Mainz žaltář ( německy: Mainzer Psalter ) byl vytištěn v roce 1457 Peterem Schefferem a Johannem Fustem na objednávku arcibiskupa Mainzu . Tento prvotisk je vynikajícím dílem raného tisku .
Mohučský žaltář, sbírka latinských žalmů pro bohoslužbu, vyšel ve dvou vydáních: „krátkém“ a „rozšířeném“. První byla určena pro všeobecné použití a obsahovala 143 stran. Druhý, vydaný speciálně pro Kurmainz , měl 175 stran. Obě vydání byla vytištěna na pergamenu , v jednom sloupci. V tisku bylo použito několik různých typů písma: velké a malé gotické písmo založené na textuře a zaoblené písmo pro iniciály , založené na unciále . Poznámky v knize jsou psané ručně.
Rysem vydání žaltáře bylo použití vícebarevného tisku: kniha je tištěna černým, červeným a modrým inkoustem. Iniciály byly vyjmuty ze sady a natřeny červenou nebo modrou barvou odděleně od hlavního textu. Stránky tak mohly být vytištěny jedním průchodem. Pro velké iniciály, které byly v Gutenbergových knihách stále zadávány ručně , vynalezl Peter Schaeffer speciální kovové klišé, které umožňovalo jejich tisk ve dvou barvách současně (později Schaeffer experiment zopakoval ve vydání Valeryho Maxima z roku 1471). Na základě údajů uvedených v tiráži knihy byl tisk žaltáře dokončen 14. srpna 1457. Mohučský žaltář je tedy prvním datovaným prvotiskem.
Výraznost typografické úpravy naznačuje, že práce na knize začaly za účasti Johannese Gutenberga. Fust a Schaeffer dokončili tisk knihy již ve své tiskárně. Druhý žaltář vydaný tiskaři, tzv. benediktinský žaltář (Psalterium Benedictinum), je tištěn menším písmem. Následně použil Schaeffer prvky písma a dekoru mohučského žaltáře např. v eucharistickém kánonu (Canon Missae) z roku 1458 a ve druhém vydání benediktinského žaltáře (1490).
V současné době je známo 10 kopií žaltáře (6 „krátkých“ a 4 „rozšířených“):