Středonitranské dialekty

Středonitranské nářečí (též středonitrianské nárečie ; slovenské stredonitrianske nárečie ) jsou nářečí západoslovenského nářečí , běžné v severozápadních oblastech Nitrianského kraje a v severovýchodních oblastech Trnavského kraje na Slovensku (v jihovýchodní části Západního Slovenska nářeční oblast) [3] [4] [5] . Spolu s dolnonitranštinou jsou zařazeny do počtu jihovýchodních západoslovenských nářečí podle klasifikace publikované v Atlase slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [6] . Ve středonitranském nářečí se rozlišují vlastní středonitranská nářečí, topolčanské ( topol'čianske nárečie ) a glogské ( hlohovské nárečie ) [7] [8] . V klasifikaci R. Krajchoviče nejsou vyčleněny středonitranské dialekty - na jejich místě jsou vyčleněny oblasti hlavního glogského a přechodného nižnetrenčínského dialektu [9] [10] [11] . Podle klasifikace uvedené na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ) jsou oblasti středonitranského a dolnonitranského dialektu spojeny do jediné oblasti, nazvané dolnonitranština [8] .

Název středonitranských nářečí (stejně jako dolnonitranských) je dán názvem historického nitranského komitátu , v jehož hranicích se tyto dialekty utvářely [12] .

Charakteristickým znakem středonitranských nářečí je v jejich jazykovém systému kombinace znaků západoslovenského a středoslovanského nářečí . Tato kombinace se vyvinula v procesu interakce mezi okrajovými částmi nářečních oblastí západního a středního Slovenska. Tak např. mezi hláskovými jevy původem ze západoslovenského je absence dvojhlásek a rytmického zákona, záměna redukovaných v silném postavení v e , mezi jevy fonetiky podobné střední slovenštině patří reflexy rat , lat praslovanských kombinací *ort , *olt , přítomnost párových měkkých souhlásek ť , ď a ň , provádění palatalizace včetně před nativní e a e < ь [13] .

Klasifikace

Vzhledem k tomu, že ve středonitranských dialektech jsou rozšířeny jak typicky západoslovenské, tak typicky středoslovenské nářeční rysy, je ve středonitranském dialektu přítomnost praslovanských reflexů charakteristických pro jejich jazykový systém a některé pozdější jazykové jevy západoslovenského původu rozhodující, když zahrnutí této skupiny nářečí do západoslovenského nářečí (zachování skupin tl , dl , reflexem redukovaných v silné pozici je samohláska e , rozšíření podstatných jmen, přídavných jmen a některých zájmen ženského rodu v instrumentálním případě jednotného čísla koncovka -ú : ze svojej ženú atd.) Zároveň do území Rozšíření středonitranských nářečí v různé míře zahrnuje okrajové části oblastí praslovanských nářečních rysů středoslovanského původu, včetně rozšířené změna ve středonitranské oblasti praslovanských kombinací *orT- , *olT- na raT- , laT- [13] [14] .

Podle klasifikace uvedené v Atlase slovenského jazyka (1968) se středonitranské nářečí spojují do jihovýchodní západoslovenské skupiny spolu s dolnonitranskými nářečími. Tato skupina je protikladem k severním západoslovenským dialektům  - hornotrendinský , dolnotrencijský a považský , jakož i jihozápadním západoslovenským dialektům  - zagorskému a trnavskému [6] . Zároveň se středonitranská oblast dělí na vlastní středonitranský, topolčanský a glogský dialekt [7] .

V klasifikaci R. Krajčoviće (a podle jeho terminologie) jsou místo rozsahu středonitranských nářečí uvedených v Atlasu slovenského jazyka nářečí glogovská (na západě) a dolnonitranská (na východě). rozlišoval. Glogovští jsou přitom přiřazeni k hlavním nářečním oblastem a dolnonitranští k přechodným. Tyto nářeční oblasti patří spolu s přechodnou mijavštinou a hlavním zagorským, trnavským a piešťanským do jižní nářeční oblasti jako součást západoslovenského makrorozsahu. V rámci západoslovenského makrorozsahu jsou nářečí jižní oblasti protikladem k nářečím severní oblasti: hlavními nářečími jsou dolnotrendinský a horní trenčinský, dále přechodné nářečí, horní Kisutsk a Dolní Kisutsk [15 ] [16] .

V klasifikaci slovenských nářečí , prezentované na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ) (publikované v Atlasu obyvatelstva Slovenska ( Atlas obyvatel'stva Slovenska ) (2001) jsou oblasti středního Nitranu a Dolnonitranské dialekty jsou spojeny do jediné oblasti, nazvané dolnonitranské. Dolnonitranské nářečí patří spolu se zagorským, považským a trnavským nářečím mezi nářečí jižní oblasti v rámci západoslovenského makrorozsahu. Jižní dialekty jsou protikladem k dialektům severní oblasti - Horní Trenchin, Dolní Trenchin a Kisutsky [8] .

Rozsah a název

Středonitranské dialekty jsou běžné v západní části Slovenska na středním toku řeky Nitry . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se oblast středonitranských nářečí nachází v severovýchodní části území Trnavského kraje (u města Glohovec ) a v severozápadní části území hl. Nitrianský kraj (u měst Topolčani a Nitra ) [2] [17] [18 ] .

Z východu k oblasti středonitranských nářečí přiléhá oblast nářečí středoslovanského: ze severovýchodu - oblast rozšíření hornonitranských nářečí, z východu - tekovské dialekty . Na jihu hraničí středonitranské dialekty s rozsahem dolnonitranských dialektů a heterogenních slovenských dialektů (často prokládaných dialekty maďarského jazyka ). Na západě se areál rozšíření jihozápadních západoslovenských trnavských nářečí připojuje k rozsahu středonitranských nářečí , na severozápadě k oblasti rozšíření severozápadoslovenských povazských nářečí .

Středonitranské dialekty jsou pojmenovány podle historické nitranské župy Uherského království, v jejímž rámci se tyto dialekty vytvořily spolu s dolnonitranskými dialekty. A také podle umístění v rámci Nitranského komitátu [12] .

Nářeční rysy

Fonetika

  1. Středonitranská nářečí se vyznačují tak nápadným západoslovenským znakem, jako je absence dvojhlásek v jejich systému vokalismu : bílí / bélí , ňevím / ňevém , ďíťa / ďéťa , kóň , vóla , mój , práťel .
  2. Ve středonitranských nářečích se nevyskytuje takový nářeční rys charakteristický pro středoslovenské nářečí jako zákon rytmické kontrakce: obráťí sa , bílá , bíváťe , xoďívám , kvíťí .
  3. Rozložení reflexů praslovanských kombinací *ort , *olt s neakutní intonací převážně rat , lat : rásť , ražen , rakita , lakeť , vlaňi / loňi
  4. Změna snížené v silné pozici na e : reš , ven , pátek . Reflexy o a a jsou zaznamenány pouze v jednotlivých lexémech : mox , dášť .
  5. Středonitranské nářečí jsou blízké nářečím středoslovanského nářečí přítomností obou měkkých souhlásek ť , ď a ň (s výjimkou měkkého ľ ). Oblast střední Nitry nebyla postižena procesem asimilace měkkých ť a ď ( ť > ć , ď > ʒ́ ). Palatalizace , stejně jako v oblasti středního Slovenska, je zaznamenána jak před původním e , tak před e , které vzniklo na místě redukovaného ь : ďeťi , iďeťe , ďeň , ňesím , leto , lutovať .
  6. Ve všech polohách ve středonitranských nářečích se objevuje labio -zubní souhláska v , která nemá párovou hluchotu: ďívka , ovca , sinóv atd., a to i v mužských rodech v -l ( bóv , ďakovav atd.) .).
  7. Přítomnost zdvojených souhlásek různého původu: oddix , occa , strašillo , hlanni , mlačči , masso , kašša .

Morfologie

  1. Rozšíření podstatných jmen, přídavných jmen a některých zájmen ženského rodu v instrumentálu jednotného čísla zakončeného na -ú / -u : ze svojí ženú , pod hlavu , se mnú .
  2. Přítomnost adjektiv středního rodu v podobě nominativu a akuzativu skloňování jednotného čísla -é : dobré , cuʒé . Výjimkou jsou dialekty v oblasti města Topolchani , ve kterých je zaznamenáno rozšíření skloňování -ó : dobró .
  3. Rozdělení středních podstatných jmen v nominativu a akuzativu jednotného čísla s funkčně měkkou souhláskou na konci kmene s přechylováním -o : pleco , srcco , vajco , ohňišťo , but pole , more .

Poznámky

Komentáře Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
  3. ↑ 1 2 Úvod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 29. března 2015)
  4. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  5. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 29. března 2015)
  6. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 36.
  7. ↑ 1 2 3 Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 29. března 2015)
  8. ↑ 1 2 3 4 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 29. března 2015)
  9. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 218-219.
  10. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 223.
  11. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 315.
  12. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17-18.
  13. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 44.
  14. ↑ Lifanov, 2012 , str. 16-17.
  15. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 208-209.
  16. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 224-225.
  17. ↑ Lifanov, 2012 , str. 43.
  18. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..

Literatura

  1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
  2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
  4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .