Rytíři čtyřiceti ostrovů

Rytíři čtyřiceti ostrovů

Obálka prvního vydání
Žánr beletrie
Autor Sergej Lukjaněnko
Původní jazyk ruština
Datum prvního zveřejnění 1992
Logo wikicitátu Citace na Wikicitátu

„Rytíři čtyřiceti ostrovů“  je první vydaný román ruského spisovatele sci -fi Sergeje Lukjanenka . Román byl napsán v letech 1988 až 1990 a poprvé jej vydalo nakladatelství Terra Fantastica v roce 1992.

Děj románu se odehrává ve světě Čtyřiceti ostrovů, umělém testovacím poli vytvořeném mimozemšťany k provádění výzkumu vzorců chování nejslibnějších dětí Země. Mimozemšťané vytvářejí dvojníky skutečných dětí a umístí je na jeden z ostrovů, kde jsou nuceni bojovat na život a na smrt se zbytkem o právo vrátit se domů pomocí dřevěných mečů, které se mohou stát ocelí. Kluci však pochopili, že celou tu dobu byli pod kopulí, zařídili odklon a pronikli do kopule, zatímco mimozemské vybavení bylo vypnuto. Průchod zpět na Zemi se ale podaří využít pouze hlavnímu hrdinovi a jeho přítelkyni.

V roce 1995 byl román oceněn Mečem Rumaty, jednou z žánrových cen Wanderer , za nejlepší dílo v žánru hrdinsko-romantické a dobrodružné fikce.

Děj

...děti mohou bojovat s dospělými. Dospělí válčí i s dětmi, zbláznili se. Děti ale na žádné planetě s dětmi nebojují – ještě se nezbláznily!
Vladislav Krapivin

-  epigraf k románu První část. "Hrady a mosty"

O letních prázdninách cizinec vyfotografuje čtrnáctiletého školáka Dima, v důsledku čehož se nevysvětlitelně dostane na malý písečný ostrůvek. Ve středu ostrova se nachází hrad, ze kterého vycházejí tři tenké růžové mosty. Kluci, kteří se s ním setkali, říkají, že to nebyl fotograf, ale mimozemšťan, a teď nejsou na Zemi. Na tomto světě je čtyřicet ostrovů, z nichž každý je spojen mosty se třemi dalšími. Jejich ostrov je třicátý šestý s hradem Scarlet Shield. Kromě Dimky je na ostrově ještě šestnáct chlapců a dívek, hlavním z nich je Angličan Chris. Všichni obyvatelé ostrovů jsou nuceni hrát hru, jejímž účelem je obsadit všechny ostatní ostrovy, protože pouze vítězové se budou moci vrátit domů. Hra má tři pravidla: nehrajte po vytažení mostů, nehrajte dárky a nedívejte se nahoru, když slunce zapadá. Hlavními zbraněmi jsou dřevěné meče, které se promění v ocel, když jste připraveni zabít nepřítele. Mosty se otevírají v noci.

První den Dimky na ostrově dojde k útoku na jižní most z 24. ostrova. Mezi útočníky poznává Ingu, se kterou se přátelí od dětství. Večer se potkají na mostě a uvědomí si, že čas na ostrovech plyne jinak a oni sami jsou možná jen dvojníci. Další den na jejich ostrov zaútočí chlápci z 30. a přitom zabijí čtyři obránce. Tolik vypráví příběh Šíleného kapitána, chlapce, který postavil loď a kterého mimozemšťané odsoudili navždy plavat mezi ostrovy. V noci se Dimka za Malkem, nejmladším obyvatelem třicátého šestého ostrova, dozvídá, že je mimozemským pozorovatelem, a podává zprávy o stavu věcí na hradě.

Část dvě. Sdružení

Na ostrov se dostává nováček – Australan Tom. Zatímco hoši na hradě rozptyloval on, na jižním můstku zaútočilo pět lidí z 24. ostrova na dva obránce 36. ostrova. Inga přešla na stranu ostrova Scarlet Shield, kvůli tomuto překvapení se jim podařilo bránit. Dimka náhodou prozradí, že se zná s Ingou, a Malk, který to spěchal oznámit, je otevřen a zamčen v kobce. Kluci se rozhodnou, že když se jim podaří sestavit Konfederaci ostrovů, pak všichni vyhrají a vrátí se domů. K tomu si vyjednají přátelství, počínaje 24. ostrovem, a ti, kteří nesouhlasí, jsou napadeni společnými silami. Chlapi zároveň opravují loď a vyplouvají mezi ostrovy. Podaří se jim vyjednat se 4. ostrovem.

Část třetí. Zničení

Po 4. ostrově se kluci dostanou do bouře. Když se přiblíží k ostrovu Thousand Stones, jeho obyvatelé je okamžitě napadnou, ale Tom má zbraň a podaří se jim odplavat. Na moři hrdinové narazí na loď Šíleného kapitána a zjistí, že je to jen hologram mimozemšťanů. V této době probíhá na ostrově Scarlet Shield převrat, původní majitelé se ukrývají ve sklepě. Ti, kteří se po plavbě vrátili, zachraňují situaci a zabíjejí rebely, ale nyní každý chápe, že myšlenka Konfederace je neudržitelná.

Dimka změří zámek a objeví zazděnou místnost se zbraněmi a záznamy z roku 1947. Od nich se hoši dozvědí, že už tehdy se komsomolci snažili sjednotit ostrovy do Unie, ale neuspěli. Jeden z mostů je vyhozen do povětří s nalezenými výbušninami, za což mimozemšťané všechny potrestají zimou: teplota venku klesne pod nulu, moře začne zamrzat, takže obyvatelé ostatních ostrovů, kteří se dostali přes led, mohli zabít pachatele chladného počasí. Obyvatelé 36. ostrova se rozhodnou poslat zbylé výbušniny mimozemšťanům a umístit je do speciální skříně, ze které každou noc mizí odpadky.

Část čtvrtá. "Rytíři a mimozemšťané"

Poté, co se výbušniny dostaly k mimozemšťanům, slunce vyšlo na západě a pak obloha zmizela. Chlapi si uvědomí, že byli celou tu dobu pod kopulí, a rozhodnou se jít za ním, dokud mimozemský technik nezačne pokračovat v práci. Procházejí technickou pasáží za kopulí, kde najdou dva mimozemšťany, kteří vypadají jako ptáci a lidé zároveň. Jeden z nich souhlasí, že bude lodním průvodcem. Zbytek mimozemšťanů je postupně zabit. Průvodce prozradí, že jsou na výzkumné lodi své rasy, která v době, kdy našli Zemi, ztratila kontakt s jejich domovskou planetou. Mimozemšťané studovali vzorce chování nejslibnějších lidí na planetě a vzali si z nich přesnou kopii. Kluci najdou průchod na Zemi, který využili mimozemšťané. Ale lodní generátor je poškozen a průchod se postupně zužuje. Pouze Dimka a Inga se stihnou vrátit.

Tvorba a publikace

Zpočátku Sergej Lukjaněnko plánoval napsat malou parodii na knihy dětského spisovatele Vladislava Krapivina [1] . Spisovatel vzal postavy a okolí do blízkosti Krapivina a to vše se pokusil podat v tvrdší, pro dětského autora netypické situaci [2] . Po napsání několika stránek si autor uvědomil, že výsledek již přerostl žánr parodie. Spisovatel proto pokračoval v práci na románu a vyloučil z něj parodické prvky. Epigraf díla [1] zůstal odkazem na Krapivina . Lukjaněnko podle svých slov nečetl román Williama Goldinga Pán much před napsáním Rytířů čtyřiceti ostrovů [1] , přestože postavy v jeho díle připomínají Goldingovy zabijácké děti [3] .

