Považské dialekty

Považské nářečí (též Považské nářečí ; slovensky považské nárečie, piešťanské nárečie ) jsou nářečí západoslovenského nářečí , běžné v centrální části západoslovenské nářeční oblasti (na středním toku Váhu ) [2] [3] [5] . Spolu s hornotrendinským a dolnotrencijským jsou zařazeny do počtu severozápadoslovenských nářečí podle klasifikace publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [ 6] [7] , podle klasifikace publikované v Atlas obyvatelstva Slovenska , Považské nářečí patří mezi jižní nářečí západoslovenského makroareálu [4] , R. Krajčovič ( R. Krajčovič ) identifikuje piešťanské a mijavské nářečí v Považské oblasti , patřící do jižní oblasti hl. Západoslovenský makroareál [8] [9] .

Považské dialekty byly stejně jako ostatní severoslovenské nářečí, ale v menší míře, ovlivněny středoslovenským nářečím , což se projevuje přítomností dvojhlásek (především dvojhlásky i̯e ) v považských dialektech; bilabiální u̯ na konci slabiky a slova (spolu s v nebo f na stejné pozici), stejně jako v mužských l-příčestích; běžnější jevy se středoslovenským nářečím jsou zaznamenány v severozápadních považských (mijavských) nářečích: slabičné místo praslovanských spojení redukované s hladkým l v pozici za jazykovou souhláskou (v jiných považských dialektech v této poloze - lu nebo u ); skloňování řádu a v živých podstatných jménech v nominativu množného čísla (v jiných dialektech - skloňování řádu e ) [10] .

Přitom v povazských nářečích nedochází k rytmickému stahování slabiky a chybí párové měkké souhlásky. Zdvojené souhlásky různého původu jsou známé; skloňování i v neživotných podstatných jménech mužského rodu s kmenem na s , z ve tvaru předložkového pádu; skloňování ou̯ pro podstatná jména mužského rodu ve tvaru genitivu množného čísla atd. [11] Kromě mijavských dialektů rozlišuje řada nářečních rysů severovýchodní a severní (javorinský) dialekty v oblasti Považh [12] .

Klasifikace

V klasifikacích slovenských dialektologů jsou pro dialekty považských dialektů určena různá místa v oblasti západoslovenského dialektu. V klasifikaci prezentované v "Atlasu slovenského jazyka", 1968, patří považské nářečí spolu s hornotreninským a dolnotreninským do severních nářečí a jsou protikladem k jihozápadním nářečím  - zagorskému a trnavskému . jihovýchodní  - střední Nitran a Dolní Nitran . Na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ), 2001, z „Atlasu obyvatelstva Slovenska“ ( Atlas obyvatel'stva Slovenska ), patří považské dialekty spolu se Zagorskem, Trnavou a Dolní Nitrou k nářečím. jižní oblasti jako součást západoslovenské makrooblasti a jsou protikladem k dialektům severní oblasti - Horní Trenčinskij, Nižnětrenčinskij a Kisutskij [4] . V klasifikaci R. Krajčoviće oblast Považa zaujímají Piešťany, které patří mezi hlavní nářečí, a přechodná mijavská nářečí jako součást nářečí jižní oblasti západoslovenského nářečí (zahrnuje i hlavní zagorské, trnavské a glogovské nářečí, stejně jako přechodná dolnonitranská nářečí jako jižní) [8] [9] [13] . Podle klasifikace publikované v Encyklopédii jazykovedy , 1993 tvoří Považský spolu s trnavskými a nitranskými dialekty jižní skupinu dialektů, na rozdíl od severní skupiny (s hornotrenčínským, dolnotrenčínským a kysuckým dialektem) a zagorské skupiny (se zagorským a vlastní skalitzská nářečí).

Jako součást povazských dialektů v jejich extrémně severozápadní oblasti, Miyavsky nebo Miyavsko-Brezovsky, se rozlišují dialekty (poblíž města Miyava ), v severní oblasti - Yavorinsky dialekty a na celém zbytku území - vlastně Považské dialekty ( v oblasti měst Nové Mesto- nad Váhom a Piešťany ) [3] [7] .

Rozsah a název

Považské dialekty jsou běžné v západních oblastech Slovenska na hranici s Českou republikou na středním toku řeky Váh . Podle moderního administrativně-územního členění Slovenska se oblast považských nářečí nachází v jihozápadních oblastech Trenčianského kraje (u měst Mijava, Nové Mesto nad Váhom, Stará Turá ) a severovýchodních oblastech Trenčianského kraje. Trnavský kraj (u města Piešťany) [ 14] [15] .

Ze severovýchodu k oblasti považských dialektů přiléhá oblast rozšíření dolnotrenčinských dialektů severozápadoslovenské skupiny , z východu oblast středoslovenských hornonitranských dialektů, z jihovýchodu - oblast západoslovenských středonitranských dialektů . Na jihozápadě hraničí považské dialekty s trnavskými, na západě se zagorskými dialekty západoslovenského nářečí . Na severu k oblasti považských dialektů přiléhá oblast rozšíření kopaničárských dialektů východomoravské (moravsko-slovenské) nářeční skupiny [2] [3] [4] .

Považské dialekty jsou pojmenovány podle řeky Váh, která protéká územím jejich rozšíření, podle názvu největší osady se nazývají dialekty té či oné části Považské oblasti: Mijavské dialekty (podle názvu města z Mijavy), piešťanské (ve skutečnosti Považské) dialekty (podle názvu města Piešťany), název Yavorinských dialektů je spojen se jménem řeky Yavorina [16] .

Vlastnosti dialektů

Západoslovenské nářeční rysy

Považské dialekty se vyznačují většinou nářečních jevů, které jsou vlastní západoslovenskému dialektu jako celku, zahrnují takové fonetické rysy jako [17] [18] [19] :

  1. Přítomnost fonologicky dlouhých samohlásek: vlastní dlouhé samohlásky á , í , ú ; odpovídající středoslovenským dvojhláskám, původním dlouhým monoftongům é , ó , á a monoftongizovaným nebo lomeným dvojhláskám. Zároveň na rozdíl od většiny západoslovenských nářečí, které dvojhlásky nemají, se v považských dialektech pod vlivem středoslovanského nářečí rozšířily některé dvojhlásky nebo samohláskové kombinace připomínající dvojhlásky, především i̯e , méně často vó a i̯a .
  2. Absence zákona o rytmické kontrakci slabik (zákon o harmonii slabik, podle kterého po sobě ve slově nemohou následovat dvě slabiky s dlouhými samohláskami): xválím „chválím“, krásní atd.
  3. Tendence ke ztrátě párových měkkých souhlásek je jejich úplná absence nebo přítomnost pouze jednoho páru z hlediska tvrdosti / měkkosti n  - ň .
  4. Palatalizace souhlásek v pozicích před e od ě nebo ę .
  5. Počáteční přízvuk , vždy padá na první slabiku.

Mezi západoslovenskými fonetickými rysy jsou také zaznamenány praslovanské reflexy [17] [20] [21] :

  1. Přítomnost ve většině případů na místě praslovanských kombinací *orT- , *olT- není pod akutním stresem roT- , loT- : rokita , rost'em , vloňi atd.
  2. Zachování kombinací tl , dl nebo jejich změna na ll (kromě příčestí na -l): krídlo / kríllo , šidlo / šillo .
  3. Změna souhlásky ch na š druhou palatizací: Češi , mňíši atd.
  4. Změna spojení redukovaného s hladkým l̥ ( tülstъ ) v pozici mezi dvěma souhláskami, z nichž jedna je lingvální, ve spojení lu ( tlust ). Výjimkou jsou mijavské dialekty, ve kterých jsou v této poloze prezentovány slabičné souhlásky.
  5. Změna redukovaná v kombinacích trъt , tlъt , trьt , tlьt na plnou samohlásku: krest , blexa atd.

Mezi západoslovenské hláskové rysy navíc patří pozdější nářeční jev [22] [20] [21]  - vokalizace redukovaného ь , ъ v silné pozici s tvorbou e na jejich místě : deska "deska", kotel "kotel ", oves "oves" , ocet "ocet", statek "dobytek", ven "ven", "ven" atd., jakož i další nářeční znaky.

Morfologické západoslovenské znaky zahrnují [23] [24] [21] [19] :

  1. Přítomnost kontrakce v instrumentálních tvarech jednotného čísla podstatných a přídavných jmen ženského rodu a některých zájmen ( s dobrou ženou / ženu , s tebú / s tebu ) a nominativu a akuzativu jednotného čísla středních přídavných jmen ( dobré ).
  2. Rozdělení koncovky -o u podstatných jmen středního rodu v nominativu a akuzativu jednotného čísla s funkčně měkkou souhláskou na konci kmene: líco , srco , vajco , pleco atd. nebo -é , -í : obilé / obilí , znameňé / znameňí .
  3. Rozšíření ve většině nářečí koncovky -u živých podstatných jmen na a ve tvaru genitivu jednotného čísla: gazdu , sluhu , s koncovkou -i v extrémně západních dialektech západoslovenské oblasti: gazdi , sluhi .
  4. Přítomnost koncovek obsahujících samohlásku e ( -i̯e / -é / -i̯é , -ovi̯e / -ové / -ovi̯é ) v živých podstatných jménech mužského rodu v nominativu množného čísla: lud'i̯e / ludé / ludi̯é ; sinovi̯e / sinové / sinovi̯é ; rodičé / rodiči̯e atd. V mijavských dialektech jsou přítomna skloňování řádu a .
  5. Přítomnost nezúžených tvarů genitivu a dativu přivlastňovacích zájmen v jednotném čísle 1. a 2. osoby: tvojého / tvojjého ; tvému ​​/ tvému ​​.

Místní nářeční rysy

Kromě běžných západoslovenských dialektových rysů, považské dialekty obsahují řadu vlastních místních dialektových rysů, které jsou protikladem k těmto dialektům ve zbytku západoslovenské oblasti. Mezi nimi jsou například [11] :

  1. Naprostá absence párových měkkých souhlásek , odlišující Povazhsky od zbytku severních západních slovenských dialektů. Ve všech pozicích jsou přítomna zpevněná t a d (zřídka asimilovaná c a ʒ ), stejně jako n a l : deti , dedina , vrátit , dakujem , koni̯éc , prinésli atd.
  2. Přítomnost zdvojených souhlásek různého původu: millo ; oddix ; precca ; stunna , najelli sa , drevenní , trojjé , mojjú atd.
  3. Skloňování i v neživotných podstatných jménech mužského rodu s kmenem na s , z ve tvaru předložkového pádu: po hlasi , na vozi .
  4. Skloňování ou̯ pro podstatná jména mužského rodu v genitivu množného čísla: bratou̯ ; sinou̯ atd. V severozápadní oblasti považských dialektů se skloňování uvádí ve tvaru vóf : bratvóf ; sinvóf atd. Kromě toho se často vyskytuje skloňování í (včetně podstatných jmen ženského a středního rodu): mesácí , vozí , dubí , zimí , dreví atp.
  5. Nahrazení základní infinitivní přípony i příponou e při tvoření l -  příčestí ve všech tvarech nebo pouze v mužských tvarech :
  6. Použití záporných částic devět nebo neni v kombinaci s osobními tvary pomocného slovesa byť "být": devět som / neni som , devět / neni si , devět je / neni je .

Považské nářečí se také vyznačují běžnou západoslovenskou absencí zákona o rytmické kontrakci slabik, což odlišuje považské nářečí od zbytku severozápadoslovenských nářečí, které prošly výrazným středoslovenským vlivem - Horno Trenčin a Východní Dolný Trenčin.

Rysy společné pro středoslovenské nářečí

Některé jazykové rysy považských dialektů se shodují s odpovídajícími rysy středoslovanského dialektu nebo se pod jeho vlivem vyvinuly [10] :

  1. Přítomnost dvojhlásek nebo kombinací samohlásek připomínajících dvojhlásky v systému vokalismu : i̯e , také fungující jako i̯é ; i̯a nebo kombinace vó na místě dlouhého ó . V oblasti západního Slovenska jsou dvojhlásky hojně zastoupeny v hornotrenčinských nářečích a méně v dolnotrenčinských nářečích.
  2. Přítomnost bilabiálního u̯ na konci slabiky a slova (spolu s v nebo f na stejné pozici), stejně jako v mužských l-příčestích.
  3. Rozmístění slabičných kombinací na místě praslovanských kombinací redukovaných hladkým l v pozici po jazykové souhlásce, zaznamenané v mijavských dialektech (v jiných povazských dialektech v této poloze - lu nebo u ).
  4. Přítomnost přechylování řádu a v živých podstatných jménech ve formě nominativu množného čísla, také běžné v mijavských dialektech (v jiných dialektech - skloňování řádu e ).
Rysy severovýchodních dialektů

Severovýchodní území v oblasti Považh odlišuje řada nářečních znaků [12] :

  1. Zúžené tvary sloves přítomného času.
  2. Přítomnost infinitivů v -i nahrazených novotvary v -it .
  3. Rozšíření základní přípony infinitivu a atd.
  4. Skloňování e v neživotných podstatných jménech mužského rodu se základem na s , z ve tvaru předložkového pádu (se společným skloňováním i ): po hlase , na voze .

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. listopadu 2013)
  3. ↑ 1 2 3 4 Uniza.sk  (slovensky) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. listopadu 2013)
  4. ↑ 1 2 3 4 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (slovensky) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 7. listopadu 2013)
  5. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. ↑ Lifanov, 2012 , str. 36.
  7. ↑ 1 2 Pitt.edu  . _ — Mapa slovenských nářečí. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 7. listopadu 2013)
  8. ↑ 1 2 Krajčovič, 1988 , s. 215.
  9. ↑ 1 2 Krajčovič, 1988 , s. 221.
  10. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 41-42.
  11. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 42-43.
  12. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 43.
  13. ↑ Krajčovic, 1988 , s. 209.
  14. ↑ Lifanov, 2012 , str. 83-84.
  15. ↑ Lifanov, 2012 , str. 41.
  16. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17-18.
  17. ↑ 1 2 Smirnov, 2005 , s. 305-306.
  18. ↑ Lifanov, 2012 , str. 16.
  19. ↑ 1 2 Krajčovič, 1988 , s. 207-208.
  20. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
  21. ↑ 1 2 3 Krajčovič, 1988 , s. 207.
  22. ↑ Smirnov, 2005 , s. 305.
  23. ↑ Smirnov, 2005 , s. 306.
  24. ↑ Lifanov, 2012 , str. 35-36.

Literatura

  1. Krajčovič R. Vývin slovenského jazyka a dialektologie. - Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1988. - S. 227.
  2. Short D. Slovak // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
  4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  5. Smirnov L. N. Slovenský jazyk // Jazyky světa: slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .