Skládací kamera - kamera , u které je tubus objektivu spojen s tělem systémem pohyblivých páček a zaostřovací kožešiny [1] [2] . Tento design, který je typický pro střední a velký formát , umožňuje fotoaparátu zůstat ve složeném stavu kompaktní, a to i přes velkou velikost rámu a ohniskovou vzdálenost objektivu . Ve složeném stavu se fotoaparát odklopí a objektiv se spolu s kožešinou zatáhne do těla, které je uzavřeno sklopnou spodní základnou. Při střelbě se základna nakloní dopředu a vytvoří vodorovnou stěnu a deska objektivu nebo stojan se vysune do pracovní polohy podél vodítek [3] .
Většina silničních kamer se vyznačuje odlišným designem: složily zadní část horizontální základny po posunutí negativní desky dopředu, dokud se nezastaví. V tomto případě ostření probíhalo pohybem kazetové části, nikoli objektivu, přičemž měřítko obrazu bylo zachováno konstantní. Za typ skládací kamery se považuje klapp kamera ( německy: Klappkamera ). U tohoto typu fotoaparátů je deska objektivu tlačena dopředu systémem kovových vzpěr, které se při skládání pohybují kolmo k optické ose [4] . Hlavním rozdílem mezi véčkovými kamerami a všemi ostatními skládacími kamerami je způsob zaostřování objektivu, které se provádí otáčením jeho šnekového rámu namísto pohybu stojanu objektivu nebo kazetové části [5] [6] . Vzájemné uspořádání těchto dvou částí v klapkových komorách je v rozloženém stavu pevně fixováno [4] . První dřevěná tleskací komora s talířovými vzpěrami byla vytvořena v roce 1874. Následně dřevěné vzpěry ustoupily kovovým vzpěrám ve tvaru nůžek, které se poprvé objevily v roce 1886 [7] . Dalším běžným typem byly klapkové fotoaparáty se sklopnými rameny a odklápěcím krytem, který ve složeném stavu zakrýval objektiv.
Skládací fotoaparáty, včetně amatérských, dominovaly od konce 19. století do poloviny 40. let 20. století . Rozšíření optiky s krátkým ohniskem a rozvoj maloformátových fotografických zařízení s pevným rámem vedly k vytlačení skládacích zařízení z trhu. Určitou roli sehrála obliba středoformátových dvouokých zrcadlovek . Hlavní nevýhodou skládacích fotoaparátů je nestabilita polohy objektivu z důvodu nevyhnutelné vůle v pákách mechanismu. Složitý nástavec objektivu zvyšuje náklady na fotoaparát, jehož uvedení do funkčního stavu nějakou dobu trvá. V 70. letech 20. století mělo mnoho jednostupňových kamer skládací klapkový design kvůli velké velikosti rámového okna. Objektiv zvláště kompaktních 35mm fotoaparátů se také skládal, například u německého "Minox-35" a jeho sovětského protějšku " Kyjev-35 ". V SSSR se tleskací kamery Iskra a Moskva vyráběly až do poloviny 60. let [8] .