Mezinárodní úmluva o zabránění znečištění z lodí ( MARPOL 73/78 ) - Mezinárodní úmluva, která stanoví soubor opatření k zabránění provoznímu a přeshraničnímu znečištění moře loděmi ropou, kapalnými látkami ve velkém množství, škodlivými balenými látkami, odpadními vodami. ;
Předchůdcem MARPOL 73/78 byla Mezinárodní úmluva o prevenci znečištění mořskou ropou (OILPOL) z roku 1954, která vstoupila v platnost v roce 1958. Rostoucí úloha námořní dopravy při znečišťování oceánů si vyžádala zásadní změnu, zpřísnění a rozšíření ustanovení úmluvy z roku 1954.
Nová úmluva MARPOL byla přijata pod záštitou Mezinárodní námořní organizace (IMO) v roce 1973. V roce 1978 byl přijat protokol doplňující úmluvu (protokol MARPOL z roku 1978). V roce 1997 byl přijat další protokol k Úmluvě.
| Kapitola | Datum účinnosti |
|---|---|
| Konvence | Nezávisle neratifikováno |
| Úmluva a protokol“78 | 2. října 1983 |
| Příloha I | 2. října 1983 |
| Příloha II | 6. dubna 1987 |
| Příloha III | 1. července 1992 |
| Příloha IV | 27. září 2003 |
| Dodatek V | 31. prosince 1988 |
| Příloha VI | 19. května 2005 |
Přílohy úmluvy MARPOL jsou nadále pravidelně přezkoumávány a doplňovány za aktivní účasti Mezinárodní námořní organizace [1] .
Aby bylo dosaženo co největšího efektu z implementace ustanovení MARPOL 73/78 na území Evropské unie, byla navíc v roce 2005 přijata směrnice 2005/35 / ES „O znečišťování z lodí ao ukládání sankcí, včetně trestní sankce za trestné činy související se znečištěním“ [2 ] .
V současnosti se normy stanovené Úmluvou vztahují na více než 90 % světové obchodní flotily [3] .
Úmluva o zabránění znečišťování z lodí (MARPOL 73/78) se skládá ze samotné Úmluvy a jejích protokolů, které stanoví obecná ustanovení o povinnostech smluvních stran zabránit znečišťování moře z lodí, a šesti příloh k ní, které stanoví pravidla pro znečišťování moře konkrétními znečišťujícími látkami: ropou; nebezpečné chemikálie přepravované ve velkém; látky přepravované v balené formě; odpadní vody; odpadky a znečištění ovzduší z lodí [4] .
Úmluva obsahuje vyjasňující povinnosti států, jejichž vlajkové lodě plují , a států, v jejichž vodách se provádí mezinárodní plavba, obecné definice takových pojmů, jako je loď, škodlivá látka, vypouštění a další, doplněné v každé z příloh. Plavidla v této definici úmluvy jsou všechna plavidla, včetně vznášedel a křídlových křídel, ponorky, pevné a plovoucí plošiny. Válečné lodě a neobchodní plavidla vlastněná státem jsou z oblasti působnosti úmluvy vyňata, ale smluvní strany by měly zajistit, aby v co největší míře fungovaly také v souladu s úmluvou [5] .
Úmluva stanoví, že jakékoli porušení jejích ustanovení, včetně příloh, je zakázáno bez ohledu na místo jeho spáchání a za takové porušení právních předpisů každého smluvního státu Úmluvy, pod jehož vlajkou loď pluje, se ukládají sankce (tresty) by měly být stanoveny [6] .
Kromě toho je zakázáno jakékoli porušení ustanovení Úmluvy v jurisdikci kteréhokoli smluvního státu Úmluvy a za takové porušení jsou stanoveny sankce (tresty), stanovené právními předpisy daného státu. V případě porušení v rámci své jurisdikce musí smluvní strana buď sama zahájit trestní stíhání podle svého vlastního práva, nebo oznámit výskyt takového porušení s předložením faktů státu vlajky plavidla, který pak musí informovat účastníka kdo zaslal prvotní informaci o provedené akci.konvence. Sankce v souladu s Úmluvou musí být dostatečně přísné, aby zabránily porušení [7] .
V Čl. Článek 5 Úmluvy stanoví povinnost smluvních států vzájemně uznávat osvědčení vydaná lodím (viz Mezinárodní osvědčení v oddílech příloh), a také stanoví, že lodě mají být kontrolovány na přítomnost osvědčení na palubě lodi a zadržení lodí v případě jejich zjevného nesouladu s osvědčením nebo v případě nepřítomnosti posledního.
Úmluva stanoví spolupráci smluvních států při zjišťování porušení Úmluvy a postup pro takovou spolupráci, včetně inspekce lodí podezřelých ze spáchání porušení (vypouštění), vzájemného informování se o incidentech (článek 7), jako jakož i informování Mezinárodní námořní organizace o přijatých zákonech a předpisech, incidentech, přijímacích zařízeních v přístavech, sankcích uvalených na narušitele, nehodách, které znečišťují životní prostředí atd. (články 11-12 úmluvy).
Toto nařízení ve vztazích mezi členskými státy MARPOL bylo zapsáno do úmluvy v roce 1983.
Pro účely přílohy se ropou rozumí ropa v jakékoli formě, včetně ropy, kapalných paliv, ropných zbytků, ropných zbytků a rafinovaných ropných produktů (na které se nevztahují ustanovení přílohy II úmluvy), jakož i látek uvedených v Dodatek I k příloze I [8] .
Příloha stanoví přísná omezení vypouštění ropy, ropných zbytků atd. z tankerů s hrubou prostorností větší než 150 tun a jiných lodí s hrubou prostorností větší než 400 tun a úplný zákaz vypouštění ve zvláštních oblastech specifikovaných v příloze - v oblastech Černého , Středozemního , Baltského , Severního a Rudého moře , jakož i v oblastech Perského zálivu , severozápadní Evropy , Antarktidy . Úplný zákaz vypouštění zaolejovaných vod existuje pouze pro Antarktidu. Pro ostatní místa je skládkování povoleno, ale podléhá řadě přísných podmínek.
Příloha I rovněž stanoví pravidla pro inspekce ropných tankerů o hrubé prostornosti nad 150 tun a jiných lodí s hrubou prostorností nad 400 tun a pro vydávání mezinárodního osvědčení o zabránění znečištění ropou, příslušné požadavky na konstrukci a vybavení tankerů (obecně a v závislosti na roce stavby), pravidla pro vedení deníku ropných operací, jakož i státní přístavní dozor nad prováděním provozních požadavků na lodě [9] .
Úmluva vyžaduje, aby chemické tankery postavené po 1. červenci 1986 vyhovovaly pravidlům Mezinárodního kodexu pro hromadné chemikálie (IBC). Cisterny postavené před tímto časem musí splňovat požadavky předchůdce IBC, předpisu o hromadných chemikáliích.
Příloha II stanoví rozdělení volně ložených chemikálií do 4 kategorií (X, Y, Z a další látky) v závislosti na jejich stupni toxicity a potenciální škodlivosti, jejich vypouštění v důsledku čištění nádrží nebo vypouštění balastu může poškodit mořské zdroje a lidské zdraví [10] . Příloha stanoví maximální koncentrace škodlivých látek při vypouštění nebo takové vypouštění zcela zakazuje.
Příloha II rovněž stanoví pravidla pro kontrolu chemických tankerů a vydávání mezinárodního osvědčení o zabránění znečištění pro hromadnou přepravu škodlivých kapalných látek; pravidla týkající se vybavení těchto lodí čerpadly a potrubím používaným při odstraňování nádrží; požadavky na inspekci tankerů v přístavu; do přijímacích zařízení přístavu; na opatření k předcházení nehodám s kapalnými chemikáliemi atd. [11] .
Příloha III uvádí, že „škodlivé látky“ jsou látky, které jsou definovány jako látky znečišťující moře v Mezinárodním kodexu námořního nebezpečného zboží (IMDG). V příloze jsou uvedena obecná pravidla týkající se balení, označování a štítkování, dokumentace, umístění a limitů pro nebezpečné látky přepravované v obalech [12] . .
Příloha IV se zabývá předpisy týkajícími se vypouštění odpadních vod z lodí, vybavením lodí pro kontrolu vypouštění odpadních vod a zařízeními pro příjem odpadních vod v přístavech a terminálech, jakož i pravidly pro inspekce lodí a vydání mezinárodního osvědčení o prevenci znečištění odpadními vodami [ 13] .
Odpadky uvedené v příloze V znamenají všechny druhy potravinového, domovního a provozního odpadu, které vznikají při běžném provozu lodi a podléhají trvalé nebo pravidelné likvidaci, s výjimkou látek uvedených v jiných přílohách této úmluvy.
Příloha V stanoví přísné limity pro vyhazování odpadků do moře v pobřežních vodách a zvláštních oblastech, zcela zakazuje vyhazování plastových odpadků a ukládá omezení na vyhazování odpadků z papíru, hadrů, skla a kovu [14] . Příloha rovněž stanoví, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí zařízení pro příjem odpadků v přístavech a terminálech. Zvláštními oblastmi pro účely přílohy jsou Černé, Středozemní, Baltské, Severní a Rudé moře, Antarktida, oblast povodí Karibského moře, včetně Mexického zálivu a Karibského moře, oblast Perského zálivu.
Příloha VI popisuje opatření k prevenci znečištění ovzduší, včetně látek poškozujících ozonovou vrstvu (ODS), oxidů dusíku, oxidů síry a těkavých organických sloučenin, opatření k inspekci lodí a vydávání mezinárodního osvědčení o prevenci znečištění ovzduší, opatření k zajištění příjmu v přístavech a terminálech a kontrolní zařízení státem přístavu pro příslušné provozní požadavky.
| Mezinárodní zákon | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Obecná ustanovení | |||||
| Právní subjektivita | |||||
| Území |
| ||||
| Počet obyvatel |
| ||||
| Průmyslová odvětví |
| ||||
| Mezinárodní námořní právo | |
|---|---|
| Námořní prostory | |
| Oblasti regulace | |
| Znečištění | |
|---|---|
| znečišťujících látek | |
| Znečištění ovzduší |
|
| Znečištění vody |
|
| Znečištění půdy | |
| Radiační ekologie |
|
| Jiné druhy znečištění | |
| Opatření k prevenci znečištění | |
| Mezistátní smlouvy | |
| viz také |
|