Dílo se nachází na průsečíku „čisté fikce“ a fantasy [4] . Lukjaněnko změnil „náctiletou fikci“, když do románu zavedl obyčejnou smrt. Na rozdíl od jeho předchůdců, pro které byla smrt nevyhnutelná, jako oběť nebo odplata, se v Lukjaněnkovi „teenageři zabíjejí na každé stránce, jako v Remarqueově vojenském příběhu“ [4] . Sám spisovatel později poznamenal, že svou práci miluje, ale považuje ji za poněkud krutou, za což se před hrdiny stydí. Zpočátku bylo hrdinů příliš mnoho, takže Lukjaněnko pro pohodlí dalšího vyprávění „na konci třetí kapitoly vzal a zabil pět postav najednou“ [5] .

Seznam ruskojazyčných publikací
Rok nakladatelství Místo
vydání 		Série Oběh Poznámka Zdroj
1992 Terra Fantastica Petrohrad Maricolův prsten 30 000 První vydání románu. [6]
1994 LIA "Nomád" Almaty 15 000 Kolekce "Pán z planety Země". [7]
1997 EXMO Moskva Ultimátní zbraň 15 000 Autorská sbírka. Dva mimocyklové romány a povídky. [osm]
1997 Argus Moskva Chronos 10 000 Autorská sbírka. Dva mimocyklové romány a povídky. [9]
2000 AST Moskva hvězdné bludiště 5000 + 10000 Dva romány mimo cyklus. [deset]
2000 AST Moskva hvězdné bludiště 5000+54000 Dva romány mimo cyklus. [jedenáct]
2004 AST Moskva Hvězdné bludiště (mini) 15 000 + 10 000 [12]
2004 AST Moskva Kolekce hvězdného labyrintu 10 000 + 19 100 Tři romány mimo cyklus. [13]
2007 AST, Astrel, Guardian Moskva 7000 [čtrnáct]
2007 AST, Guardian, Harvest Moskva, Minsk Černá série (mezera nádrže) 20 000 + 7 000 Dva romány mimo cyklus. [patnáct]
2009 AST Moskva mimoškolní četba 5000 [16]
2011 AST Moskva Vše... (dětský seriál) 5000 Dva romány mimo cyklus. [17]
2015 AST Moskva Všichni Sergej Lukjaněnko 5000 Kniha hor Tři nesouvisející romány. [osmnáct]
Vydání v jiných jazycích
Rok název nakladatelství Místo
vydání 		Jazyk Tlumočník Zdroj
2009 Die Ritter der Vierzig Inseln Heyne Verlag Mnichov , Německo německy M. Dondl [19]
2009 Kavaliroj de kvardek insuloj impeto Moskva , Rusko esperanto S. Smetanina, M. Čertilov [dvacet]
2012 Rytiři čtyřiceti ostrovů Triton, Argo Praha , Česká republika čeština P. Weigel [21]

Kritika a hodnocení

Hodnocení čtenářů *

8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček8,68 z 10 hvězdiček Fantasy Lab [22] Goodreads [23] LibraryThing [24]

3,93 z 5 hvězdiček3,93 z 5 hvězdiček3,93 z 5 hvězdiček3,93 z 5 hvězdiček3,93 z 5 hvězdiček
3,83 z 5 hvězdiček3,83 z 5 hvězdiček3,83 z 5 hvězdiček3,83 z 5 hvězdiček3,83 z 5 hvězdiček

*od února 2016

Spisovatel sci-fi Kir Bulychev v roce 1999 při předávání ceny Aelita Sergeji Lukjaněnkovi řekl: „Když jsem četl Rytíře čtyřiceti ostrovů, uvědomil jsem si, že se z autora stane skvělý spisovatel. A tak se stalo“ [25]

Lukjaněnko začal téměř přímou imitací dětského spisovatele Vladislava Krapivina [26] , takže v Rytířích čtyřiceti ostrovů je nějaká krapivinovská teenagerská romance [4] . Obecný děj díla odpovídá „Krapivinského tradici“, pro kterou jsou charakteristické děti, které jsou vystaveny nejrůznějšímu obtěžování, pronásledování a experimentům dospělých [3] . Spisovatel se však zároveň podle definice kritiků a kolegů musel „náhle rozejít se svým literárním původem“ [26] [27] a při hledání vlastní tvůrčí cesty „projít školou“ Americká beletrie [4] . Dřevěné meče, legenda o stříhačce Šíleného kapitána, stáří postav – to vše je Krapivinovi stylově blízké. Lukjaněnko se však místo romantické vznešenosti uchýlí k realistickému modelování chování postav. Jeho dřevěné meče se mohou stát ocelí, nůžky se mohou stát přeludem a děti mohou zemřít [26] . Kreativita Lukjaněnko spíše „anti-Krapivinskij“ [3] . Epigraf k románu je citát z Krapivinovy ​​knihy „Oranžový portrét se skvrnami“, který zdůrazňuje hlavní rozdíl mezi Lukjaněnkem a Krapivinem v obrazech dětí. Krutost projevují děti vůči dětem [3] . Vladislav Krapivin při této příležitosti v rozhovoru pro časopis That Side řekl, že jeho hrdinové v podobné situaci by jednali jinak [3] . Jeho nejednoznačný postoj k dílu není podle spisovatele způsoben ani tak tím, že děti dokážou být kruté a bojovat, jako spíše tím, že Lukjaněnko „toto představuje jako logický a zcela přirozený jev“ [28] .

Proces utváření vnitřního světa dětských postav se neobejde bez mezilidských konfliktů, které mají dějotvornou funkci. Děti vstupují do boje kvůli vnějším okolnostem a nejsou zdrojem agrese. Podle Krapivina se děti s dětmi neperou, protože se „ještě nezbláznily“. Román „Rytíři čtyřiceti ostrovů“ je však zaměřen na dialog s krapivinskou tradicí, spisovatel překračuje mravní axiom, tlačí děti proti sobě [29] . Chris Akayaki v antologii „The Other Side“ vyjadřuje názor, že tato technika zdůrazňuje jeden z rysů Lukjaněnkových děl – jejich výjimečnou krutost [3] . Chris, Dimka, Timur, Tolik a další hrdinové románu vědí, co je to pravé přátelství a vědí, jak být přáteli, ale zároveň bojují s chlapci z jiných ostrovů „s nadšením“ [3] . Podle Sergeje Berezhnoye byl sociální experiment na dětech zinscenován „nádherně správně“, takže hrdinové románu neměli možnost učinit etické rozhodnutí. Pozitivní řešení problému je prakticky vyloučeno výchozími podmínkami. Při pokusu zanechat válku a uzavřít spojenectví jsou chlapi postaveni před politický boj o moc, během kterého se vše vrací do původního stavu. Přesto autor své postavy miluje a umožňuje jim dostat se k mimozemšťanům zbaveným emocí a etiky, vystupujícím jako padouši [26] .

Obecné schéma výstavby zápletky „Rytíři čtyřiceti ostrovů“ je typické pro mnoho Lukjaněnkových raných děl [3] . Nejprve dochází k určitému vývoji událostí a namotávání hádanek a ke konci se nejčastěji objevuje oživená síla, která je klíčem k rozuzlení. Tak je to i v "Rytířích": hlavní hrdina se ocitá v podivném světě, studuje jeho zákony a cestuje po něm při hledání odpovědí [3] . Dynamický děj románu podle Vitalyho Kaplana umožňuje uměle zhoršovat zkoumaný problém [30] . Pokud by dílo vyprávělo o obtížných vztazích adolescentů v podmínkách moderního ruského města, pak by se problémy „rozmazávaly“ na pozadí životních maličkostí a různých okolností. Když Lukjaněnko umístí hrdiny do uměle vytvořeného prostředí, kde jsou nuceni spolu bojovat, odřízne tím vše nadbytečné [30] .

Kir Bulychev tvrdil, že konec románu nelze nazvat silným. Samotní mimozemšťané vypadají spíše jako puberťáci než dospělí padouši. Mnoho postav v celém románu je špatně napsáno. Na pozadí toho všeho je však viditelná vážná myšlenka „o násilí dospělého a krutého světa, který může nechat teenagera zmrznout ve špinavém zákopu, zatímco tlustý strýc generál bude pít vodku v teplém sídle“ [4] .

Sergej Lukjaněnko odvedl vynikající práci, když ukázal idealismus a nemožnost existence „bubeníků Krapivina“ v reálném světě, ačkoli „bubeníci“ jsou eticky vhodnější pro vytvoření ideálu v mysli dítěte než děti, které každého zabijí. jiný. Roman Lukjaněnko konfrontuje utopický ideál s realitou [26] . Přesto Lukjaněnko, stejně jako Krapivin, ukazuje, že „chápání smyslu života a smrti člověka přímo souvisí s jeho osobními hodnotami“. Přátelství, oddanost a věrnost jsou proti zradě a zradě, což je to, co udržuje chlapecká bratrstva v dílech spisovatelů sci-fi [29] .

V roce 1995 byl román oceněn Mečem Rumaty, jednou z žánrových cen Wanderer , za nejlepší dílo v žánru hrdinsko-romantické a dobrodružné fikce [22] . V roce 2010 vyhrál německý překlad Die Ritter der vierzig Inseln jednu z největších německých cen za sci-fi, Deutscher  Phantastik Preis , v kategorii román v překladu [31] [32] . V roce 1992 byli Rytíři čtyřiceti ostrovů nominováni na cenu Grand Ring Reader's Award [31] [33] ; v roce 1993 - na předávání cen Interpresscon a Bronze Snail [31] .

Adaptace

V roce 2007 vydalo nakladatelství Audiobook, které je součástí holdingu AST Publishing Group, audioknihu podle románu. Text trvající 8 hodin čte Sergey Kharitonov [34] .

Koncem roku 2007 se objevily informace o plánované filmové adaptaci románu, k němuž scénář napsali ukrajinští spisovatelé a scenáristé Maria a Sergej Djačenkovi . K natáčení bylo plánováno pozvat amerického režiséra [35] [36] . Na prezentaci Sergeje Lukjanenka v Kolíně nad Rýnem, která se konala 5. března 2008, bylo oznámeno, že natáčení bude brzy zahájeno za společné účasti americké společnosti Run Entertainment [37] , ale nakonec se filmová adaptace práce neproběhly [38] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 Otázky o knihách. Román Rytíři čtyřiceti ostrovů . Oficiální stránky Sergeje Lukjanenka. Datum přístupu: 23. února 2016. Archivováno z originálu 28. dubna 2016.
  2. ↑ Sergej Berežnoj. Pátý krok // If : log. - Moskva: Oblíbená kniha, 1996. - č. 9 . - S. 252 . — ISSN 0136-0140 .
  3. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Chris Akayaki. Pojednání o těžkém životě, nejednoznačnosti a kvantitě děl S.V. Lukjanenka . Ruská fantasy. Datum přístupu: 25. února 2016. Archivováno z originálu 28. dubna 2016.
  4. ↑ 1 2 3 4 5 Kir Bulychev. Doufám, že jsem se nemýlil // Nevlastní dcera éry . - Moskva: Mezinárodní centrum sci-fi, 2004. - S. 326-336. — 368 s. - 800 výtisků.  — ISBN 5-88483-056-4 .
  5. ↑ Olga Solomonova. Sergej Lukjaněnko: "Zabil jsem pět - pak to bylo jednodušší . " MK v Krasnojarsku (29. dubna 2015). Získáno 21. února 2016. Archivováno z originálu dne 28. dubna 2016.
  6. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 1992 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  7. ↑ Sergej Lukjaněnko „Pán z planety Země“ . Fantasy Lab . Datum přístupu: 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 7. března 2016.
  8. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 1997 . Fantasy Lab . Datum přístupu: 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 9. března 2016.
  9. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 1997 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  10. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů. Chlapec a temnota", 2000 . Fantasy Lab . Datum přístupu: 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 9. března 2016.
  11. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů. Chlapec a temnota, 2000 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  12. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 2004 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 5. března 2016.
  13. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů. Chlapec a tma. Pán z planety Země“ . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 5. března 2016.
  14. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 2007 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  15. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 2007 . Fantasy Lab . Datum přístupu: 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 9. března 2016.
  16. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“, 2009 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  17. ↑ Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů. Chlapec a tma, 2011 . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  18. ↑ Sergej Lukjaněnko „Kniha hor“ . Fantasy Lab . Datum přístupu: 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 7. ledna 2016.
  19. ↑ Die Ritter der vierzig Inseln . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  20. ↑ Kavaliroj de Kvardek Insuloj . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  21. ↑ Rytiři Čtyřiceti ostrovy . Fantasy Lab . Získáno 15. ledna 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  22. ↑ 1 2 Sergej Lukjaněnko „Rytíři čtyřiceti ostrovů“ . Fantasy Lab . Datum přístupu: 21. února 2016. Archivováno z originálu 4. března 2016.
  23. ↑ Rytíři čtyřiceti ostrovů . goodreads.com. Získáno 21. února 2016. Archivováno z originálu 20. srpna 2016.
  24. ↑ Rytíři čtyřiceti  ostrovů . goodreads.com. Datum přístupu: 21. února 2016. Archivováno z originálu 3. března 2016.
  25. ↑ Sergej Kazancev. Neuhasitelné světlo "Aelity" // Ural Pathfinder: journal. - Jekatěrinburg, 1999. - č. 3-6 . - S. 140-141 . — ISSN 0134-241X .
  26. ↑ 1 2 3 4 5 Berežnoj, S. V. Sergej Lukjaněnko. Rytíři čtyřiceti ostrovů  // Interkom: journal. - 1994. - č. 1 . Archivováno z originálu 26. října 2016.
  27. ↑ Dmitrij Baikalov. Wonder Seeker // If : log. - Moskva: Oblíbená kniha, 2002. - č. 9 . - S. 237-244 . — ISSN 0136-0140 .
  28. ↑ Ravel Achmetšin. Rozhovor s V. Krapivinem 29. prosince 1993 . Ruská fantasy. Datum přístupu: 25. února 2016. Archivováno z originálu 28. dubna 2016.
  29. ↑ 1 2 Savina, L. N. Téma „Děti a válka“ v dílech moderní beletrie  // Bulletin Volgogradské státní pedagogické univerzity: časopis. - 2015. - č. 3 . - S. 186-190 . — ISSN 1815-9044 . Archivováno z originálu 3. února 2016.
  30. ↑ 1 2 Vitalij Kaplan. Dynamo stroj, nebo perpetum mobile sci-fi // If: journal. - Moskva: Oblíbená kniha, 2003. - č. 3 . - S. 234-241 . — ISSN 0136-0140 .
  31. ↑ 1 2 3 Ocenění . Oficiální stránky Sergeje Lukjanenka. Získáno 23. února 2016. Archivováno z originálu 10. března 2016.
  32. ↑ Německá cena za sci-fi . Fantasy Lab . Získáno 21. února 2016. Archivováno z originálu 15. února 2016.
  33. ↑ Velký prsten . Fantasy Lab . Datum přístupu: 21. února 2016. Archivováno z originálu 5. října 2012.
  34. ↑ Audiokniha „Rytíři čtyřiceti ostrovů“ . Fantasy Lab . Datum přístupu: 10. února 2016. Archivováno z originálu 16. února 2016.
  35. ↑ Obrazová adaptace "Rytíři čtyřiceti ostrovů" . Oficiální stránky Sergeje Lukjanenka. Získáno 23. února 2016. Archivováno z originálu 10. března 2016.
  36. ↑ Lukjaněnko píše novou knihu o "hlídkách" . RIA Novosti (18. února 2008). Datum přístupu: 23. února 2016. Archivováno z originálu 3. března 2016.
  37. ↑ "Rytíři čtyřiceti ostrovů" - natáčení začíná za týden . Oficiální stránky Sergeje Lukjanenka. Získáno 23. února 2016. Archivováno z originálu 10. března 2016.
  38. ↑ Anastasia Rogová. Chukchi Gold and the Twilight Watch: Nejočekávanější filmové adaptace knih . Argumenty a fakta (13. května 2014). Datum přístupu: 23. února 2016. Archivováno z originálu 28. dubna 2016.

Literatura

Odkazy