Podobenství o svatební hostině
Podobenství o svatební hostině je jedním z podobenství Ježíše Krista o Království nebeském , která jsou obsažena v evangeliích Matouše a Lukáše . Království nebeské je v něm přirovnáno k muži, který pozval pozvané na svatební hostinu svého syna, ale oni odmítli. Potom byli svoláni všichni ostatní, kteří přišli a posadili se na hostinu, ale jeden z nich, nevhodně oblečený, byl vyhnán:
Ježíš k nim dále mluvil v podobenstvích a řekl: Nebeské království je podobné králi, který uspořádal svatební hostinu pro svého syna a poslal své služebníky, aby pozvali pozvané na svatební hostinu; a nechtěl přijít. Znovu poslal jiné služebníky se slovy: Řekněte pozvaným: Hle, připravil jsem svou večeři, svá telata a to, co je vykrmeno, poraženo a vše je připraveno; přijít na svatební hostinu. Ale oni, nedbaje na tebe, odešli, někteří na své pole a někteří do svého řemesla; Jiní, chytili jeho služebníky, uráželi je a zabíjeli. Když to král slyšel, rozhněval se a poslal své vojáky, ty vrahy zničil a jejich město spálil. Potom říká svým služebníkům: Svatební hostina je připravena, ale pozvaní nebyli hodni; Jděte tedy na křižovatku a zavolejte na svatební hostinu každého, koho najdete. A tito služebníci, když vyšli na cesty, shromáždili každého, koho našli, zlého i dobrého; a svatební hostina byla naplněna ležícími. Když král vstoupil, aby se podíval na ležící, uviděl tam muže, oblečeného do svatebních šatů, a řekl mu: příteli! jak jsi sem přišel ne ve svatebních šatech? Mlčel. Tehdy řekl král svým služebníkům: Svažte mu ruce a nohy, vezměte ho a uvrhněte do vnější temnoty. tam bude pláč a skřípění zubů; Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.
— Mf. 22:1-14
Řekl mu: Jistý muž připravil velkou večeři a pozval mnohé, a když nadešel čas večeře, poslal svého služebníka, aby pozvaným řekl: Jděte, vše je připraveno. A všichni se začali, jakoby domluvou, omlouvat. První mu řekl: Koupil jsem pozemek a musím se tam jít podívat; prosím, omluvte mne. Jiný řekl: Koupil jsem pět párů volů a jdu je otestovat; prosím, omluvte mne. Třetí řekl: Oženil jsem se, a proto nemohu přijít. A když se onen sluha vrátil, oznámil to svému pánovi. Potom majitel domu v hněvu řekl svému sluhovi: Jdi rychle ulicemi a uličkami města a přiveď sem chudé, mrzáky, chromé a slepé. A služebník řekl: Mistře! uděláno, jak jste si objednali, a stále je místo. Pán řekl služebníkovi: Jdi podél cest a plotů a přemluv ho, aby přišel, aby se můj dům naplnil. Neboť pravím vám, že nikdo z pozvaných neochutná mou večeři, neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.
- Lk. 14:16-24Teologický výklad
Svatý Theofylakt Bulharský , když mluví o podobenství, dává obrazům v něm uvedeným následující význam [1] :
- Král je Bůh.
- Svatební hostina je duchovní hostina, spojení s Kristem.
- Syn (ženich) - Kristus.
- Nevěsta je církev a každá duše.
- Otroci poslaní na začátku jsou Mojžíš a svatí jeho doby.
- Povolaní jsou Židé, kteří nevěřili Mojžíšovi, ale čtyřicet let truchlili Boha na poušti a později nechtěli přijmout Boží slovo a duchovní radost. Někteří z nich nešli zabíjet proroky, ale také je neposlouchali a dávali přednost dobrovolnému a tělesnému životu před duchovním životem, což znamená „šel na své pole“, nebo odešli do obchodu, to znamená, že se oddávali chamtivost.
- Otroci poslaní podruhé jsou proroci, jako Izajáš, který byl zabit, Jeremiáš, který byl uvržen do bahnité příkopy.
- Býci a vykrmení - Starý a Nový zákon . Staré značí telata, neboť se v něm přinášely zvířecí oběti, a Nové značí příprava obilí, neboť nyní obětujeme chléb na oltář; mohou být nazývány obilnou obětí, protože jsou vyrobeny z mouky. Bůh nás tedy povolává k účasti na požehnáních Starého i Nového zákona.
- Vojáci, kteří vyhubili ty, kdo byli povoláni , byli Římané, kteří zabili vzpurné Židy a vypálili jejich město Jeruzalém .
- Potřetí vyslaní otroci jsou apoštolové .
- Ti povolaní na křižovatce jsou pohané, kteří dříve chodili falešnými cestami. Apoštolové přenechali Jeruzalém pohanům a shromáždili všechny: zlé i dobré, tedy oba plné všemožných neřestí, i umírněnější, kterým se říká „dobří“ ve srovnání s prvními.
- Člověk, který není oblečen do svatebních šatů , je ten, kdo si neoblékl šaty milosrdenství, dobroty a bratrské lásky, klame sám sebe marnými nadějemi na přijetí Království nebeského a myslí si o sobě vysoko.
- Svázání rukou a nohou - neschopnost duše jednat. To ukazuje, že v přítomném věku můžeme jednat a jednat tak či onak, ale v budoucnu budou síly duše spoutány a nebude pro nás možné udělat nic dobrého k odčinění hříchů.
- Skřípání zubů je neplodná výčitka.
Vysvětluje také několik klíčových bodů podobenství:
Stejně jako podobenství o vinici , i toto podobenství zobrazuje židovskou nevíru, pouze první podobenství hovoří o Kristově smrti, a to o manželské radosti, tedy o vzkříšení. Navíc jsou zde odhaleny vážnější hříchy Židů než v prvním podobenství. Tam, když se od nich požadovalo ovoce, zabili ty, kdo požadovali, ale zde páchají vraždu, když jsou pozváni na hostinu ...
Zde se zeptáte: jak se dává příkaz „Zavolej volané?“ Když jsou voláni, tak proč je jinak volat? Ale vězte, že každý z nás je od přírody povolán k dobru, povolán rozumem, naším vrozeným rádcem. Bůh však posílá i vnější učitele, aby vnějším slovem svolávali ty, kteří jsou již od přírody povoláni...
Vstup na svatební hostinu probíhá bez rozdílu: všichni, dobří i zlí, jsme povoláni pouze z milosti. Ale pak je život podroben zkoušce, kterou král pečlivě podrobí, a život mnoha lidí je poskvrněn. Chvějme se, bratři, když si myslíme, že pro toho, jehož život není čistý, je víra pro něj zbytečná. Takový je nejen vyhozen ze svatební komnaty, ale je také poslán do ohně...
Výslechem nehodného Pán za prvé ukazuje, že je lidumilný a spravedlivý, a za druhé, že bychom neměli nikoho odsuzovat, i když někdo zjevně zhřešil, pokud takový nebyl u soudu otevřeně odsouzen...
„Mnoho je povoláno“, to znamená, že Bůh povolává mnohé, nebo spíše všechny, ale „málo je vyvolených“, málo je spaseno, hodných být vyvolen Bohem. Volba závisí na Bohu, ale stát se vyvoleným nebo ne je naše věc. Těmito slovy dává Pán Židům najevo, že o nich bylo řečeno podobenství: byli povoláni, ale ne vyvoleni, jako neposlušní.
Metropolita Anthony (Surozhsky) také poukazuje na povahu lidských slabostí obsažených v podobenství:
Není to u nás často jak ve vztahu k Bohu, tak ve vztahu k sobě navzájem? Když se můžeme podělit o radost někoho jiného – ať už je to Boží nebo lidská – tak, aby se stala „naší“ radostí, nejen se podílet na radosti někoho jiného, ale přivlastňovat si alespoň nějaký podíl pro sebe – jsme připraveni jít. Ale když se potřebujeme „jen“ radovat z cizího štěstí, když se nakonec ukáže, že radost není naše, ale jeho – Boží či lidská – „nemáme čas“, jsme zaneprázdněni zemí, máme vlastní radost, vlastní manželství; máme vlastní půdu, vlastní práci, nemáme čas se chodit jen radovat, protože se raduje někdo jiný... Někdy - ne vždy - nějak umíme sdílet smutek; a je velmi těžké sdílet radost. Chce to hodně odpoutané, velkorysé lásky, abyste se mohli radovat z té radosti, která nakonec zůstane majetkem jiného, ne mým. A spolu s tím, pokud se nemůžeme radovat tímto způsobem, pak to znamená, že máme velmi, velmi málo lásky k člověku - nebo k Bohu; a ukazuje se, že se umíme radovat, až když očekáváme, že radost bude naše, že si ji budeme moci přivlastnit [2] .
Přitom člověk, který zareagoval na Boží volání a dostatečně se připravil na setkání s Ním, se nejen stane svědkem radosti „někoho jiného“, ale bude ji sdílet s Bohem.
Poznámky
- ↑ Svatý Teofylakt z Bulharska. Komentář k Matoušově evangeliu . Získáno 21. listopadu 2013. Archivováno z originálu 10. listopadu 2013.
- ↑ Metropolita Antonín ze Surozhu. Kázání . Získáno 28. července 2022. Archivováno z originálu dne 4. května 2014.
Odkazy
- Čteme evangelium společně s církví. Televizní kanál Sojuz
- Svatý Jan Zlatoústý . Rozhovory o evangeliu podle Matouše
- Svatý Lukáš (Voyno-Yasenetsky) . Kázání
- Biskup Alexander (Mileant) . Evangelijní podobenství
- A. P. Lopukhin . Vysvětlující bible
- B. I. Gladkov . Výklad evangelia
 V bibliografických katalozích |
|---|