Nizhnetrenchinskie dialekty

Dolnotrenčianske nárečia ( také dolnotrenčianské dialekty , jihotrenčinské dialekty , jihotrenčinské nárečie ; slovenské dolnotrenčianske nárečia , juhotrenčianske nárečia ) jsou západoslovenské dialekty , běžné v centrálních oblastech Trenčianského kraje Slovenska (v severní části západoslovenského dialektu oblast) [3] [4] [5] . Spolu s Horno Trenchin a Považh jsou zařazeny do počtu severozápadoslovenských nářečí podle klasifikace publikované v Atlase slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [6] . Z hlediska klasifikací slovenských dialektů zaujímají nižnětřenčinské dialekty jedinou oblast, ve které nejsou menší nářeční oblasti [7] [8] [9] . V publikaci „Dialektologie slovenského jazyka“ (2012) K. V. Lifanova je východní oblast zvýrazněna v oblasti Dolního Trenčina [10] . R. Kraychovich se odvolává na dolnotrenčinská nářečí podjavorinských nářečí , která jsou obvykle zahrnuta do považské oblasti, a východní (bánovské) nářečí vyčleňuje jako přechodnou oblast jako součást středoslovanského nářečí [11] [12]. [13] .

Název dolnotrenčinských dialektů (stejně jako hornotrendinských dialektů) je dán názvem historické Trenčinské župy , v jejímž rámci se tyto dialekty vytvořily [14] .

Charakteristickým rysem dolnotrenčinských dialektů je hmatatelný vliv na jejich jazykový systém středoslovenským dialektem , který je charakteristický i pro zbytek severozápadoslovenských dialektů. Tak na př. mezi hláskovými rysy podobnými středoslovenským je rozšíření měkkých souhlásek ť a ď ; přítomnost dvojhlásek (omezená), z nichž diftong i̯e je nejčastější .

Klasifikace

Rozšíření v dolnotrenčinských nářečích tak typických středoslověnských nářečních rysů, jako je používání měkkých souhlásek ť , ď , ň a částečně přítomnost dvojhlásek , nedává důvod k zařazení těchto nářečí do středoslovenské nářeční oblasti, protože jejich genetická příslušnost je určena především rozložením praslovanských reflexů v jejich jazykovém systému a některými pozdějšími jazykovými jevy, které jsou původem ze západoslovenského jazyka (zachování skupin tl , dl ; změna kombinací *orT- , *olT- v roT- , loT - reflex redukovaného v silném postavení - samohláska e atd.) [15] . Ve všech variantách klasifikace slovenských nářečí jsou dolnotrenčinské nářečí zařazeny do skupiny severských nářečí západoslovenského nářečí . Současně jsou obrysy oblasti dialektů Nizhnetrenchinsk definovány odlišně v různých klasifikacích. Odlišné je i složení oblasti severního západního Slovenska, což se odráží v rozdílu v počtu nářečí definovaných jako nejbližší k Dolnímu Trenčinu.

Nářeční rysy

Fonetika

  1. Nižnětrenčinské dialekty se přítomností měkkých souhlásek ť a ď v obou přibližují nářečím středoslovanského nářečí . Historicky v Dolním Trenčinsku, stejně jako v sousedním Horní Trenčinsku, docházelo k asimilaci měkkého ť a ď ( ť > ć , ď > ȝ́ ), později však v dolnotrenčinských dialektech (na rozdíl od hornotrendinských) , na místo asimilovaných souhlásek se opět vyvinuly měkké souhlásky ť a ď . stejné pozice jako ve středoslovenském nářečí: ďeďina , seďem , oťi̯ec , robiť , preňňi atd.
  2. V dolnotrenčinských dialektech se na rozdíl od hornotrenčinských nezachovala měkká souhláska ľ : leto , xvíla , slúbiť , posťel , robili atd.
  3. Přítomnost dvojhlásek, které jsou běžné v dolnotrenčinských nářečích, je ve srovnání se středoslovenským nářečím a sousedními hornotrenčinskými nářečími omezenější.
    • nejrozšířenější dvojhláska je i̯e s možnou rozšířenou slabičnou složkou - i̯é : bi̯eda , ďi̯eťa , mli̯eko , xli̯ép , naši̯éj , luďi̯é ;
    • dvojhláska u̯o je částečně běžná , zatímco stejné lexémy jsou paralelně zaznamenány v dolnotrenčinských dialektech, ve kterých je nediftongizovaná dlouhá samohláska ó ve stejných pozicích místo u̯o a často se ó vyskytuje ve výhradním použití: nu̯ož / nóž , stu̯ol / stól , ku̯oň / kóň , mój , vóla , móžem ;
    • absence dvojhlásek i̯a a i̯u : práťel , mesác , dlaňám , lepšá , lepšú , tŕňú .

Nářečí východní části dolnotrenčinské oblasti (město Bánovce nad Bebravou a okolí) se vyznačují jazykovými jevy, které vznikly pod vlivem středoslovanského dialektu:

  1. Přítomnost zákona rytmické kontrakce: dávam , xválim , či̯erni , krásam .
  2. Rozšíření velkého množství lexémů, v nichž jsou zaznamenány redukované reflexy, podobně jako u středoslovanských: dášť , xṛbát , max , raš , doska .
  3. Samohlásku o vložte do mužského rodu v -l s příponou -u̯ : padou̯ , mohou̯ , išou̯ .
  4. Bilabiální u̯ na konci slabiky a slova, které se v některých případech může stát ú nebo u : stou̯ka , pokri̯eu̯ka , prú , prujše (se střední slovenštinou pṛu̯ ), krú (se střední slovenštinou kṛu̯ ), brúno (se střední slovenštinou bṛu ) , jagžu ( jagžiu̯ ).

Nářečí západní části dolnotrenčinské oblasti (město Trenčín a jeho okolí) se vyznačují jazykovými jevy západoslovenského původu:

  1. Nedostatek implementace rytmického zákona.
  2. Distribuce lexémů odrážejících především západoslovenské nosní reflexy.
  3. Vkládací samohláska e v mužských příčestích v -l s příponou -l : padel , mohel , išel / iši̯él .
  4. Absence bilabiálního u̯ na konci slabiky a slova.

Poznámky

Komentáře Prameny
  1. Krátký, 1993 , str. 590.
  2. 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
  3. 1 2 Úvod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 30. srpna 2014)
  4. Smirnov, 2005 , s. 275.
  5. Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 224-225.
  6. Lifanov, 2012 , str. 36.
  7. 1 2 Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Vstup: 30. srpna 2014)
  8. Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 30. srpna 2014)
  9. Mojmír Benza. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 30. srpna 2014)
  10. Lifanov, 2012 , str. 40.
  11. Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 257-258.
  12. Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 315.
  13. Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 316.
  14. Lifanov, 2012 , str. 17-18.
  15. Lifanov, 2012 , str. 16-17.

Literatura

  1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
  2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
  4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .