Silymarin

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 18. dubna 2021; kontroly vyžadují 7 úprav .

Silymarin ( angl.  Silymarin ) je přírodní složení biologicky aktivních látek obsažených v plodech ostropestřce mariánského a skládající se ze sedmi flavolignanů, jednoho flavonoidu (celkem asi 83 %) a dalších polyfenolů a mastných kyselin (celkem asi 17 %) [ 1] .

Za hlavní složky silymarinu, které tvoří asi 83 % jeho přirozeného složení, jsou považovány silybin A, silybin B, isosilybin A, isosilybin B, silikristin, isosilikristin, silydianin, taxifolin . Jde o jednu z nejstudovanějších přírodních látek 21. století – více než 3900 publikovaných vědeckých prací [2] . Zároveň však má nízkou průkaznost – stupeň důkazu je B (single RCTs ) [3] .

Je široce používán v klinické praxi jako hepatoprotektor , antioxidant a imunomodulátor . Ve formě moučky (koláče) se ostropestřec používá také jako přísada do krmiva dojnic.

Farmakologické působení

Předpokládá se, že silymarin má hepatoprotektivní [4] [5] [6] [7] [8] , antioxidační [9] [10] [11] [12] , imunomodulační [13] [14] [14] , protirakovinný [ 15 ] ] [16] akcí. Existují pozorování neuroprotektivního účinku silymarinu [17] [18] a také jeho protizánětlivého potenciálu [19] . Působení silymarinu bylo prokázáno jako bezpečné galaktogogo, tedy látka zvyšující sekreci mléka mléčnými žlázami u kojících matek [20] . Co se týče dojnic, bylo prokázáno, že silymarin snižuje oxidační stres během přechodného období, usnadňuje zotavení po otelení, zvyšuje dojivost a obsah tuku a bílkovin v mléce v období dojení [21] [22] .

Zobrazeno v roce 2013[ význam skutečnosti? ] in vitro antivirový účinek silymarinu proti virům hepatitidy C , vezikulární stomatitidy a chřipky [23] . Pokusy na zvířatech odhalily i terapeutickou účinnost silymarinu, nicméně na rozdíl od experimentálních studií nebyla klinická účinnost silymarinu potvrzena z důvodu nedostatku kvalitních klinických studií. Zejména Cochranův přehled z roku 2007 zpochybnil příznivé účinky ostropestřce mariánského u pacientů s alkoholickým onemocněním jater a/nebo onemocněním jater spojeným s virem hepatitidy B nebo C, přičemž zaznamenal nedostatek vysoce kvalitních důkazů o jeho terapeutickém účinku a nízkou kvalitu dostupné klinické studie [24] .

Od roku 2009 nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti silymarinu u akutní hepatitidy C , chronické hepatitidy C a B, alkoholického a drogově podmíněného poškození jater, primární biliární cirhózy a akutní virové hepatitidy B , většina studií založených na důkazech to neudělala . odhalili statisticky významné rozdíly mezi silymarinem a placebem z hlediska jaterních funkcí a parametrů koagulogramu [25] . Později (2017-2019), v randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích v různých zemích, bylo ve skupinách užívajících silymarin zjištěno významné snížení fibrózy (měřeno jak biopsií, tak měřením hustoty jaterní tkáně), významné zlepšení ukazatelů AST [26] , významný pokles hladiny glukózy v plazmě u pacientů s diabetes mellitus 2. typu [27] a při zevním použití gelu s obsahem silymarinu významný pokles dermatitidy způsobené radiační terapií u pacientů s rakovina prsu [28] .

Od roku 2015 probíhají studie prokazující užitečnost použití silymarinu při krmení hospodářských zvířat. Zejména bylo zjištěno, že silymarin neutralizuje toxiny v krmivu pro ptáky [29] [30] a zvyšuje energeticky upravenou dojivost u dojnic [31] [32] .

