Liturgická rumunština
Liturgický rumunský jazyk nebo církevní rumunský jazyk ( Rom. limba liturgică românească [1] [2] , româna liturgică / româna bisericească , staromunská rumunština bisericească ) , také církevní moldavština, používaná v moldavských ortodoxních a moldavských jazycích a poté v uniatštině bohoslužby a provádění církevních kancelářských prací ve východorománských zemích od 16. století. Vyznačovalo se silným církevněslovanským vlivem při zachování řady latinských archaických termínů z dob raného křesťanství. I když existují spolehlivé stopy šíření jakéhokoli druhu křesťanství v římské Dácii v letech 101-271. dosud neobjevený lingvistický rozbor rumunského jazyka, jakož i některé nálezy ( biertanský dar 4. století) umožňují soudit, že ke christianizaci zbývajícího románského obyvatelstva došlo ve směru od jihu k severu ve 4.- 5. století, tedy před příchodem Slovanů. Raný latinský obřad měl přitom až do konce 10. století galsko-římský charakter, kdy jej vytlačily pravoslavné kultovní atributy.
Rumunská pravoslavná církev založená v roce 1865 se rozchází s církevně slovanskou jazykovou tradicí [3] a při bohoslužbách začíná používat liturgický rumunský jazyk [4] .
Latinské archaismy
- biserike (církev) (extrémně archaický termín)
- Dumneseu (Bůh)
- chladič (kříž)
- ynӂer (anděl) (ӂ=g, j jako v anglických jménech George, John)
- botez (křest)
- kuminecare
- myneka
- paresim
- vespyarin
- preot
- totdyauna = pururya atd.
Slavismy
- servis
- uniknout
- sphint (svatý)
- oběťfe
- olej
- duchovní
- nekaz = skyrbe (oba slovanské)
- mil
- sláva
- reskumperator = izbevitor
- Mike
Římsko-slovanské církevní dublety
- acoperământ /acoperemint/ = procovăț /prokovets/ - „kryt“
- oltář / oltář / \ u003d jertfelnic / zhertfelnik / - " oltář "
- alunga /alunga/ = goni /gon/ - „vyhodit“
- asupri /asupri/ = prigoni /aport/ - "honit"
- asuprire /asuprire/ = năvălire /nevelire/
- binecuvînta /binecuvynta/ = blagoslovi /žehnat/
- ceată /chyate/ = cin /brada/
- cerbice / cherbice / \ u003d grumaz / grumaz /
- cumândă /kumynde/ = pomană /pomane/
- cumineca /kumineka/ = împărtăși /imparteshi/, pricestui /česání/
- cuminecătură /kumineketure/ = împărtășanie /imperteshanie/
- cuprinde / cuprine / = împila / impila /
- dezlegare / dezlegare / \ u003d otpust / dovolená /
- după-cinar /dupe-chinar/ = pavecerniță /pavechernitse/
- împlini /implini/ = săvârși /sevyrshi/
- împresura /impresura/ = obijdui /urazit /
- îndurare / indurare / = milostivire / milostivý /
- înserat = vecernie
- luminătoare , luminăndă = světilnă
- laude = hvalite
- martor /martor/ = mucenic /mučedník/
- mări , mărire = slavă , slăvi
- mâneca = a se scula foarte de dimineață
- manecat = ráno
- mântui , mântuire = izbăvi , izbăvire
- miezo[a]ră = mijloceas
- nekaz = scarbă
- nevoință = osârdie
- o[a]ră = přestává
- orologiu = ceaslov , polustav
- patrafír = epitrahil
- pănură = zločinec
- răutate , răutăcios = pizma , pizmaș
- răscumpărător = izbăvitor
- sarac = ticălos
- scăpa , scăpare = izbăvi , izbăvire
- șerb = loupit
- pururea = totdeauna
- viers = sklo
- comoară = vistierie
- carte = bookă [5]
Jména
- Acaţiu (Akatsiu) = Akaki
- Blaženost = Vlasie
- Laurenţiu (Laurenciu) = Lavrentie (Lavrentie)
- Sergiu (Serӂiu) = Serghie (Sergius)
- Vicenţiu (Vincenţiu) (Vicentiu) = Vichentie (Vincentie).
Poznámky
- ↑ Radu Bobică Dicționar de termeni și concepte teologice - Iași : Doxologia, 2016 - S. 1912 - ISBN 978-606-666-549-0
- ↑ Drăgulin, Gheorghe I. Istoria Bisericii Ortodoxe Române: Sinteze 1 - Editura Fundației România de Mâine, 2000 - S. 157
- ↑ Musorin A. Yu. Slovanské jazyky ortodoxního světa Archivní kopie z 30. března 2022 na Wayback Machine - S. 109-110
- ↑ Braniște Valeriu De la Blaj la Alba Iulia: articole politice - Timișoara : Facla, 1980 - S. 313
- ↑ Definice: cnigă | DEX online . Získáno 29. dubna 2022. Archivováno z originálu dne 3. března 2021. (neurčitý)