Adverbializace

Adverbializace (z lat.  adverbium  - příslovce) - přechod do třídy příslovcí slovních tvarů náležejících k jiným slovním druhům .

Základem procesu adverbializace je izolace té či oné formy od systému skloňování jejího slovního druhu a osvojení si jím nového gramatického významu.

Z hlediska historie jazyka podléhá adverbializaci:

  1. adjektivní tvary , např.: znovu , vysoký , domácký , srov. také český. znovu , vysoko , lat.  multum "mnoho";
  2. samostatné pádové tvary podstatných jmen , např.: pěšky , na nic (oba tvořivý pád ), rus. doref. večer "minulá noc", lat.  statim "nyní" ( akuzativ );
  3. předložkové -pádové tvary, např. dávno , stará sláva. sprosta "určitě" < съ + gen . n. n. jednoduché , česky zezadu < ze zadu "za"; včetně s postpozicí předložky - srov. Němec  jahraus (v jahraus jahrein „z roku do roku“);
  4. jiné kombinace, například: dnes < dnes , srov. Němec  sakra "(s) tím";
  5. slovesné tvary, například: téměř , neochotně .

V širším smyslu zahrnuje adverbializace i morfologické způsoby tvoření adverbií ( sufixace ). Adverbializace je jedním z typů obecného jazykového procesu transpozice , který je založen na sémantické a funkční identitě jazykových jednotek.

Viz také

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie