| Leonský jazyk, Leonský dialekt | |
|---|---|
| vlastní jméno | Lliones, Cabreires, Senabres, Palluezu |
| země | Španělsko , |
| Regiony | Leon , Zamora |
| oficiální status | status „podporovaného jazyka“ v autonomním společenství Kastilie a León |
| Celkový počet reproduktorů | 25 (50) tisíc |
| Klasifikace | |
| Kategorie | Jazyky Eurasie |
| římská skupina Iberorománská podskupina | |
| Psaní | latinský |
| Jazykové kódy | |
| ISO 639-1 | — |
| ISO 639-2 | ast |
| ISO 639-3 | ast |
| Linguasphere | 51-AAA-cc |
| Glottolog | Leon 1250 |
Leonský jazyk (vlastní jméno - llengua llionesa ) je jednou z větví asturleonského jazyka .
Mluvčí, stejně jako španělsky mluvící obyvatelstvo regionu, nazývají jazyk Lliones , běžná jsou také regionální vlastní jména tří hlavních dialektů - Cabreires , Senabres a Patsuesu (řečníci dialektu jsou si vědomi své příslušnosti ke stejnému idiom).
Dialekty, které tvoří leonský dialekt, byly tradičně mluvené ve třech okresech autonomní provincie Kastilie a vlastní León - León a Zamora , které tvořily Leónské království . V okrese Salamanca jako mluvený jazyk leoni prakticky vymizeli. Jako živý jazyk se mluvený jazyk částečně zachoval ve venkovských oblastech okresů Leon a Zamora, navíc se díky místním regionalistům v poslední době začal používat ve městech jako „symbol leonské identity“, během dovolených, demonstrace, na koncertech, etc. Nicméně, každodenní jazyk měšťané oba Leon a Zamora jsou téměř výlučně Španělé (kastilci) [1] .
Leónské dialekty jsou součástí asturleonského dialektového kontinua a jsou velmi podobné asturštině a jsou s ní téměř zcela vzájemně srozumitelné. Většina mluvčích asturštiny i leonštiny si však raději myslí, že mluví různými jazyky, a „jejich“ jazyk končí na hranicích autonomie (odpovídajících hranicím historických provincií, ale neshodujících se se skutečnými dialektovými hranicemi v rámci asturleonského idiomu ) [2] . Mirandský dialekt je historicky jedním z leonských dialektů, nicméně staletý vývoj pod silným vlivem portugalského jazyka, izolovaného od ostatních asturleonských dialektů, vedl k jeho výraznému odklonu od nich ve fonetice i ve slovní zásobě.
Počet mluvčích leonštiny jako rodného jazyka není přesně znám - je zjevně velmi malý, čísla jsou 25 tisíc (někdy méně), stejně jako 50 tisíc. Určitý počet lidí se o jazyk zajímá, studujte jej a mluvit jím do té či oné míry, avšak používat jako jazyk každodenní komunikace pouze kastilštinu. Přesné statistiky neexistují. UNESCO definuje leonštinu jako „jazyk s vysokým rizikem vyhynutí“ [3] .
Obecně platí, že leonský dialekt sdílí hlavní asturleonské rysy, které jej oddělují od kastilského dialektu, respektive od španělského literárního jazyka. Od asturštiny se odlišuje řadou fonetických rysů (například charakteristickými dvojhlásky -ou- a -ei-, koncovkou množného čísla pro ženský rod -jako protiklad k asturskému -es- atd.) a některými lexikálními rozdíly . Tři hlavní leonské dialekty se od sebe také liší.
Pro leonský dialekt nebyl vyvinut jediný pravopisný systém. Za prvé je to způsobeno neexistencí jediného orgánu (jako je Akademie asturského jazyka v Asturii), stejně jako neshody mezi těmi, kdo jazyk používají – zda použít hotový asturský pravopis nebo vyvinout vlastní [4 ] .
Mezinárodní asociace Ethnologue uznává jediný asturleonský jazyk s variantami „Asturianu“, „Leones“ a „Mirandes“ [5] V některých zdrojích se „Asturian“ a „Leonese“ objevují jako dva různé jazyky.
Společenský status leonského dialektu je kontroverzní – jednak je málo používaný v běžném životě, naprostá většina zbývajících mluvčích žije na venkově a stále je mnohými obyvateli regionu vnímán jako „venkovský dialekt". Na druhou stranu jsou „leones“ povýšeni na štít regionalistickými organizacemi, které hájí „Identitu Leonů“ a často požadují vytvoření autonomního společenství León [6] . To se odrazilo v tom, že se v médiích objevil leonský dialekt, i když extrémně omezený, a jeho zmínka v konstituování autonomie pod názvem „leonský jazyk“ (lengua leonesa). Byla mu přislíbena „ochrana“ jako „obzvláště cenné části kulturního dědictví Kastilie a Leónu“ [7] , i když konkrétní opatření nebyla uvedena.
Leonský jazyk není na školách v Kastilii a Leónu povinným předmětem, ale na řadě škol se vyučuje jako volitelný předmět, existují kurzy a studijní skupiny. Studium jazyka je podporováno mnoha veřejnými a politickými organizacemi (Furmientu, La Caleya atd.) Na Univerzitě v Leonu se připravují certifikovaní učitelé pro kurzy leonského jazyka.
Předpokládá se, že první doklady s charakteristickými rysy leónského dialektu pocházejí z 10. století (tzv. Nodicia de Kesos, i když identita jejího jazyka zůstává kontroverzní), v Leónském království byl poměrně rozšířen románský dialekt, který , jak dokázal španělský lingvista Menéndez Pidal, byl přímým předkem moderního jazyka Asturleone [8] . - Byly na to sepsány dokumenty, vedla se korespondence. Již v 13. století se však politické centrum přesunulo na východ a jako oficiální jazyk byla přijata „toledská norma“, tedy kastilský dialekt . Leonský dialekt rychle klesá do role „patois“ a až do konce 19. století jsou na něm písemné památky epizodické. Ve druhé polovině 19. století se ve Španělsku pod vlivem romantismu probudil zájem o lidový život a jazyk, objevila se díla v regionálních jazycích a dialektech. Rozvoj asturleonské literatury probíhal především na území Asturie, kde se již v 17. století začala na „bublině“ objevovat díla stylizovaná do lidového stylu. Na konci 19. století však došlo k prudkému nárůstu zájmu o lidovou řeč ve třech okresech Kastilie a León, které tvořily Leónské království. Za první pozoruhodné literární dílo v leonském dialektu (původní, nikoli folklórní) je považováno „Příběhy v leonském dialektu“ od Caitana Alvareze Bardona, vydané v roce 1907. Po odmítnutí politiky násilného sjednocování a „kastelanizace“, kterou prosazoval Francisco Franco , se ve společnosti opět probudil zájem o leonský dialekt, vycházela nová díla a sborníky (např . El Prencipicu [9] ). Organizace leonských regionalistů takovou kreativitu podporují, ale celkově je leonská literatura kvantitativně i kvalitativně výrazně horší než asturština, která se rychle rozvíjí od poslední čtvrtiny 20. století.
Eilla pecha siempres la ventana primeiru de cenare.
Ella piesella siempre la ventana/feniestra primero de cenar.
Eilha cerra siempre la bentana/jinela atrás de jantar.
Ella siempre cierra la ventana antes de cenar.
Před večeří vždy zavře okno
Všeobecná deklarace lidských práv
V rámci asturského projektu Wikipedie existuje online kurz leonštiny (llengua llionesa).