Republiky v Ruské federaci

Republika v rámci Ruské federace  je jednou z odrůd rovnocenných subjektů Ruské federace  - územních jednotek Ruska vyšší úrovně. Na rozdíl od jiných subjektů Ruské federace jsou republiky v Ústavě Ruské federace charakterizovány jako státy, toto označení však neznamená, že mají státní suverenitu , ale „pouze odráží určité rysy jejich ústavního a právního postavení spojené s faktory historické, národní a jiné povahy“ [1] . Republiky přijímají své vlastní ústavy a mají právo zřídit si vlastní státní jazyky a také mít hlavní města .

Podle ústavy Ruska zahrnuje 89 regionů, včetně 24 republik; z těchto regionů bylo šest, včetně tří republik, anektováno Ruskem v letech 2014 a 2022 a mezinárodní společenství je považuje za území Ukrajiny . Počátkem roku 2022 zabíraly republiky 28,55 % skutečného území Ruska, žije v nich 18 % obyvatel země. Většina moderních republik v sovětském období měla status autonomní sovětské socialistické republiky (ASSR) , některé byly autonomní oblasti . V rámci RSFSR byli považováni za subjekty federace jako celostátní celky, na rozdíl od území a regionů - administrativně-územních celků.

Seznam republik Ruské federace

Historie

Po revoluci v roce 1917 se v RSFSR začaly objevovat první národní státní útvary - republiky (ASSR). V rámci RSFSR byli považováni za subjekty federace, na rozdíl od území a regionů - administrativně-územních jednotek.

První republiky vzniklé v letech 1918-1922 vznikly jejich přímým oddělením od území provincií a regionů RSFSR. Republiky v budoucnu nejčastěji vznikaly transformací odpovídajících autonomních oblastí . Nejčastěji byly autonomní republiky samostatnými subjekty RSFSR, nicméně v letech 1926-1936 byly některé malé republiky součástí území a regionů. Proces vzniku autonomních republik byl v podstatě završen 5. prosince 1936 přijetím nové Ústavy SSSR . Některé autonomní republiky byly následně přeměněny na samostatné svazové republiky v rámci SSSR.

Na území RSFSR byly v chronologickém pořadí vytvořeny následující republiky ( tučně jsou zvýrazněny subjekty, které nyní skutečně existují jako součást Ruské federace ):

• Terek sovětská republika březen 1918 - únor 1919
• Socialistická sovětská republika Taurida 19. března 1918 – 30. dubna 1918
• Amurská socialistická republika práce 10. dubna – 18. září 1918
• Turkestánská ASSR (vzniklá v roce 1918 jako TSFR, od roku 1920 - TASSR [4] ), od listopadu 1924 většinu z nich tvoří spojenecké Turkmenské SSR a Uzbecké SSR , menší část je součástí Kazašské ASSR.
• Bashkir ASSR (1919).
• Kirghiz (Kazach) ASSR (1920), od prosince 1936 - unie Kazakh SSR .
• tatarská ASSR (1920)
• Horská ASSR (1921), v období 1922-1924 se rozpadla na samostatné autonomní oblasti.
• Dagestán ASSR (1920)
• Krymská ASSR (1921), (v letech 1945-1991 - Krymská oblast, v roce 1954 byla převedena do Ukrajinské SSR)
• Jakutská ASSR (1922)
• Burjatská ASSR (1923)
• Karelská ASSR (vznikla 8. června 1920 jako Karelská pracovní komuna , autonomní republika z roku 1923; v letech 1940-1956 - spojenecká Karelsko-finská SSR )
• ASSR povolžských Němců (vznikla 19. října 1918 jako Pracovní komuna povolžských Němců , od roku 1923 autonomní republika), byla zlikvidována v roce 1941.
• Čuvašská ASSR (vzniklá 24. června 1920 jako Čuvašská autonomní oblast , autonomní republika od roku 1925)
• Kirgizská ASSR (1926), od prosince 1936 - svaz Kirgizská SSR .
• Karakalpak ASSR (1932), od prosince 1936 - součást Uzbecké SSR.
• Mordovian ASSR (vznikla 10. ledna 1930 jako Mordovská autonomní oblast , autonomní republika od roku 1934)
• Udmurtská ASSR (vzniklá 4. listopadu 1920 jako Udmurtská (Votskaja) autonomní oblast , od roku 1934 autonomní republika [5] )
• Kalmyk ASSR (1935) (neexistoval v letech 1943-1958)
• Kabardsko-balkarská ASSR (1936) (v letech 1944-1957 - Kabardská ASSR)
• Komi ASSR (vznikla 22. srpna 1921 jako autonomní oblast Komi (Zyryan) , autonomní republika od roku 1936 [6] )
• Mari ASSR (vznikla 4. listopadu 1920 jako Mariská autonomní oblast , autonomní republika od roku 1936)
• Severní Osetie ASSR (1936)
• Čečensko-Ingušská ASSR (1936) (neexistovala v letech 1944-1957)

