Dva urození příbuzní

Dva urození příbuzní
Angličtina  Dva vznešení králové

Titulní strana prvního vydání
Žánr tragikomedie
Autor John Fletcher ,
William Shakespeare
Původní jazyk Angličtina
datum psaní 1613-1614
Datum prvního zveřejnění 1634
Elektronická verze
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Dva vznešení příbuzní je anglická tragikomedie  z počátku 17. století, dramatická adaptace Příběhu rytíře z Canterburských příběhů od Geoffreye Chaucera . Napsáno a inscenováno v letech 1613-1614; hrál v Blackfriars Theatre v Londýně hereckým souborem King's Servants , ke kterému William Shakespeare patřil .

V roce 1634 bylo zapsáno do rejstříku cechu knižních nakladatelů jako dílo Williama Shakespeara a Johna Fletchera , mladšího Shakespearova současníka, který s ním napsal i Jindřicha VIII . a Cardenia , a po Shakespearově odchodu z podnikání se stal hlavní dramatik souboru. Poprvé vyšlo ve stejném roce ( in-quarto ); dále publikoval jako součást druhého sebraného díla Fletchera a jeho různých spolupracovníků v roce 1679.

Shakespearovo autorství bylo dlouho považováno za pochybné, především z uměleckých důvodů [1] ; nyní existuje shoda v literární kritice, že Shakespeare byl skutečně zapojen do výroby hry [2] .

Obsah

Stylově hra těsně navazuje na další romantická dramata poslední, „tragikomické“ etapy Shakespearova díla – „ Perikles “ (také napsáno ve spolupráci), „ Cymbeline “, „ Zimní pohádka “ a „ Vichřice “ a celovečerní o dramaturgii období krize, které jsou pro ně charakteristické, anglický humanismus [3] ve „Dva vznešených příbuzných“ je vyjádřen ještě zřetelněji [4] . Jeden z projevů, slovy Igora Ratského , „disharmonické odcizení“, lze spatřovat zejména v tom, že milenci ve hře deklarují city, ale prakticky nekomunikují s předměty své lásky.

Hlavní děj je převzat z Chaucerových Canterburských příběhů, na jejichž díla se Shakespeare odvolával již dříve v Troilovi a Cressidě .

Theseus , vévoda z Atén , slaví sňatek s amazonskou královnou Hippolytou . Svatební obřad přeruší tři královny - vdovy po hrdinech, kteří zemřeli při obléhání Théb ; prosí Thesea, aby šel do války proti vládci Théb , Kreonovi , který bezbožně odmítl pohřbít mrtvé nepřátele.

Theseus souhlasí, že pomůže královnám, porazí Kreóna a zajme dva jeho synovce - bratrance a blízké přátele Arkita [5] a Palamona ("příbuzní" z názvu). Královny pohřbívají své manžely; Arkit a Palamon jsou uvězněni ve vězení pro vznešené vězně. Když z okna viděli Hippolytinu sestru Emilii, jak se prochází zahradou, oba se do ní zamilují, z přátel se stali nepřátelé.

Theseus propustí Arkita a pošle ho z Athén. Poté se Palamonovi podaří uprchnout ze zajetí. Poté, co se bratři setkali, pokračují v rivalitě. Theseus rozhodne, že jejich spor by měl být rozhodnut veřejným soubojem: Emilia dostane toho, co je hoden těch dvou.

Před bojem se Arkit modlí k Marsu za vítězství; Palamon se modlí k Venuši , aby získala Emilii; Emilia se modlí k Dianě a přeje si stát se manželkou toho, kdo miluje víc. V důsledku toho jsou všechny tři modlitby splněny: Arkit přemůže Palamona, ale po souboji zemře, rozdrcen padlým koněm, a Emilia je vydána jako Palamon.

Vedlejším příběhem je příběh dcery žalářníka, která zešílí z beznadějné lásky k Palamonovi. V Chaucerovi chybí a je zcela vyvinut autory hry.

Přiřazení textu

Hallett Smith v The Riverside Shakespeare směrodatné vydání , založené na podrobném studiu textu, uvádí následující rozdělení tragikomedických fragmentů mezi dva dramatiky [6] :

Shakespeare: I. dějství, scény 1-3; dějství II, scéna 1; dějství III, scéna 1; dějství V, scény 1 (řádky 34-173) a 3-4.

Fletcher: prolog; dějství II, scény 2-6; dějství III, scény 2-6; dějství IV, scény 1 a 3; dějství V, scény 1 (řádky 1-33) a 2; epilog.

Nejasné autorství: I. dějství, scény 4-5; dějství IV, scéna 2.

Jiní Shakespearovi učenci od poloviny 20. století obecně došli k podobným, i když se v detailech lišících závěrů. Například Peter Ackroyd to říká takto: „Shakespeare...určil základní strukturu hry napsáním celého prvního jednání a částí posledních tří; mohl také procházet hotový text, parafrázovat jej a doplňovat, jak uzná za vhodné“ [7] .

Ruské překlady

První poetický překlad „Dva vznešeného příbuzného“ do ruštiny vytvořil Nikolaj Kholodkovskij pro kompletní Shakespearova díla v Knihovně velkých spisovatelů, kterou upravil Semjon Vengerov ; vyšlo v roce 1903 [8] . Jedná se o typického představitele poměrně kvalitních předrevolučních Shakespearových překladů, které podle Alexandra Aniksta „byly jasné, výrazné, ale někdy poněkud mnohomluvné“, „nereprodukovaly složité Shakespearovy metafory“ a měly „ sklon k vyhlazování" hrubých "výrazů" [9] .

V sovětských dobách nebyl Kholodkovského překlad znovu vydán a také nebyly žádné nové překlady hry [10] .

Další ruský překlad vytvořila Světlana Lichačeva v roce 2015 pro navrhovaná nová kompletní díla Shakespeara. Úryvek z překladu (dějství II, scéna 2) vyšel v roce 2016 v časopise Foreign Literature [ 11] .

Adaptace obrazovky

Poznámky

  1. ↑ Příklad argumentace viz předmluva k prvnímu ruskému vydání . ( Archivováno 11. dubna 2019 na Wayback Machine )
  2. ↑ Důkazy pro autorství: Eseje o problémech připisování. Ithaca, NY, Cornell University Press, 1966. - pp. 486-494, 433-435, 467-469.
  3. ↑ Igor Ratsky. Problém tragikomedie a poslední hry Shakespeara / Divadlo, 1971, č. 2.
  4. ↑ Roger Holdsworth. Antikomedie ve filmu Dva vznešení příbuzní / Memoria di Shakespeare. Časopis Shakespearových studií. č. 5, 2018. - str. 103-117. ( Archivováno 27. listopadu 2020 na Wayback Machine )
  5. ↑ Jména hrdinů jsou uvedena podle překladu Nikolaje Kholodkovského. Přeložila Svetlana Likhacheva Arcite - "Arsit"; v ruském překladu Osipa Rumera Chaucerova Příběhu rytíře je odpovídající postava „Arsita“.
  6. ↑ The Riverside Shakespeare. Boston, Houghton Mifflin, 1974. - str. 1640.
  7. ↑ Peter Ackroyd. Shakespeare. Životopis. - M .: Nakladatelství Hummingbird, 2010. - Pp. 701.
  8. ↑ Shakespeare V. Dva urození příbuzní. Překlad N. Kholodkovskij. S předmluvou R. Boyle // Shakespeare W. Complete Works / Library of Great Writers, ed. S. A. Vengerová. Petrohrad: Brockhaus-Efron, 1903. V. 5. - S. 227-288.
  9. ↑ Alexander Anikst. První vydání Shakespeara. - M .: Kniha, 1974. - P. 156.
  10. ↑ „... toto je jediné vydání, ve kterém byla otištěna hra „Dva vznešení příbuzní“, kterou napsal Shakespeare ve spolupráci s Johnem Fletcherem...“ - Alexander Anikst, tamtéž.
  11. ↑ Jako dodatek k poznámce: Sergey Radlov. O kompletním Shakespearově díle / Zahraniční literatura, 2016, č. 5. — Pp. 284-287.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie