Ortoestery

Orthoestery  jsou organické sloučeniny obsahující skupinu —C(OR) 3 , kde R je organický substituent [1] . Formálně jsou orthoestery estery přirozeně se nevyskytujících orthokarboxylových kyselin R—C(OH) 3 a orthokarbonové kyseliny C(OH) 4  — hydratované formy karboxylových kyselin a kyseliny uhličité [2] .

Orthoestery jsou označovány jako odpovídající deriváty orthokyselin , například C(OC2H5 ) 4 je tetraethylorthokarbonát  nebo tetraethylester kyseliny orthokarbonové; CH 3 C (OSH 3 ) 3  - trimethylorthoacetát nebo trimethylester kyseliny orthooctové.

Fyzikální vlastnosti

Ortoestery jsou bezbarvé kapaliny éterického zápachu, snadno rozpustné v alkoholech a diethyletheru, nerozpustné nebo špatně rozpustné ve vodě. IR spektra ortoesterů obsahují charakteristické absorpční pásy při 1000–1200 cm – 1 (vazba C–O) [3] .

Fyzikální vlastnosti některých ortoesterů [3] :
Sloučenina Vzorec Molární hmotnost
g/mol
Bod varu
°C
Hustota při 20 °C
g/mol
Index lomu při 20 °C
Tetramethylorthokarbonát C (OCH3 ) 4 136,15 113,5 1.0201 1,3860
Tetraethylorthokarbonát C ( OC2H5 ) 4 _ 192,25 160-161 0,9186 1,3928
trimethyl orthoformiát CH (OCH3 ) 3 106,12 100,4–100,8 0,9676 1,3793
Triethyl orthoformiát CH ( OC2H5 ) 3 _ 148,20 143 0,8909 1,3922
triethyl orthoacetát CH3C ( OC2H5 ) 3 _ _ _ 162,22 144-146 0,8847 (25 °C) 1,3980

Chemické vlastnosti

Ortoestery jsou vysoce reaktivní sloučeniny široce používané v organické syntéze. Na rozdíl od esterů je většina ortoesterů odolná vůči alkalické hydrolýze a podobně jako acetaly a ketaly se snadno hydrolyzují v kyselém prostředí, hydrolýza na ester probíhá přes karbeniový ion stabilizovaný indukčním účinkem kyslíku:

Odolnost otroesterů vůči hydrolýze je vysoce závislá na vlivu substituentů, například trifenylorthoformiát je přibližně o 106 odolnější vůči hydrolýze než triethylorthoformiát.

Ortoestery reagují s alkoholy za vzniku etherů :

ArOH + HC(OEt) 3ArOEt + HCO2Et + EtOH

V případě enolizačních ketonů může reakce s orthoestery za podmínek kyselé katalýzy a zvýšené teploty vést k enoletheru :

R 1 COCHR 2 R 3 + CH (OR 4 ) 3 R 1 (R 4 O) C \u003d CR 2 R 3 + R 4 OH + HCOOR 4

Při nízkých teplotách za podmínek kyselé katalýzy nebo v přítomnosti Lewisových kyselin reagují aldehydy a ketony s orthoestery za vzniku acetalů a ketalů , ketaly enolizačních ketonů mohou působit jako meziprodukty v předchozí reakci:

R 1 COCHR 2 R 3 + CH(OR 4 ) 3 R 1 (R 4 O) 2 C-CHR 2 R 3 + R 4 OH + HCOOR 4

Triethylorthoformiát po zahřátí s karboxylovými kyselinami poskytuje ethylestery karboxylových kyselin, reakce nevyžaduje účast katalyzátoru:

HC(OEt) 3 + RCOOH RCOOEt + EtOH + HCOOEt

Thioly reagují s ortoestery podobně jako jejich kyslíkové protějšky, alkoholy. Reakce orthoesterů s thioly je tedy podobná transesterifikaci – je katalyzována kyselinami a vede k thioortoesterům:

R1C ( OR2 ) 3 + R3SHR1C ( SR3 ) 3 + R2OH _ _ _ _ _

Reakce se sirovodíkem je podobná hydrolýze a vede k esterům thionkarboxylových kyselin :

PhC(OEt) 3 + H2S PhC (=S)OEt + EtOH

Orthoestery reagují s Grignardovými činidly za vzniku acetalů aldehydů a ketonů:

R 1 C(OR 2 ) 3 + R 3 MgHal R 1 R 3 C (OR 2 ) 2 + R 2 OMgHal

Interakce orthoformiátů s Grignardovými činidly je jednou z metod syntézy aldehydů ( Baudru-Chichibabinova reakce ):

HC(OR 1 ) 3 + RMgHal RCH(OR 1 ) 2 + R 1 OMgHal RCH ( OR1 ) 2 + H20 RCHO + 2R1OH

Orthoethery také snadno kondenzují se sloučeninami obsahujícími methylenovou skupinu aktivovanou substituenty přitahujícími elektrony; mohou se podílet na kondenzaci jako jedna molekula sloučeniny s aktivovanou methylenovou skupinou, což vede ke vzniku enoletherů:

XYCH2 + R1C (OR2 ) 3 XYCH= C ( OR2 ) R1 X, Y \u003d COR, CN, NO 2 ,

a dvě molekuly sloučeniny s aktivovanou methylenovou skupinou s tvorbou "můstkového" fragmentu -C(R)=, tvořeného orthoesterem:

2 XYCH2 + R1C (OR2 ) 3XYCH -C( R ) = CXY,

Taková reakce se používá k syntéze cyaninových barviv .

Získání

Orthoestery lze syntetizovat Williamsonovou reakcí - interakcí trihalogenalkanů s alkoholáty alkalických kovů:

RCCl 3 + 3R 1 ONa RC(OR 1 ) 3 + 3NaCl

K syntéze orthokarbonátů využívá Williamsonova reakce chlorid uhličitý nebo chloropikrin :

CCI4 + 4RONa C (OR) 4 + 4NaCl CCl 3 NO 2 + 4 RONa C(OR) 4 + 3NaCl + NaNO 2

Williamsonova syntéza orthoesterů karboxylových kyselin v případě přítomnosti pohyblivých vodíkových atomů v α- nebo β-poloze v trichloralkanu může být komplikována reakcemi eliminace halogenovodíku, vedoucí v přítomnosti vodíku v β-poloze k alkeny a za přítomnosti vodíku v poloze α (haloformy) - karbeny .

Při syntéze orthoesterů podle Williamsona se také používají α-halogenalkylethery: orthoformiáty lze v mírných výtěžcích získat interakcí 1,1-dichlordimethyletheru s alkoholáty a fenoláty sodnými:

CH3OCHCI2 + RONa CH3OCH ( OR ) 2 + NaCl

Reakce chlordifenoxymethanu s fenoly a alifatickými alkoholy probíhá obdobně v přítomnosti pyridinu a poskytují odpovídající orthoformiáty v dobrých výtěžcích:

ClCH(OPh) 2 + ROH ROCH(OPh) 2

Další metodou pro syntézu orthoesterů karboxylových kyselin je Pinnerova reakce : působení HCl na nitrily v přebytku alkoholu; reakce probíhá přes meziproduktovou tvorbu hydrochloridů iminoesterů, které lze izolovat a použít k získání směsných orthoesterů:

R-CN + HC1 RC(Cl)=NH RC (Cl) \u003d NH + R1OH RC (OR1 ) \ u003d NH2 + Cl - RC ( OR1 ) = NH2 + Cl − + 2R2OH RC ( OR2 ) 2OR1 + NH4Cl _

Orthoestery jsou také syntetizovány kyselinou katalyzovanou adicí alkoholu ke ketenacetalům :

R 1 R 2 C \u003d C (OR 3 ) 2 + R 4 OH R 1 R 2 CH-C (OR 3 ) 2 OR 4

Interakce esterů s epoxidy vede k cyklickým orthoesterům obsahujícím 1,3- dioxolanový kruh:

Tato reakce se používá k syntéze spiro-1,3-dioxolanů:

Být v přírodě

Orthoesterový fragment je součástí některých přírodních sloučenin, např. vlčí lýko Dáphne mezéreum (vlčí lýko) obsahuje dafnetoxin , což je cyklický ester kyseliny orthobenzoové; částečně hydrolyzovaná ortoesterová skupina je součástí tetrodotoxinu některých druhů jedovatých ryb z čeledi pufferfish ( Tetraodontidae ).

Viz také

Ketaly
Acetaly

Poznámky

  1. orthoestery // Zlatá kniha IUPAC . Získáno 16. června 2010. Archivováno z originálu 19. května 2011.
  2. orthokyseliny // Zlatá kniha IUPAC . Získáno 16. června 2010. Archivováno z originálu 9. ledna 2009.
  3. 1 2 Ryženkov, 1992 .

Literatura