Sůl a světlo jsou metafory používané Ježíšem Kristem v Kázání na hoře .
Vy jste sůl země. Ale pokud sůl ztratí svou sílu, jak ji uděláte slanou? Už se nehodí k ničemu, kromě toho, že ji vyhodí, aby ji lidé pošlapali. Vy jste světlo světa. Město na vrcholu hory se nemůže schovat. A když zapálili svíčku, nestavěli ji pod nádobu, ale na svícen, a svítila všem v domě. Ať tedy svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a oslavovali vašeho Otce v nebi.
— Mf. 5:13-16Metafora soli a světla má paralely v jiných evangeliích:
Vědci[ kdo? ] naznačují, že tuto metaforu mohli evangelisté převzít ze zdroje Q , jak se objevuje v synoptických evangeliích v různých částech vyprávění. V Tomášově evangeliu (které má také vycházet z Q ) je metafora světla. V Matoušově evangeliu je metafora „sůl a světlo“ rozdělena na dvě části: na „sůl země“ a na „světlo světa“; to druhé je posíleno a rozšířeno přirovnáními: „město na vrcholu hory nelze skrýt“, „nezapalují svíčku, aby ho skryli“ a metaforu soli doplňuje metafora „sůl, která přestala být slaný se vyhodí“.
Janovo evangelium také obsahuje metaforu „světlo světa“, ale v tomto případě ji Ježíš vztahuje na sebe, a ne na své posluchače ( Jan 8:12 ). Apoštol Pavel mluví o věřících, že „září jako světla ve světě“ ( Flp 2:15 ).
Mezi starověkými Židy byla sůl používána k uchování jídla, jako koření a při všech zvířecích obětech ( Lv 2:13 , Ez 43:24, Marek 9:49-50). Pro rituál byl tak důležitý, že se stal jedním ze symbolů smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem ( Lv 2:13 , Numeri 18:19, 2. Paralipomenon 13:5).
Přesný význam výrazu „sůl země“ je obtížné určit, částečně proto, že sůl měla ve starověku různá použití. Zde jsou možné významy této metafory:
Sůl sama o sobě, chlorid sodný , nemůže ztratit chuť, takže nemetaforicky výraz „sůl nebude slaná“ nedává smysl. Někteří se domnívají, že v Ježíšově době byla sůl velmi špinavá, jednak kvůli nedokonalosti způsobů výroby soli, jednak kvůli tomu, že do ní bezohlední obchodníci přidávali další látky. Jiní interpreti se domnívají, že cílem byla právě nemožnost dané situace – protože tak by si ji posluchači lépe zapamatovali. Slova „nebude slaný“ lze z řečtiny přeložit jako „zhloupne“, avšak v opačném překladu do aramejštiny budou obě fráze znít stejně. V rabínské literatuře byla sůl metaforou moudrosti, a proto možná v originále byla slovní hříčka: "sůl (moudrost) zhloupne."