Bateman-Hornův dohad je číselně teoretický výrok o frekvenci prvočísel mezi hodnotami systému polynomů . Zformulovali Paul Bateman a Roger Horn v roce 1962. Jde o zobecnění Hardy-Littlewoodovy domněnky o hustotě dvojčíselných prvočísel a domněnky o prvočíslech tvaru n 2 + 1; a je také posílením hypotézy H .
Bateman-Horn hypotéza poskytuje[ objasnit ] předpokládanou hustotu kladných celých čísel tak, že všechny dané polynomy mají prvočísla. Pro množinu m odlišných ireducibilních polynomů ƒ 1 , …, ƒ m s celočíselnými koeficienty je samozřejmou nezbytnou podmínkou pro to, aby polynomy současně nekonečně často generovaly prvočísla, aby splňovaly Bunyakovského vlastnost , že neexistuje prvočíslo p to dělí jejich součin f ( n ) každým kladným celým číslem n . Kdyby totiž existovalo takové prvočíslo p , pak mít všechny polynomické hodnoty současně prvočíslo pro dané n by znamenalo, že alespoň jedna z nich musí být rovna p , což se může stát pouze pro konečný počet hodnot n , jinak bude existovat polynom s nekonečným počtem kořenů, zatímco dohad je, jak specifikovat podmínky, za kterých jsou hodnoty současně prvočísla pro nekonečné číslo n .
Celé číslo n je generující prvočíslo pro daný systém polynomů, pokud každý polynom ƒ i ( n ) dává prvočíslo, když je dáno n jako argument. Jestliže P ( x ) je počet celých čísel generujících prvočísla mezi kladnými celými čísly menšími než x , pak Bateman-Hornův dohad říká, že
kde D je součin mocnin polynomů a C součin prvočísel p .
s počtem řešení pro
Bunyakovského vlastnost implikuje pro všechna prvočísla p , takže každý faktor v nekonečném součinu C je kladný. Pak by se intuitivně očekávalo, že konstanta C je sama o sobě kladná, a to lze při určité práci dokázat. (Je potřeba práce, protože některé nekonečné součiny kladných čísel jsou nula.)
Jak je uvedeno výše, domněnka je nepravdivá: jediný polynom ƒ 1 ( x ) = − x dává záporná čísla pouze tehdy, je-li zadán kladný argument, takže podíl prvočísel mezi jeho hodnotami je vždy nula. Existují dva stejně platné způsoby, jak upřesnit hypotézu, abyste se vyhnuli tomuto problému:
Je rozumné povolit, aby záporná čísla byla považována za prvočísla jako krok k formulování obecnějších předpokladů použitelných pro jiné číselné soustavy než celá čísla, ale zároveň je snadné polynomy jednoduše negovat a v případě potřeby je redukovat na případ, kdy vodicí koeficienty jsou kladné.
Pokud se systém polynomů skládá z jediného polynomu ƒ 1 ( x ) = x , pak hodnoty n , pro které ƒ 1 ( n ) jsou prvočísla, jsou samy prvočísla a domněnka se stává přeformulováním prvočísla. teorém .
Pokud se systém polynomů skládá ze dvou polynomů ƒ 1 ( x ) = x a ƒ 2 ( x ) = x + 2, pak hodnoty n , pro které jsou oba ƒ 1 ( n ) i ƒ 2 ( n ) prvočísla čísla, pak je to jednoduše menší ze dvou prvočísel v každém páru dvojčat . V tomto případě se domněnka Bateman-Horn redukuje na domněnku Hardyho-Littlewooda o hustotě prvočísel dvojčat, podle níž je počet dvojic prvočísel menší než x
Když jsou celá čísla nahrazena polynomickým kruhem F [ u ] pro konečné pole F , lze se ptát, jak často konečná množina polynomů f i ( x ) v F [ u ][ x ] současně nabývá neredukovatelných hodnot v F [ u ] když nahradíme x prvků F [ u ]. Známé analogie mezi celými čísly a F [ u ] nabízejí analogii Bateman-Hornovy domněnky o F [ u ], ale analogie je chybná. Data například ukazují, že polynom
v F 3 [ u ][ x ] nabývá (asymptoticky) očekávaný počet neredukovatelných hodnot, když x prochází polynomy v F 3 [ u ] lichého stupně , ale zdá se, že nabývá (asymptoticky) dvakrát tolik neredukovatelných hodnot jak se očekává, když x přechází přes polynomy stupně 2 modulo 4, zatímco (prokazatelně) nenabývá vůbec žádné neredukovatelné hodnoty, když x přechází přes nekonstantní polynomy se stupněm dělitelným 4. Analoga Bateman-Hornovy domněnky o F [ u ], která odpovídá numerickým datům, používá další asymptotický faktor, který závisí na hodnotě d modulo 4, kde d je stupeň polynomů v F [ u ], přes který je vzorkováno x .
Hypotézy o prvočíslech | |
---|---|
Hypotézy |