Mediální filozofie

Mediální filozofie (z jiného řeckého μέσov méson - "střed", "prostředník"; φιλοσοφία - doslova "láska k moudrosti; láska k moudrosti") - přístup k pochopení mediálního prostoru, aktuální směr humanitního myšlení, který zaměřuje svou pozornost o studiu teorie a filozofie médií.

Praxe filozofování o médiích je ve skutečnosti téměř tak stará jako filozofie sama. Filosofie se zabývala studiem mnoha otázek o povaze mediálních forem a jejich vztahu k lidské citlivosti [1] .

Historie filozofie moderních médií

Filozofie médií je předmětem neustálých diskusí na německy mluvících akademiích přinejmenším od Franka Hartmanna v roce 2000vydal na toto téma knihu. Během poslední dekády se mediální filozofie vyvinula v diskutabilní oblast, o které se diskutovalo napříč oborovými hranicemi [2] .

Ačkoli je filozofie médií označena jako mezioborový úkol, obecně je považována spíše za dílčí disciplínu filozofie než za výzkum v médiích [3] . Zcela specifické pro německy mluvící kontext se několik vědců aktivně účastnilo diskusí o filozofii médií. Kromě vydání „Hartmann Medienphilosohie“, Mike Sandbotčasto obhajoval pragmatickou filozofii médií [4] [5] .

V roce 2003 pak Stefan Müncker, Alexander Rosler a Sandbot vydali antologii, jejíž podstatou bylo objasnění pojmu „mediální filozofie“ [6] .

Filosof Martin Seal jej naopak lapidárně vnímal jako „pomíjivý fenomén“ [7] , zatímco italská socioložka Elena Esposito neviděla reálnou potřebu vytvářet pole mediální filozofie [8] .

Mnoho dalších zpochybňuje termíny mediální filozofie, vidí to jako další disciplinární překážku, trend diskurzu a akademickou módu.

Pokud uděláme krok zpět, uvidíme, že v sázce je koncept, že ani filozofie, ani mediální studia nemohou obejít filozofické úvahy o médiích [9] .

To je důležité zejména v době medializace (někdy také popisované jako mediatizace) a všudypřítomných digitálních médií [10] . Ačkoli filozofické úvahy o tom, co dnes chápeme jako média, nejsou něčím novým, jde pouze o to, že média nebyla dříve považována za předmět studia filozofické disciplíny [11] .

Tematická oblast výzkumu mediální filozofie

Oblasti studia mediální filozofie jsou [12] :

Diskuse

Není pochyb o tom, že média mají obrovský vliv na naše společnosti mediální kultury. Média ovlivňují naše vnímání a naše znalosti, naši paměť i naše emoce. Vytvářejí veřejné sféry a veřejné mínění, generují mediální realitu [13] .

Média formují naši socializaci a naši komunitu. Promění ekonomiku, politiku, vědu, náboženství a právo. „Co víme o naší společnosti a dokonce i o světě, ve kterém žijeme, se učíme prostřednictvím médií“ [9] .

V souladu s tím se média v posledních desetiletích po celém světě stala hlavním předmětem mezioborových diskurzů. Veškerý vývoj mediální filozofie se stal předmětem vědecké analýzy, stejně jako součástí mediálních programů [4] .

Stále však neexistuje zavedená disciplína s názvem „filozofie médií“ [14] . Naopak různé přístupy k filozofické analýze médií jsou heterogenní a nemají pevný teoretický základ, stejně jako disciplinární organizaci. Někteří učenci se dokonce domnívají, že média nejsou ani v kompetenci filozofů [11] .

Poznámky

  1. ↑ Alexander Roesler. MEDIENPHILOSOPHIE DES TELEFONS  // Systematische Medienphilosophie. — Berlín, Boston: DE GRUYTER. — ISBN 9783050047720 .
  2. ↑ Frank Hartmann. Vom Versprechen der Medientheorie  // Maske und Kothurn. - 2006-01-01. - T. 52 , č.p. 3 . — ISSN 0025-4606 2305-0667, 0025-4606 . - doi : 10.7767/muk.2006.52.3.9 .
  3. ↑ Joachim Hahn. Genese und Funktion einer jungpaläolithischen Freilandstation: Lommersum im Rheinland  // Praehistorische Zeitschrift. — 1992-01-01. - T. 67 , č.p. 1 . — ISSN 0079-4848 1613-0804, 0079-4848 . - doi : 10.1515/pz-1992-0112 .
  4. ↑ 1 2 Mike Sandbothe. Divadlo Aspekte des Internet.  // Theatralisierung der Gesellschaft. — Wiesbaden: VS Verlag für Sozialwissenschaften, 2009. — s. 351–361 . — ISBN 9783531149219 , 9783531915869 .
  5. ↑ IX. Neue Elemente in einer alten Disziplin. Zu Melanchthons De Rhetorica libri tres  // Antike Rhetorik im Zeitalter des Humanismus. — Berlín, Boston: DE GRUYTER. — ISBN 9783110952926 .
  6. ↑ Mike Sandbothe. EINLEITUNG: WOZU SYSTEMATISCHE MEDIENPHILOSOPHIE?  // Systematische Medienphilosophie. — Berlín, Boston: DE GRUYTER. — ISBN 9783050047720 .
  7. ↑ Martin Seel. Ereignis. Eine kleine Phänomenologie  // Ereignis. — Bielefeld: přepis Verlag. — ISBN 9783839401699 .
  8. ↑ 1. Vilém Flussers Leben und Werk  // Vilém Flusser (1920-1991). — Kolín: Böhlau Verlag, 2013-05-01. — ISBN 9783412211790 .
  9. ↑ 1 2 Andreas Ziemann. Niklas Luhmann: Die Unwahrscheinlichkeit der Kommunikation (1981)  // Grundlagentexte der Medienkultur. — Wiesbaden: Springer Fachmedien Wiesbaden, 24.08.2018. — S. 415–424 . — ISBN 9783658157869 , 9783658157876 .
  10. ↑ Stefan Münker, Alexander Roesler. Die verruckte Mitte. Geschichte und Idee des Poststrukturalismus - eine systematische Rekonstruktion  // Poststrukturalismus. — Stuttgart: JB Metzler, 2012. — s. 1–35 . — ISBN 9783476123220 , 9783476014146 .
  11. ↑ 1 2 Stefan Münker, Alexander Roesler. Modelle poststrukturalistischer Philosophie  // Poststrukturalismus. — Stuttgart: JB Metzler, 2012. — s. 36–138 . — ISBN 9783476123220 , 9783476014146 .
  12. ↑ O Centru pro mediální filozofii "Centrum pro mediální filozofii  " . mediaphilosophy.ru. Staženo 1. listopadu 2018. Archivováno z originálu 15. prosince 2018.
  13. ↑ Wechsel beim LG Frankfurt nad Mohanem: Ende einer Ära  // ReiseRechts aktuell. — 1994-01-24. - T. 2 , ne. 4 . — ISSN 0944-7490 2193-9535, 0944-7490 . - doi : 10.1515/rra.1994.2.4.70b .
  14. ↑ Reinhard Margreiter. MEDIENPHILOSOPHIE DES BUCHDRUCKS  // Systematische Medienphilosophie. — Berlín, Boston: DE GRUYTER. — ISBN 9783050047720 .