Politické strany a veřejná sdružení Běloruska

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 3. února 2022; kontroly vyžadují 9 úprav .
Portál: Politika
Bělorusko

Článek z cyklu
Politický systém
Běloruska

Prezident

Alexandr Lukašenko Administrativa prezidenta Rada bezpečnosti ( složení )

Rada ministrů ( složení )

premiér Roman Golovčenko

národní shromáždění

Rada republiky ( členové ) Natalia Kochanová ( předsedkyně ) Sněmovna reprezentantů ( poslanci ) Vladimir Andreichenko ( předseda )

Soudní systém

nejvyšší soud ústavní soud Generální prokuratura

Administrativní členění

Regiony ( Minsk ) Okresy ( města ) zastupitelstva obcí

Hlasování

Politické strany referenda 14. května 1995 24. listopadu 1996 17. října 2004 27. února 2022 Parlamentní volby 1995 • 2000 • 2004 • 2008 • 2012 • 2016
2019 prezidentské volby 1994 • 2001 • 2006 • 2010 • 2015 • 2020

Běloruská republika  je prezidentská republika, ve které existují politické strany různých ideologií a pozic. Účast politických stran ve vládních orgánech je nevýznamná. Dokonce i velké politické strany na běloruské poměry zřídka nominují své kandidáty ve volbách, zejména v těch místních.

Historie

Stranický systém se v Bělorusku začal formovat na počátku dvacátého století [1] . Koncem roku 1902 – začátkem roku 1903 byla založena politická strana „Běloruská socialistická hramada“ [1] . Brzy po založení této strany se v Bělorusku objevily další politické strany - Socialistická strana Bílé Rusi (1904), Ústavní katolická strana Litvy a Běloruska (1904) [1] . Později se objevila Běloruská lidová strana socialistů [1] . Na území Běloruska existovaly strany, které vyjadřovaly zájmy národnostních menšin, jako Poalei Sion, Bund, Sjednocená židovská socialistická dělnická strana, Lotyšská strana socialistických federalistů [1] . Do října 1917 působilo na území Běloruska dvacet dva politických stran [1] . V roce 1925 byl dokončen proces zavedení systému jedné strany na území BSSR [1] .

Historie registrace stran a veřejných sdružení

Prvním registrovaným veřejným sdružením byl Běloruský sociálně ekologický svaz „Černobyl“ (datum registrace – 16. listopadu 1990) [2] . Do října 1994 bylo v republice registrováno 616 veřejných organizací republikového významu, z toho 21 politických stran [3] . V roce 1995 byla zahájena přeregistrace (prošlo ji o něco více než 56 % veřejných organizací) a do ledna 1999 se zaregistrovalo 43 politických stran, 45 odborových svazů a 1173 dalších veřejných sdružení. V roce 1999 proběhla nová přeregistrace, ze které vyplynulo, že v zemi působí 759 veřejných sdružení republikové i mezinárodní úrovně (celkem přeregistrací také prošlo o něco více než 56 % takových organizací) [3] . K 1. červenci 2014 bylo v Bělorusku registrováno 15 politických stran, 37 odborových svazů, 2567 veřejných sdružení místní, republikové a mezinárodní úrovně, 148 nadací [3] .

Registrace

Od roku 2014 musely všechny neziskové organizace projít registrací oznámení (ve skutečnosti to v roce 2000 trvalo od 1 měsíce do 1,5 roku a v průměru šest měsíců) a za činnost bez registrace byla uložena trestní odpovědnost až na dva roky vězení [ 4] .

Financování veřejných organizací

V roce 2001 byl výnosem prezidenta A. G. Lukašenka zaveden státní dohled nad přijímáním a využíváním zahraniční finanční pomoci veřejnými organizacemi [5] . V roce 2005 bylo stanoveno, že veřejnoprávní organizace může provozovat podnikatelskou činnost pouze potud, pokud je to nezbytné pro její zákonné účely, a pouze zakládáním obchodních organizací [5] . V roce 2011 byl do trestního zákoníku Běloruské republiky zaveden článek 369.2, který stanoví odpovědnost za bezúplatné použití zahraniční finanční pomoci [4] . Neziskovým organizacím bylo v roce 2011 dle zřizovací listiny [6] zakázáno vést účty v zahraničních bankách a provádět vzdělávací aktivity .

Republikánská státně-veřejná sdružení

Tato forma právnické osoby byla definována v roce 2003 jako nezisková organizace vytvořená za účasti úřadů k plnění jí uložených státem důležitých úkolů [7] . V roce 2014 bylo v zemi 7 takových organizací: „ Dobrovolná společnost pro pomoc armádě, letectví a námořnictvu Běloruské republiky“, Běloruská společnost tělesné kultury a sportu „Dinamo“, „Běloruská republikánská společnost pro vodní záchranu“, „Prezidentský sportovní klub“, „Běloruská společnost lovců a rybářů“, „Běloruská společnost dobrovolných hasičů“, Běloruská společnost „Znalosti“ [7] .

Aktuálně registrované strany

V Bělorusku je oficiálně registrovaných 15 politických stran.

Strany loajální k současné vládě

Středové večírky

Strany, které nepodporují politiku současné vlády

Strany a hnutí oficiálně neregistrované v Bělorusku

Strany

Pohyby

Historické strany a hnutí, které přestaly existovat

Zastoupení ve státních orgánech

Politické strany republiky nejsou v úřadech téměř zastoupeny. Tomu napomáhá skutečnost, že volby na všech úrovních se konají v jednomístných volebních obvodech, nikoli na stranické listiny. Od roku 2014 platí pravidlo, že registrovaná politická strana může nominovat svého kandidáta bez sběru podpisů. Toto pravidlo je však omezeno územním znakem - kandidáty do krajského zastupitelstva může navrhovat pouze krajská stranická organizace a do krajského zastupitelstva pouze krajská stranická organizace. Kromě toho byl zaveden zákaz registrace iniciativních skupin ke sběru podpisů pro stejného kandidáta ve více volebních obvodech najednou. Často, zejména ve volbách do zastupitelstev, strany své kandidáty nenominují. Například ve volbách do zastupitelstev v roce 2014 tvořili kandidáti politických stran necelá 3 % z celkového počtu nominovaných. I Komunistická strana Běloruska nominovala pouze 276 kandidátů, ačkoliv bylo zvoleno více než 10 000 poslanců. Zbytek stran nominoval ještě méně [8] .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 5 6 7 Politické strany Běloruska jsou nezbytnou součástí občanské společnosti Archivní kopie z 26. června 2021 na Wayback Machine Feduta A., Bogutsky O., Martinovich V.
  2. ↑ http://csl.bas-net.by/xfile/v_gum/2015/1/nw6l04.pdf Archivováno 10. ledna 2017 na Wayback Machine str. 47
  3. ↑ 1 2 3 http://csl.bas-net.by/xfile/v_gum/2015/1/nw6l04.pdf Archivováno 10. ledna 2017 na Wayback Machine str. 48
  4. ↑ 1 2 http://cyberleninka.ru/article/n/nekommercheskie-organizatsii-v-respublike-belarus-osobennosti-pravovogo-i-fakticheskogo-polozheniya Archivováno 6. října 2015 na Wayback Machine str. 255
  5. ↑ 1 2 http://csl.bas-net.by/xfile/v_gum/2015/1/nw6l04.pdf Archivováno 10. ledna 2017 na Wayback Machine str. 49
  6. ↑ http://cyberleninka.ru/article/n/nekommercheskie-organizatsii-v-respublike-belarus-osobennosti-pravovogo-i-fakticheskogo-polozheniya Archivní kopie z 6. října 2015 na Wayback Machine str. 255-256
  7. ↑ 1 2 http://csl.bas-net.by/xfile/v_gum/2015/1/nw6l04.pdf Archivováno 10. ledna 2017 na Wayback Machine str. 50
  8. ↑ Fadeev A.V. Rysy voleb do místních zastupitelstev Běloruské republiky v roce 2014 // Postsovětský kontinent. - 2014. - č. 2 (2). - str. 46

Odkazy