Některé republiky SSSR zahrnovaly také autonomní republiky. Takže v gruzínské SSR v roce 1921 vznikla Adzharian ASSR (ASSR Adjaristan) a v roce 1931 - Abcházská ASSR ; v Ázerbájdžánské SSR vznikla v roce 1924 Nachičevanská ASSR .

Od roku 1924 do roku 1929 byla Tádžická ASSR součástí Uzbek SSR , později se transformovala na svaz Tádžická SSR a v prosinci 1936 byla Karakalpakská ASSR převedena z RSFSR do Uzbek SSR. Od roku 1924 do roku 1940 existovala Moldavská ASSR jako součást Ukrajinské SSR , zlikvidovaná při vytváření spojenecké Moldavské SSR (část převedena do Moldavské SSR, část vrácena oblastem Ukrajinské SSR).

V roce 1961 byla jako součást RSFSR vytvořena Tuva ASSR , od tohoto okamžiku až do roku 1990 zůstal počet republik jak v RSFSR, tak v celém SSSR nezměněn.

V budoucnu probíhala transformace z ASSR na republiky současně s „ přehlídkou suverenit “ svazových republik. Od srpna do října 1990 vyhlásily svou suverenitu všechny autonomní republiky, části autonomních a dokonce i obyčejných regionů. 24. května 1991 bylo slovo „autonomní“ [7] oficiálně odstraněno z názvů republik RSFSR a v červenci 1991 byly autonomní oblasti Adygei , Gorno-Altaj , Karačaj - Čerkess a Khakass staženy z území , byly také přeměněny na odpovídající republiky [a] . V prosinci 1992 byla Čečensko-Ingušská SSR rozdělena na Čečenskou a Ingušskou republiku [10] .

V dokumentech přijatých při této "přehlídce suverenit" státními orgány republik byly republiky prohlášeny za nositele suverenity . Zároveň však nebyla zpravidla vznesena otázka úplné státní nezávislosti a odtržení od Ruské federace.

Článek 5 ruské ústavy charakterizuje republiky jako státy. To však neznamená, že jsou nositeli státní suverenity. Vysvětlení k této problematice je uvedeno zejména v usnesení Ústavního soudu Ruska ze dne 7. června 2000 č. 10-P [1] , kde se uvádí:

Ústava Ruské federace nepřipouští žádného jiného nositele suverenity a zdroje moci, kromě mnohonárodnostního lidu Ruska, a neimplikuje tedy žádnou jinou státní suverenitu kromě suverenity Ruské federace. Suverenita Ruské federace na základě Ústavy Ruské federace vylučuje existenci dvou úrovní suverénních orgánů umístěných v jediném systému státní moci, které by měly nadřazenost a nezávislost, to znamená, že nedovoluje suverenitu buď republik nebo jiných subjektů Ruské federace.

Ve smyslu preambule, články 3, 4, 5, 15 (část 1), 65 (část 1), 66 a 71 (odstavec "b") Ústavy Ruské federace v jejich vzájemném propojení republiky, as subjekty Ruské federace, nemají statut suverénního státu a tuto otázku řeší ve svých ústavách jinak, nemohou, a proto nemají právo se vlastnit suverénním státem - i když by byla uznána jejich suverenita jako omezené.

Uznání ... pro republiky suverenity, přestože ji nemají všechny ostatní subjekty Ruské federace, by porušilo ústavní rovnost subjektů Ruské federace ...

V důsledku toho použití v článku 5 (část 2) Ústavy Ruské federace ve vztahu k jí zřízenému federálnímu uspořádání pojem „republika (stát)“ neznamená – na rozdíl od Federální smlouvy z 31. března , 1992 - uznání státní suverenity těchto subjektů Ruské federace, ale odráží pouze určité rysy jejich ústavního a právního postavení spojené s historickými, národními a jinými faktory [1] .

Zmínky o suverenitě byly později v republikánských ústavách téměř všeobecně vynechány. Tatarstán zůstává výjimkou: Ústava Republiky Tatarstán stanoví, že suverenita je „nezcizitelným kvalitativním státem“ republiky a interpretuje ji jako vlastnictví veškeré plné státní moci mimo jurisdikci Ruské federace a pravomoci Ruské federace. Ruská federace ve věcech společné jurisdikce Ruské federace a Republiky Tatarstán a republika samotná - jako sjednocená s Ruskem (i když dále potvrzuje status Republiky Tatarstán jako subjektu federace) [11] . V roce 2004 uznal Nejvyšší soud Republiky Tatarstán ustanovení o suverenitě a „sjednocení“ s federací jako podobná dříve uznaným protiústavním ustanovením o suverenitě republik v rámci Ruské federace, a proto neplatná [12] .

V bývalých sovětských republikách probíhaly různé procesy transformace ASSR. Adžarská ASSR a Nachičevanská ASSR se poté, co změnily své názvy na Adžárskou republiku a Nachičevanskou autonomní republiku , dobrovolně staly součástí Gruzínské republiky a Ázerbájdžánské republiky.

Abcházská ASSR byla přejmenována na SSR Abcházie a na rozdíl od gruzínské SSR vyjádřila přání zůstat v navrhované SSG ; stejná situace nastala na levém břehu Dněstru , bývalém území Moldavské ASSR. Oba tyto neshody nakonec vyústily v ozbrojené konflikty, jejichž důsledkem byla faktická ztráta kontroly Gruzínské republiky a Moldavské republiky nad příslušným územím a vznik de facto samostatných států – Republiky Abcházie a Podněstří Moldavská republika .

Jazyky republik

Oficiální jazyky ruských republik, podle jejich ústav [13] , jsou:

• Adygeya  – Adyghe a ruština (článek 5)
• Altajská republika  – altajština a ruština (článek 13)
• Baškortostán  – Baškirština a ruština (článek 1)
• Burjatsko  – Burjatsko a ruština (článek 67)
• Dagestán  - ruština a jazyky národů Dagestánu ( Avar , Agul , Ázerbájdžánština , Dargin , Kumyk , Lak , Lezgi , Nogai , Rutul , Tabasaran , Tat , Tsakhur , Čečensko ) (článek 11)
• Ingušsko  – Ingušština a ruština (článek 14)
• Kabardsko-Balkarsko  – kabardština , balkarština a ruština (článek 76)
• Kalmykia  – Kalmyk a ruština (článek 17)
• Karačajsko-Čerkesko  – Abaza , Karačaj , Nogai , Čerkesština a ruština (článek 11)
• Karélie  – ruština (článek 11)
• Komi  – Komi a ruština (článek 67)
• Mari El  - Mari ( hora , louka ) a ruština (článek 15)
• Mordovia  - mordovština ( Moksha , Erzya ) a ruština (článek 12)
• Sakha (Jakutsko)  – jakutština a ruština (článek 46)
• Severní Osetie-Alanie  – Osetština ( dialekty železa a Digor ) a ruština (článek 15)
• Tatarstán  – tatarština a ruština (článek 8)
• Tyva  – Tuvanština a ruština (článek 5)
• Udmurtia  – Udmurt a ruština (článek 8)
• Khakassia  – Khakassian a Rus (článek 69)
• Čečensko  – čečenština a ruština (článek 10)
• Čuvašsko  – čuvašština a ruština (článek 8)
• Krym  – ruský, ukrajinský a krymskotatarský (článek 10)
• Doněcká lidová republika – ruština
• Luganská lidová republika – ruština

Národní složení ruských republik

Poznámka: Sloupec "Ostatní" označuje národy, které jsou druhými největšími původními obyvateli v bipartitních republikách.

1. ↑ Kazaši
2. ↑ Tataři

Moc v republikách

Z 216 lidí v nejvyšších funkcích republik bylo 68 Rusů, 141 bylo z titulárního národa. Mezi nimi:

• Hlavy republiky - 61 (z toho 44 titulárních, 16 ruských)
• Předseda parlamentu - 84 (z toho 54 titulárních, 30 ruských)
• Premiér - 71 (z toho 43 titulárních, 22 ruských) [15]

Státní příslušnost hlav ruských republik od roku 1991.

(*) Zpochybněna Ukrajinou a neuznána většinou členských států OSN.

Pokusy o vytvoření republik

V 90. letech 20. století docházelo k pokusům o vytvoření nových republik nebo povýšení statutu stávajících subjektů na úroveň republiky, které však cíle nedosáhly:

• Jižní Uralská republika
• Uralská republika
• Pobaltská republika
• Horní Kubáňská kozácká republika
• Republika Abaza
• Karačajská republika
• Něnecká republika [16]
• Pomořská republika [17] [18]
• Republika Primorye [19]
• Námořní republika [19]
• Petrohradská republika [20]
• Vologdská republika [21]
• Jamalsko-něnecká republika [22]
• Lezgistan [23] [24]

Viz také

• republika (správní jednotka)
• den republiky
• Kuvandyk koridor

Komentáře

1. ↑ Odpovídající rozhodnutí učinil 3. července 1991 Nejvyšší sovět RSFSR , což bylo mimo jeho kompetenci, ale Sjezd lidových poslanců Ruska (k jehož schválení byly příslušné změny obratem zaslány [8] ) dále potvrdil republikový status těchto regionů [9]

