Tek dialekty

Tekovské dialekty (též tekovské nářečí ; slovensky tekovské nárečia ) - dialekty středoslovanského nářečí , běžné v severozápadních oblastech Banskobystřického kraje a v severovýchodních oblastech Nitranského regionu Slovenska (v jihozápadní části středoslovanského nářečí oblast) [1] [2] [3] . Spolu se Zvolenským , Gontjanským , Novogradským a Hemerským jsou zařazeni do počtu jižních středoslověnských nářečí podle klasifikace publikované v Atlasu slovenského jazyka ( Atlas slovenského jazyka ) [4] . V tekských dialektech se rozlišuje teksko-gronská, střední žitavská a horní žitavská oblast [5] [6] . Tekovské nářečí jsou v klasifikaci R. Kraychoviče zahrnuty do severozápadní středoslovenské nářeční oblasti [7] [8] . V severozápadní oblasti středoslovenské nářeční makrooblasti jsou tekovské dialekty zahrnuty i do klasifikace uvedené na dialektologické mapě I. Ripky ( I. Ripka ) [6] .

Původ názvu tekských dialektů je spojen s názvem historické tekovské župy Uherského království , v jejímž rámci se tyto dialekty vytvořily [9] [10] [11] .

Tekovské nářečí se vyznačují řadou nářečních jevů, které je spojují se sousedním západoslovenským nářečím : jak s celým západoslovenským územím, tak s jeho středonitrianskými nářečími . V tekských nářečích jsou navíc běžné jazykové rysy, které jsou podobné jako u sousedních středoslovanských zvolenských nářečí, a také specifické místní tekovské jazykové jevy [12] .

Rozsah a název

Okruh tekských dialektů se nachází ve střední části Slovenska . Podle moderního územně správního členění Slovenska se oblast tekovských nářečí nachází v severozápadních regionech Banskobystrického kraje a v severovýchodních regionech Nitrianského kraje (největší sídla v tomto kraji jsou Zlaté Moravce , Kremnica , Nová Baňa , Vráble ) [13] [10 ] [14] .

Z východu k oblasti tekovských nářečí přiléhá oblast jižních dialektů středoslovanského nářečí : ze severovýchodu - oblast rozšíření zvolenských dialektů , z východu - oblast distribuce hontyanských dialektů . Z jihovýchodu jsou tekské dialekty ohraničeny oblastí heterogenních slovenských dialektů, zčásti rozptýlených s dialekty maďarského jazyka . Z jihozápadu sousedí oblast Tekova se západoslovenskou oblastí střední Nitry . Ze severozápadu k oblasti tekovských nářečí přiléhá oblast rozšíření severních středoslovenských hornonitrianských dialektů , ze severu pak oblast rozšíření severních středoslovenských tureckých dialektů .

Název tekských nářečí (stejně jako mnoha dalších skupin slovenských nářečí) je dán názvem jedné z historických žup Uherského království , v jejímž rámci tyto nářečí vznikly. Obrysy oblasti tekovských nářečí se v mnoha ohledech blíží obrysu území tekovského komitátu [9] [10] [11] .

Nářeční rysy

Nářeční znaky spojující tekovské nářečí se západoslovenskou nářeční oblastí [12] :

1. Nepřítomnost hlásky ä ve vokalistickém systému teckých dialektů , na jejím místě je zaznamenána buď hláska e ( meso , peť ) nebo hláska a ( maso , pať ).
2. Absence fonému ľ v systému konsonantismu . Rozšíření pouze měkkého ť , ď a ň je zaznamenáno i ve středonitranských nářečích
3. Rozšíření, stejně jako ve středonitranských dialektech, zdvojených souhlásek různého původu: jedna > jenna , spadla > spalla , kaša > kašša .
4. Chybějící homonymie nominativních a akuzativních tvarů středních podstatných jmen v -i̯e : znameňi̯e  - znameňi̯a .
5. Možnost skloňování u měkkých podstatných jmen na základě -s a -z : tvary nominativu množného čísla - nos , koze .
6. Rozdělení koncovky -o u podstatných jmen středních s funkčně měkkou souhláskou na konci kmene v nominativu a akuzativu jednotného čísla: sṛcco / sṛco , ohňišťo .
7. Sklon -e pro střední přídavná jména v nominativu a akuzativu jednotného čísla: dobré ďi̯eťa .
8. Samohláska -é ve skloňování adjektiv s funkčně pevnou souhláskou na konci kmene v šikmých pádech: dobrého , dobrému .
9. Přítomnost negativních forem jako ňeňi som . Částice ňeňi v negaci je hojně používána i ve středonitranských nářečích.
10. Rozšíření, stejně jako ve středonitranských dialektech, příčestí v -l , vytvořených ze sloves se základní infinitivní příponou -i- , nahrazující ji -e- : piť  - peu̯ , pela / pila ; robiť  - robeu̯ , robela / robila .

Nářeční rysy prezentované v teckých a zvolenských dialektech [15] :

1. Palatalizace měkce párových souhlásek před samohláskami i a e libovolného původu: ťížďeň , ťen .
2. Distribuce tvarů osobních zájmen ve 3. osobě s protetickou souhláskou v : von , vona , voňi .

Ve skutečnosti se vyznačuje místním tekským dialektem [15] :

1. Možnost rozšíření slabičné složky dvojhlásek o neslabičnou složku i̯ : hovori̯á , oťi̯éc , treťi̯ú .
2. Případy absence dvojhlásky u̯o : ňu̯ož , ku̯ora  - pójďem , mójho v systému vokalismu tekských dialektů .
3. Implementace rytmického zákona pouze v případě, že se ve druhé slabice objeví jednoduchá dlouhá samohláska: spi̯eva , múdri , ďesi̯áta  - slúži̯á .
4. V části tekských nářečí je prezentován jev, který je charakteristický pro východnější středoslovenské nářečí - změna z -m na -n na absolutním konci slova: iďen so sinon .

Poznámky

1. ↑ Vod. O jazyku. Nárečia  (slovensky) . Slovake.eu (2010-2014). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 3. dubna 2015)
2. ↑ Smirnov, 2005 , s. 275.
3. ↑ Nehmotné kulturní dědictví Slovenska. Slovenský jazyk a nárečia  (slovensky) . Uniza.sk. Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 3. dubna 2015)
4. ↑ Lifanov, 2012 , str. 26.
5. ↑ Mapa slovenských nárečí // Atlas slovenského jazyka / Jozef Štolc, redaktor. - Bratislava: SAV , 1968  (anglicky) . Pitt.edu. Archivováno z originálu 12. května 2013.  (Přístup: 3. dubna 2015)
6. ↑ 1 2 Mojmír Benža. Obyvatľstvo a tradiční oblasti. slovenčina  (slovensky) . Slovenský ľudový umělecký kolektív (2011). Archivováno z originálu 2. května 2013.  (Přístup: 29. března 2015)
7. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 236-237.
8. ↑ Krajčovic, Žigo, 1988 , s. 316.
9. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 17.
10. ↑ 1 2 3 Lifanov, 2012 , Mapa 1. Nářečí slovenského jazyka ..
11. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , Mapa 3. Historické župy na území Slovenska ..
12. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 27-28.
13. ↑ Lifanov, 2012 , str. 27.
14. ↑ Lifanov, 2012 , Mapa 2. Moderní administrativní členění Slovenska ..
15. ↑ 1 2 Lifanov, 2012 , str. 28.

Literatura

1. Krajčovič R ., Žigo P. Dejiny spisovnej slovenčiny. - Bratislava: Vydavateľstvo Univerzity Komenského, 1988. - 252 S. - ISBN 80-223-2158-3 .
2. Short D. Slovak // The Slovanské jazyky ​​/ Comrie B., Corbett G. - Londýn, New York: Routledge, 1993. - S. 533-592. — ISBN 0-415-04755-2 .
3. Štolc J., Habovštiak A., Jazykovedný ústav L'udovíta Štúra. Atlas slovenského jazyka. - 1 vyd. - Bratislava: SAV , 1968-1984. — Sv. I-IV (I.Vokalizmus a konsonantizmus; II.Flexia; III.Tvorenie slov; IV.Lexika).
4. Lifanov K. V. Dialektologie slovenského jazyka: Učebnice. — M. : Infra-M, 2012. — 86 s. - ISBN 978-5-16-005518-3 .
5. Smirnov L. N. Západoslovanské jazyky. Slovenský jazyk // Jazyky světa. slovanské jazyky . - M .: Academia , 2005. - S. 274-309. — ISBN 5-87444-216-2 .