Eastasia ( angl. Eastasia ) - přátelsko-nepřátelské [Viz. „1984“ 1] stav ve fiktivním světě románu George Orwella „ 1984 “. Je příznačné, že se Orwell nepouští do líčení života v Eastasii a Eurasii, ty se v románu objevují pouze v podobě chabých a často nepravdivých informací oceánského agitpropu , stejně jako vlastního uvažování hlavních postav. Hlavní myšlenkou autora, procházející myšlenkami hlavních postav a místy v románu vystupujícími v podobě autorského komentáře, je, že život, lidé a režimy ve všech třech zemích se příliš neliší od navzájem [Viz. "1984" 2] . Orientalista, profesor Harvardské univerzity Roy Hofheinz a ředitel Centra pro východoasijská studia na Univerzitě Johnse Hopkinse , bývalý velvyslanec USA v Japonsku Kent Calder, poznamenávají, že samotný orwellovský termín „Ostasia“ se ukázal jako velmi úspěšný, jak prorocky předpokládal. Čínská politická a kulturní expanze na východní polokouli , expanze čínské sféry vlivu a konsolidace velké části východní Asie pod čínskou nadvládou. Tento termín si následně vypůjčili novináři a používá se dodnes při popisu geopolitické konfrontace Číny s jinými supervelmocemi [1] . Americký politický komentátor, držitel Pulitzerovy ceny Felix Morley , ve své literární recenzi „Oceania, Eurasia and Eastasia“ upozorňuje na další důvod popularity tohoto termínu v novinářském prostředí, a to na nestálost a časté změny politických aliancí mezi Čínou a jeho satelity, Sovětský svaz a země socialistického tábora a západní země, v čele se Spojenými státy [2] .
Eastasia zabírá území Číny , Japonska , Koreje , částečně Mandžuska , Mongolska , Indie a Tibetu , přičemž je územně nejmenší ze všech tří velmocí románu. Eastasie vznikla deset let po vzniku Oceánie a Eurasie, pravděpodobně v 60. letech 20. století, v důsledku sjednocení východoasijských zemí, kterému předcházelo desetiletí občanských válek. Je ve stavu neustálého válečného míru se dvěma dalšími supervelmocemi střídavě - Oceánií a Eurasií [Viz. "1984" 3] . Základem obranného potenciálu Eastasie je úrodnost a pracovitost jejího obyvatelstva, na rozdíl od bezbřehých pevninských rozloh Eurasie a mořských prostor, které Oceánii chrání.
Ke změně nepřátelského spojence docházelo pravidelně, jednou za tři až pět let [viz. "1984" 4] a nebyl inzerován, ale uveden jako nezpochybnitelný fakt [viz. "1984" 5] . Boje, jak informovala oceánská média, probíhaly na území Indonésie , Papuy-Nové Guineje a tichomořských ostrovů . Tato území byla střídavě zajata buď Eastasií nebo jejími protivníky; zdroje těchto zemí byly údajně použity k pokračování války, i když ve skutečnosti se o zdroje nevedlo [Viz. "1984" 6] , pouze volná pracovní síla žijící na neutrálních územích v rozsahu cca. ⅕ světové populace. Schopnost zachytit hustěji osídlené území v konkrétním okamžiku byla diktována pravidelnou změnou nepřátelského spojence. Válka mezi Eastasií a Oceánií byla vedena především o ostrovy v Indickém a Tichém oceánu, válka mezi Eastasií a Eurasií byla vedena o Mongolsko [Viz. "1984" 7] .
Pro pojmenování státní ideologie Eastasie se používá čínské slovo, které Emmanuel Goldstein ve své knize Teorie a praxe oligarchického kolektivismu překládá jako „kult smrti“ nebo „sebevymazání“. Britský sociolog, bývalý redaktor Liverpoolského zpravodaje, Anthony Cooney, přímo spojuje „kult smrti“ nebo „sebevymazání“ s „ kulturní revolucí “ a myšlenkami Mao Ce-tunga [3] . Historik William Pitz v tom vidí jednoduše východní filozofii , kterou Orwell podle Blooma ve svém románu postavil na roveň socialismu , aby vytvořil přesvědčivý obraz noční můry totalitarismu [4] . Badatel zenového buddhismu , učitel Smith College Taitetsu Unno objasňuje, že buddhistické „ ne-já “ není jen „vymazání vlastní osobnosti“ v evropském smyslu Orwella, ale spíše připoutání nějaké části negace k vlastnímu „já“ [5 ] . Zmíněný Hofheinz a Kalder otevírají předmluvu ke své knize The Land of Eastasia jménem George Orwell a jeho románu 1984. Tehdy (na počátku 80. let) připouštějí, že Orwell, třicet let před nimi, ve svém románu viděl základní čínský princip budoucí celoasijské integrace, zejména rozšíření zóny čínského kulturního a politického vlivu. do takové míry, že na začátku 80. let Čína otevřeně vyzvala Západ. Nesouhlasí přitom s orwellovským obrazem asijského světa, který se čtenářům v románu objevuje a je podle nich někdy buď zastaralý, nebo ve své podstatě nesprávný. Ostasiovská politická doktrína neboli „kult smrti“ tedy podle nich nemá v reálném světě přesné obdoby, i když některé její rysy lze vidět v japonských kamikadze a jejich sebeobětování během druhé světové války [6]. .
Srovnáním dřívějšího sci-fi románu jiného britského spisovatele Olafa Stapledona „ Tma a světlo “ (1942) s románem „1984“ J. Orwella, historika-bibliologa, profesor Drew University Jonathan Rose nachází mnoho společného, zejména kreslí pozornost k Ostasijskému režimu, kde Stapledonovi čínští vůdci hlásají sebeobětování, dosažení nirvány prostřednictvím utrpení a poslušnosti Boží vůli dané shůry, ztělesněné v oběžnících Komunistické strany [7] , Orwellova Ostasovská oligarchie to nazývá „kultem smrti“ “ a „vymazání vlastní osobnosti“ – vlastně totéž, jen vyjádřené jinými slovy, uzavírá Rose [8] . Alain Besançon , profesor na Vyšší škole sociálních věd v Paříži, nazývá všechny ideologie zastoupené v románu bez ohledu na jejich jména, ať už jde o Angsots, Neobolševismus, Umění smrti nebo Sebevymazání, jako jeden režim, který se rozšířila po celém světě [9] .
Profesor Ronald Larson vidí v „kultu smrti“ a „vymazání vlastní osobnosti“ hlavní myšlenku románu, která je společná všem třem supervelmocím – zkuste říct něco proti současnému politickému kurzu a přestanete existovat ve všech formách bytí. Řekl jste něco proti současnému politickému kurzu, pochyboval o správnosti státní politiky? Novela ministerstva práva : Nemohl jste nic namítat proti současnému politickému kurzu a nemohl jste pochybovat o správnosti veřejného pořádku, protože jste nikdy neexistoval. Proto, podle Larsona, ostasijské „vymazání osobnosti“, což je stejné přepisování historie v Oceánii. Nebo naopak? A „kult smrti“ pochází z nepoužívání slov „smrt“ a „vražda“ v Newspeaku a jejich nahrazení nejrůznějšími eufemismy , jako je „sprejování“ atd., s využitím chudoby-bohatství slovníku Newspeaku až po nahrazení samotného pojmu „smrt“ pojmem nikdy předtím neexistence . Vzhledem k podobnosti metod totalitních režimů v románu „1984“ lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že v samotné Eastasii by byl její totalitní státní systém nazýván „Kult života“ [10] .
Podle řady orwellovských badatelů byla ostasijská politická doktrína sebezničení inspirována beztvarým londýnským davem úředníků a kancelářských pracovníků, spěchajících do/z City ráno a večer , každý den od 19. století. Orwell v návaznosti na tytéž výzkumníky dovedně skryl britskou realitu pod údajně asijské „vymazání sebe sama“. Zde bude důležité zmínit samotný postoj Orwella k nevýrobním specialitám obecně a ke komerci zvláště. Russell Kirk , americký historik a politolog, profesor na Long Island University , nazývá Orwella „neochotným socialistou“. Muž této velikosti se měl narodit jako aristokrat , ne jako provinciál ze zadní části impéria, protože jako chřadnoucí aristokrat Orwell nejhlubší pohrdal komercializací a zrychlováním životního tempa, které zachvátilo svět ve 20. století, poznamenává profesor Kirk, cituje Orwella, kde se vztekle hroutí na představitele všech druhů neproduktivních profesí, nazývá je parazity na těle společnosti a srovnává je s žebráky, a ti druzí podle Orwella předčí ty první , už jen proto, že jejich údržba, společnost, která je obsahuje, stojí mnohem méně peněz než údržba zástupců kohokoli zbytečných profesí: „Ze společnosti si žebrák málokdy vezme víc, než je zapotřebí k elementárnímu přežití, a - což by ho mělo podle na přijaté etické názory - platí v plné výši, nad rámec svých muk. Opravdu vypadá, žebrák je stejný obchodník jako ostatní obchodníci se stejnou touhou chňapnout, kde se dá. Celý moderní svět mluví o podnikatelské aktivitě, efektivitě, společenském významu a tak dále, ale obsahuje to něco jiného než volání: „Shrábněte peníze, nejlépe legálně, nejlépe více“? [11] . Kirk dochází k závěru, že socialismus , jak ho viděl Orwell, byl daleko od politického a ekonomického uvažování klasiků marxismu nebo čehokoli vědeckého obecně, ale byl spíše pohledem prostého britského dříče, v jehož očích je socialismus: Pracovní den - kratší; platy - více; šéfové, dobří a jiní - méně [12] . Výzkumník podnikových kultur, vedoucí pracovník Manhattanského institutu pro politická studia, Peter William Huber , studující Orwella, dochází k závěru, že v zemích, které tvořily Orwellovu Oceánii, nakonec velké autokracie ustoupily komerčním oligopolům . Při popisu změn, k nimž došlo, je třeba začít tím, že nové sociální struktury se příliš nelišily od starých. Na troskách autokracie bylo malé podnikání nejprve rozšířené, ale pak se rychle vstřebalo do velkých monopolů . Monopoly mají vlčí choutky a každý doslova „žere“ malé podnikatele v dávkách. Samotné obří korporace se stávají jako velké strany, „bratrstva“ – homogenní komunitě dominuje jeden všemocný vůdce, jehož příkazy bezesporu poslouchají hordy poslušných biorobotů. Úředníci a úředníci obou pohlaví jsou spíše jako mravenci, když se v ranní špičce řítí přes London Bridge do svých ocelových a betonových mravenišť. Jejich zaměstnavateli nejsou nějaké středověké manufaktury , ale nejskutečnější kolektivistické komerční autokracie. Navíc tyto organizace již nemotivují své zaměstnance nějakými reálnými zisky nebo pomíjivými benefity, jako tomu bylo dříve, ale bubnováním jednoduchých, ani ne sloganů , ale sloganů , které nejsou adresovány logice a zdravému rozumu , ale také ne. vědomí jako takové, ale stádní instinkty a primitivní potřeby. A v určitém okamžiku se tyto velké korporace ukázaly být silnější než autokratické režimy, které jim předcházely. Nakonec vyvrcholily v to, co Orwell nazval „Ostasia“ – druh kolektivní entity s „ firemní kulturou “, kterou lze shrnout do jediného čínského slova, zhruba přeloženého do západních jazyků jako „vymazání sebe sama“, uzavírá Huber [13 ] .
V románu se Ostasia objevuje v myšlenkách hrdinů románu jako něco velmi vzdáleného a přátelsko-nepřátelského . A přestože se všichni straničtí funkcionáři Angsotovy strany, kteří upadli do ostudy, „ukázali“ jako špioni Eurasie , týden před zatčením hlavního hrdiny Oceánie znovu změnila svého nepřátelského spojence a Smith se na oplátku „ukázal“ být ostaským špiónem. Ke konci románu Smith při mučení vypověděl, že se stal placeným špiónem pro Eastasii v roce 1968, tedy šestnáct let před událostmi popsanými v románu. Během posledního rozhovoru s vedoucím vyšetřovacího a mučicího týmu O'Brienem Smith připomněl, že pouhý týden před jeho zatčením nebyla Oceánie ve válce s Eastasií. Byli v alianci a válka s Eurasií trvala čtyři roky. Na to O'Brien bez přemýšlení dvakrát namítl, že Oceánie byla vždy ve válce s Eastasií: Ode dne Winstonova narození, od prvního dne existence strany, doslova ode dne stvoření světa, válka mezi Oceánie a Eastasie pokračovaly bez přerušení. Je to stejná válka,“ poznamenal chytře O'Brien. Winston v duchu souhlasil se svým katem: „Minulost se nikdy nezměnila. Oceánie je ve válce s Eastasií. Oceánie byla vždy ve válce s Eastasií."
Tato O'Brienova fráze, se kterou Winston duševně souhlasil – „Oceánie byla vždy ve válce s Eastasií“ ( anglicky Oceánie byla vždy ve válce s Eastasií ) – se později stala chytlavou frází odkazující na rychlou změnu politického platforma a politická prostituce jako fenomén, - na jedné straně a připravenost laika pokorně přijmout jakoukoli změnu politického kurzu v zemi na straně druhé. Nizozemský literární vědec, vedoucí katedry srovnávací literatury na Utrechtské univerzitě , profesor Dowie Fokkema , poznamenává, že axiom, že „Oceánie vždy bojovala s Eastasií Eurasií Eastasia“, je pro vládnoucí režim Oceánie nezbytný z toho důvodu, že Velký bratr , z pohledu obyčejného oceánmana musí vždy zůstat rozhodný a pevný ve svých aktuálních rozhodnutích, neomylný a politicky neomylný [14] . Filolog a spisovatel Alexej Mikheev při této příležitosti cituje Orwellovu esej „Literatura a totalitarismus“ (1941), kde čtenáře upozornil na skutečnost, že: „Charakterem totalitního státu je, že i když ovládá myšlení, neopravuj to na nic - pak jeden. Předkládají se dogmata , která nejsou předmětem diskuse, ale mění se ze dne na den. Dogmata jsou nezbytná, protože je nutná absolutní poslušnost poddaných, ale nelze se obejít bez úprav diktovaných potřebami politiky těch, kdo jsou u moci. Poté, co se totalitní stát prohlásil za neomylný, zároveň zavrhl samotný koncept objektivní pravdy. Zde je zřejmý, nejjednodušší příklad: až do září 1939 byl každý Němec pověřen povinností cítit znechucení a hrůzu z ruského bolševismu, od září 1939 - potěšení a vášnivé sympatie, “na základě výše uvedeného fragmentu dochází Micheev k závěru, že Již Orwell poukázal na historické premisy té části zápletky románu, v níž se odehrávají metamorfózy spojeneckých vztahů Eastasie, Eurasie a Oceánie [15] . Jasnou narážku na události ze září 1939, tedy krátce po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop , vidí v této změně nepřátelského spojence profesor Chicagské univerzity Richard Allen Posner . Podle Posnera je také symbolické, že k této změně došlo šestý den týdne nenávisti : Uprostřed projevu zaoceánský mluvčí vnitrostrany, který nadšeně hovoří o úspěších ve válce s Eurasií, je podán kus papíru a on dokončí svůj projev, aniž by na vteřinu ztratil hlavu, a nyní tvrdí, že válka s Eastasií celou tu dobu probíhá. Na příkladu tohoto okamžitého přeorientování politického kurzu ukazuje Orwell podle Posnera svým charakteristickým strhujícím způsobem vyprávění, s jistou dávkou humoru, logiku totality a vyhlídky, které se otevírají světu. V tom je, jak je Posner přesvědčen, trvalý význam románu „1984“ [16] . Gennadij Murikov , literární kritik a publicista, člen Svazu spisovatelů Ruska , píše o prorockém obrazu světa vytvořeného Orwellem v časopise Nový Mir [17] . Předseda Australského svazu občanských práv John Bennet si je jistý, že tato změna spojenectví, kterou v románu předvedl Orwell, se následně opakovala přesně v polovině a druhé polovině 20. století, a tudíž obraz nepřítele v změnily se samy velmoci - ve Spojených státech, Sovětském svazu a Číně - byla okupována nejprve jednou stranou, poté střídavě druhou stranou [18] .
Kandidát filologických věd , vedoucí vědecký pracovník Ústavu literatury Národní akademie věd Ázerbájdžánu Salida Shammed kyzy Sharifova v časopise " History and Modernity " poznamenává , že celá rušnost práce je navlečena na tezi o konfrontaci mezi tři totalitní velmoci – Oceánie, Eurasie a Eastasie [19] . Elity si uvědomují, že vzdělaní lidé žijící v podmínkách demokracie a blahobytu je mohou připravit o moc, a proto rozdělují celý svět na tři říše – Oceánii, Eurasii a Eastasii, záměrně udržují své lidi v chudobě a negramotnosti a trvale mezi sebou vedou válku, – pozn. vedoucí katedry filozofie Kabardino-Balkarská státní univerzita , doktor filozofických věd , profesor Robert Khazhismelovich Kochesokov [20] . Hlavní hrdinové románu zároveň chápou, že obraz nepřítele, který střídavě okupuje buď Eastasii, nebo Eurasii, není ničím jiným než omluvou pro totalitní režim v samotné Oceánii. A stejně tak obraz Oceánie jako nepřítele využívá buď Eastasie, nebo Eurasie k podpoře totalitních režimů doma. Julia byla přesvědčena, že válka je jeden velký podvod a ve skutečnosti neexistují žádné nepřátelství, ale pouze zdání války. Časté střídání nepřátelského spojence vedlo k tomu, že obyčejní obyvatelé oceánu možná ani nevěděli, s kým jejich moc aktuálně bojuje [Viz. "1984" 8] Ve všech třech zemích byla válečná hysterie všeobecná a trvalá a nelidské zacházení a kruté činy vůči vlastním občanům podezřelým ze zrady i nepřátelským válečným zajatcům se staly normou a dokonce i odvahou. Ve válce byla přitom fyzicky angažována jen malá část obyvatelstva – většinou dobře vycvičení profesionálové a bojové ztráty – v porovnání s nebojovými – jsou poměrně malé. Bitvy se odehrávaly na odlehlých pozemních hranicích nebo na námořních cestách kdesi na otevřeném oceánu, tedy v místech, o jejichž poloze běžní občané těchto zemí mohli jen tušit. Winston se přistihl, že si myslí, že obraz nepřátelské země slouží mimo jiné ke skrytí přítomnosti jakéhokoli odporu vůči režimu zevnitř. To znamená, že podzemní partyzáni, z nichž většina byla zničena v prvních letech po nástupu vítězné strany k moci - Angsots , během tvrdé občanské války, nebyli zmíněni v žádných dokumentech, ani slovně, jako by oni a jejich odpor nikdy neexistovali. a všichni noví nespokojení s režimem v Oceánii mohli být bezpečně označeni za euroasijské nebo východasijské špiony. Byl tam nějaký podzemí? Možná tam nebylo... [Viz. "1984" 9]
Obraz nepřítele byl nezbytný pro všechny státy, nejen pro Oceánii. Jakýkoli kontakt s jinou civilizací byl pro běžné občany prakticky nemožný. Kromě vězňů občan Oceánie nikdy neviděl občany Eurasie a Eastasie a měl přísně zakázáno znát cizí jazyky . Literární kritička Courtney Fusco poznamenává, že i když samotný román nikde přímo neříká, že turistika a cestování do zahraničí jsou zakázány, to podle Fusca snadno pochopíte sami, protože takové druhy volného času nejsou součástí totalitního programu [ 21] . Politické vedení všech tří supervelmocí se obávalo, že pokud by jejich občanům byl umožněn kontakt s cizinci, brzy by zjistili, že jsou to stejní lidé a příběhy o nich jsou většinou lži [Viz. "1984" 10] Profesor na univerzitě v Dillí. Jawaharlara Nehru , Dr. Christopher Rollanson má tendenci vidět tento izolacionismus a xenofobii jako pozoruhodnou podobnost s dřívější prací jiného významného britského socialistického spisovatele Williama Morrise News from Nowhere (1890) [22] .
Občan Oceánie nesměl o dogmatech zbylých dvou nauk nic vědět, ale zároveň byl zvyklý je proklínat jako barbarskou nehoráznost morálky a zdravého rozumu. Ve skutečnosti jsou tyto tři ideologie téměř k nerozeznání a sociální systémy na nich založené jsou zcela nerozlišitelné. Všude stejná pyramidová struktura, stejný kult poloboha-vůdce, stejná ekonomika, žijící v neustálé válce a pro válku. Z toho vyplývá, že tyto tři mocnosti se nejen nemohou navzájem porazit, ale ani by z toho neměly žádnou výhodu. Naopak, dokud jsou v nepřátelství, podpírají se navzájem jako tři snopy. A jako vždy si vládnoucí skupiny tří zemí uvědomují a zároveň neuvědomují, co dělají. Pochopili lépe než kdokoli jiný, že válka musí pokračovat navždy, bez vítězství.
V říjnu 1945, krátce po atomových bombových útocích na Hirošimu a Nagasaki a čtyři roky před publikací v roce 1984, Orwell publikoval pozoruhodný článek v London Tribune nazvaný „Vy a atomová bomba“ pojednávající o potenciálním významu atomové bomby. vznik velmi omezeného počtu supervelmocí , které v podstatě předvídaly jejich formování a rozvoj:
Takže se před námi otevírá vyhlídka na dvě nebo tři gigantické supervelmoci, z nichž každá bude mít zbraně schopné během několika sekund vymazat miliony lidí z povrchu Země. Bylo by poněkud unáhlené si myslet, že to učiní války ještě globálnějšími a krvavějšími a bude to konec vyspělé, automatizované civilizace. V žádném případě by nebylo rozumnější předpokládat, že současné světové mocnosti uzavřely tichou dohodu, že nikdy proti sobě nepoužijí atomovou bombu. Předpokládejme, že ji mohou použít nebo vyhrožovat jejím použitím proti lidem, kteří nejsou schopni vrátit úder. V tomto případě se vracíme k výchozímu bodu, jen s tím rozdílem, že moc se soustřeďuje v rukou ještě menší skupiny lidí, přičemž další vyhlídky pro dobyté národy a utlačované třídy se z toho stávají ještě beznadějnější.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Máme tedy před sebou vyhlídku na dva nebo tři monstrózní superstáty, z nichž každý má zbraň, pomocí níž mohou být během několika sekund vyhlazeny miliony lidí, čímž se mezi ně rozdělí svět. Docela narychlo se předpokládalo, že to znamená větší a krvavější války a možná i skutečný konec strojové civilizace. Ale předpokládejme – a to je skutečně nejpravděpodobnější vývoj – že přeživší velké národy uzavřou tichou dohodu, že nikdy proti sobě nepoužijí atomovou bombu? Předpokládejme, že ji nebo její hrozbu používají pouze proti lidem, kteří nejsou schopni se mstít? V tom případě jsme zase tam, kde jsme byli předtím, jediný rozdíl je v tom, že moc je soustředěna v ještě méně rukou a že vyhlídky poddaných a utlačovaných tříd jsou stále beznadějnější. — noviny London Tribune. 19. října 1945Děkan postgraduální školy na Rutgers University , bývalý spoluautor NPT Melvin Nathanson poznamenává, že tímto článkem Orwell předznamenal, že tři jaderné mocnosti budou vládnout světu, v němž utlačovaní nebudou mít sílu nezbytnou k tomu, aby se vzbouřili proti zavedenému řádu [23]. . Specialistka na dějiny utopického myšlení Victoria Chalikova , která podrobně prostudovala všechny Orwellovy umírající publikace (a román „1984“ vyšel méně než šest měsíců před Orwellovou smrtí a Orwell jej napsal v posledním stádiu tuberkulózy ). dospěl k závěru, že politická mapa světa v posledních letech svého života byla autorovi „1984“ představena v tom nejpesimističtějším světle [24] . V článku „Towards European Unity“ pro americký časopis „ Partisan Review “ Orwell napsal: „V západní Evropě jsou stále zachovány tradice rovnosti, svobody, internacionalismu; v SSSR oligarchický kolektivismus; v Severní Americe masy jsou spokojeni s kapitalismem a neví se, co udělají, když ho postihne katastrofa... Asijská národně osvobozenecká hnutí jsou buď fašistickou povahou, nebo se vyrovnají Moskvě , nebo mají čas na obojí zároveň. 25 V této době se podle Chalikové kloní k názoru, že budoucí mapa světa nebude sestavena podle HG Wellse s jeho One World State , ale přiklonil se k myšlenkám Jamese Burnhama , který předpověděl rozdělení svět mezi několika supervelmocemi: Spojenými státy, severní Evropou a Japonskem s částí Číny [26] Eurasie a Eastasie v románu „1984“ hrají stejnou roli jako Satan v křesťanství , a je to právě neustálé vytí dále s nimi, jako neviditelná konfrontace se Satanem, vytváří černobílý obraz světa, v němž každý vystupuje jako přítel-nepřítel a nic jiného. Udržování válečného stavu je podle Waltera životně důležité pro vytvoření absolutní morálky, ve které absolutní dobro svádí bitvu s absolutním zlem [27] . V pokračování románu maďarského spisovatele Györgyho Dalose " 1985 " utrpěla Oceánie vážnou porážku od Eurasie a ztratila status velmoci a od té doby zůstaly na světě pouze dvě supervelmoci - Eurasie a Eastasie. Nepřetržitou válku vystřídal „ozbrojený mír“ [28] .
Podle profesora z Ohio University Jamese Davise Orwell ukazuje neustálé vojenské přípravy jako zásadní základ ekonomiky totalitních režimů a ukazuje dopad této militarizace na společnost, která žije v neustálém strachu z napadení kýmkoli [29] . Orwell postavil své názory na inverzním vztahu mezi demokracií a dostupností jednoduchých, levných zbraní. Orwell tedy spojil šíření střelného prachu ve světě s pádem feudálního systému pod náporem buržoazie a tvrdil, že nic jiného než mušketa neumožnilo americkou a francouzskou revoluci , stejně jako mnoho dalších válek za nezávislost. století XIX-XX. Orwell navrhl pravidlo inverzního vztahu mezi demokracií a zbraněmi, podle kterého čím jednodušší a dostupnější zbraně jsou, tím větší šance mají obyčejní lidé na svobodu a demokracii, a naopak, čím složitější a nedostupnější zbraně se stávají obyčejným lidem, silnější bude moc tyranů, kteří tyto zbraně vlastní [30] . Podle Ericha Fromma je Orwellův obraz světa tak vhodný, protože poskytuje samovysvětlující argument proti populární myšlence, že lidstvo může zachránit svobodu a demokracii pokračováním v závodech ve zbrojení a nalezením „stabilní“ protiváhy. Tento uklidňující obrázek ignoruje skutečnost, že s rostoucím technologickým „pokrokem“, který každých pět let vytváří zcela nové typy zbraní, bude muset celá společnost přejít do podzemí, ale že ničivá síla termonukleárních bomb bude vždy větší než hloubka jeskyně, ve kterých se musíte skrývat, že armáda se stane dominantní silou ( de facto , ne-li de iure ), že nenávist a strach z možného agresora zničí základy demokratické, humanistické společnosti. Jinými slovy, pokračující závody ve zbrojení, i když nepovedou k zahájení termonukleární války, definitivně zničí ty rysy moderní společnosti, které lze nazvat „demokratickými“, „svobodnými“ nebo odpovídajícími „americké tradici“. ". Orwell ukazuje nerealizovatelnost předpokladu, že demokracie může existovat ve společnosti neustále se připravující na válku, a ukazuje to obrazně a přesvědčivě [31] .
Hodnotíme-li asijskou realitu tak, jak ji Orwell zprostředkovává, je třeba začít tím, že J. Orwell se sám narodil v jihovýchodní (východní) Asii , kde dlouhou dobu sloužil jako policista, a byla to služba u britské koloniální policie v r. Asie, která padla na mladé jeho roky, předurčila Orwellovy další názory - od té doby nesnášel imperialismus a útlak člověka-člověka v jakékoli podobě, navíc jakákoliv moc mu pak připadala podezřelá, píše o něm sinolog Pierre Rickman [32] . Dvacetidílná sebraná díla J. Orwella obsahují mnoho jeho dopisů, publikací i jednoduše nahlas vyjádřených myšlenek, které v té či oné míře ovlivňují Asii. Jak v tomto ohledu podotýká Douglas Kerr, profesor Hongkongské univerzity : Nemůžeme v jeho biografii hovořit o samotném Orwellovi ani mluvit o jeho dílech izolovaně od asijského období, stejně jako nelze mluvit o tom, že metropole zapomíná na periferii , nebo o ostrovní Anglii mlčí o své činnosti.na Východě, protože i samotná osobnost Orwella jako spisovatele byla s Východem provázána a doslova svázána [33] . William Hunt, profesor historie na St. Lawrence University , poznamenává, že mnoho vědců, literárních kritiků - badatelů díla J. Orwella i běžných čtenářů - obdivovatelů jeho děl, pronásledovala otázka: proč Orwell, který má relativně bezmračné vyhlídky v Anglii samotné, všeho opustit, nezištně se vydal na dvorek říše, do jihovýchodní Asie [34] . Jak poznamenala americká novinářka Emma Larkinová , která se osobně vydala po stopách Orwella a navštívila všechna místa, kde sloužil, vrátil se odtamtud znatelně přísnější, s jistou „nostalgií po temnotě“, za východní barbarství na rozdíl od Západoevropská civilizace. A mělo to své důvody, protože na některých místech, například ve stejné Barmě , je Orwell stále uctíván jako prorok [35] .
Dr. Christopher Rollanson se domnívá, že důvodem Orwellova náhlého rozhodnutí odejít byl pravděpodobně původ jeho matky, která se jako Angličanka podle národnosti také narodila v Asii [36] . Britský novinář, historik masové kultury Peter Lewis se domnívá, že mladý Orwell, který opustil další vzdělávání a odešel do vzdálené Asie, a tím vyhlásil vzpouru proti systému, zpochybnil typickou životní cestu etonského učence [37] . Britský životopisec Gordon Bowker tvrdí, že důvodem Orwellova odchodu do tak vzdálených zemí byla neopětovaná láska, ale ať je to jak chce, shrnuje Bowker, tento čin byl jako absolvent Eton College velmi, velmi neobvyklý a Orwell je bezpochyby tím. první a zřejmě i poslední absolvent Etonu, který se k takovému kroku rozhodl [38] . Po svém příchodu v říjnu 1922 byl tehdy ani ne dvacetiletý Orwell jmenován do funkce asistenta superintendenta císařské policie, což zhruba odpovídá poručíkovi v uznávaném hodnostním systému ve světě. Byla to bouřlivá doba, kdy britští vazalové po celém světě odhodili své okovy a otevřeně se postavili proti svým bílým zotročovatelům, a Barma, kam byl Orwell poslán, nebyla v tomto ohledu výjimkou, říká Dr. Stephen Keck , vedoucí historie na univerzitě . Singapuru . Orwell, jako velmi výkonný specialista, byl posílán z místa na místo, kdykoli mezi místními poddanými britské koruny vzniklo napětí a bylo zapotřebí naléhavého zásahu ze strany politické policie (prototyp orwellovské literární „ myšlenkové policie “), schopni najít podněcovatele nepokojů mezi domorodými davy a rychle je odstranit, často bez soudu nebo vyšetřování. Pozoruhodné bylo také to, že ve třech z pěti okresů, kde Orwell sloužil, byli jeho přímými nadřízenými místní Asiaté, kteří se vyznamenali před korunou v boji proti vlastním spoluobčanům. Nedá se však říci, že by se v koloniální policii pásl v týlu a zabýval se lehkovážnými záležitostmi a že byl dosazen do pozic kdekoli, jen aby se dostal pryč – ačkoli to je obrázek, který malují někteří jeho životopisci, který v kombinaci s obecně spolehlivými údaji o Orwellově osamělosti a neúctě ke kolegům z práce vytváří ve fantazii čtenářů obraz osamělého strážce na předsunuté základně kdesi uprostřed bažin a džungle. Vůbec ne, tvrdí Keck, Orwell zastával odpovědné pozice v největších a nejdůležitějších oblastech britské sféry vlivu a jednal se skutečnými rebely a rebely proti britskému tyranskému režimu [39] . Pro mladého Orwella to byla skutečná výzva, říká Taira Katsuaki, výzkumnice z Japonské národní univerzity Ryukyu , protože nejprve byl rozpolcený mezi svou nenávistí k impériu a nepřátelstvím k Asiatům a buddhistické kultuře [40] , kterou Orwell sám neskrýval a o pozůstatcích imperiálních stereotypů vyprávěl na vlastním příkladu: „Byl jsem chycen mezi svou nenávistí k impériu a hněvem na tyto malé zlomyslné bestie, které dělaly vše, aby mi znemožnily práci. Část mě si myslela, že britský kolonialismus v Asii je nezlomná tyranie, něco, co uvízlo mezi epochami a generacemi, jiná část mě by klidně vykuchala nějakého buddhistického světce. Takové pocity jsou standardním vedlejším účinkem imperialismu. Pokud mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoli Brita v asijských službách“ [41] . Historik, emeritní profesor Floridské univerzity, Bertram Wyatt-Brown, jde ve svých úsudcích ještě dále a analyzuje recenze známých o mladém Orwellovi a jeho vlastní zpovědi o tom, jak těžce na něj dopadla vzpomínka na bohoslužbu. velké množství tváří se mu vrylo do paměti: lidé s doky, odsouzení a vězni, jeho vlastní sluhové pravidelně bití a obyčejní staří Asiaté, které ponižoval a šikanoval celých pět let – Wyatt-Brown dochází k závěru, že „1984“ napsal Orwell jako odplatu za hříchy mládí, totiž za jejich zvěrstva na asijském obyvatelstvu, jichž se dopouštěli v hodnosti koloniálního policisty. A srovnává-li „Barmské všední dny“ – Orwellovo první literární dílo jako spisovatele, s jeho posledním dílem – románem „1984“ (oba jsou autobiografické), profesor Wyatt-Brown v nich shledává jednu zajímavou vlastnost – obojí je tam, a není tam ani jedna. , ale dvě zcela opačné postavy, které napsal Orwell sám ze sebe. V Barmských dnech jeden z nich zemře, o čemž se Wyatt-Brown domnívá, že to byl Orwellův symbolický popis grandiózní proměny sebe sama. A O'Brienova postava , ne nadarmo ukázaná ne jako bezmozkový nástroj režimu, ale jako vysoce inteligentní, filozofující mučitel, pokračuje Wyatt-Brown, není nic jiného než mladý britský důstojník Eric Blair, později známý jako George Orwell. Jinými slovy, obě klíčové postavy románu „1984“ jsou dvě hypostaze samotného autora v různých obdobích jeho života. A je zde docela pozoruhodné, že Orwell si svého hlavního padoucha „přivezl“ právě z Asie a že jeho proměny z myšlenkového policisty Erica Blaira v socialistického spisovatele George Orwella začaly také hned po návratu z Asie [42] .
Dr. Christopher Rollanson poznamenává, že přestože se Orwell po přestěhování do Anglie v červenci 1927 již nikdy nevrátil do Asie, do zemí Asie - ve kterých kdysi žil nebo kde žili jeho příbuzní a známí. , - byl pravidelně zmiňován, jak v krátkých žurnalistických dílech, tak v objemných dílech, jako například v knihách: „ Pounds brilantní v Paříži a Londýně “ (1933), „Na závan čerstvého vzduchu“ (1933) a „Barmské všední dny“ (1934) [ 36] . Poslední jmenovaná je podle výše zmíněného doktora Stephena Kecka obecně nejčtenější knihou o jihovýchodní Asii, která kdy v Anglii vyšla, a zároveň slouží jako učebnice pro anglické studenty orientálních studií [39] . Autobiografický Barmský všední den byl zakázán v Britské Indii , ale díky a navzdory tomuto zákazu byl v Anglii sám Orwell považován za uznávaného odborníka na asijskou problematiku a mnoho autorů, kteří plánovali vydat své knihy o Asii, mu poslalo své rukopisy. předem na kontrolu.. Tato okolnost v mnoha ohledech předurčila jeho budoucí práci v BBC . Orwell pracoval pro indickou sekci východní služby BBC od srpna 1941 do listopadu 1943, nejprve jako asistent a poté jako redaktor, kde se zabýval britskou propagandou na Japonci okupovaných územích Číny , Indonésie a Malajsie a zároveň časová protipropaganda proti fašistickému vysílání v jihovýchodní Asii, jejímž cílem je destabilizovat britský vliv v regionu. Od doby svého přestěhování do Anglie až do konce svých dnů zůstal Orwell věrným zastáncem nezávislosti britského panství a označil celou galaxii britských spisovatelů, včetně Kiplinga a mnoha dalších, díky jejichž dílem mnoho Britů a Evropanů. obecně upřímně věřil, že západní civilizace přináší světlo a svobodu temným a zotročeným Asiatům. Orwell s nejhlubším opovržením zacházel s různými politickými a filozofickými koncepty, které v Anglii dominovaly po dlouhou dobu, a považoval „břemeno bílého muže“ za nic jiného než výmysl státních pisálků, který má ospravedlnit zjevné drancování a zesměšňování kolonialisté nad neorganizovanými a neschopnými odolat nešťastným Asiatům [36] . Samostatně Orwell otevřel oči svým čtenářům k podstatě takzvané „kulturní výměny“ mezi Evropou a Asií a jasně přeceňované roli evropských politiků a zpravodajských agentur při seznamování Asie se západními kulturními hodnotami [43] :
V každém ohledu je nesmírně důležité podporovat rozvoj slušných kulturních vazeb mezi Evropou a Asií. Devět desetin toho, co se v tomto směru dělá, je prostě zbytečná práce a nějaký náhodný pamflet, rozhlasové vysílání nebo něco podobného, které se čas od času dostane ke správnému adresátovi, je užitečnější než padesát plamenných řečí našich politiků. William Empson bojoval celé dva roky, aby je přiměl vysílat rozumné věci do Číny, a nakonec, věřím, udělal velmi málo. A o „kolosální práci“ BBC na tomto poli nemusím vyplňovat – sám jsem pro ně pracoval a bůhví, už vím lépe, s jakou směsí nevěstince a blázince jsou naše kulturní vazby Asie.
Původní text (anglicky)[ zobrazitskrýt] Z několika hledisek je nesmírně důležité snažit se podporovat slušné kulturní vztahy mezi Evropou a Asií. Devět desetin toho, co člověk v tomto směru udělá, je prostě zbytečná práce, ale tu a tam se k člověku, kterému je určen, dostane brožurka, vysílání nebo něco podobného, a to udělá víc než padesát projevů politiků. William Empson se dva roky opotřebovával ve snaze přimět je k vysílání inteligentních věcí do Číny, a myslím, že se mu to do jisté míry podařilo. Myslel jsem na lidi jako on, co mě dost rozzlobilo kvůli tomu, co jsi řekl o BBC, i když Bůh ví, že mám ty nejlepší prostředky, jak posoudit, jaká je to z velké části směs kurýr a blázinců. " Dva roky pryč." 1943Badatelé Orwellova života a díla, kteří se v určitých detailech jeho biografie rozcházejí, všichni jednomyslně připouštějí, že otisk, který na Orwellově charakteru zanechal dlouhý život v Asii, lze v budoucnu vysledovat ve všech jeho dílech, dokumentárních i hraných, a v jeho poslední román „ 1984 “ není v tomto ohledu výjimkou.
Citováno v překladu V.P. Golysheva :
Orwell, Georgi. "1984" a eseje z různých let / Přeloženo z angličtiny. V. P. Golysheva , komentáře V. A. Chalikova . — Románová a umělecká publicistika. - M . : Nakladatelství Progress , 1989. - 384 s. - 200 tisíc výtisků. — ISBN 5-01-002094-7 .
| " 1984 " (román od George Orwella ) | |
|---|---|
| Znaky |
|
| států | |
| Organizace |
|
| Třídy | |
| Vesmír "1984" | |
| Adaptace obrazovky | |
| Pokračování | |