Poznámky

1. ↑ 1 2 3 Usnesení Ústavního soudu Ruska ze dne 7. června 2000 N 10-P „K případu kontroly ústavnosti některých ustanovení Ústavy Altajské republiky a federálního zákona“ O obecných zásadách organizování zákonodárné (zastupitelské) a výkonné orgány státní moci ustavujících subjektů Ruské federace " Ústavní soud Ruské federace Staženo 28. října 2019. Archivováno 26. října 2019. (neurčitý)
2. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 _ , městská sídla, venkovská sídla s počtem obyvatel 3 000 a více . Výsledky celoruského sčítání lidu 2020 . Od 1. října 2021. Svazek 1. Velikost a rozložení populace (XLSX) . Získáno 1. září 2022. Archivováno z originálu 1. září 2022. (Ruština)
3. ↑ Tato správní jednotka se nachází na území Krymského poloostrova , z nichž většina je předmětem územních sporů mezi Ruskem , které sporné území ovládá, a Ukrajinou , v jejímž rámci je sporné území uznáváno většinou členských států OSN . .
4. ↑ Turkestánská autonomní socialistická sovětská republika  // Velká ruská encyklopedie  : [ve 35 svazcích]  / kap. vyd. Yu. S. Osipov . - M  .: Velká ruská encyklopedie, 2004-2017.
5. ↑ 100. výročí státnosti Udmurtie . Staženo 1. října 2019. Archivováno z originálu 1. října 2019. (neurčitý)
6. ↑ Byl podepsán dekret o oslavě 100. výročí vzniku republiky Komi . Staženo 2. října 2019. Archivováno z originálu dne 22. září 2019. (neurčitý)
7. ↑ Zákon RSFSR ze dne 24. května 1991 „O změnách a doplňcích ústavy (základního zákona) RSFSR“ . ústava.garant.ru. Staženo 27. 2. 2018. Archivováno z originálu 23. 1. 2018. (neurčitý)
8. ↑ Zákon RSFSR ze dne 7. 3. 1991 č. 1540-I , článek 2
9. ↑ Zákon Ruské federace ze dne 21. dubna 1992 č. 2708-I „O změnách a doplňcích ústavy (základního zákona) Ruské sovětské federativní socialistické republiky“ Archivní kopie z 19. září 2010 na stroji Wayback // Vedomosti sjezdu lidových poslanců RSFSR a Nejvyšší rady RSFSR. - 1992. - č. 20. - Čl. 1084. Tento zákon vstoupil v platnost od okamžiku zveřejnění v Rossijskaja Gazeta dne 16. května 1992.
10. ↑ Zákon Ruské federace ze dne 10. prosince 1992 N 4071-I „O změnách článku 71 Ústavy (základního zákona) Ruské federace – Rusko“ . ústava.garant.ru. Staženo 27. února 2018. Archivováno z originálu 27. února 2018. (neurčitý)
11. ↑ Ústava Republiky Tatarstán ze dne 6. listopadu 1992 / článek 1 . ústava.garant.ru. Získáno 28. října 2019. Archivováno z originálu 10. listopadu 2019. (neurčitý)
12. ↑ Výňatek z rozhodnutí Nejvyššího soudu Tádžické republiky ze dne 31. března 2004 N Zp-1-23 / 2004 „O uznání některých ustanovení Ústavy Republiky Tádžikistán ve znění ze dne 19. dubna 2002 , v rozporu s federálním zákonem, neplatný a nepodléhající aplikaci” Archivní kopie ze dne 18. října 2019 na Wayback Machine (archivováno 27. října 2019 na Wayback Machine )
13. ↑ Ústavy a listiny ustavujících subjektů Ruské federace . ústava.garant.ru. Staženo 27. 2. 2018. Archivováno z originálu 3. 3. 2018. (neurčitý)
14. ↑ Informační materiály o konečných výsledcích celoruského sčítání lidu 2010 . Získáno 17. prosince 2011. Archivováno z originálu 5. června 2016. (neurčitý)
15. ↑ P.V. Panov, E.Yu. Filippov. Etnopolitické procesy v moderním světě  // Bulletin Permské univerzity. POLITICKÁ VĚDA. - 2015. - č. 3 . - S. 33-47 . Archivováno z originálu 27. února 2018.
16. ↑ "Naryana vynder" 191-192 (18736-18737) (17. listopadu 2005). Datum přístupu: 27. února 2018. Archivováno z originálu 4. března 2016. (neurčitý)
17. ↑ http://www.arh-info.ru/uploads/posts/2015-09/1441970081_volna_moseev.jpg
18. ↑ Archivovaná kopie . Získáno 28. října 2020. Archivováno z originálu dne 23. září 2015. (neurčitý)
19. ↑ 1 2 Vzniká Primorská republika (8. července 1993). Získáno 27. února 2018. Archivováno z originálu 17. srpna 2017. (neurčitý)
20. ↑ Politický monitoring. Problematika politického sledování. Petrohrad . IGPI.RU. _ www.igpi.ru Staženo 27. 2. 2018. Archivováno z originálu 19. 3. 2018. (neurčitý)
21. ↑ Gennadij Khripel: „Žádná nezávislá Vologdská republika neexistovala a ani nemohla být!“ . Rudý sever (19. února 2014). Získáno 27. února 2018. Archivováno z originálu 5. března 2016. (neurčitý)
22. ↑ Rozhodnutí Rady lidových zástupců Yanao ze dne 18.10.1991 o způsobech (nepřístupný odkaz) . old.lawru.info. Získáno 27. února 2018. Archivováno z originálu 8. listopadu 2016. (neurčitý) 
23. ↑ Výzvy Lezginů k vůdcům země, republik a mezinárodních organizací , Lezgi Historical Portal . Archivováno z originálu 22. října 2017. Staženo 27. února 2018.
24. ↑ Genocida národa Lezgi v Ázerbájdžánu a Dagestánu (nepřístupný odkaz) . PRÁVA LIDÍ . Datum přístupu: 27. února 2018. Archivováno z originálu 29. listopadu 2017. (neurčitý)