Letov S-20

Letov Š-20  je československá lehká jednomístná stíhačka vyvinutá Letovem ve 20. letech 20. století. V letech 1924 až 1926 bylo postaveno celkem 118 letadel.

Historie

Letoun byl vyvinut československou firmou Letov ve 20. letech 20. století, poprvé vzlétl v roce 1925, vyráběl se v letech 1924-1926, provoz byl zahájen v roce 1925 a pokračoval až do roku 1936. Hlavním odběratelem bylo československé letectvo , které objednalo 105 bitevníků modifikace Š-20M, letoun si objednalo i litevské letectvo , celkem Litva zakoupila 10 Š-20L. [1] [2] [3]

Konstrukce

Š-20 je jednomotorový, jednomístný dvouplošník smíšené konstrukce s pevným podvozkem. Trup tvoří nýtovaný kovový rám a je zakrytý plachtou, tělo motoru je duralové, se zvýšenými kryty hlav válců vidlicového motoru. Kapalinou chlazený motor (s chladiči na podvozku) osmiválec Škoda HS 8Fb (licenční španělská Suiza 8Fb o výkonu 300 koní, stejně jako BH-21). Vrtule je dvoulistá dřevěná nenastavitelná, vybavená velkým plochým aerodynamickým kuželem, plynule navazujícím na linii trupu. Hlavní palivová nádrž je umístěna v trupu za motorem (v těžišti letadla), vnější nádrž je v horním křídle. Kabina je otevřená, vybavená čelním sklem a aerodynamickou opěrkou hlavy.

Podvozek je pevné kolo s průběžnou nápravou zavěšenou na gumičkách, drátěných kolech a zakryté plachtou. Jízdní kola lze vyměnit za lyže. Ostruha je kluzká. Křídla jsou dřevěná, krytá plachtou, s kovovými nosníky. Horní a spodní křídlo jsou vyztuženy vzpěrami ve tvaru N a dráty, horní křídlo je podepřeno na trupu trubkovým jehlanem. Křídla jsou pouze na spodním křídle, letoun nemá vztlakové klapky. Na pravém spodním křídle některých letounů bylo umístěno dynamo poháněné vrtulí (není zde popis elektroinstalace S-20, ale např. S-31 měl elektrické vyhřívání kulometů, kyslíkové aparatury a oblek pilota a zástrčky pro napájení svítilny, kompasu a zaměřovače, vše na baterie). Ocasní část je kovová konstrukce krytá plachtou, horizontální ocasní část je vyztužena vzpěrou (dvojité provedení: jednoduchá nebo ve tvaru V). Kormidla jsou ovládána ocelovými lanky. Byly vyrobeny dva návrhy ocasní jednotky. Starší vertikální ocas (SOP) má rovnou náběžnou hranu a eliptickou odtokovou hranu, novější SOP je větší, má konvexní náběžnou hranu a rovnou odtokovou hranu. Staré vodorovné ocasní plochy (VOP) jsou zhruba eliptické (eliptická náběžná hrana a šikmá odtoková hrana). Nové VOP jsou větší a mají lichoběžníkový tvar (náběžná hrana je rovná podél světelné šipky, odtoková hrana je kolmá k ose letadla).

Výzbroj tvoří dva pevné synchronní kulomety Vickers ráže 7,7 mm, umístěné pod kapotou nad motorem, a šroubová střela. Každý kulomet má zásobu 400 nábojů. [1] [3]

Úpravy

• Š-20  - hlavní modifikace;
• Š-20M  - upravená verze s tenčím trupem, hlavní modifikace československého letectva, 105 exemplářů ;
• Š-20L  - modifikace pro litevské letectvo, 8 exemplářů ;
• Š-20R  - verze s aktualizovaným trupem, 1 prototyp ;
• Š-20J  - úprava s novým československým licenčním motorem Bristol Jupiter o výkonu 475 hp. s., později se stal prototyp Letov Š-21, 1 prototyp ;
• Š-21  - prototyp cvičné verze se slabším motorem Hispano-Suiza 8A o výkonu 180 koní. s., beze zbraně, vybavené pouze fotokulometem. Na rozdíl od Š-20 neměl aerodynamickou kapotáž vrtule a chladiče na podvozku. Přední chladič se nacházel před motorem, kde Š-20 zakrýval velký vrtulový kužel, odlišný byl i tvar ocasu.

Operátoři

 Československo

• letectvo ČSSR  - 105 letounů Š-20M [3] ;

 Litva

• Litevské vojenské letectvo  - 10 letounů Š-20L [2] .

Taktické a technické charakteristiky

Následující specifikace odpovídají modifikaci Š-20:

Specifikace

• Posádka : 1 osoba
• Délka : 7,44m
• Výška : 2,95m

• Rozpětí : 9,7 m
• Typ křídla: dvouplošník
• Plocha křídla: 18,4 m²
• Prázdná hmotnost: 728 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 1240 kg
• Motory: 1× Škoda HS 8Fb kapalinou chlazený osmiválec (licenční Hispano-Suiza 8Fb)
• Výkon : 1× 300 HP S.
• Vrtule : dvoulistá

Letový výkon

• Maximální rychlost : 256 km/h
• Cestovní rychlost : 223 km/h
• Praktický dojezd: 528 km
• Praktický strop : 7250 m
• Rychlost stoupání : 6 m/s

Výzbroj

• Kulomet: dva pevné synchronní kulomety Vickers ráže 7,7 mm nad motorem, každý se 400 náboji

Literatura

• Václav Němeček, Československá letadla , vyd. 1. Naše vojsko, Praha, 1958
• Alois Pavlůsek, Československé stíhací letouny
• Josef Václavík Š-31 - Letov Š-31 a Š-131 (o Š-20J)
• časopis Letectví, rok 1925
• časopis Letectví, rok 1926
• časopis Letectví a kosmonautika, rok 1993, čísla 18 — 22 (o litevských Š-20)
• časopis Letectví a kosmonautika, rok 2005, číslo 10 (o muzejním Š-20)
• časopis Letectví a kosmonautika, rok 1984, čísla 5 — 10 (Naše letecké motory

Poznámky

1. ↑ 12 Letov S.20 . www.airwar.ru _ Získáno 17. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 17. ledna 2022. (neurčitý)
2. ↑ 1 2 Letov Š.20L - Lietuvos Aviacijos Istorija 1919 - 1940 m. . www.plienosparnai.lt _ Získáno 17. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 18. ledna 2022. (neurčitý)
3. ↑ 1 2 3 Letov, vojenská továrna na letadla, Praha - Letňany  (Czech) . Valka.cz . Získáno 17. ledna 2022. Archivováno z originálu dne 18. ledna 2022.