Trnavská nářečí

Trnavské nářečí (též trnavské nářečí ; slovenské trnavské nárečie ) jsou nářečí západoslovenského nářečí , běžné v jižní části západoslovenské nářeční oblasti (u měst Trnava a Pezinok ) [2] [3] [5] . Podle klasifikace publikované v "Atlasu slovenského jazyka" ( Atlas slovenského jazyka ) tvoří trnavská nářečí spolu se zagorskými nářečími skupinu jihozápadních západoslovenských nářečí [6] [7] , v jiných klasifikacích jsou trnavská nářečí zařazena do počet jihozápadoslovenských nářečí [4] .

K nářečním rysům trnavských nářečí, z nichž většina je podobná rysům zagorských nářečí a mají společný západoslovenský charakter, patří [8] : úplná absence dvojhlásek ; přítomnost samohlásky e na místě redukovaného ъ v silné pozici; asimilace souhlásek t' a d' (změna v c' a ʒ' s následným přitvrzením) před nativním i a e < ě ; nepřítomnost bilabiálního u̯ , které koreluje s v ; přítomnost samohláskového řádu e ve skloňování živých podstatných jmen ve tvaru nominativu plurálu ( bratové , mužové ) apod. Na rozdíl od zagorských dialektů jsou v trnavských uváděny slabičné souhlásky [9] . Kromě toho se pro trnavské dialekty vyznačují takové tvary přivlastňovacích zájmen jako jehóf , jehová , jehové , jejin , jejiná , jejiné , která se skloňují jako plná adjektiva [10] .

Klasifikace

Trnavské nářečí spolu se zagorskými nářečími, které zaujímají jihozápadní část území, kde je rozšířeno západoslovenské nářečí, tvoří podle klasifikace publikované v Atlase slovenského jazyka, 1968 skupinu jihozápadních západoslovenských nářečí . Tato skupina je protikladem k jihovýchodní  - střední Nitran a Dolní Nitran , stejně jako severní  - Horní Trenchin , Dolní Trenchin a Považh dialekty . V řadě klasifikací nářečí slovenského jazyka jsou trnavské nářečí zahrnuty do počtu jihozápadoslovenských nářečí, zejména na dialektologické mapě I. Ripky ( Ivor Ripka ), 2001, z Atlasu obyvatelstva hl. Slovensko ( Atlas obyvatel'stva Slovenska ), trnavské nářečí spolu se zagorským, považským a dolnonitranským označují nářečí jižní oblasti jako součást západoslovenského makrorozsahu a jsou protikladem k nářečím severní oblasti - Horní Trenčin, Dolní Trenčin a Kysutsky [4] .

V jihozápadní části území, kde jsou rozšířena trnavská nářečí, se modranská nářečí vyznačují řadou nářečních rysů (na východ od Malých Karpat v oblasti města Modra ) [3] .

Rozsah a název

Trnavské dialekty jsou běžné v jihozápadních oblastech Slovenska  – ve východní části Bratislavského kraje a střední části Trnavského kraje [11] . Trnava a Pezinok [9] jsou největší města v oblasti rozšíření trnavských nářečí .

Ze západu a severozápadu se oblast rozšíření zagorských dialektů přimyká k oblasti trnavských dialektů . Na severovýchodě hraničí trnavské nářečí s Považským nářečím , na jihovýchodě s glogovskými nářečími středonitranské skupiny západoslovenského nářečí. Na jihu se oblast trnavských nářečí přimyká k oblasti slovenských nářečně heterogenních nářečí a oblasti distribuce maďarského jazyka [2] [3] [4] .

Název trnavských nářečí pochází od názvu největšího města, v jehož okolí jsou tyto nářečí běžné - Trnavy. Název trnavských nářečí není spojen s názvem žádné ze žup Uherského království (na rozdíl od významné části zbytku slovenských nářečí), protože oblast trnavských nářečí není se plně nebo částečně shoduje s oblastí župy, ve které se tyto dialekty vyvinuly - trnavská oblast zabírala poměrně malou část bývalého Preshporského župy (jeho severovýchodní a střední oblasti) [12] [13] .

Vlastnosti dialektů

Západoslovenské nářeční rysy

Jazykový komplex trnavských nářečí zahrnuje většinu nářečních znaků charakteristických pro celý západoslovenský dialekt, včetně takových znaků fonetiky jako [14] [15] :

  1. Přítomnost fonologicky dlouhých samohlásek při absenci dvojhlásek ve většině dialektů: vlastní dlouhé samohlásky á , í , ú ; odpovídající středoslovenským dvojhláskám, původním dlouhým monoftongům é , ó , á a monoftongizovaným nebo lomeným dvojhláskám.
  2. Absence zákona o rytmické kontrakci slabik (zákon o harmonii slabik, podle kterého po sobě ve slově nemohou následovat dvě slabiky s dlouhými samohláskami): xválím „chválím“, krásní atd.
  3. Tendence ke ztrátě párových měkkých souhlásek je jejich úplná absence nebo přítomnost pouze jednoho páru z hlediska tvrdosti / měkkosti n  - ň .
  4. Palatalizace souhlásek v pozicích před e od ě nebo ę .
  5. Počáteční přízvuk , vždy padá na první slabiku.

Mezi západoslovenskými fonetickými rysy jsou také zaznamenány praslovanské reflexy [14] [16] :

  1. Přítomnost ve většině případů na místě praslovanských kombinací *orT- , *olT- není pod akutním stresem roT- , loT- : rokita , rost'em , vloňi atd.
  2. Zachování kombinací tl , dl nebo jejich změna na ll (kromě příčestí na -l): krídlo / kríllo , šidlo / šillo .
  3. Změna souhlásky ch na š druhou palatizací: Češi , mňíši atd.
  4. Změna spojení redukovaného s hladkým l̥ ( tülstъ ) v pozici mezi dvěma souhláskami, z nichž jedna je lingvální, ve spojení lu ( tlust ).
  5. Změna redukovaná v kombinacích trъt , tlъt , trьt , tlьt na plnou samohlásku: krest , blexa atd.

Mezi západoslovenské hláskové rysy navíc patří pozdější nářeční jev [17] [16]  - vokalizace redukovaného ь , ъ v silné poloze s tvořením e na jejich místě : deska "deska", kotel "kotel", oves „oves“, ocet „ocet“, statek „dobytek“, ven „ven“, „ven“ atd., jakož i další nářeční znaky.

Morfologické západoslovenské rysy zahrnují [18] [19] :

  1. Přítomnost kontrakce v instrumentálních tvarech jednotného čísla podstatných a přídavných jmen ženského rodu a některých zájmen ( s dobrou ženou / ženu , s tebú / s tebu ) a nominativu a akuzativu jednotného čísla středních přídavných jmen ( dobré ).
  2. Rozdělení koncovky -o u podstatných jmen středního rodu v nominativu a akuzativu jednotného čísla s funkčně měkkou souhláskou na konci kmene: líco , srco , vajco , pleco atd. nebo -é , -í : obilé / obilí , znameňé / znameňí .
  3. Rozšíření ve většině nářečí koncovky -u živých podstatných jmen na a ve tvaru genitivu jednotného čísla: gazdu , sluhu , s koncovkou -i v extrémně západních dialektech západoslovenské oblasti: gazdi , sluhi .
  4. Přítomnost koncovek obsahujících samohlásku e ( -i̯e / -é / -i̯é , -ovi̯e / -ové / -ovi̯é ) v živých podstatných jménech mužského rodu v nominativu množného čísla: lud'i̯e / ludé / ludi̯é ; sinovi̯e / sinové / sinovi̯é ; rodiče / rodiče atd.
  5. Přítomnost nezúžených tvarů genitivu a dativu přivlastňovacích zájmen v jednotném čísle 1. a 2. osoby: tvojého / tvojjého ; tvému ​​/ tvému ​​.

Místní nářeční rysy

Trnavská nářečí se vyznačují řadou vlastních místních dialektových rysů, mezi něž patří [8] :

  1. Přítomnost slabičných souhlásek (zastoupených ve středoslovenském svazku), kam patří i reflexy praslovanských kombinací redukované hladkým l po jazykové souhlásce: sl̥nko , stl̥p , žl̥č , dl̥hí atd.
  2. Rozdělení specifických tvarů přivlastňovacích zájmen: jehóf , jehová , jehové , jejin , jejiná , jejiné , která se skloňují jako plná adjektiva.
  3. Přítomností vkládací hlásky v mužských rodech do -l je trnavský prostor rozdělen na dvě části - západní, ve které je zaznamenána vkládací hláska -e- (jako v zagorských dialektech): padél , mohél , nésél / nésel a východní, v nichž je zaznamenáno vložení samohlásky -o- : padól , mohól , nésol . Když se u sloves se základní příponou -i- tvoří příčestí -l , tato přípona se zachová: robil , varil , žil atd.

U řady nářečních jevů se kombinují trnavská nářečí se zagorskými (dohromady tvoří skupinu jihozápadních západoslovenských nářečí), přičemž značná část těchto jevů je charakteristická pro západoslovenský dialekt jako celek. Mezi těmito jazykovými jevy (ve srovnání s jinými nářečími západoslovenského dialektu) jsou zaznamenány [8] :

  1. Úplná absence dvojhlásek v samohláskovém systému. V oblasti západního Slovenska jsou dvojhlásky hojně zastoupeny v horním Trenčinu a méně v dolnotrenčinském a považském nářečí (v důsledku vlivu středoslovanského nářečí).
  2. Absence zákona rytmické kontrakce slabiky. Přítomnost rytmického zákona je charakteristická pro nářečí horního Trenčinu a Východního Dolního Trenčinu, které prošly výrazným středoslovenským vlivem. Ve středonitranských dialektech rytmický zákon zpravidla nefunguje.
  3. Asibilizace souhlásek t' a d' (změna na c' a ʒ' s následným přitvrzením) pouze před rodným i a e < ě (v zagorských dialektech částečně i před ę ). Souhlásky n a l nemají pár měkkosti. V severozápadoslovenských dialektech se asimilace realizuje před e jakéhokoli původu, kromě reflexu ъ , stejně jako ve formantu infinitivu, zatímco v dolnotrenčinských dialektech je zaznamenána přítomnost měkkého t' a d' , a v považských nářečích se nejčastěji uvádí ztvrdlé t a d . Asimilace souhlásek t' a d' se v dolnonitranských nářečích neuskutečnila.
  4. Nedostatek bilabiálních u̯ , střídající se s labiodentálním v . V pozici konce slabiky před neznělou souhláskou a na absolutním konci slova je zastoupena souhláska f . Bilabiální u̯ v pozici konce slabiky je zaznamenáno ve východních dolnotrendských dialektech; spolu s v se nalézá v povazských dialektech; chybí ve středonitranských dialektech, v nichž je zastoupeno v , které nemá pár hluchoty.
  5. Přítomnost živých podstatných jmen ve tvaru nominativu množného čísla se skloňováním obsahujícím samohlásku řádu e : ludé , susedé , bratové , mužové atd. V hornotrenčinských dialektech jsou tvary jako sinovi̯a , braci̯a , l'uʒi̯a , zacovi̯a poznamenal ; v Nzhnetrenchinskih - siňi̯é , gazdovi̯é ; v Povazhsky - sinovi̯é / sinové , ludi̯é / ludé (v Miyavsky - sinovi̯a , ludi̯a ); ve středním Nitrans - sinová , lud'á .
  6. Rozdělení adjektiv pevné deklinace ve tvaru předložkového pádu jednotného čísla se skloňováním -ém : o dobrém , o našem , o mojem atd. Hornotrenčinská nářečí se vyznačují tvary předložkového pádu se skloňováním -ém , -i̯em  - o mém / o mojem , o dobrém , o naši̯em ; v západních dolnotrenčinských nářečích jsou běžné předložkové tvary se skloňováním -em , ve východních nářečích se spolu se skloňováním -ém používá skloňování -om  - o dobrém / o dobrom , o kerém / o kerom , ale pouze o mojjém , o naši̯ém ; ve středním Nitransu se skloňuje -om  - o dobrom , o cuʒom
  7. Homonymie tvarů nepřímých pádů číslovek: bes pjeci , k pjeci , o pjeci .

Zároveň i přes velké množství podobných nářečních rysů mají trnavská nářečí řadu odlišností od zagorských, které spočívají především v tom, že v trnavské oblasti chybí distribuce rysů společných s češtinou. .

Ukázkový text

Ukázka textu v jednom z trnavských dialektů [3] :

Maco Mléč jak osemnázročí přišól k bohatému sedlákovi za paholka ge konom. Ból silni, robotni jako kón. Ludé mluvili, že je to proto, že byl od narodzené přisprostí a chluchí. Dzífki mu teda hovorili, jak přišól do dzedzini, Mléčnik: už nevím, či proto, že byl docela hluchí jag hrotek na mléko, a či proto, že byl krátkí, širokí, hrdla ništ, jako bi ho naodól.

Poznámky

Prameny
  1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
  2. ↑ 1 2 3 Slovake.eu  (slovensky) . — vod. O jazyku. Narecia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 24. září 2013)
  3. ↑ 1 2 3 4 5 Uniza.sk  (slovensky)  (nepřístupný odkaz) . - Slovenský jazyk a nárečia. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Vstup: 24. září 2013)
  4. ↑ 1 2 3 4 Slovenský ľudový umelecký kolektív  (Slovensky)  (nepřístupný odkaz) . — Obyvateľstvo a tradiční oblasti. Slovinský. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 28. dubna 2013)
  5. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
  6. ↑ Lifanov, 2012 , str. 36.
  7. ↑ Pitt.edu  . _ — Mapa slovenských nářečí. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 3. října 2013)
  8. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , str. 45-46.
  9. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 45.
  10. ↑ Lifanov, 2012 , str. 46.
  11. ↑ Lifanov, 2012 , str. 83-84.
  12. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17-18.
  13. ↑ Lifanov, 2012 , str. 85.
  14. ↑ 1 2 Smirnov, 2005 , s. 305-306.
  15. ↑ Lifanov, 2012 , str. 16.
  16. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
  17. ↑ Smirnov, 2005 , s. 305.
  18. ↑ Smirnov, 2005 , s. 306.
  19. ↑ Lifanov, 2012 , str. 35-36.

Literatura

  1. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
  2. Short D. Slovak // The Slavonic Languages ​​​​/ Edited by Comrie B., Corbett G. - London, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
  3. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
  4. Smirnov L. N. Slovenský jazyk // Jazyky světa: slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .

Odkazy