Oravské podnářečí slovenského jazyka

Oravské dialekty slovenského jazyka (též oravské dialekt ; slovenské oravské nárečia ) jsou dialekty středoslovanského dialektu , běžné v severovýchodních oblastech Žilinského kraje Slovenska (v severní části středoslovenské nářeční oblasti) [1] [ 2] [3] . Spolu s turečtinou , liptovskou a hornonitranskou nářečí patří podle klasifikace publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [4] k severoslovanským nářečím . V oravské nářeční oblasti se vyskytují dolnooravské , středooravské a hornooravské dialekty [5] [6] . V klasifikaci R. Kraychovicha jsou uvedeny hlavní nářeční oblasti - dolnooravština a středooravština a také hornooravské nářečí jako přechodná oblast jako součást severozápadní středoslovenské nářeční oblasti [7] [8] . Podle klasifikace uvedené na dialektologické mapě I. Ripky jsou oravské nářečí zahrnuty do severozápadní oblasti středoslovenské nářeční makrooblasti [6] .

Název oravských nářečí je spojen s názvem historické oravské župy Uherského království , v jejímž rámci se tyto nářečí vytvořily [9] [10] [11] .

Rozdíl mezi oravskými nářečími a jinými nářečími středoslovanského je vysoká frekvence samohlásky ä v jejich systému vokalismu ; ponechání široce otevřeného ȁ (od *ę dlouhého) a dlouhého á v poloze po funkčně měkké souhlásce a dalších nářečních rysech [~ 1] [12] .

Rozsah a název

Oravské dialekty jsou běžné v horských oblastech severní části Slovenska na území historické oblasti Orava . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se oblast oravských nářečí nachází v severovýchodní části území Žilinského kraje (největší sídla v tomto kraji jsou Dolní Kubín , Námestovo a Trstená ) [10 ] [12] [13] .

Ze severu a východu je rozsah slovenských oravských nářečí ohraničen oblastí rozšíření goralskooravských nářečí , které jsou součástí malopolského nářečí . Hranice sídelních území oravských Goralů a oravských Slováků se zčásti kryje se státní hranicí Slovenska a Polska , zčásti prochází slovenskou Oravou (významné pole malopolsko-oravské oblasti se rozkládá na území Slovenska ) [14] . Z jihovýchodu na oblast oravských nářečí navazuje oblast goralských podgalských nářečí [15] , z jihu oblast středoslovanských liptovských nářečí , z jihozápadu oblast liptovských nářečí. ​​středoslovenské turchanské nářečí , ze západu oblast západoslovenských kysutských nářečí hornotrenčinské skupiny [5] [16] [3] . Na severozápadě sousedí oblast oravských dialektů s oblastí rozšíření zywieckých goralských dialektů malopolského dialektu [17] [18] .

Název oravských nářečí (stejně jako mnoha dalších skupin slovenských nářečí) je dán názvem jedné z historických žup Uherského království , v jejímž rámci se formovala oravská nářeční oblast. Oblast rozšíření oravských dialektů se z velké části shoduje s územím Oravské župy (vyjma území osídlení malopolských Goralů na severu a východě Oravy) [9] [10] [11] .

Nářeční rysy

Hlavní nářeční znaky oravských nářečí [12] :

  1. Vysoká frekvence samohláskového fonému ä ve srovnání s jeho rozšířením v jazykových systémech ostatních středoslověnských dialektů. V oblasti Oravy je ä zastoupeno nejen v místě praslovanského *ę , ale i v místě domácího a . Přitom se ä objevuje na místě *ę nejen po labiálních souhláskách , ale i ve všech ostatních pozicích : čästo , träsi̯em . Na místě domorodce a , samohláska ä je známá jen po funkčně měkké souhlásce : dažďä , uľicä .
  2. Přítomnost nediftongizované široce otevřené samohlásky ȁ (od *ę long) a dlouhého á v pozici po funkčně měkké souhlásce: robȁ , mesȁc , uľicȁx .
  3. Přechod k ďi̯eu̯čä typu středních podstatných jmen zakončených na -ä (vznikl působením rytmického zákona a původně se skloňoval podle typu znameňȁ ): ľísťä > ľísťäťä , skáľä > skáľäťä .
  4. Přítomnost adjektiv s kmenem v ň , související s měkkou varietou skloňování: ľetňí , poľňí .
  5. Použití tvarů infinitivu jako krásť , sȁsť . V jiných dialektech jim odpovídají infinitivní tvary s upravenou morfemickou strukturou jako kradnúť , sadnúť .
  6. Distribuce speciálního formantu 1. osoby jednotného čísla minulého času -x , sahající až k praslovanskému morfému aoristu . Tento formant je připojen k různým slovním tvarům končícím na samohlásku: jȁx bou̯ , bolax .

Poznámky

Komentáře
  1. ↑ Hrob nad znakem písmene zde a níže označuje zeměpisnou délku souhlásky (ú = u̅ = u:). Označení zbývajících fonémů odpovídá grafémům slovenské abecedy , s výjimkou znaků ʒ, x, odpovídajících digrafům dž, ch
Prameny
  1. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  2. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  3. ↑ 1 2 Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  4. ↑ Lifanov, 2012 , str. 24.
  5. ↑ 1 2 Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  6. ↑ 1 2 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  7. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 236-237.
  8. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 316.
  9. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
  10. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
  11. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
  12. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , str. 25.
  13. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
  14. ↑ Jozef Kąś. Dialekt malopolski. Orawa  (polsky)  (nedostupný odkaz) . Gwary polský. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś (2009). Archivováno z originálu 24. září 2015.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  15. ↑ Jozef Kąś. Dialekt malopolski. Podhale  (polsky)  (nedostupný odkaz) . Gwary polský. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś (2009). Archivováno z originálu 24. září 2015.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  16. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 315-316.
  17. ↑ Halina Karaś. Dialekt malopolski. Żywiecczyzna  (polsky)  (nepřístupný odkaz) . Gwary polský. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś (2009). Archivováno z originálu 24. září 2015.  (Přístup: 10. dubna 2015)
  18. ↑ Halina Karaś. Dialekt małopolski  (polsky)  (nedostupný odkaz) . Gwary polský. Przewodnik multimedialny pod redakcją Haliny Karaś (2009). Archivováno z originálu 14. dubna 2011.  (Přístup: 10. dubna 2015)

Literatura

  1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
  2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Štolc J. , Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
  4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .