Rada Evropské unie

Rada Evropské unie (oficiální název - Rada , obvykle označovaná jako Rada ministrů , jako kompromis nazývaná též latinské Consilium ) - spolu s Evropským parlamentem je jedním ze dvou zákonodárných orgánů Evropské unie a jedním z jejích sedm institucí .

Rada se skládá z 27 ministrů  – jednoho ministra z každé z vlád členských států Evropské unie . Zasedání Rady se bez hlasovacího práva účastní i příslušný evropský komisař . Složení ministrů – členů Rady EU závisí na okruhu projednávané problematiky. Například otázkami BOZP se zabývá 27 ministrů členských států odpovědných za BOZP , ministři práce nebo sociálního zabezpečení a také komisař pro zaměstnanost, sociální věci a politiku rovných příležitostí. Každá rada obvykle pořádá alespoň dvě formální zasedání a jedno neformální setkání během jediného předsednictví. Rada se může scházet současně v různém složení.

Historie

Byla vytvořena v roce 1952 jako Zvláštní rada ministrů v rámci Evropského společenství uhlí a oceli , aby vyvážila Vysoký úřad (nadnárodní řídící orgán ESUO, dnes Evropská komise ).

Během raných období Evropského společenství vyžadovala většina rozhodnutí Rady jednomyslné rozhodnutí. Postupně se stále více využívá metoda rozhodování kvalifikovanou většinou hlasů. Každý stát má přitom určitý počet hlasů v závislosti na počtu obyvatel a ekonomickém potenciálu.

Od Pařížské smlouvy existuje trend selektivního delegování pravomocí z národních států (přímo nebo prostřednictvím Rady ministrů) na Evropskou komisi. Podpis nových „balíčků“ dohod přidal Evropské unii nové kompetence, což znamenalo přenesení velkých výkonných pravomocí na Evropskou komisi. Evropská komise však nemá volnost při provádění politiky, v určitých oblastech mají národní vlády nástroje ke kontrole její činnosti. Dalším trendem je posilování role Evropského parlamentu . Je třeba poznamenat, že navzdory vývoji, který Evropský parlament učinil z čistě poradního orgánu na orgán, který získal právo společně rozhodovat a dokonce schvalovat, byly pravomoci Evropského parlamentu stále velmi omezené. Poměr sil v systému institucí EU byl proto stále ve prospěch Rady ministrů.

Pravomoci a povinnosti

Rada hraje klíčovou roli v těch oblastech evropské integrace, kde se rozhodování odehrává na mezivládní úrovni. Na základě ustanovení Maastrichtské smlouvy lze říci, že Rada je nejkompetentnější v těch otázkách, které lze přiřadit k druhému a třetímu pilíři evropské integrace (společná zahraniční a bezpečnostní politika a spolupráce v domácích otázkách). Rada EU je zároveň součástí orgánu institucí zákonodárné moci Evropské unie. Někteří badatelé (S. Hicks) považují Radu ministrů za horní komoru politického systému Evropské unie. Ve skutečnosti každý právní akt Evropské unie musí schválit Rada, ale řada právních aktů, stejně jako rozpočet Evropské unie, podléhá společnému rozhodnutí Rady a Evropského parlamentu.

Organizace

Předsednictví

Předsednictví v Radě ministrů vykonávají členské státy EU způsobem jednomyslně stanoveným Radou (obvykle rotace probíhá podle principu velký – malý stát, zakladatel – nový člen atd.). Střídání probíhá každých šest měsíců.

1. července 2020 převzalo Německo předsednictví v Radě Evropské unie , pravomoci potrvají do 31. prosince 2020.

Chronologie předsednictví v Radě EU v letech 2015-2020 [1] :

Složení

Rada EU se skládá ze zástupců členských států EU v hodnostech minimálně ministrů. Také Rada EU se může scházet jako součást hlav států a vlád. Složení Rady EU určuje v souladu se zakládajícími smlouvami Evropská rada. V posledních letech se praktikovalo snižování počtu složení Rady. V roce 1999 bylo rozhodnuto snížit počet složení Rady na 16, v roce 2002 na 9. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost se však Rada pro obecné záležitosti a zahraniční vztahy rozdělila na dvě Rady. Současná Rada EU se tak bude skládat z 10 formací.

• Rada pro obecné záležitosti

• Rada pro zahraniční vztahy
• Rada pro hospodářské a finanční záležitosti (Ecofin)
• Rada pro spravedlnost a vnitřní věci
• Rada pro zemědělství a rybolov
• Rada pro životní prostředí
• Rada pro vzdělávání, mládež a kulturu
• Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele
• Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku
• Rada pro konkurenceschopnost (domácí trh, průmysl a výzkum)

Administrace

Příprava otázek před jejich projednáním v Radě EU probíhá ve výborech stálých zástupců a pracovních skupinách . Projednávání problémů v pracovních skupinách se účastní odborníci z ústředních správ a zastupitelských úřadů členských zemí EU . V pracovních skupinách jsou všechny návrhy pečlivě kontrolovány a Výboru stálých zástupců jsou postoupeny pouze ty otázky, u kterých není v pracovních skupinách jednotná shoda . Výbor stálých zástupců obecně neposuzuje dohodnuté záležitosti. Z Výboru stálých zástupců jsou ke zvláštnímu posouzení Radou převedeny pouze otázky, které zůstávají ve Výboru stálých zástupců otevřené. Z pohledu Rady je hlavní těžištěm rozhodovacího procesu příprava otázek v pracovních skupinách. Zástupci členských zemí v nich přirozeně jednají v rámci pravomocí udělených jejich ministry.

Hlasování

Obecně platí, že kvalifikovanou většinou (článek 3 článku 16)

Radu zastupuje jeden ministr z každého členského státu. Počet hlasů členů Rady závisí na velikosti a ekonomickém významu země.

Zákony o ochraně práce jsou v Radě potvrzeny kvalifikovanou většinou. Všechny otázky předložené v Radě jsou projednávány ve Výboru stálých zástupců členských států (COREPER), který se skládá převážně z velvyslanců.

Poznámky

1. ↑ Předsednictví v Radě Evropské unie . www.euro.who.int (2. ledna 2020). Staženo 2. ledna 2020. Archivováno z originálu 15. ledna 2020. (Ruština)

Odkazy

• Consilium  - oficiální stránka