Rusíni ( západoruští Rusíni, Rusíni, Rsіny , ukrajinští Rusíni , běloruští Rusíni , polsky Rusini , lit. rusėnai , latinsky rutheni, rhuteni , německy Ruthenen ) je historické endoetnonymum obyvatel Ruska , původně používané pouze ve formě jednotného čísla je rusyn ( starověká rus. rѹsin ), zatímco množné číslo bylo vyjádřeno tvary rus [1] [2] nebo russkiyi (lidé) [1][2] . Plurál Rusíni vznikl v 16. století. V současné době se etnonymum dochovalo pouze u některých skupin východoslovanského obyvatelstva: v Zakarpatí , v regionu Lemko , stejně jako ve Vojvodině a Panonii .
Endoetnonymum „Rusín“ jako jméno obyvatele starověkého Ruska [3] se nachází v „ Příběhu minulých let “ spolu s přídavným jménem „Rusové“ [4] . Zde je slovo „Rusin“ zmíněno v popisu Olegovy smlouvy s Řeky (911) (7krát) a Igorovy smlouvy s Řeky (944) (6krát). Toto slovo se také používá v raných vydáních ruské Pravdy (stručné a dlouhé) [5] :
... pokud nedojde k pomstě, pak 40 hřiven na hlavu; pokud tam bude Rusín, jakýkoli Gridin, jakýkoli obchodník, jakýkoli Yabetnik, jakýkoli šermíř, pokud budou vyvrženci, jakýkoli Slovinec, dejte 40 hřiven za n [6] .
Ve vztahu k území moderního Ruska bylo slovo „Rusín“ poprvé použito ve smlouvě mezi Novgorodem a gotickým pobřežím a německými městy , uzavřené za novgorodského knížete Jaroslava Vladimiroviče v letech 1189-1199:
Ozhe heavy se narodí jako démon krve, vysněné poslušnosti a Rusů a Němců, pak losuje; kdo by to měl dostat, jdi, protřepej svou pravdu. Vezmete-li dobytek k Varjagovi v Rusinovi nebo Rusinovi ve Varjagu, a pokud ho zavřete, tak 12 manželovi obedience, jděte do společnosti, vezměte si jeho [7] .
V XIII. století se objevuje v obchodní dohodě mezi Smolenskem a Rigou a severoněmeckými městy z roku 1229 [8] :
Rousinow neposlouchej latininu sám, i když nemáš dva pluhové uši, jednoho Nemchicha, ale druhého Rousina, dobří lidé. Tako Latininou nezkoušej Rousina, i když neskloníš posla Rousina, ale druhého Nemchin ou Rize a na bříze Gochkom.
— Znění dohody.V severovýchodním Rusku a ruském státě se endoetnonymum „Rusín“ používalo až do konce 17. století [1] [2] , zejména v opozici k „Tatar“ , „Busurman“ , „Židovin“ , „Nemchin“ , „Litvin“ , „ Chudin“ , „Latin“ , „Turchin“ atd. [1] [2] , tvořené podle stejného vzoru: přípona singularity se jménem lidí. Například Athanasius Nikitin v " Journey Beyond Three Seas " říká: " Khan se dozvěděl, že jsem nebyl Besermenian - Rusyn ". Jeden příklad použití etnonyma v množném čísle je Kazan historie v seznamu 1560s [9] . Spolu s vlastním jménem „Rusin“ se používalo slovo „Rusak“ [10] , jak zmínil Jacques Margeret ve svých pamětech [11] . Postupem času byly tyto tvary nahrazeny substantivizovaným adjektivem „ruský“ [2] , které vzniklo z výrazů „ruský lid“, „ruský lid“ [12] nebo z „ruských synů“ [1] (fráze c. 1112), byly současně nahrazeny literární řecky „ross“ nebo „ ruské “ .
V Litevském velkovévodství a Polském království označovalo etnonymum „Ruthen“ (Ruthen, ruten ) pravoslavného obyvatele, který mluvil jedním z východoslovanských dialektů, na rozdíl od Poláků a Litevců, kteří byli většinou římskými katolíky [13]. [14] . Nejčasnější příklad použití etnonyma „ Rusíni “ v množném čísle (druhotná forma, která nahrazuje kolektivní „Rus“) byl zaznamenán v roce 1501 v listině Belzského vojvodství ( Volyně ) [15] .
Obyvatelé severovýchodního Ruska (kterému se v Polsku a Litvě z politických důvodů říkalo úzce regionální jméno Muscovy , čímž se jí upíralo právo zdědit celé Rusko ) byli nazýváni polytonymem „Moskvané“, ale zároveň, až do konce 16. století byli uznáváni i jako Rusíni. Takže vědec Matvey Mekhovsky v " Pojednání o dvou Sarmatech" napsal , že obyvatelé Pižmov "Rutheni sunt et Ruthenicum loquuntur" [16] (to znamená, že jsou Rusíni a mluví rusky). Stejný přístup lze nalézt u Guagniniho , Herbersteina a mnoha dalších spisovatelů 16. století. Postupný vznik etnogenetických teorií založených na legendárních postavách však dal vzniknout různým verzím o odlišném původu Moskvanů (od biblického Mosocha nebo od mladšího bratra Lecha, Čech a Rus , Moskva). Na vrcholu mezikonfesního boje , který vyvstal po uzavření Brestské unie v roce 1596, získaly tyto teorie popularitu v dílech uniatských a katolických polemiků , což dalo „schizmatickým“ Moskvanům postavení zcela jiného národa, proti k Rusínům [16] .
Nejnovější použití etnonyma „ Rusíni“ v pramenech hetmanátu se nachází v roce 1728 v dramatu „Boží milost“, inscenovaném v Kyjevě k 80 . hejtmanská kancelář . Ještě v 50. letech 19. století zde kobzarové používali etnonymum „Rusíni“ . V myšlence sepsané od kobzara Andrey Shuta z Černihivské oblasti se píše: „Co je v nás hejtman Chmelnickij, Rusín? Mezi prostými obyvateli levobřežní Ukrajiny , kde knižní a oficiální termíny, jako jsou Malí Rusové , nebyly okamžitě vnímány, se tedy etnonymum „Rusíni“ používalo mnohem déle než zmíněný rok 1728.
Na územích pravobřežní Ukrajiny připojených k Ruské říši etnonymum „Rusíni“ postupně zaniklo. Takže v 60. letech 19. století byl hojně používán v Podolí , připojeném k Rusku na konci 18. století. Zejména ve Vinnycii je zaznamenána ve sbírce přísloví Matveye Nomise a v tamních lidových pověstech. Používá ho i Podjančan Štěpán Rudanský . Toto etnonymum je zaznamenáno v maloruských provinciích a v Polském království Ruské říše během prvního celoruského sčítání lidu v roce 1897 . Podle výsledků sčítání lidu v Ruské říši v roce 1897 byl „rusínský dialekt“ považován za západní dialekt „maloruského“ (ukrajinského) jazyka [17] . Anonymní dílo v hovorovém běloruském jazyce Rusinův projev pochází z první poloviny 18. století.
Spisovatelka a publicistka Elizaveta de Witte na začátku 20. století poznamenala, že slovo „Rusín“ se nadále vyskytuje v běžném jazyce severoruských provincií [18] .
Východoslovanské obyvatelstvo Galicie (Galicia) , Bukoviny a Zakarpatska , které byly součástí Rakousko-Uherské říše, stejně jako obyvatelé Volyně a Kholmshchyny Ruské říše , se nazývalo „Rusy“ nebo „Rusíny“ . Říkali jim také Poláci [19] . Rusíni se nazývali jak „ rusofilové “, tak v prvním období své činnosti „ ukrajinofilové “. Rozdíl byl v tom, že „rusofilové“ psali slovo „ruský“ se dvěma „s“ a „ukrajinofilové“ psali buď „ruština“ nebo „ruština“.
Badatelka ruského jazyka T. Efremova píše, že v oficiální ruské, polské a německé literatuře se až do poloviny 20. století používalo etnonymum "Rusíni" ve vztahu k Ukrajincům ze západní oblasti Ukrajiny ( Zakarpatí , Bukovina , Halič , Podolí a Volyň ) [20] . V Zakarpatí, ve východních oblastech Slovenska a také v Srbsku a Chorvatsku ( Vojvodina a Panonie ), v menší míře - v Maďarsku a Rumunsku se nadále používá vlastní jméno "Rusíni" a někteří jeho nositelé se považují za samostatnou etnickou skupinu a někteří - Ukrajinci [21] [22] .
| Rus | |
|---|---|
| Politické rozdělení |
|
| Geografické a etnografické členění | |
| Etapy vývoje | |
| Války s nomády | |
| Etymologie a slovní zásoba | |
| Související etnonyma | |
| Identity na celoruském základě | |