skupiny dialektů ( polsky grupa kujawska ) spolu s částí chelminsko-dobžského dialektu. dialekty, představující samostatnou nářeční oblast - Kočevje a Grudziadz -Wombrzezno, která vznikla v důsledku rozšíření velkopolského dialektového typu v Pomořansku ( polsky ekspansja na Pomorze (Kociewie i Grudziądzkie-Wąbrzeskie)) [11] .

Jako součást velkopolského dialektu jsou koczewské dialekty považovány v klasifikacích polských dialektů S. Urbanczyka [12] a K. Deyny [13] . Na rozdíl od klasifikace K. Nitsche, ve které byly kochevské dialekty kombinovány s chelminsko-dobžinskými dialekty v oblastech Grudziadza a Wombzhezno , na mapě S. Urbančika pokrývají kochevské dialekty pouze území regionu Kočevye. . Na mapě K. Deiny jsou severní oblasti Kočevje přiřazeny k mazovskému dialektu .

Ze dvou hlavních jazykových znaků, podle kterých K. Nitsch vyčlenil velkopolský dialekt [14] [15] , se kočevské dialekty vyznačují pouze absencí mazury (výjimkou jsou dialekty několika vesnic u Tczewa , v r. což, stejně jako v sousedních malborských dialektech, sykanya nebo pěstování jablek ) [16] [9] . Na rozdíl od vlastních dialektů Velkopolska, ve kterých je zaznamenán znělý typ mezislovní fonetiky , je neznělý typ běžný v dialektech Kociewski. Střední a jižní regiony Kočevje se zároveň vyznačují absencí hluchoty u „komplexních forem“, jako je například niózem ( polsky lit. niosłem „(já) nesl“), což naznačuje, že hluchý typ mezislovní fonetiky pro tyto dialekty je druhořadý, rozšířený, stejně jako řada dalších mazovských rysů, z Mazovska v relativně pozdní době [8] .

Oblast distribuce

Koczewské dialekty jsou běžné na severu oblasti Velkopolského dialektu. Zabírají území v severní části Kujavsko-pomořského a východní části Pomořského vojvodství na levém břehu Visly v jejím dolním toku až po ústí v oblastech Tczew , Starogard-Gdansky , Gniew , Skurch , Nowe , Svěče a další města. Toto území je historický region Kochevye , podle kterého dostaly své jméno kochevské dialekty [17] .

Ze severozápadu hraničí kochevské dialekty s dialekty středokašubského a jihokašubského dialektu , ze západu s dialekty Borovyatsky (Tuchol) , z jihovýchodu s dialekty Chelminsky-Dobzhinsky . Z východu přiléhají ke koczewským dialektům území rozšíření nových smíšených polských dialektů a malborských dialektů [18] [19] . Je-li hranice mezi kochevským a borovjatským dialektem do značné míry neostrá a tvoří široké pásmo přechodných dialektů, pak se hranice s dialekty kašubského jazyka zdá být zcela jasná – mezi kochevštinou a kašubštinou nejsou žádné dialekty přechodného typu [ 8] .

Vlastnosti dialektů

Dialekty Kočevje kombinují západopolské, východopolské a severovelkopolské dialektové rysy s vlastními místními jazykovými rysy, z nichž nejdůležitější je přítomnost samohlásky a na místě staropolského dlouhého ā  — tento rys odlišuje Kočevské dialekty z ostatních dialektů velkopolského dialektu s nimi sousedícího [8] [20] [ 21] :

  1. Východopolská monoftongická výslovnost samohlásek ā , ō a obecně ŏ .
    • Místo staropolského dlouhého ā a krátkého ǎ se uvádí samohláska a : ja ( polsky lit. ja "já"), pravda (lit. prawda "pravda"), raz (lit. raz "čas") atd. Tento jev, který je charakteristický pro spisovný jazyk a řadu dialektů mazovského dialektu, odlišuje koczevské dialekty od ostatních dialektů severního Velkopolska [22] .
    • Samohláska na místě ŏ je pouze labializována na začátku slova: po u̯objeʒ?e (rozsvícený po obiedzie „po večeři“) [23] .
    • Místo ē je zastoupena samohláska y : tyš ( skl. też „taky“, „také“) [24] .
  2. Severopolské míšení y a i : žebi (lit. žeby "to"), krovi (lit. krowy "krávy") atd. [25]
  3. Výslovnost nosových samohlásek , která se shoduje s výslovností v dialektech Borovyatsky, Chelminsky-Dobzhinsky a jižních mazovských dialektech [26] :
    • Široká výslovnost staropolského nosního předního kontinua a ĕ ve skupině ĕN : bando ( dosl. będą "(oni) budou"), zapšangać ( dosl. zaprzęgać "zapřáhnout"), kam'i̯ań ( dosl. kamień "kámen" "), atd. n. [27]
    • Úzká výslovnost kontinua nosní zadní řady. V kombinaci aN , výslovnost samohlásky, která svou kvalitou odpovídá zadnímu nosnímu. Před frikativami může nosní artikulace chybět v dialektech některých oblastí nomádské oblasti: vjuzać (rozsvícený wiązać „úplet“) [28] .
  4. Absence Mazury , charakteristická pro západopolskou nářeční oblast [29] . V několika vesnicích u Tczewa je zastoupena směs řad š , ž , č , ǯ a ś , ź , ć , ʒ ‚ do jedné řady š , ž , ć , ʒ ‚ , která je blízká Mazuru, zvaná syakany nebo jablko . -rostoucí . Tento typ řad je typický pro malborské dialekty sousedící s kochevskými dialekty [16] .
  5. Rozšíření hluchého typu sandhi , v dialektech centra a jižně od Kochevye, je zaznamenán sekundární hluchý typ (při absenci hluchoty v „komplexních formách“). Tento jev je jedním ze severopolských dialektových znaků [30] .
  6. Asynchronní typ výslovnosti měkkých rtů , charakteristický pro oblast severopolského dialektu: wjele ( dosl. wiele „hodně“), mńele ( dosl. miele „(on) mele“) atd.
  7. Severopolské záměny k'e , ke a g'e , ge , hlavně v typu ke / ge : kedi ( dosl. kiedy "kdy"), kešań ( dosl. kieszeń "kapsa") atd.
  8. Použití číslovky dwa s podstatnými jmény všech rodů: dwa kobiety ( dosl. dwie kobiety „dvě ženy“).

Viz také

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Urbańczyk, 1976 , wycinek mapy nr 3.
  2. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  3. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  4. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Kociewie. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  5. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Kociewie. Zeměpisné oblasti. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  6. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Mapa regionów etnograficznych 1850-1950. Archivováno z originálu 9. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  7. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 99.
  8. ↑ 1 2 3 4 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Kociewie. Gwara regionu. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  9. ↑ 1 2 Ananyeva, 2009 , s. 100.
  10. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Mapa narzeczy polskich (1919) K. Nitscha (Mapa polských dialektů od Kazimira Nitsche). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  11. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: K. Nitsch, Wybór polskich tekstów gwarowych, wyd. 3., Warszawa 1968. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Kazimierza Nitscha (Rozloha a klasifikace polských dialektů od Kazimierzy Nitschy. Mapu sestavil A. Krawczyk-Vecorek na základě práce K. polského Nitschwa Wybrowychówa polského Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  12. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Oprac. A. Krawczyk-Wieczorek na podstawie: Urbańczyk 1968, mapa nr 3. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego według Stanisława Urbańczyka Archivováno z originálu 1. října 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  13. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Dialekt wielkopolski. Zasięg i podziały dialektu wielkopolskiego. Granice dialektów i gwar według Karola Dejny (Mapa polských dialektů Karola Dejného). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  14. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 65.
  15. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 71.
  16. ↑ 1 2 Gwary polskie. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Jabłonkowanie. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  17. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Kociewie. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  18. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Schematyczny podział dialektów polskich wg. Stanisława Urbańczyka (Mapa polských dialektů od Stanisława Urbanczyka). Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2012)
  19. ↑ Dialekty i gwary polskie. Kompendium internetowe pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . - Ugrupowania dialektów i gwar polskich. Archivováno z originálu 31. srpna 2012.  (Přístup: 2. dubna 2012)
  20. ↑ Ananyeva, 2009 , str. 99-100.
  21. ↑ Nasze. Kujawsko-Pomorskie  (Polsko) . - Etnografie. Kociewie. Gwara kociewska. Archivováno z originálu 10. dubna 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  22. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogloska pochylona a. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  23. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Labializacja. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  24. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogłoska pochylona e. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  25. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogloska y. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  26. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Samogloski nosowe. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  27. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Szeroka wymowa ę i grupy eN. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  28. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Wąska (zwężona) wymowa samogłosek nosowych. Archivováno z originálu 13. března 2013.  (Přístup: 2. dubna 2013)
  29. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Mazurzenie. Archivováno z originálu 16. října 2012.  (Přístup: 2. dubna 0213)
  30. ↑ Gwary Polish. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś  (Polsko) . — Leksykon. Fonetyka międzywyrazowa zróżnicowana regionalnie. Archivováno z originálu 16. října 2012.  (Přístup: 2. dubna 2013)

Literatura

  1. Dejna K. Dialekty polskie. — wyd. 2, popr. - Wroclaw: Ossolineum, 1973.
  2. Encyklopedie języka polskiego / pod redakcją S. Urbańczyka . — wyd. 2 popr. já uzup. — Wrocław: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1994.
  3. Nietsch K. Dialekty języka polskiego. — wyd. 3. - Wroclaw - Krakov, 1957.
  4. Urbańczyk S. Zarys dialektologii polskiej. — wyd. 5. — Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe , 1976.
  5. Ananyeva NE Historie a dialektologie polského jazyka . - 3. vydání, Rev. - M . : Dům knihy "Librokom", 2009. - ISBN 978-5-397-00628-6 .

Odkazy

Fragmenty řeči: