Západní středoruské dialekty

Západní centrální ruské dialekty  jsou jedním ze dvou velkých dialektových sdružení středoruských dialektů . Stejně jako u všech středoruských dialektů jsou i ty západní charakterizovány přítomností jazykových jevů běžných v severních a jižních dialektech ruského jazyka .

Otázky klasifikace

Při dělení středoruských nářečí na západní a východní se v prvé řadě nejedná o šíření vlastních jazykových znaků (které jsou rozptýlené a nepokrývají celé území nářečí), ale o šíření nářečních jevů severních , resp . jižní dialekty , které se liší v západní a východní části středoruských dialektů, které se berou v úvahu.

Pro východní i západní středoruské dialekty je v jejich vnitřním členění důležité kontrastovat na severu a jihu oblastí s rozlišením a nerozlišitelností samohlásek v první předpjaté slabice. Tyto oblasti tvoří skupiny dialektů okaja a okaja, které rozdělují západní středoruské dialekty na severní a jižní části.

V mezích západostředoruských dialektů nemají všechna území dostatečně vymezené jazykové rysy z hlediska množství a šíře rozšíření, které umožňují vyčlenit samostatné skupiny dialektů. Oblasti místních dialektových jevů, které tvoří jednotlivé jazykové komplexy a dávají základ pro identifikaci skupin dialektů, se nacházejí v extrémně západní části - jedná se o skupinu Gdovskaya (mezi Oks) a Pskovskaya (mezi Aks). Zbývající dialekty, Novgorod a Seligero-Torzhkov , netvoří nezávislé skupiny, protože kombinují nerovnoměrné rozložení malých oblastí různých dialektových rysů.

Tak se západostředoruské dialekty dělí na západostředoruské dialekty okaja (které zahrnují gdovskou skupinu dialektů a novgorodské dialekty ) a na západostředoruské aka dialekty (které zahrnují pskovskou skupinu dialektů a seligero-toržkovské dialekty ) [4 ] .

Podle klasifikace na dialektologické mapě ruského jazyka v roce 1915 patřily dialekty skupiny Gdovskaja a novgorodské dialekty do západní skupiny severoruského dialektu (podle přítomnosti okanya v nich ) , dialekty většina pskovské skupiny byla definována jako přechodné dialekty na základě severovelké ruštiny s běloruským vrstvením a hlavní část seligero-toržkovských dialektů byla součástí západní skupiny středoruských dialektů [5] .

Oblast distribuce

Oblast distribuce západních středoruských dialektů pokrývá území západně od Tveru , zahrnuje jihozápad od Leningradu , jihozápadně od Novgorodu , téměř celý Pskov (kromě krajně jižní části) a střední část Tveru . kraj. Ze severu k nim přiléhají dialekty ladožsko-tikhvinské skupiny severoruského dialektu , z jihu dialekty západoněperské skupiny a jihoruského dialektu , na západě hraničí s oblastmi rozšíření Estonština a lotyština [4] .

Historie

století, po ztrátě politického významu Kyjevem, začalo posilování nových regionálních center, včetně Pskova a Novgorodu , což vedlo k oslabení jazykových vazeb mezi územími a v důsledku toho ke konsolidaci jazykových rysy v nich, sahající až do slovanských kmenových dialektů, a vznik místní inovace [6] . Dialekty novgorodské a pskovské země , vzniklé v relativní izolaci od jiných ruských zemí, se staly základem pro moderní západní středoruské dialekty [7] . V jediném ruském státě zesílily mezinářeční kontakty a vliv sousedních ruských dialektových spolků (zejména východní středoruštiny ) a od 19. do 20. století. vliv ruského spisovného jazyka.

Vlastnosti dialektů

Kombinace jazykových rysů severoruského a jihoruského dialektu v západostředoruských dialektech lze rozdělit na společné pro všechny středoruské dialekty a známé pouze na území západních dialektů. Vyznačují se také všemi jazykovými znaky západního nářečního pásma a částí jevů severozápadního a jihozápadního nářečního pásma [4] .

Fonetika

  1. Výslovnost pouze tvrdých labiálních souhlásek na konci slova: golu[p] (holubice), lubo[f] (láska) atd.
  2. Přítomnost kombinace mm v souladu s kombinací bm : o [m:] an (klam), o [m:] êr'al (měřeno). (jeden)
  3. Přítomnost kombinace nn v souladu s kombinací dnů : [n:] o (dole), studený [n:] o (studený). Příkladem psaní textu z Pskovského regionálního slovníku je „Fotbaly s bramborami Anna, bramborové knedlíky, galonové knedlíky. Jejichž tvář je bílá, to jsou zlí lidé“ [8] . (2)
  4. Distribuce výslovnosti měkkých souhlásek: zhe [n's] cue , ru [s's] cue atd. (Distribuce je nepravidelná, chybí na území u města Torzhok).
  5. Rozdělení případů výslovnosti s v souladu s koncovou kombinací st : mo [s] (můstek), xvo [s] (ocas). (jeden)
  6. Výslovnost slov top a pilíř s druhou samohláskou po hladké: ver'[oʹ]x (top), table[oʹ]b (sloup). (2). Chybí v jižní části Pskovské skupiny a na části území seligero-toržkovských dialektů .
  7. Rozlišující pevné c a h . (2). Ve východní části území seligero-toržkovských dialektů se nacházejí oblasti s nerozlišitelností c a h . Existují případy nerozlišování afrikátů.
  8. Výslovnost slova krinka s měkkým p ' : k [r '] inka . (jeden). ( Severní ruský dialekt s výjimkou jeho jižních území). Případy rozptýlené distribuce výslovnosti k[r]ynka (hlavně ve středoruštině aka dialektech). Výslovnost slova riga s měkkým p ' : [r] iga . (1) Nepřítomnost na západě území skupiny Pskov.
  9. Přízvuk na základě sloves II konjugace drag and roll : [drag] , [katish] ; na většině území je přízvuk na bázi i ve slovesech dát , vařit , přinášet a osolit . (3)

Morfologie a syntaxe

  1. Přítomnost podstatného jména děloha , dcera nebo dcera  - matka a dcera , patřící k produktivnímu typu skloňování podstatného jména. ženský rod na -a . (jeden)
  2. Tvary dativu a předložkového bloku. Jednotky čísla s koncovkou -i (-s) v podstatném jménu. ženský druh na -a s tvrdým a měkkým základem: k zemi [a] , k zhon [s] , k rukám [a]. (2)
  3. Přítomnost koncovky -s ve formě nich. podložka. pl. počet podstatných jmen. oko : oči . (jeden). Absence ve východní části dialektů Seligero-Torzhkovsky.
  4. Přítomnost společné formy dativu a instrumentálních padas. pl. počet podstatných jmen. a adjektiva: s prázdným v'odr[s] , do prázdného v'odr[s] . (3)
  5. Forma nominativní podložky. pl. zájmenná čísla celá : vše . (2)
  6. Rozdělení slov - názvy bobulí tvořené příponou -its : pozemšťané [jeho] a , brusn [jeho] a atd.
  7. Převaha nestažených osobních tvarů sloves s přítomností j v přízvučných a nepřízvučných kombinacích typu aye : zn [aye] t , dum [aye] t nebo zn [ai] t , dum [ai] t . Nevýrazné rozptýlené rozšíření stažených tvarů s absencí j , hlavně v hraničních dialektech.
  8. Rozdělení infinitivů typu pech' u sloves se základem na zadní palatinální souhlásce a infinitivech typu ititʹ ' , nest' . V jihozápadní části území západostředoruských dialektů se vyskytují případy použití infinitivů sloves jako pec , nést .
  9. Vášnivě-neosobní obrat s předmětem jednání, vyjádřený spojením předložky y se jménem v genitivu pad. Jednotky čísla jako kočka má poškrábanou celou ruku . (2)

Poznámky

  1. ↑ Zakharova K. F., Orlova V. G. Dialektové rozdělení ruského jazyka. M.: Nauka, 1970. 2. vyd.: M.: Editorial URSS, 2004. s. 166-167
  2. ↑ Rusové. Monografie Ústavu etnologie a antropologie Ruské akademie věd. M.: Nauka, 1999 . Získáno 6. června 2010. Archivováno z originálu 9. března 2011.
  3. ↑ Federální cílový program ruský jazyk. Regionální centrum NIT PetrSU (nedostupný odkaz) . Získáno 30. října 2010. Archivováno z originálu 10. listopadu 2011. 
  4. ↑ 1 2 3 Zakharova K. F., Orlova V. G. Dialektové rozdělení ruského jazyka. M.: Nauka, 1970. 2. vyd.: M.: Editorial URSS, 2004
  5. ↑ Durnovo N. N. Sokolov N. N. Zkušenosti s dialektologickou mapou ruského jazyka v Evropě s pojednáním o ruské dialektologii. Ed. D. N. Ushakova, M., 1915
  6. ↑ Lingvistika. Velký encyklopedický slovník / Ch. vyd. V. N. Yartseva. - 2. vyd. - M .: Velká ruská encyklopedie, 2000
  7. ↑ Ruský humanitární encyklopedický slovník  (nepřístupný odkaz)  (nepřístupný odkaz od 14.06.2016 [2323 dní])
  8. ↑ „Jazyk ruské vesnice“ . Získáno 6. června 2010. Archivováno z originálu dne 5. března 2012.

Viz také

Středoruské dialekty

Literatura