Belopavlich-Vasoevich dialekty

Belopavlich-Vasoevich dialekty ( Serbohorv. Belopavliћko-Vasoјeviћki poddialekat / bjelopavlićko-vasojevićki poddijalekat , srb. Belopavliћko -vasoјeviћki poddiјalekat theechetam / Rh dialects of Serbia of theecheta ) - S dialects of theecheta Nacházejí se ve středních a východních oblastech Černé Hory na územích bývalých černohorských kmenů Belopavlich a Vasoevich , jakož i v řadě sousedních regionů. Představují jednu ze čtyř skupin dialektů oblasti Zeta-Rash (subdialekty - podle terminologie přijaté srbskými dialektology) spolu s dialekty Cetinsko-Bar , Ozrinichsko-Brochanatsky a Senichsko-Novopazar (subdialekty) [4] .

Otázky klasifikace

Jako samostatný dialektový typ byly dialekty kmenů Belopavlichs a Peshivtsy poprvé identifikovány R. Boskovic a M. Maletsky . Dialektální oblast Vasoevichi byla poprvé identifikována a popsána v práci M. Stevanovich „Istochnogornogorski dialekt“. M. Peshikan sjednotil Belopavlichsky a Vasoevichsky dialekty jako součást skupiny starých brdských dialektů do jednoho dialektového typu . A. Chirgic , který objasnil hranice zkoumané oblasti, ji nazval „Dolní Peshivsko-Beloplavichsko-Vasoevichsky“ [5] . Kritériem pro spojení dialektů Belopavlich a Vasoevich do jednoho dialektového celku je shoda jejich akcentačních charakteristik  - obě skupiny dialektů se vyznačují částečným posunutím sestupného přízvuku o jednu slabiku na začátek slovního tvaru se změnou na vzestupný důraz na krátké i dlouhé samohlásky ( sèstra "sestra"; múnja "blesk", národ "lidé") [6] .

Oblast distribuce

Dialekty Belopavlich-Vasoevichi se nacházejí v centrální části oblasti, kde je distribuován dialekt Zeta-Rash , což je přechodné pásmo mezi jihozápadní částí, vyznačující se největší diferenciací dialektů a nejarchaičtějšími dialektovými rysy, a severovýchodní částí , který se vyznačuje mírnou roztříštěností nářečí a poměrně rozšířenou inovací [7] . Rozsah dialektů Belopavlich-Vasoevich pokrývá dvě oblasti izolované od sebe oblastmi jiných dialektů Zeta-Rash. Jedna z nich, která se nachází na jihozápadě, zahrnuje území bývalých kmenů Belopavlich v oblasti Brda a jižních Peshivtsy ve Staré Černé Hoře . Další severovýchodně ležící oblast zahrnuje území bývalého kmene Vasojevič a také okolí měst Plav a Gusine v oblasti Brda [8] .

Nářeční rysy

Belopavlichsko-Vasoevichi dialekty se vyznačují následujícími dialektovými rysy [8] [10] :

• typ zvýraznění s částečným přenosem přízvuku z poslední slabiky s krátkou samohláskou , bez ohledu na to, zda je otevřená nebo uzavřená, jedna slabika na začátek tvaru slova : sestrȁ > sèstra "sestra"; nārȍd > národ "lidé"; starý sestupný přízvuk ve slabikách s dlouhou samohláskou zůstává nezměněn: ženȇ "ženy, manželky", dānâ "den", drūgê "ostatní";
• poměrně konzistentní rozšíření iekavského typu výslovnosti ( ije / je na místě praslovanského *ě );
• zachování skupiny samohlásek -ао na konci l -příčestí sloves ve vasojevičských dialektech: došȁo "přišel", kopȁo "kopal";
• absence fonému h (s typickými substitucemi);
• rozdíl mezi postranními souhláskami l' a l jako ve standardní srbštině ;
• přítomnost podstatných jmen se dvěma gramatickými rody : glâd „hlad“, ȍtrōv „jed, jed“ atd.;
• nedostatek platných minulých příčestí ;
• použití předložkových konstrukcí s podstatnými jmény v instrumentálním pádu typu Kȍsīm s kȍsōm "Koshu šikmé" místo bezpředložkového Kosim kosom ;
• široké rozšíření turečtiny , relativně malý počet výpůjček z románských jazyků ve srovnání s cetinsko-barskými dialekty .

Poznámky

1. ↑ Browne W. Jihoslovanské jazyky. Srbochorvatština // Slovanské jazyky ​​/ Editoval Bernard Comrie a Greville G. Corbett . - London, New York: Routledge , 1993. - S. 386 (Mapa 7.1. Srbochorvatské dialekty). — 1078 s. — ISBN 0-415-04755-2 .
2. ↑ Lisac J. Chorvatská dijalektologie. 1. Hrvatski dijalekti i govori stokavskog narječja i hrvatski govori torlačkog narječja. - Zagreb: Golden marketing - Tehnička knjiga, 2003. - S. 160-161 (Karta 4. Dijalektološka karta štokavskog narječja). - 167 S. - ISBN 953-212-168-4 .
3. ↑ Okuka, 2008 , str. 316-317.
4. ↑ Okuka, 2008 , str. 183-184.
5. ↑ Čirgić A. Crnogorski jezik u prošlosti i sadašnjosti / Urednik Milenko A. Perović . - Podgorica: Institut za crnogorski jezik i književnost, Matica crnogorska , 2011. - S. 68-72. - 209 S. - ISBN 978-9940-579-12-8 .  (Vstup: 21. srpna 2021)
6. ↑ Karakteristike poddijalekata jugoistocnog crnogorskogdijalekta  : [ arch. 17.08.2021 ] : [ Srb. ]  //Univerzitet Crne Gore . — Podgorica. (S. 1.)  (Přístup: 21. srpna 2021)
7. ↑ Okuka, 2008 , str. 183.
8. ↑ 12 Okuka , 2008 , str. 184.
9. ↑ Pesikan M Stanje proučavanja crnogorske govorne zone i dalji zadaci  (Srb.)  // Zbornik za filologiju i lingvistiku, knj. XIII. - Novi Sad: Matica srbská , 1970. - Br. 1 . — S. 193. Mapa 2. Vnitřní diferenciace tsrnogorských nářečí.
10. ↑ Karakteristike poddijalekata jugoistocnog crnogorskogdijalekta  : [ arch. 17.08.2021 ] : [ Srb. ]  //Univerzitet Crne Gore . — Podgorica. (S. 4.)  (Přístup: 21. srpna 2021)

Literatura

• Đordić P. Beleške o gusinjskom govoru  (Srb.)  // Izveštaj Zadužbine Luke Ćelovića-Trebinjca. - Bělehrad, 1933-1934. - S. 183-188.
• Jovanović M. Lokalitet, prelaznost a  vokalskisystém govora Kopilja (Piperi) a Gostilja (Bjelopavlići)  (Srb.) - 1999. - T. IV , br. 1-2 . - S. 593-607 . — ISSN 0354-9259 .
• Miletić B. O govorima Crne Gore (Bijelo Polje, Vasojevići, Crmnica)  (Srb.)  // Godišnjak Zadužbine Sare i Vase Stojanović. - Bělehrad, 1935-1937. - sv. II, IV, V. - S. 13-16 (II, 1935), 21-25 (IV, 1937), 30-32 (V, 1937).
• Okuka M. Srpski dijalekti. - Záhřeb: Prosvjeta, 2008. - 320 S. -ISBN 978-953-7611-06-4.  (Vstup: 24. srpna 2021)
• Petrovič D Prilog poznavanju akcenatskog sistema u pješivačkom govoru (srbsky) // Zbornik za filologiju i lingvistiku, knj. IX. - Novi Sad:Matica srbská, 1966. - S. 130-135.
• Petrovič D Neke vokalske i konsonantske karakteristike pješivačkog govora (srbsky) // Zbornik za filologiju i lingvistiku, knj. X. - Nový Sad:Matica srbská, 1967. - S. 161-169.
• Stevanovic M Glavne dijalekatske crte vasojevićkog govora (srbsky) // Izveštaj Zadužbine Luke Ćelovića-Trebinjca. - Bělehrad, 1933-1934. - S. 188-191.
• Stijovic R Iz leksike Vasojevića/ glavni urednikPavle Ivić. - Beograd: Filozofski fakultet Univerziteta u Novom Sadu , Institut za srpski jezik SANU , 1990. - S. 119-262. — ( Srpski dijalektološki zbornik , knj. XXXVI). ISSN 0353-8257 (Přístup: 24. srpna 2021)
• Stijovic R Neke crte govora Vasojevića (srbsky) // O srpskim narodnim govorima: naučni skup Despotovac 21.-22.8.1996 / glavni urednik Pantić M . - Despotovac, 1997. - S. 241-243.  (Vstup: 24. srpna 2021)
• Stijovic R Frikativifihu govoru Vasojevića (Srb.)i delo akademika Pavla Ivića / glavni urednikPlankoš J, edited by Tomislav Bekić - Subotica, Novi Sad, Beograd: Gradska biblioteka (Subotica),Matica srpskai Filozofski fakultet Univerziteta u Novom Sadu , Filozofski fakultet Univerziteta u Novom Sadu , 2004. - S. 489-497. — ISBN 86-8287-309-5 .
• Ćupic D. Akcenat imenica u bjelopavlićkom govoru (srbsky) // Prilozi proucavanju jezika. - Novi Sad: Filozofski fakultet Univerziteta u Novom Sadu , 1970. -Br. 6. - S. 135-152.
• Ćupic D. Govor Bjelopavlića/ hlavní urednikPavle Ivić. - Beograd: Institut za srpskohrvatski jezik , ŠIRO Srbija, 1977. - 226 S. - ( Srpski dijalektološki zbornik , knj. XXIII). ISSN 0350-1906 (Přístup: 24. srpna 2021)
• Ćupic D. Suglasnicililju govoru plavsko-gusinjske zone (srbsky) // Zbornik za filologiju i lingvistiku, knj. XLI. - Novi Sad:Matica srbská, 1999. - S. 395-398.