Norimberské principy

Norimberské principy ( ang.  Norimberské principy , celým názvem Principy mezinárodního práva uznané statutem Norimberského tribunálu a nalezené vyjádření v rozhodnutí tohoto tribunálu ) - představují soubor základních právních principů , které charakterizují akty, které v souladu s mezinárodním právem , jsou zločiny proti míru a bezpečnosti lidskosti.

Tvorba

Tyto principy byly formulovány Komisí pro mezinárodní právo v roce 1950 jménem Valného shromáždění OSN [1] , aby kodifikovaly právní principy, na nichž byl založen Norimberský proces s členy nacistické strany v Německu po druhé světové válce , aby následně vytvořila Mezinárodní trestní zákoník na jeho základě.

Stojí za zmínku, že Komise pro mezinárodní právo tyto principy ve skutečnosti nerozvinula, pouze shrnula činnost Norimberského vojenského tribunálu a formulovala základní principy, které se projevily v jeho rozhodnutí, které byly následně široce uznány mezinárodním společenstvím a staly se základ pro vytvoření odvětví mezinárodního trestního práva . Zpráva Komise také obsahovala komentář k zásadám [2] .

Principy

Princip I

Každý, kdo spáchá jakýkoli čin uznaný podle mezinárodního práva jako zločin, je za něj odpovědný a bude potrestán.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Každá osoba, která spáchá čin, který je podle mezinárodního práva trestným činem, je za to odpovědná a může být potrestána.

Princip II

Skutečnost, že vnitrostátní právo neukládá trest za jakýkoli čin uznaný jako trestný čin podle mezinárodního práva, nezbavuje osobu, která tento čin spáchala, odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Skutečnost, že vnitrostátní právo neukládá trest za čin, který je podle mezinárodního práva trestným činem, nezbavuje osobu, která čin spáchala, odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Princip III

Skutečnost, že jakákoli osoba, která spáchala čin uznaný jako trestný čin podle mezinárodního práva, jednala jako hlava státu nebo odpovědný vládní úředník , nezbavuje takovou osobu odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Skutečnost, že osoba, která spáchala čin, který je podle mezinárodního práva trestným činem, jednala jako hlava státu nebo odpovědný vládní úředník, ji nezbavuje odpovědnosti podle mezinárodního práva.

Princip IV

Skutečnost, že osoba jednala v souladu s nařízením své vlády nebo nadřízeného, ​​nezbavuje tuto osobu odpovědnosti podle mezinárodního práva, pokud pro ni byla vědomá volba skutečně možná.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Skutečnost, že osoba jednala na příkaz své vlády nebo nadřízeného, ​​ji nezbavuje odpovědnosti podle mezinárodního práva, pokud byla morální volba skutečně možná.

Princip V

Každá osoba obviněná z mezinárodního zločinu má právo na spravedlivý proces na základě faktů a práva.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Každá osoba obviněná ze zločinu podle mezinárodního práva má právo na spravedlivý proces o faktech a zákonech.

Princip VI

Níže uvedené zločiny jsou trestné jako mezinárodní zločiny:

a) Zločiny proti míru :

i) plánování, příprava, zahájení nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami , dohodami nebo ujištěními;

ii) účast na společném plánu nebo spiknutí za účelem provedení některého z činů uvedených v odstavci (i).

b) válečné zločiny :

Porušování válečných zákonů a zvyklostí a mimo jiné včetně zabíjení, špatného zacházení nebo braní do otroctví nebo pro jiné účely civilního obyvatelstva okupovaného území, zabíjení válečných zajatců nebo osob na moři nebo s nimi špatného zacházení , zabíjení rukojmích nebo drancování veřejného či soukromého majetku, nesmyslné ničení měst a vesnic nebo jejich ničení, neodůvodněné vojenskou nutností.

c) Zločiny proti lidskosti :

Vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané na civilním obyvatelstvu nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů, pokud jsou takové činy spáchány nebo k takovému pronásledování dochází při vykonávání jakéhokoli zločinu proti míru nebo jakýchkoli vojenských zločinů, nebo v souvislosti s nimi.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Níže uvedené zločiny jsou trestné jako zločiny podle mezinárodního práva:
a) zločiny proti míru:
i) plánování, příprava, zahájení nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo ujištěními;
ii) Účast na společném plánu nebo spiknutí za účelem provedení kteréhokoli z činů uvedených v bodě (i).
b) Válečné zločiny:
Porušení zákonů nebo válečných zvyků, které zahrnují, ale nejsou omezeny na vraždu, špatné zacházení nebo deportaci na otrockou práci nebo za jakýmkoli jiným účelem civilního obyvatelstva na okupovaném území nebo na okupovaném území, vraždu nebo špatné zacházení. válečných zajatců, osob na mořích, zabíjení rukojmích, drancování veřejného nebo soukromého majetku, svévolné ničení měst, městeček nebo vesnic nebo ničení, které není ospravedlněno vojenskou nutností.
c) Zločiny proti lidskosti:
Vražda, vyhlazování, zotročování, deportace a jiné nelidské činy spáchané proti jakémukoli civilnímu obyvatelstvu nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů, pokud jsou takové činy spáchány nebo takové pronásledování prováděno při popravě nebo v spojení s jakýmkoli zločinem proti míru nebo jakýmkoli válečným zločinem.

Princip VII

Spoluúčast na spáchání zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti podle zásady VI je zločinem podle mezinárodního práva.

Původní text  (anglicky)[ zobrazitskrýt] Spoluúčast na spáchání zločinu proti míru, válečného zločinu nebo zločinu proti lidskosti, jak je uvedeno v Principu VI, je podle mezinárodního práva zločinem.

Význam

Norimberské principy významně přispěly k vytvoření a rozvoji mezinárodního trestního práva, poskytují základ pro existenci a fungování mezinárodních trestních soudů . V roce 2002 byl zřízen stálý Mezinárodní trestní soud .

Norimberské zásady se navíc promítly do legislativy mnoha zemí a byly zakotveny v národních trestních zákonících , které stanoví tresty za zločiny proti míru a bezpečnosti lidstva. V trestním zákoníku Ruské federace je odpovědnost za tyto trestné činy stanovena v článcích 353-359 .

Viz také

Poznámky

  1. Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 177 / II (1947)  (nepřístupný odkaz)  (Datum přístupu: 19. července 2012)
  2. Ročenka Komise pro mezinárodní právo. — 1950, sv. II. - str. 374–378  (anglicky) . Datum přístupu: 19. července 2012. Archivováno z originálu 29. září 2012.

Literatura

Odkazy