V roce 2018 byl objeven imunosupresivní účinek silibininu, hlavní účinné látky silymarinu. Silibinin indukoval apoptózu a zpomaloval proliferaci T-lymfocytů a také snižoval expresi prozánětlivých cytokinů . Díky tomu se u autoimunitních onemocnění snížila aktivita imunitní odpovědi organismu na zdravé tkáně [33] . Přehledová práce z roku 2017 zaznamenala imunostimulační účinek silymarinu ve vysokých dávkách [34] .

Toxicita a tolerance

Nulová toxicita a dobrá snášenlivost silymarinu jsou zaznamenány ve všech publikacích - jak v jednotlivých klinických studiích, tak v přehledových pracích i v systematických přehledech (metaanalýzy).

Studie na zvířatech i lidech prokázaly nepřítomnost toxicity silymarinu, i když se používá ve vysokých dávkách (> 1500 mg denně) [35] .

Při užívání léku ve vysokých dávkách je možný mírný laxativní účinek v důsledku zvýšené sekrece a sekrece žluči. V klinických studiích byly nejčastěji zaznamenány nežádoucí účinky z gastrointestinálního traktu, srovnatelné s četností výskytu při užívání placeba (2–10 %). Objevily se i mírné alergické reakce. Nežádoucí účinky však nedosáhly úrovně závažnosti vyžadující přerušení léčby [35] .

Monografie WHO (WHO monografie o vybraných léčivých rostlinách, 2002) přináší informace o dvou observačních studiích, ve kterých byla hodnocena bezpečnost a účinnost silymarinu u více než 3500 pacientů. V jednom z nich užívalo 2 637 pacientů s různými jaterními patologiemi standardizovaný přípravek silymarin (v dávce 560 mg/den, rozděleno do 4 dávek) po dobu 8 týdnů. V důsledku léčby bylo zaznamenáno snížení závažnosti subjektivních symptomů (o 63 %) a zlepšení klinického obrazu onemocnění a také snížení zvýšených hladin jaterních enzymů v krevní plazmě. Účinnost léčby byla hodnocena jako „velmi dobrá“ a „dobrá nebo uspokojivá“ 88 % lékařů (Albrecht M. et al., 1992*). Mírné gastrointestinální vedlejší účinky byly zaznamenány u 1 % pacientů (Albrecht M. a kol., 1992*; Grüngreiff K. a kol., 1995*).

Prezentované údaje o vysoké bezpečnosti a dobré snášenlivosti silymarinu se stávají ještě významnějšími vzhledem k významným objemům spotřeby léku – užívá jej až 30-40 % pacientů s onemocněním jater (cit.: Schrieber SJ et al. , 2008).

Získání a přítomnost na trhu

Silymarin se získává extrakcí z plodů ostropestřce mariánského . Zalijí se vodou, lihem nebo jiným extraktantem, louhují se při teplotě asi 80 stupňů asi 4 hodiny, poté se nálev odpaří a suší. Výsledný suchý extrakt obsahuje od 5 % (vodný extrakt) do 70 % (alkohol, aceton) silymarinu, což je stanoveno vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií.

V lékárně se prodává ve formě extraktu, v kapslích nebo tabletách pod obchodními značkami Karsil, Darsil, Legalon, Zdravushka, Gepabene a další.

Na trhu je také ostropestřecový koláč (tradičně nazývaný „moučka z ostropestřce“), který obsahuje 5-6 % silymarinu.

Poznámky

  1. ↑ Paula R. Davis-Searles, Yuka Nakanishi, Nam-Cheol Kim, Tyler N. Graf, Nicholas H. Oberlies. Ostropestřec mariánský a rakovina prostaty: Diferenciální účinky čistých flavonolignanů ze Silybum marianum na antiproliferativní koncové body v buňkách lidského karcinomu prostaty  //  Výzkum rakoviny. - 2005-05-15. — Sv. 65 , iss. 10 . — S. 4448–4457 . — ISSN 1538-7445 0008-5472, 1538-7445 . - doi : 10.1158/0008-5472.CAN-04-4662 . Archivováno z originálu 2. srpna 2019.
  2. ↑ pubmeddev. silymarin - PubMed - NCBI  (anglicky) . // ncbi.nlm.nih.gov. Získáno 11. října 2018. Archivováno z originálu 12. ledna 2016.
  3. ↑ Kucheryavy Yu. A., Morozov S. V. Hepatoprotektory: racionální aspekty aplikace. Učebnice pro lékaře . - Moskva, 2012. - 36 s. — 10 000 výtisků.  - ISBN 978-5-905757-24-2 . Archivováno 19. listopadu 2020 na Wayback Machine
  4. ↑ Nancy Vargas-Mendoza, Eduardo Madrigal-Santillán, Angel Morales-González, Jaime Esquivel-Soto, Cesar Esquivel-Chirino. Hepatoprotektivní účinek silymarinu  // World Journal of Hepatology. — 27. 3. 2014. - T. 6 , ne. 3 . — S. 144–149 . — ISSN 1948-5182 . doi : 10.4254 /wjh.v6.i3.144 . Archivováno z originálu 6. března 2018.
  5. ↑ R. Aller, O. Izaola, S. Gomez, C. Tafur, G. González. Účinek silymarinu plus vitaminu E u pacientů s nealkoholickým ztučněním jater. Randomizovaná klinická pilotní studie  // European Review for Medical and Farmakological Sciences. — 2015-8. - T. 19 , č.p. 16 . — S. 3118–3124 . — ISSN 2284-0729 . Archivováno 5. května 2019.
  6. ↑ Hílton Antônio Mata-Santos, Fabianno Ferreira Dutra, Carolina Carneiro Rocha, Fabiana Gonçalves Lino, Fabiola Ramos Xavier. Silymarin redukuje profibrogenní cytokiny a ruší jaterní fibrózu u chronické myší schistosomiázy  // Antimikrobiální látky a chemoterapie. - 2014. - T. 58 , č.p. 4 . — S. 2076–2083 . — ISSN 1098-6596 . - doi : 10.1128/AAC.01936-13 .
  7. ↑ null Neha, Amteshwar S. Jaggi, Nirmal Singh. Silymarin a jeho role u chronických nemocí  // Pokroky v experimentální medicíně a biologii. - 2016. - T. 929 . — S. 25–44 . — ISSN 0065-2598 . - doi : 10.1007/978-3-319-41342-6_2 .
  8. ↑ G. Belcaro, S. Hu, G. Gizzi, M. Corsi, M. Dugall. Liverubin (standardizovaný silymarin) v doplňkové léčbě funkčního, dočasného poškození jater. Pilot, registr, studie  // Minerva Medica. — 2014-12. - T. 105 , č.p. 6 Pružný 2 . — S. 17–25 . — ISSN 1827-1669 .
  9. ↑ Sou Hyun Kim, Dal-Seok Oh, Ji Youn Oh, Tae Gen Son, Dong Yeon Yuk. Silymarin zabraňuje akutnímu poškození jater vyvolanému stresem zmírněním oxidačního stresu a snížením zánětlivé reakce  // Molekuly (Basilej, Švýcarsko). — 2016-04-01. - T. 21 , č.p. 4 . - S. 443 . — ISSN 1420-3049 . - doi : 10,3390/molekuly21040443 . Archivováno z originálu 31. března 2017.
  10. ↑ Soraiya Ebrahimpour Koujan, Bahram Pourghassem Gargari, Majid Mobasseri, Hadi Valizadeh, Mohammad Asghari-Jafarabadi. Účinky Silybum marianum (L.) Gaertn. Suplementace extraktu (silymarinu) o antioxidačním stavu a hs-CRP u pacientů s diabetes mellitus 2. typu: randomizovaná, trojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie  // Phytomedicine: International Journal of Phytotherapy and Phytopharmacology. — 2015-02-15. - T. 22 , č.p. 2 . — S. 290–296 . — ISSN 1618-095X . - doi : 10.1016/j.phymed.2014.12.010 . Archivováno z originálu 4. dubna 2017.
  11. ↑ Jeanetta K. Mastron, Kodappully S. Siveen, Gautam Sethi, Anupam Bishayee. Silymarin a hepatocelulární karcinom: systematický, komplexní a kritický přehled  // Anti-Cancer Drugs. — 2015-6. - T. 26 , č.p. 5 . — S. 475–486 . — ISSN 1473-5741 . - doi : 10.1097/CAD.000000000000211 . Archivováno z originálu 8. července 2016.
  12. ↑ Kateřina Valentová, Aleš Vidlář, Martina Zatloukalová, Milan Stuchlík, Jan Vacek. Biologická bezpečnost a antioxidační účinky nápoje s obsahem silymarinu a argininu. Pilotní křížová studie s lidským zásahem  // Food and Chemical Toxicology: An International Journal Publikovaný pro British Industrial Biological Research Association. — 2013-6. - T. 56 . — S. 178–183 . — ISSN 1873-6351 . - doi : 10.1016/j.fct.2013.02.023 . Archivováno z originálu 15. dubna 2016.
  13. ↑ Marjan Gharagozloo, Mehran Karimi, Zahra Amirghofran. Imunomodulační účinky silymarinu u pacientů s β-thalassemia major  // International Immunopharmacology. — 2013-6. - T. 16 , č.p. 2 . — S. 243–247 . — ISSN 1878-1705 . - doi : 10.1016/j.intimp.2013.04.016 . Archivováno z originálu 15. dubna 2016.
  14. ↑ 1 2 Mudit Vaid, Ram Prasad, Tripti Singh, Craig A. Elmets, Hui Xu. Silymarin inhibuje imunosupresi vyvolanou ultrafialovým zářením prostřednictvím aktivace dendritických buněk závislé na opravě DNA a stimulace efektorových T buněk  // Biochemická farmakologie. — 2013-04-15. - T. 85 , č.p. 8 . — S. 1066–1076 . — ISSN 1873-2968 . - doi : 10.1016/j.bcp.2013.01.026 . Archivováno z originálu 23. května 2013.
  15. ↑ Tiancong Wu, Wen Liu, Wenjie Guo, Xixu Zhu. Silymarin potlačil růst rakoviny plic u myší prostřednictvím inhibice supresorových buněk odvozených od  myeloidů // Biomedicína a farmakoterapie = Biomedecine & Pharmacotherapie. — 2016-7. - T. 81 . — S. 460–467 . — ISSN 1950-6007 . - doi : 10.1016/j.biopha.2016.04.039 . Archivováno 28. dubna 2020.
  16. ↑ Sepideh Elyasi, Sare Hosseini, Mohammad Reza Niazi Moghadam, Seyed Amir Aledavood, Gholamreza Karimi. Vliv perorálního podávání silymarinu na prevenci mukozitidy vyvolané radioterapií: Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie  // Výzkum fytoterapie: PTR. — 2016-11. - T. 30 , č. 11 . — S. 1879–1885 . — ISSN 1099-1573 . - doi : 10.1002/ptr.5704 . Archivováno 7. května 2019.
  17. ↑ Koki Hirayama, Hideki Oshima, Akiko Yamashita, Kaoru Sakatani, Atsuo Yoshino. Neuroprotektivní účinky silymarinu na opožděnou smrt neuronových buněk vyvolanou ischemií v hippocampu potkanů  ​​// Výzkum mozku. - 09 01, 2016. - T. 1646 . — S. 297–303 . — ISSN 1872-6240 . - doi : 10.1016/j.brainres.2016.06.018 .
