Skalitzské dialekty

Skalické dialekty ( slovensky skalické nárečie ) jsou dialekty zagorské oblasti západoslovenského dialektu , běžné v severozápadní části Trnavského kraje na Slovensku [3] [5] [6] . Skalitská nářečí jsou podle řady znaků ještě blíže nářečím češtiny než ostatní zagorská nářečí [7] .

Jako zvláštní nářeční oblast ve skladbě zagorských dialektů se Skalitská oblast odlišuje v klasifikaci publikované v " Atlasu slovenského jazyka " a v klasifikaci R. Kraychoviče [8] .

Rozsah a název

Okruh skalitzských nářečí se nachází v západní části Slovenska na hranici s Českou republikou . Tato oblast zaujímá severozápadní část distribuční oblasti Zagorských dialektů, a tedy i historickou oblast Zagorye . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se tento region nachází v severozápadní části území Trnavského kraje (v okolí města Skalica  - převážně v regionu Skalitz ) [7] [9] [10 ] .

Ze severu a západu k oblasti skalitských nářečí přiléhá oblast slovenského (jižního) nářečí východomoravské (moravsko-slovenské) nářečí , z jihu a východu distribuční oblast Skalitzské dialekty hraničí s oblastí ostatních zagorských dialektů západoslovenského dialektu [3] [5] [11] [ 12] .

Název skalitzských dialektů pochází z názvu města Skalitz , v jehož blízkosti se nachází území rozšíření této nářeční oblasti [13] .

Nářeční rysy

Skalitzské dialekty se vyznačují následujícími dialektovými rysy, které je odlišují od hlavní oblasti Zagory [7] [6] :

• přítomnost fonémů z a ž , zastoupených ve skalitzských dialektech podle fonémů ʒ < *dj a ǯ ; odchylky v reflexech souhlásky *dj jsou zaznamenány i v jiných zagorských dialektech, ale ve skalitzských dialektech se používají nejdůsledněji: ve skalických dialektech - mezi , cuzi , sázať  - sáǯu , házať  - hážu , núza , meza , zerz , hovjazi ; v jiných zagorských dialektech - meʒi , cuʒi , sáʒať  - sáǯu , háʒať  - háǯu , núza , meza , zerz , hovjazi ;
• přítomnost slabičných souhlásek ve slovech jako dlúho , tlustí ; v jiných zagorských nářečích - dúho , tustí ;
• restituce asimilovaných souhlásek c a ʒ před e a i : c > ť , ʒ > ď  - ďeťi , ďeďina , ťixo , plaťit , ale idete , den , kost ;
• absence přechodu l v u̯ : hlava , lúka , dlúhí , blexa ;
• přítomnost množných tvarů podstatných jmen v nominativu typu siné, na rozdíl od běžných zagorských tvarů typu sinové ;
• přítomnost množných tvarů podstatných jmen genitivu jako jehlí na rozdíl od běžných zagorských tvarů jako jeheu̯ ;
• rozdělení 1. osoby jednotného čísla sloves přítomného času zakončených na -u : vedu , nesu , kupuju , piju spolu s tvary rozumím , volám ;
• sloveso "být" v 1. osobě jednotného čísla má tvar su , nejsu ; v jiných zagorských dialektech - sem , nejsem ;
• sloveso "být" ve 3. osobě množného čísla má tvar sú , nejsú ;
• minulá příčestí v -l mají koncovky -l , -la , -lo , -li : bil , bila , padnul , padnula ;
• přítomnost takových imperativních tvarů jako ďi , ďime , ďite , plať ; v jiných zagorských dialektech jsou tvary dzi , dzime , dzite , plac ;
• koncovka infinitivu vléci (běžný zagorský tvar - vliecť ), koncovky ostatních infinitivů -ť atp.

Poznámky

1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
2. ↑ Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 12. srpna 2015)
3. ↑ 1 2 3 Uniza.sk  (slovensky) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 12. srpna 2015)
4. ↑ Slovenský ľudový umelecký kolektív  (slovensky) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 12. srpna 2015)
5. ↑ 1 2 Pitt.edu  . _ — Mapa slovenských nářečí. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Vstup: 12. srpna 2015)
6. ↑ 1 2 Krajčovič, 1988 , s. 212.
7. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , str. 48.
8. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 209.
9. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
10. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
11. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 315.
12. ↑ Belic J. Nastin česká dialektologie. — Praha, 1972. Mapka č. 40: Přehled nářečí českého jazyka.
13. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17-18.

Literatura

1. Krajčovič R. Vývin slovenského jazyka a dialektologie. - Bratislava: Vydavateľstvo Slovenskej Akademie Vied, 1988. - 344 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
3. Štolc J. , Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .

Odkazy

• Pitt.edu  (anglicky) . — Mapa slovenských nářečí. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Vstup: 12. srpna 2015)