Užské nářečí slovenského jazyka

Užské dialekty ( užské nářečí ) ( slovensky užské nárečia, užština ) jsou nářečí východoslovenského nářečí , běžné v krajně východní části východoslovenské jazykové oblasti na pomezí Slovenska a Ukrajiny (na území historické oblasti hl. Ug ) [2] [3] [5] . Spolu se Zemplínem a Sotakem tvoří východní oblast východoslovenských nářečí podle klasifikací takových dialektologů jako K. Palkovič ( K. Palkovič ), R. Krajčovič ( R. Krajčovič ), M. Semyanov ( M. Semjanová). ) a další [4] [6] [7] ; v klasifikaci publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) redakce J. Stolze ( J. Štolc ) patří Už spolu se Sotakem také do východní oblasti východoslovenských nářečí, avšak bez zemplínských nářečí zařazených do centrální oblast se šarišskými dialekty [8] [9] .

Mezi nejvýraznější lingvistické rysy užských dialektů patří [10] : výslovnost zúžené samohlásky [ẹ] v případech jako hňẹu̯ , ch'lẹu̯ , hvẹzda ; výslovnost zúžené samohlásky [ọ] v případech jako nọž , stọl , kọň ; bilabiální [u̯] na místě koncového / l /: pou̯ , zhiňuu̯ , kričiu̯ atd.

Některé užské nářeční znaky jsou spolu s jinými východoslovenskými znaky běžné v nářečích Slováků ze Zakarpatské oblasti Ukrajiny [11] .

Ke studiu užských dialektů významně přispěl Stefan Liptak .

Otázky klasifikace

Tradičně byly užské nářečí považovány za součást zemplínských nářečí v souladu s rozdělením východoslovenského nářečí podél hranic historických oblastí východního Slovenska , které se utvářely v rámci administrativně-územních celků Uherského království  - komitáty [12] , zejména užské nářečí nerozlišovali od zemplínských P. Ondrus ( P. Ondrus ) [13] , 1961, a F. Buffa ( F. Buffa ) [10] , 1962. Ve všech moderních pracuje na dialektologii slovenského jazyka, užské dialekty jsou považovány za samostatnou skupinu dialektů a jsou zahrnuty do východní oblasti východoslovenského dialektu, pouze skladba význačných dialektů ve východní oblasti spolu s užským . Tedy v klasifikacích K. Palkoviče , 1981; R. Krajčovič ( R. Krajčovič ) [13] , 1988, a další dialektologové jsou užské dialekty kombinovány spolu se zemplínským a sotakským jako východní dialekty, v kontrastu se západními - spišskými , šarišskými a abovskými . Stejně tak jsou nářečí východoslovenského dialektu rozlišena na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ), 2001, publikované v Atlasu obyvatelstva Slovenska ( Atlas obyvatelstva Slovenska ) [4] . M. Semjanová ( M. Semjanová ), 1976, přisuzovala užské dialekty sotaksko-užské nářeční oblasti (včetně sotakského a užžského nářečí), které dala do protikladu k zemplínské nářečí (včetně horního , středního a dolního dialektu ) v rámci východoslovenských dialektů [7] . Na dialektologické mapě publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ), 1968, jsou užské nářečí spolu se sotakskými nářečími přiřazeny k východoslovenským nářečím a jsou v protikladu k jihozápadním - spišským, abovským a nářečím. jihozápadní šarišské ( uhozápadošarišské nárečia ), stejně jako střední - zemplínské a šarišské ( severní a střední bez jihozápadního) [9] . Stejnou klasifikaci uvádí J. Stolz ( J. Štolc ) ve „Slovenské dialektologii“ ( Slovenska dialektologia ) z roku 1994 [8] .

Oblast distribuce

Užské dialekty jsou běžné ve východní části Východoslovenské nížiny jižně od Vigorlatských hor (v dolním toku řeky Ug (Už) a v údolích jejích přítoků, jako je Černá Voda, Okna a další). Toto území patří především do historického regionu Ug (severozápadní část kraje Ung  - bývalá župa Uherského království ) - v moderním okrese Sobrance ve východní části Košického kraje [2] .

V západní části k zemplínské oblasti přiléhá oblast užských dialektů, ze severozápadu a severu - oblast sotakských dialektů, na severovýchodě hraničí užské dialekty s dialekty lemkovského dialektu , v východ - na zakarpatských dialektech . Z jihovýchodu sousedí oblast distribuce maďarského jazyka s užskými dialekty [2] [3] [4] .

Smíšené užsko-zemplínské dialekty jsou běžné ve vesnicích Domanintsy ( Domanynci ) a Storozhnitsa , smíšené užsko-sotakské dialekty jsou běžné ve vesnici Kamianycka Huta ( Kamianycka Huta ) v Zakarpatské oblasti Ukrajiny [11] .

Vlastnosti dialektů

Užské dialekty sdílejí všechny nářeční rysy charakteristické pro východoslovenský dialekt jako celek, mezi nimiž je třeba uvést [10] [14] :

  1. Kombinace roT- , loT- místo praslovanských kombinací *orT- , *olT- nejsou pod akutním stresem: lokec „loket“, rokita „rakita“, loňi „loni“ atd.
  2. Přítomnost praslovanského nosového ę po labiálních souhláskách / e / (v krátké slabice): meso "maso", hovedo "dobytek", dzevec "devět" atd. a / ɪ̯a / (v dlouhé slabice) : pamɪ̯atka „paměť“, „památník“, dzevɪ̯ati „devátý“ atd.
  3. Absence dlouhých samohlásek: mam "(já) mám", davam "(já) dávám", luka "louka", dobrí "laskavý", "dobrý" atd.
  4. Kombinace hladkého se samohláskou na místě slabičného [r̥] a [l̥]: / ar / ( tvardi "tvrdé"); / er / ( śerco "srdce"); / ir / ( virba spolu s vɪ̯erba / verba "vrba"); / ri /; / al / ( halboki "hluboké"); / el / ( vil'k / vel'k "vlk"); / ol /, / ul / ( polno / pulno "plné"), / lu / ( slunko "slunce"), / li / ( hl'iboko "hluboké").
  5. Změna měkkého / t' / a / d' / na [c], [dz]: dzeci "děti", dzedzina "vesnice", cixo "tiše", volac "volat" atd.
  6. Koncovka podstatného jména -och , společná pro genitiv a místní tvary množného čísla všech tří rodů: bratox "bratři", "o bratrech", ženox "ženy", "o ženách", mestox "města", "o městech" a koncovka - om , společné pro dativ plurálu všech tří rodů: bratom "bratr", ženom "žena", mestom "město";
  7. Přítomnost takových forem minulého času slovesa byt' "být" jako bul "on byl", bula "ona byla", bulo "to bylo", bul'i "byli" a další nářeční rysy.

Kromě toho je v dialektech Užh zaznamenána řada jazykových jevů, které jsou společné s dialekty Sotak (v oblasti východně od řeky Laborets ), mezi něž patří [10] :

  1. Různý přízvuk.
  2. Výslovnost double / nn / ve slovech jako kamenni , slamenni , panna atd.
  3. Přítomnost hlásky [š] ve skupině / str /: štreda , štriblo atd.
  4. Koncovka -oma podstatných jmen mužského rodu v instrumentálu množného čísla: s chlapoma , ušoma , ženoma , l'icoma atd.
  5. Koncovky -u sloves 1. osoby jednotného čísla v přítomném čase: muśu , spadnu , beru atd.

Mezi vlastní místní dialektové rysy užských dialektů, jako je [10] , patří :

  1. Rozšíření tvarů jako dziu̯četa , praśeta , které jsou v zemplínském a sotakském dialektu protikladem k tvarům v -ata .
  2. Výslovnost zúžené samohlásky [ẹ] v případech jako hňẹu̯ , ch'lẹu̯ , hvẹzda , dzẹu̯ka , bẹli atd.
  3. Výslovnost zúžené samohlásky [ọ] v případech jako nọž , stọl , kọň , stọj atd.
  4. Přítomnost bilabiálního [u̯] na místě / l / na konci slova: pou̯ , zhiňuu̯ , kričiu̯ , l'ežiu̯ atd.

Poznámky

Prameny
  1. Krátký, 1993 , str. 590.
  2. 1 2 3 4 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  3. 1 2 3 Uniza.sk  (slovensky)  (nepřístupný odkaz) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  4. 1 2 3 4 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (Slovensky)  (nepřístupný odkaz) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  5. Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. Karpinský, 2009 , s. 22-23.
  7. 1 2 Semjanová, 1976 , s. 372.
  8. 1 2 Karpinský, 2009 , s. 23.
  9. 1 2 Semjanová, 1976 , s. 371-372.
  10. 1 2 3 4 5 Buffa F. Východoslovenské nárečia  // Vlastivedný Časopis. IX. - Bratislava, 1962. Archivováno z originálu 23. září 2013.  (Přístup: 11. května 2013)
  11. 1 2 Bartko, Dzendzelivska, Lipták, 1998 , str. 6.
  12. Semjanová, 1976 , s. 371.
  13. 1 2 Karpinský, 2009 , s. 22.
  14. Smirnov, 2005 , s. 307-308.

Literatura

  1. Bartko L., Dzendzelivska NJ, Lipták Š. K charakteristike slovenských nárečí na Zakarpatskej Ukrajine  // Slavica Slovaca, roč. 33. - Bratislava, 1998. - č. 1 . - str. 3-17 .  (Přístup: 11. května 2013)
  2. Karpinský P. Východoslovenská nárečia (výsledky výzkumu v období 1960–2000)  // Slovo o slove. Zborník Katedry komunikační a literárnej výchovy Pedagogické fakulty Prešovskej univerzity, ročník 15. - Prešov, 2009. - S. 20-35 . — ISBN 978-80-8068-972-8 .  (Přístup: 11. května 2013)
  3. Semjanová M. Pokus o vnitřní diferenciaci zemplínských nárečí  // Nové Obzory. - Prešov, 1976. - č. 18 . - S. 371-378 .  (Přístup: 11. května 2013)
  4. Short D. Slovak // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  5. Smirnov L. N. Slovenský jazyk // Jazyky světa: slovanské jazyky . - M. , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .

Odkazy