  18. ↑ Anupom Borah, Rajib Paul, Sabanum Choudhury, Amarendranath Choudhury, Bornalee Bhuyan. Neuroprotektivní potenciál silymarinu proti poruchám CNS: pohled na dráhy a molekulární mechanismy účinku  // CNS neuroscience & therapeutics. — 2013-11. - T. 19 , č.p. 11 . — S. 847–853 . — ISSN 1755-5949 . - doi : 10.1111/cns.12175 .
  19. ↑ Diandian Li, Jun Hu, Tao Wang, Xue Zhang, Lian Liu. Silymarin zmírňuje zánět vyvolaný extraktem cigaretového kouře prostřednictvím současné inhibice autofagie a dráhy ERK/p38 MAPK v lidských bronchiálních epiteliálních buňkách  // Vědecké zprávy. - 11 22, 2016. - T. 6 . - S. 37751 . — ISSN 2045-2322 . - doi : 10.1038/srep37751 .
  20. ↑ E. Zecca, A. A. Zuppa, A. D'Antuono, E. Tiberi, L. Giordano. Účinnost galaktogogu obsahujícího silymarin-fosfatidylserin a galega u matek předčasně narozených dětí: randomizovaná kontrolovaná studie  // European Journal of Clinical Nutrition. - 10. 2016. - T. 70 , č.p. 10 . - S. 1151-1154 . — ISSN 1476-5640 . - doi : 10.1038/ejcn.2016.86 . Archivováno z originálu 25. ledna 2018.
  21. ↑ Garavaglia L, Galletti S, Tedesco D. Silymarin a podávání lykopenu u dojnic v periparturientním období: Účinky na produkci mléka a oxidační  stav . Novozélandský veterinární časopis (listopad 2015). Staženo: 8. května 2020.
  22. ↑ Komplexní příprava silymarinu zvyšuje dojivost, obsah tuku a bílkovin v mléce krav v období dojení . www.skotovodstvo.com. Staženo 8. května 2020. Archivováno z originálu dne 24. května 2020.
  23. ↑ Julie Blaising, Pierre L. Levy, Claire Gondeau, Capucine Phelip, Mihayl Varbanov. Silibinin inhibuje vstup viru hepatitidy C do hepatocytů tím, že brání obchodování závislému na clathrinu  // Buněčná mikrobiologie. — 2013-11. - T. 15 , č.p. 11 . — S. 1866–1882 . — ISSN 1462-5822 . - doi : 10.1111/cmi.12155 . Archivováno z originálu 16. září 2016.
  24. ↑ Rambaldi A. , Jacobs BP , Gluud C. Ostropestřec mariánský při alkoholových a/nebo jaterních onemocněních virem hepatitidy B nebo C.  (anglicky)  // Databáze systematických přehledů Cochrane. - 2007. - Ne. 4 . - P. 003620. - doi : 10.1002/14651858.CD003620.pub3 . — PMID 17943794 .
  25. ↑ Tkach S. M., doktor lékařských věd, profesor, National Medical University. A. A. Bogomolets , Kyjev. Účinnost a bezpečnost hepatoprotektorů // Zdraví Ukrajiny XXI století. - duben 2009. - č. 6/1.
  26. ↑ Chan Wah Kheong, Nik Raihan Nik Mustapha, Sanjiv Mahadeva. Randomizovaná studie silymarinu pro léčbu nealkoholické steatohepatitidy  // Klinická gastroenterologie a hepatologie: Oficiální žurnál klinické praxe Americké gastroenterologické asociace. — 2017-12. - T. 15 , č.p. 12 . — S. 1940–1949.e8 . — ISSN 1542-7714 . - doi : 10.1016/j.cgh.2017.04.016 . Archivováno z originálu 7. září 2021.
  27. ↑ Nahid Khalili, Reza Fereydoonzadeh, Reza Mohtashami, Saeed Mehrzadi, Mojtaba Heydari. Silymarin, olibanum a kopřiva, smíšená bylinná formulace v léčbě diabetu typu II: Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, klinická studie  // Journal of Evidence-Based Complementary & Alternative Medicine. — 2017-10. - T. 22 , č.p. 4 . — S. 603–608 . — ISSN 2156-5899 . - doi : 10.1177/2156587217696929 . Archivováno z originálu 7. září 2021.
  28. ↑ Hedyieh Karbasforooshan, Sare Hosseini, Sepideh Elyasi, Azar Fani Pakdel, Gholamreza Karimi. Lokální podávání silymarinu pro prevenci akutní radiodermatitidy u pacientů s rakovinou prsu: Randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná klinická studie  // Výzkum fytoterapie: PTR. — 2019-02. - T. 33 , č.p. 2 . — S. 379–386 . — ISSN 1099-1573 . - doi : 10.1002/ptr.6231 . Archivováno z originálu 7. září 2021.
  29. ↑ Aisha Khatoon, Muhammad Zargham Khan, Ahrar Khan, Muhammad Kashif Saleemi, Ijaz Javed. Zlepšení imunotoxických účinků vyvolaných ochratoxinem A pomocí silymarinu a vitaminu E u kohoutků White Leghorn  // Journal of Immunotoxicology. — 2013-1. - T. 10 , ne. 1 . — S. 25–31 . — ISSN 1547-6901 . - doi : 10.3109/1547691X.2012.686533 .
  30. ↑ D. Tedesco, S. Steidler, S. Galletti, M. Tameni, O. Sonzogni. Účinnost komplexu silymarin-fosfolipid při snižování toxicity aflatoxinu B1 u kuřat brojlerů  // Poultry Science. — 2004-11. - T. 83 , č.p. 11 . — S. 1839–1843 . — ISSN 0032-5791 . - doi : 10.1093/ps/83.11.1839 . Archivováno z originálu 29. září 2015.
  31. ↑ L. Garavaglia, S. Galletti, D. Tedesco. Podání silymarinu a lykopenu u dojnic v období porodu: účinky na produkci mléka a oxidační stav  // New Zealand Veterinary Journal. — 2015-11. - T. 63 , č.p. 6 . — S. 313–318 . — ISSN 0048-0169 . - doi : 10.1080/00480169.2015.1047911 . Archivováno z originálu 12. května 2016.
  32. ↑ D. Tedesco, A. Tava, S. Galletti, M. Tameni, G. Varisco. Účinky silymarinu, přírodního hepatoprotektoru, u dojnic v období porodu  // Journal of Dairy Science. — 2004-7. - T. 87 , č.p. 7 . — S. 2239–2247 . — ISSN 0022-0302 . - doi : 10.3168/jds.S0022-0302(04)70044-2 . Archivováno z originálu 1. března 2016.
  33. ↑ Maria Luisa Dupuis, Fabrizio Conti, Angela Maselli, Maria Teresa Pagano, Anna Ruggieri. Přirozený agonista estrogenového receptoru β silibininu hraje imunosupresivní roli a představuje potenciální terapeutický nástroj u revmatoidní artritidy  // Frontiers in Immunology. - 2018. - T. 9 . - S. 1903 . — ISSN 1664-3224 . - doi : 10.3389/fimmu.2018.01903 .
  34. ↑ Nafiseh Esmaeil, Sima Balouchi Anaraki, Marjan Gharagozloo, Behjat Moayedi. Silymarin má vliv na imunitní systém jako imunomodulátor: Jeden klíč pro mnoho zámků  (anglicky)  // International Immunopharmacology. — 2017-09-01. — Sv. 50 . — S. 194–201 . — ISSN 1567-5769 . - doi : 10.1016/j.intimp.2017.06.030 .
  35. ↑ 12 S. Luper . Přehled rostlin používaných při léčbě onemocnění jater: část 1  // Recenze alternativní medicíny: Journal of Clinical Therapeutic. — 1998-12. - T. 3 , ne. 6 . — S. 410–421 . — ISSN 1089-5159 . Archivováno z originálu 13. února 2019.

Odkazy