Dolnonitranská nářečí

Dolnonitrianské nářečí (též dolnonitrianské nářečí ; slovensky dolnonitrianske nárečie ) jsou nářečí západoslovenského nářečí , běžné v západních oblastech nitranského regionu Slovenska na malém území u města Šurani (v jihovýchodní části hl. Západoslovenská nářeční oblast) [3] [4] [5] . Spolu se středními nitraňany patří mezi jihovýchodní západoslovenské dialekty podle klasifikace publikované v Atlase slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [6] [7] [8] . V klasifikaci R. Kraychovicha oblast dolnonitranských dialektů pokrývá větší území než na mapě v Atlasu slovenského jazyka - zahrnuje i část středonitranského prostoru [9] [10] [11 ] . Podle klasifikace uvedené na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ) jsou pod názvem dolnonitranské nářečí spojeny oblasti středonitranského a dolnonitranského nářečí identifikované v Atlasu slovenského jazyka [8 ] .

Název dolnonitranských dialektů (stejně jako středonitranských dialektů) je dán názvem historického nitranského komitátu Uherského království , v jehož hranicích tyto dialekty vznikly. A také na místě dolnonitranské oblasti v rámci Nitrianské župy [12] .

V práci K. V. Lifanova „Dialektologie slovenského jazyka“ (2012) je poznamenáno, že formování dolnonitranských dialektů jako jediné nářeční jednotky nebylo definitivně dokončeno. Dolnonitranská nářeční oblast je souborem poměrně heterogenních dialektů několika osad [13] .

Dolnonitranské dialekty se vyznačují následujícími fonetickými rysy [14] :

1. Rozdílná výslovnost samohlásky na místě dvojhlásky , tj . ve spisovném jazyce . Na tomto základě je oblast dolnonitranských dialektů rozdělena do několika částí:
   • Oblasti s výslovností í vedle é ( bílí , vím , ale mléko , tréska );
   • Oblasti s pouze dlouhou výslovností é ( bélí , vém , mléko , tréska );
   • Oblasti pouze s dlouhou výslovností í ( bílí , vím , mlíko , tříska ).
2. Dlouhá samohláska á ( vác , pátek ) je v literárním jazyce uvedena na místě ia  a dlouhá samohláska ó ( kón , mój , do hór ) na místě u̯o .
3. Na rozdíl od středonitranských dialektů se v dolnonitranských dialektech nevyskytují měkké souhlásky: deti , ticho , kost .
4. Rozdělení zdvojených souhlásek různého původu: makkí , denní , precca , palla , jenna , vaččí .

Rozdíly v morfologii dolnonitranských dialektů jsou charakteristické pouze rozšířením enkláv určitých nářečních jevů a přítomností izoglos rozdělujících dolnonitranskou oblast na území různého pokrytí [14] :

1. Enkláva šíření podstatných jmen mužského rodu v instrumentálním jednotném čísle bratem v oblasti města Shurani.
2. Distribuce podstatných jmen ženského rodu v instrumentálním pádě singuláru typu ze ženú nebo ze ženu do částí dolnonitranské oblasti . Pro severní část pohoří je přitom typická forma zo ženóv . Jižně od Vrábel je zaznamenáno rozšíření formy typu zo ženúm .
3. Distribuce živých podstatných jmen mužského rodu ve tvaru nominativu množného čísla jako chlapi , occová , sinovci .
4. Enklávy s živými podstatnými jmény mužského rodu v nominativu množného čísla jako ludé , ludjé a ludí .
5. Rozšíření genitivu plurálových podstatných jmen jako chlapóv , žén , hrušék , míst (spolu s mést ), jadér .
6. Přítomnost koncovky -ama u podstatných jmen ženského rodu v instrumentálním množném čísle: ženama .
7. Rozšíření v západní části dolnonitranské oblasti adjektivních tvarů jako dobrý , dobrí , dobrého , tvojho , bratového ; v severovýchodní části - dobró , tvojho , bratovho .
8. Enkláva rozšíření číslovky trema v oblasti města Shurani.
9. Použití tvaru 3. osoby množného čísla slovesa „být“ sa .
10. Rozdělení koncovek -á a -ú u sloves 3. osoby množného čísla: robá , berú .
11. Příčestí v -l s koncovkami -v , -la : vedev , vedela , robev , robila . V oblasti Dolního Nitry se navíc nachází enkláva, v jejíchž nářečích jsou běžná příčestí s koncovkami -l , -la : išél , išla .
12. Koncovka -t pro infinitiv : robit , vléct .

V širší oblasti dolnonitranských dialektů, které se vyznačují klasifikací R. Krajchoviče, jsou zaznamenány následující nářeční znaky [15] :

1. Neostré rozložení oblastí praslovanských nářečních jevů je průsečíkem izoglos západoslovenské a středoslovenské provenience. Rozložení reflexů praslovanských kombinací *ort , *olt s neakutní intonací jak rat , lat , tak rot , lot : rasocha , raždí , rásť , rakita , ale i rožen , lokeť (v krajně východních oblastech ražen , lakeť ). Zachování kombinace dl , která se nyní změnila na ll ( šillo ). Rozšíření souhlásky s na místě praslovanského x (např. u podstatných jmen v nominativu množného čísla: žeňísi ). Významný pokrok v oblasti Dolního Nitry zaznamenává středoslovenská izoglosa 3. osoby množného čísla slovesa „byť“ sa . Menší pokrok je zaznamenán u takových středoslověnských jevů, jako je rozšíření podstatných jmen ženského rodu ve formě instrumentálu singuláru typu ženóv (středoslovenský tvar je ženou̯ "žena"); distribuce nominativu a akuzativu jednotného čísla středních adjektiv jako dobró (středoslovenský tvar je dobru̯o ); přítomnost samohlásky o na místě silného redukovaného : písok "písek". V západních oblastech dolnonitranské oblasti jsou běžné formy žena , dobré , písek .
2. Dolní Nitran dialekty postrádají hlásku samohlásky ä a dvojhlásky . Místo spisovného ä se používá samohláska a ( pata , maso ), místo dvojhlásek - dlouhé samohlásky : á  - místo ia ( vác , robá ), ó  - místo u̯o ( kóň , mój ) , í  - v místě ie ( vím , mišať ). Neplatí pravidlo rytmické kontrakce. Přítomnost krátkých a dlouhých slabičných ṛ a ḷ . Systém konsonantismu charakterizují středoslovenské měkké souhlásky ť , ď a ň (s výjimkou měkkého ľ ). Labiodentální souhláska v je omráčena do f pouze na začátku slova: fťáci , f‿tom , hňev , slivka . Rozšířené zdvojené souhlásky různého původu: makkí , ďenní , precca , rossekať , palla , jenna , vaččí . Rozšíření středoslovenské skupiny str na začátku slova ( streda , strebať ), dále skupin šť , žď .
3. Rozdělení živých podstatných jmen mužského rodu ve tvaru nominativních koncovek množného čísla -i , -ová , -ovci : chlapi , roďiči , braťi , occová , sinová , sinovci . Koncovka tvarů množného čísla genitivu je -óv . Rozšíření genitivu množného čísla podstatného jména ženského rodu jako žén , ovíc (spolu s ovéc ), hrušék , kosťí . Rozšíření západoslovenského středního nominativu a akuzativu jednotného čísla podstatných jmen jako srcco , vajco a pole , more , jakož i tvarů genitivu množného čísla jako míst , jadér , šidél , polí . Zobecnění skloňování adjektiv : dobří , dobrého , dobrému , cudziemu , cudzého , cudzému . V lokativu jednotného čísla přídavných jmen jako o dobrom , o cudzom . Zájmena v instrumentální formě se skloňováním jako se mnu , s ťebu a skloňováním jako so mnóv , s ťebóv , obě oblasti jsou odděleny severojižní izoglosou.

Poznámky

1. ↑ Krátký, 1993 , str. 590.
2. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
3. ↑ 1 2 Úvod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 31. března 2015)
4. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
5. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 31. března 2015)
6. ↑ Lifanov, 2012 , str. 36.
7. ↑ Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 31. března 2015)
8. ↑ 1 2 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 31. března 2015)
9. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 218-219.
10. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 223.
11. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 315.
12. ↑ Lifanov, 2012 , str. 17-18.
13. ↑ Lifanov, 2012 , str. 43-44.
14. ↑ 1 2 Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 224.
15. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 223-224.

Literatura

1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .