Jižní nářečí středoslovanského nářečí

Jižní nářečí středoslovenského dialektu ( slovensky južná skupina stredoslovenských nárečí, južná skupina nárečí stredoslovenského nárečí, juhovýchodný región stredoslovenského nárečí ) jsou nářečí běžná v jižní části středoslovenského nářečí . Podle klasifikace uvedené v " Atlasu slovenského jazyka " jsou protikladem k nářečím severní střední slovenštiny [1] [2] [3] [4] , v jiných klasifikacích se rozlišují nářečí jihovýchodní středoslovenské, oblast z které je do značné míry podobné území jižní skupiny přidělené dialektologické mapě „Atlasu slovenského jazyka“ [5] [6] .

Oblast jižních středoslovanských nářečí pokrývá střední a jižní území středního Slovenska [7] .

Mezi jižní dialekty středoslovanského nářečí patří zvolenské , tekovské , gontjanské , novogradské a gemerské nářečí [8] . Každá z těchto skupin dialektů se zase dělí na menší nářeční oblasti [1] . V řadě klasifikací slovenských nářečí nejsou tekovské nářečí [6] zahrnuty do oblasti jižního středního Slovenska nebo nejsou zahrnuty společně se zvolenskými nářečími. Někdy se ipelské dialekty vyčleňují samostatně [5] [9] .

Jižní oblast středoslovanského dialektu se od severní liší takovými rysy, jako je rozšíření podstatných jmen s funkčně měkkými souhláskami na konci kmene, podobně jako u substantiv tvrdé variety; přítomnost samohlásky í nebo i v šikmých pádech mužského a středního rodu adjektiv atd. [~ 1] [8] .

Klasifikace

Existuje několik nářečních klasifikací středoslovanského nářečí, v nichž jižní (nebo jihovýchodní) nářeční oblast zahrnuje různý počet nářečních skupin a má různé pokrytí území.

V klasifikaci publikované v publikaci "Dialektologie slovenského jazyka" od K. V. Lifanova (2012) tvoří jižní oblast středoslovanského dialektu tyto hlavní skupiny dialektů [8] :

Jižní dialekty jsou v kontrastu se severními středoslovenskými dialekty : liptovský , turchanský , oravský a hornonitranský [10] .

Podle klasifikace uvedené v Atlase slovenského jazyka (1968) patří mezi jižní nářečí středoslovanského dialektu [1] :

Jižní dialekty jsou v kontrastu se severními dialekty : Liptov (střední, západní a východní ), Turchan , Orava ( Dolní , Střední a Horní ) a Horní Nitran (Horní a Prievidza) [1] .

Podle klasifikace R. Krajchoviče ve skladbě jihostředoslovanských nářečí rozlišují [5] [9] :

Podle terminologie R. Krajčoviće tvoří jižní nářečí jihovýchodní oblast ( juhovýchodný región ) nebo jihovýchodní oblastní oblast ( juhovýchodný regionálny areál ) jako součást středoslovanského nářečního makroareálu ( makroareál stredoslovenských nárečí ) [5] [11 ] . V rámci jihovýchodních dialektů se rozlišuje pět hlavních nářečních oblastí a dvě přechodné oblasti. Rozdíly mezi klasifikací R. Krajkoviče a diferenciací slovenských nářečí na dialektologické mapě "Atlasu slovenského jazyka" jsou [9] :

V rámci středoslovenského makrorozsahu kontrastují nářečí jihovýchodní oblasti s nářečími severozápadní oblasti, která zahrnuje sedm hlavních oblastí - dolnooravský, středoravský, turčanský, liptovský, zvolenský, hornonitranský a Tekovský, stejně jako čtyři přechodové oblasti - Horná Orava, Východní Liptov, Bánovský a Topolčanský. Jihovýchodní a severozápadní oblast středoslovanského dialektu odděluje podle R. Krajchoviče svazek izoglos , který zahrnuje takové jevy, jako je přítomnost koncovek v množném čísle u sloves 1. osoby -mo (na jihovýchodě) a -me (v severozápad): robímo / robíme ; rozšíření dvojhlásky i̯e a monoftongu a̋ ( na jihovýchodě) a dvojhlásky i̯a (na severozápadě): pi̯etok (ipelské dialekty), pa̋tok (hemerské dialekty) / pi̯atok a další nářeční jevy [12] .

Na dialektologické mapě I. Ripky , prezentované v "Atlasu obyvatelstva Slovenska" ( Atlas obyvateľstva Slovenska ) (2001), se rozlišují tyto jihovýchodní středoslovenské dialekty:

Jihovýchodní nářečí středoslovenského makrorozsahu (podle terminologie mapy nářečí jihovýchodní oblasti) jsou v kontrastu s nářečími severozápadními - oravským, liptovským, turčanským, hornonitranským a tekovským. Na rozdíl od klasifikace uvedené v "Atlasu slovenského jazyka" na mapě I. Ripky jsou tekovské nářečí přiřazeny k severozápadní oblasti. Na rozdíl od klasifikace R. Krajchoviče jsou zvolenské dialekty zahrnuty do jihovýchodní, nikoli do severozápadní oblasti [6] .

Podle klasifikace publikované v díle J. Mystrika „Gramatika slovenského jazyka“ (1985) se jižní středoslovenská oblast zahrnující Zvolen, Tekov, Gontjan, Novograd-Vrhnyan, Modrokamen, dialekty středního Novogradu, Ipel, dialekty západního Gemera, nářečí východních gemerských a goregronských nářečí, stojí proti severní skupině (s liptovským, oravským, turchanským a hornonitranským nářečím). Tato oblast je pokrytím podobná oblasti na dialektologické mapě „Atlasu slovenského jazyka“ [4] .

Oblast distribuce

Jižní dialekty středoslovanského dialektu jsou běžné ve středních a jižních oblastech středního Slovenska (vyjma krajně jižních oblastí na hranici s Maďarskem ) [7] .

Distribuční oblast jižních dialektů středoslovanského dialektu pokrývá území několika historických žup Maďarského království : Tekovského , Gontjanského , Novogradského , Gemersko-malogontského (s výjimkou jižních oblastí těchto žup) a Zvolenského (úplně) [13] . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se tento region nachází na území Banskobystrického kraje [7] [14] . Největší sídla v jižní části středního Slovenska jsou Banská Bystrica , Zvolen , Brezno , Zlaté Moravce , Kremnica , Nová Baňa , Vráble , Krupina , Banská Štiavnica , Levice , Lučenec , Modrý Kameň , Velký Krtish , Fiľakovo , Rimavská -Sobota , Revutsa , Rožňava [15] .

Na východě hraničí oblast jižních středoslovanských nářečí s oblastí spišských nářečí východoslovenského nářečí . Na jihu se oblast heterogenních slovenských nářečí přimyká k oblasti jižních středoslovanských nářečí , částečně roztroušených s nářečími maďarského jazyka . Na západě hraničí jižní středoslovenské nářečí s oblastí jihovýchodních západoslovenských středonitranských nářečí , na severu a severozápadě s oblastí severních středoslovenských nářečí : na severozápadě s oblastmi hornonitranské a turchanské nářečí , na severu - s oblastí liptovských nářečí [6] [16] [17] .

Nářeční rysy

Vlastnosti společné všem nářečím jižní oblasti středoslovanského dialektu, které je odlišují od severní oblasti [8] :

  1. Distribuce podstatných jmen s funkčně měkkými souhláskami na konci kmene je podobná jako u substantiv tvrdé variety: do Banskej Bistrici , v Banskej Bistrice .
  2. Přítomnost samohlásky í nebo i v šikmých pádech mužského a středního rodu přídavných jmen: dobřího / dobriho , staršího / staršiho .
  3. Skloňování podstatných jmen s kmenem na zpětně- jazykovou souhlásku v měkké varietě: na ruki , dvě ruce .
  4. Přítomnost hlásky o ve zdrobnělých příponách podstatných jmen s kmenem na měkkou souhlásku: xlapčok , nošťok . V severních středoslovenských nářečích: xlapček , nošťek .
  5. Přítomnost protetické souhlásky -v ve 3. osobě tvarů osobních zájmen : von , vona / ona , voňi / oňi .

Poznámky

Komentáře
  1. ↑ Hrob nad znakem písmene zde a níže označuje zeměpisnou délku souhlásky (ú = u̅ = u:). Označení zbývajících fonémů odpovídá grafémům slovenské abecedy , s výjimkou znaků ʒ, x, odpovídajících digrafům dž, ch.
Prameny
  1. ↑ 1 2 3 4 Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 7. dubna 2015)
  2. ↑ Lifanov, 2012 , str. osmnáct.
  3. ↑ Lifanov, 2012 , str. 23.
  4. ↑ 1 2 Mystrick, 1985 , str. 179.
  5. ↑ 1 2 3 4 Krajčovič, Žigo, 1988 , s. 260.
  6. ↑ 1 2 3 4 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. dubna 2015)
  7. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
  8. ↑ 1 2 3 4 Lifanov, 2012 , str. 26.
  9. ↑ 1 2 3 Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 316.
  10. ↑ Lifanov, 2012 , str. 24.
  11. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 236.
  12. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 237.
  13. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
  14. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
  15. ↑ Lifanov, 2012 , str. 26-29.
  16. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. dubna 2015)
  17. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. dubna 2015)

Literatura

  1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
  2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Štolc J. , Habovštiak A. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I. Vokalizmus a konsonantizmus; II. Flexia; III. Tvorenie slov; IV. Lexika).
  4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  5. Mistrík J. Gramatika slovenského jazyka. - Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1985. - 182 s.
  6. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .